Bravo! Český poslanec se otevřeně vzepřel Sorosovi. Nikoliv řečmi, ale činy

Zveřejněno 30. 9. 2016 0:43

 

Bakalův portál Aktuálně.cz přinesl ve čtvrtek 29. září zprávu o tom, jak čeští poslanci plní a neplní zadání Sorosova projektu „Rekonstrukce státu“. A zvláště jeden z nich, komunistický poslanec Jan Klán si vysloužil mediální pranýř za neplnění. Přesněji lynčován je za to, že se celé aktivitě otevřeně vzepřel.

Jak píše server, „Klán patřil k celé řadě poslanců, slibujících této neziskové organizaci, že podpoří sedm zákonů, které se týkají právě boje proti korupci“, avšak „ze čtyř zákonů, které zatím členové parlamentu projednávali, nezvedl ruku ani pro jeden“.

Samotný poslanec argumentoval konstatováním, že iniciativa se mu zpočátku zdála zajímavá, avšak zklamala jej natolik, že s ní „nechce mít nic společného, už jen proto, že hájí zájmy soukromého kapitálu a účelově zkresluje data“.

Rekonstrukce státu „ovládá“ většinu 167 poslanců a 24 senátorů; těmi nejposlušnějšími jsou dosud Radek Vondráček z hnutí ANO, Jan Farský a Petr Gazdík z TOP09/STAN a další politici z vládních subjektů a také z řad zelených a pirátů.

A nyní k samotné Rekonstrukci státu, která svým ultraliberalismem může mít až paralyzující důsledky pro chod veřejné správy v ČR.

Pro ty, kteří ještě nevědí, kdo tímto způsobem ovládá významnou většinu českých poslanců:

Stačí se podívat sem na Přehled grantů (institucionálních donorů) Frank Bold, z nichž byly v roce 2014 hrazeny náklady na Rekonstrukci státu:

Fond Otakara Motejla (Nadace OSF Praha)

Foundation Open Society Institute

Think Tank Fund of the Open Society Foundations

Evropská komise DG HOME

Fond pro NNO, Nadace rozvoje občanské společnosti (v rámci EHP fondů)

US embassy Prague

British Embassy in Prague

Embassy of Canada in Prague

Nadace Karla Janečka (zahrnuto mezi dary)

Nadace VIA, Fond T-mobile Mluvme spolu

Za všechny stačí dvě slova: George Soros.

Aby to nevypadalo, že je to hlavně tento spekulant, „Pán chaosu“ a přední globální oligarcha, kdo celou „Rekonstrukci státu“ páchá a má v hrsti většinu zákonodárců dolní komory, iniciativa na svém webu uvádí, že „garanty projektu Rekonstrukce státu jsou zástupci pěti organizací zapojených do projektu: Oživení, Naši Politici, Centrum aplikované ekonomie, Otevřená společnost a Frank Bold.“

Oživení = viz výroční zpráva, str. 27: mj. Open Society fund (OSF) a Fond Otakara Motejla (opět OSF)

NašiPolitici = podporuje OSF

Centrum aplikované ekonomie = alias EconLab – viz výroční zpráva, str. 1: „Nejvýznamnější příjem získalo sdružení na realizaci projektu zIndex od nadace OSF.“

Otevřená společnost = Nadace OSF, viz výroční zprávy zde.

Frank Bold = to jsou právníci, kterým jde z nějakého důvodu o „naše blaho“. A kdo je mezi dárci? Mj. NadaceOSF, Open Society Institute, Fond Otakara Motejla a další – viz ZDE.

Přidá se někdo k Janu Klánovi – volby nevolby?

Geo, Eurasia24.cz

Grafika: Eurasia24.cz

---

Babiš: Chci kvóty na uprchlíky odmítnout i za cenu sankcí

Politické strany a hnutí v úterý odevzdaly kandidátní listiny do senátních a krajských voleb. Ačkoliv se kampaň k volbám dosud naplno nerozjela, už je jasné, že hlavním tématem bude postoj k migrantům a bezpečnost.

Babiš: Chci kvóty na uprchlíky odmítnout i za cenu sankcí

Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš (ANO)

FOTO: Michal Krumphanzl, ČTK

 

Dnes 16:54

„Hlavní proud kampaně se bude soustředit na to, co hýbe celostátní politikou, s tím se nedá nic dělat,“ řekl k tomu Právu politolog Tomáš Lebeda.

Téma uprchlíků bude tedy zřejmě ve volbách dominovat.

Tématu se už chopily i velké strany, a v případě ANO velmi razantně.

„Musíme udělat všechno proto, abychom migranty odmítli. Včetně kvót, kde jsme byli přehlasováni. Chci kvóty odmítnout i za cenu sankcí,“ napsal v pondělí ze své dovolené ve Francii předseda ANO Andrej Babiš na Facebook. Chce, aby přijímání migrantů do ČR projednala na mimořádné schůzi Sněmovna.

Evropa musí co nejdříve uzavřít vnější hranici. Tam můžeme - a tam bychom měli stavět plot. Ne na české hranici.Andrej Babiš

„Evropa musí co nejdřív uzavřít vnější schengenskou hranici, jak o tom mluvím už přesně rok. Tam můžeme – a tam bychom měli stavět plot. Ne na české hranici, ale tam. A to okamžitě,“ dodal.

Z jiného konce přistoupila k tématu bezpečnosti ČSSD. Ta na poslední tiskové konferenci před startem vládních prázdnin oznámila, že požaduje po ministru financí Babišovi tři miliardy korun navíc na nábor policistů a boj proti terorismu.

„Požadujeme, aby policie, bezpečnostní služby, armáda měly dostatek finančních prostředků na zvyšování počtu policistů,“ objasnil premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Czexit, konopí, mešity či pošty

V ostré konkurenci se však strany snaží najít i originální způsoby, jak oslovit voliče. Kupříkladu Svobodní, jejichž předseda Petr Mach sedí jako poslanec v Evropském parlamentu, chtějí zahájit kampaň za „czexit“, tedy vystoupení Česka z EU.

„Máme plné právo budovat bezpečnou a prosperující Českou republiku jako nezávislý stát založený na svobodné ekonomice a ochraně vlastních hranic před hrozbami zvenčí,“ píše Mach na Facebooku.

Piráti zase vytáhli známou předvolební kartu o legalizaci volného pěstování konopí pro léčbu. Osvěžili ji však myšlenkou, že by Česko mělo na jižní Moravě zahájit i rozsáhlé pěstování konopí technického, které by mohlo nahradit řepku olejku.

Hnutí SPD poslance Tomia Okamury zase sbírá podpisy na petici za přímou volbu ředitele České televize.

Zelení se zase vytasili s heslem „Pošťák není pojišťovák“, který lepí na dopisy. Vyzývají tím vedení České pošty, aby nenutilo své zaměstnance nabízet také finanční služby.

Česká vláda, ani EU nedělají nic – jsou v kliduÚsvit

Netradiční heslo pro krajské a senátní volby zvolila TOP 09, která na plakátech hlásí, že se vzepře nesvobodě a „stojí za úctou k právu a lidskosti“.

ODS zase i přes prohlášení některých svých představitelů, kteří koketují s myšlenkou vystoupit z EU, voličům oznamuje, že Česko patří na západ, ne na východ.

Úsvit plánuje na konec kampaně demonstraci proti islamizaci za účasti některých poslanců z Estonska a Polska a mluvčí německé Pegidy Tatjany Festerling.

„Česká vláda, ani EU nedělají nic – jsou v klidu. Pojďme jim říci, že chceme, aby zavřely mešity, deportovaly muslimy bez českého občanství a bedlivě hlídali české muslimy,“ zve na akci Úsvit.

Nově vzniká Alternativa pro Českou republiku, za níž stojí entomolog Martin Konvička a sociolog Petr Hampl, zve na konferenci „Jak přežít teroristický útok.“.

O Senát se utká 233 kandidátů

Kandidátky budou nyní až do 8. srpna přezkoumávat krajské a obecní úřady, které mohou strany vyzvat k opravě.

Do senátních voleb se přihlásilo 233 kandidátů, většinu z nich budou tvořit regionální politici a osobnosti.

Pokud jde o krajské volby, strany a hnutí podaly celkem

270 kandidátních listin. Je jich o dvě desítky více než při regionálních volbách v roce 2012.

Karolína Brožová, Právo

Zdroj: https://www.novinky.cz/domaci/410926-babis-chci-kvoty-na-uprchliky-odmitnout-i-za-cenu-sankci.html

---

Zeman odmítl politiku otevřené náruče pro migranty. S Merkelovou nesouhlasí

Český prezident Miloš Zeman v nedělním rozhovoru pro Blesk TV odmítl politiku otevřené náruče pro migranty. Odmítl také slova kancléřky Angely Merkelové, která i po posledních útocích v Německu řekla: „Zvládneme to.” Postavil se tak po bok bavorského premiéra Horsta Seehofera, který se od jejích slov distancoval.

Prezident Miloš Zeman

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Já bych se od tohoto výroku distancoval také,“ řekl Zeman a dodal: „U nás politiků, mne nevyjímaje, je taková tendence, že když jsme něco prohlásili, tak u toho setrváváme, i když se fakta změnila. Já jsem změnil názor ohledně držení zbraní.“

„Myslím, že i paní kancléřka by měla změnit svůj názor, že ta vítací kultura se ukázala jako nesmyslná, že ani Německo není schopno absorbovat takový počet uprchlíků, zejména když mezi nimi jsou džihádisté,” doplnil prezident.

Zbraně jako obrana 

Zeman původně velmi silně podporoval právo na držení zbraní a kritizoval EU, která to chce omezit. „Opravdu si myslím, že by se občané měli ozbrojovat proti teroristům. Poctivě přiznávám, že jsem změnil svůj názor. Byl jsem proti tomu, aby lidé měli více zbraní.“

„Podstatné je, aby si lidé uvědomili, že když už mají zbrojní pas, tak může nastat situace, kdy budou muset zbraň použít,” řekl prezident a zmiňoval útok v hudebním klubu Bataclan.

Kdyby tam podle něj měli dva lidé zbraň, mohlo by to celé dopadnout jinak. Mohli by totiž zmařit teroristický útok, což se člověku s holýma rukama asi jen tak nepodaří.

Zeman odmítl, že by se měly podmínky pro držení zbraní zpřísnit a že by se měla zkrátit doba platnosti zbrojního průkazu, protože by zbraň mohli použít psychicky narušení lidé: „Proč bych dobu zkracoval? Já chápu, viz vrah z Uherského brodu, že hrozí nebezpečí, že se někdo zblázní.” To ale podle něj není argument pro zpřísnění držení zbraní.

Prezident také zmínil, že je rozdíl mezi útoky jedinců a cílených organizovaných útoků: „Bohužel v té sérii teroristických útoků se vám prolínají dvě věci, první bych nazval Breivik. Člověk, který postřílí 72 lidí a je to nácek. A pak je druhá vlna, a to je šílenec. A tyto teroristické útoky, zabití civilních obětí, je vždy terorismus. Ale něco jiného je individuální teror a organizovaný teror, ke kterému dává příkazy Islámský stát.”

Náboženství smrti  

K poslednímu útoku ve Francii, při kterém byl podřezán kněz, řekl: „Byl to případ toho, čemu bývalý ministr školství profesor (a kněz Petr) Piťha říká střet mezi náboženstvím života a náboženstvím smrti. Když máte učení, které říká - zabiji-li nevěřícího, dostanu se okamžitě do ráje - pak se najde několik fanatiků, kteří toho využijí. Je-li zabitým kněz u opačného náboženství, je to pro tyto fanatiky významnější než zabití civilistů.“

Zeman se odmítl vyjádřit k tomu, zda mají tajné služby informace o nějaké hrozbě útoku v České republice: „I kdybych tyto zprávy měl, tak je vám neřeknu, jsou tajné.“ Dodal ale, že se takové zprávy tajných služeb nemají přeceňovat, protože mnohé útoky neodhalily. Zmínil mimo jiné 11. září.

U případného útoku v Česku je ale přesvědčen, že by šlo o akci, kterou by podniklo komando ze zahraničí.

Hrozí migrační vlna běženců z Turecka 

K počtu migrantů v této souvislosti totiž řekl: „I když v poslední době poněkud stoupl počet zadržených imigrantů, pořád to není vlna.“ Podle něj je to tím, že většina jich nyní přichází do Itálie, neboť se balkánskou cestu podařilo uzavřít.

To se ale dle jeho slov může změnit po neúspěšném puči v Turecku: „Hrozí vážné nebezpečí, že pokud Turecko nedostane bezvízový styk, nebude ze strany EU dodržena dohoda, a Turecko může nechat jít 2,5 miliónu lidí, které tam zadržuje.“

Zároveň zdůraznil, že on sám je proti tomu, aby Turecko bezvízový styk získalo.

Prezident okomentoval i rozsah čistek po zmařeném puči: „Ty musely být připraveny předem.“

aš, Novinky

Zdroj: https://www.novinky.cz/domaci/410681-zeman-odmitl-politiku-otevrene-naruce-pro-migranty-s-merkelovou-nesouhlasi.html

---

Zeman se tvrdě otřel o Teličku i Evropské hodnoty

Přestože prezident Miloš Zeman v nedělním rozhovoru pro Blesk TV odpovídal rozvážně, neodpustil si dva výpady. Jeden se týkal bývalého eurokomisaře a europoslance za ANO Pavla Teličky, který je podle něj drzý. Druhý pak zástupce ředitele nevládní organizace Evropské hodnoty Jakuba Jandy, do toho se pustil kvůli pornografickému videu.

Přestože prezident Miloš Zeman v nedělním rozhovoru pro Blesk TV odpovídal rozvážně, neodpustil si dva výpady. Jeden se týkal bývalého eurokomisaře a europoslance za ANO Pavla Teličky, který je podle něj drzý. Druhý pak zástupce ředitele nevládní organizace Evropské hodnoty Jakuba Jandy, do toho se pustil kvůli pornografickému videu.

Prezident Miloš Zeman

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Dnes 13:41 - Lány

Zeman tvrdě zareagoval na slova Pavla Teličky, který k reorganizaci policie řekl: „I 26 let po listopadu to u nás smrdí. Reakce ODS a Kalouska mě pouze utvrzuje, že celá reorganizace policie fakt smrdí.“

„Pan Telička dostal od Bakalovy NWR šedesát miliónů. Teď má tu drzost se vyjadřovat k reorganizaci policie. To je opravdu něco neuvěřitelného,“ zareagoval prudce Zeman, „nevěřím žádnému jeho názoru.“

Novinky už dříve uvedly, že od společnosti NWR, které patřilo OKD, vyinkasovala dnes už nefunkční firma BXL Consulting, v níž byl Telička významným společníkem, celkem 1 975 000 eur (tehdy 53 miliónů korun). 

Výhrady k činnosti elitních útvarů policie

K reformě policie, která vyvolala velké emoce, Zeman řekl, že se snažil obrousit hrany: „Já se snažil snížit napětí mezi ministry Chovancem a Babišem.“

Současně ale dal najevo výhrady k činnosti elitních útvarů policie, což podle svých slov řekl i bývalému šéfovi ÚOOZ Robertu Šlachtovi. „Já si nejsem jist výkonností některých policejních útvarů a státních zástupců v některých kauzách a zejména v kauze OKD,“ řekl Zeman.

„Že pan Bakala vytuneloval OKD je veřejné tajemství tři roky.“ Podle něj „elitní útvary stály, dívaly se a nic nedělaly“. „Teprve teď, když už kráva utekla z chléva a pan Bakala si odnáší miliardy do svého švýcarské nebo jakého exilu, teprve teď se začíná vyšetřovat,“ postěžoval si.

Potřebujeme ejakulaci myšlenek

Minulost pornoherce připomenul zástupci ředitele sdružení Evropské hodnoty Jakubu Jandovi v souvislosti s poslední zprávou organizace, že Zeman je trojským koněm Ruska, když přebírá postoje a názory Kremlu.

„Jakub Janda před kamerou vydatně onanoval jako pornoherec a díky tomu je pro mě osobou nedůvěryhodnou. Zastávám názor, že potřebujeme ejakulaci myšlenek a ne spermatu,“ řekla hlava státu.

Janda se k natočení jednoho pornovidea pro gaye na začátku roku v médiích přiznal.

Okomentoval také podobné výhrady ze strany předsedy ODS Petra Fialy: „Podle něj vedu Česko na východ, protože podporuji spolupráci s Ruskem a Čínou. Angela Merkelová navštívila Čínu desetkrát a uzavřela tam desítky kontraktů. Já byl v Číně dvakrát. Řada politiků mluvila s Vladimirem Putinem desetkrát, já třikrát. Dovedeno ad absurdum, museli byste tvrdit, že anglická královna a německá kancléřka vedou své země na východ.“

Zeman dodal, že ČR nemůže jako jediná ignorovat ekonomickou spolupráci s Čínou, které je dnes největší světovou ekonomikou.

aš, Novinky

Zdroj: https://www.novinky.cz/domaci/410685-zeman-se-tvrde-otrel-o-telicku-i-evropske-hodnoty.html

---

Pohled do zákulisí privatizace Tatry Kopřivnice

Zveřejněno 8.6.2015 

V roce 1997 jsem přijal nabídku společnosti Czech Partners CZ a.s. na místo mediálního a ekonomického poradce. Cílem této společnosti bylo utkat se ve výběrovém řízení o možnost odkoupit Tatru Kopřivnice.

K tomuto podniku mě vázaly ty nejlepší vzpomínky, jako sportovní novinář jsem jel Paříž – Dakar a seznámil se s lidmi z takzvané Tatrovky, včetně Karla Lopraise, několikanásobného vítěze zmíněné pouštní rallye. O to více mě potěšilo, že jsem byl osloven společností, která chtěla zachovat v Tatře a.s. plnou zaměstnanost a díky podpoře velké francouzské banky se prosadit zpět na trhy v Ruské federaci, Číně, Indii, střední Asii a latinské Americe.

V roce 1997 jsem přijal nabídku společnosti Czech Partners CZ a.s. na místo mediálního a ekonomického poradce. Cílem této společnosti bylo utkat se ve výběrovém řízení o možnost odkoupit Tatru Kopřivnice.

Ilustrační obrázek Foto: ČT24

V roce 1997 se o automobilku Tatra zajímalo 12 subjektů nebo to alespoň deklarovalo! Za největšího soupeře jsme tehdy považovali zejména automobilku Kamaz, velkého soupeře Tatry nejen na slavných rallyích, ale také na takzvaných východních trzích. Nepříjemným soupeřem byla i společnost Sipox slovenského podnikatele Jozefa Majského, která tvrdila, že je faktickým dědicem značky Tatra. Naopak za zcela směšnou jsme považovali nabídku americké společnosti Terex – která se hlásila jako zájemce o koupi Tatry pod hlavičkou SD International. Chtěla totiž zcela přeorientovat obchodní koncepci a začít prodávat Tatru na takzvaných západoevropských trzích.

Jak jsem již řekl, psal se rok 1997 a u moci byl úřednická vláda Tošovského, ministrem průmyslu a obchodu byl Karel Kühnl (jeho asistentem můj bývalý spolužák z VŠ). Musím říci, že nejen koncepčně, ale i logicky a ekonomicky jsme měli připraven projekt dle mého názoru perfektně. A možná, že si budu trochu fandit, ale i lobbyisticky (To byl můj úkol. A rozhodně bych chtěl připomenout, že pod pojmem lobbyista si nepředstavuji pojmy jako úplatkář či korupčník, ale především člověka, který mediálním a ekonomickým institucím vysvětluje roli firmy a její záměry).

Bohužel, Tošovského vláda byla dočasná, úřednická, a tak z transparentním prodejem Tatry váhala. V roce 1998 se chopila po volbách moci Zemanova vláda za pomoci opoziční smlouvy. Ministrem průmyslu a obchodu se stal Miroslav Grégr. Během poměrně dlouhého protahování se nakonec ukázalo, že ze všech zájemců o kopřivnickou Tatru jsme zbyli jen dva – Czech Partners CZ a.s. a SD International zastupující zájmy amerického Terexu. Kamaz nechtěl čekat na protahující se jednání, u jiných společností se ukázalo, že ve výběrovém řízení měli zájem pouze o lukrativní tatrováckou lakovnu pro jiné významné automobilky nebo byly do soutěže nastrčeny jinými subjekty. Nezvyklou roli hrála slovenská společnost Sipox, z výběrového řízení sice de facto neodstoupila, ale zároveň se z naší společností domluvila, že je ochotna stát se naší slovenskou divizí (pochopitelně, zde zjednodušuji, vše mělo přesněji vymezené podmínky – například to, že značka Tatra – lidově řečeno zůstane v Kopřivnici a nebude Sipoxem již napadáno, že byla odkoupena slovenskou stranou a Jozefem Majským).

V lednu roku 1999 došlo v brněnském hotelu Voroněž k neobvyklé schůzce, která měla v podstatě vyřešit, jak bude výběrové řízení probíhat. Setkal se zde při pětihodinové schůzce tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, majitel Sipoxu Jozef Majský, za Czech Partners CZ moje maličkost a Ing. Sabol, velký odborník na vojenskou techniku a právník naší společnosti M.K. (jeho jméno v zápisu o jednání chybí, stejně jako přítomnost dvou bodyguardů Jozefa Majského, které dle svých slov pan Majský přeplatil, aby je přetáhl k sobě od pana Vladimíra Mečiara – ale k podivnostem onoho zápisu se ještě dostaneme). Samozřejmě, že za klíčové jsme považovali, kdo bude zastupovat Terex nebo-li společnost SD International. Na jednání přišel vybaven plnou mocí, jak od společnost SD International, tak i od společnosti Terex Holding pro nás tehdy velmi neznámý William J. Cabannis, podle našich zdrojů významný americký lobbyista, diplomat a politik, který pochopitelně přišel i s tlumočnicí (i ta v zápisu chybí).

Ministr Grégr celkem logicky zdůvodnil, že pro Tatru i její zaměstnance by bylo dobré, kdyby Tatru Kopřivnici a.s. získala společnost Czech Partners CZ. Jenže? Pak ministr naznačil určité tlaky ze zahraničí. To americký lobbyista Cabannis si nebral servítky a dal jasně najevo, že pokud nedostanou tatrovku Američané, může to ohrozit i vstup ČR do NATO! Opáčil jsem, že to zní skoro jako vyhrožování a místo diplomatické odpovědi pana Cabanise jsem se dozvěděl z jeho úst: „Tak to tak berte, milý český příteli!“

Od té chvíle se začala podivně chovat i jindy jinak velmi arogantní Jozef Majský a popřel všechny dohody, které s námi před tím uzavřel. A výsledek? Ministr Grégr jasně řekl, že z ekonomického hlediska by bylo lépe, kdybychom dostali Tatru my (Czech Partners CZ – máme trhy, peníze, na své straně odbory i regionální média), na což pan Cabannis odvětil, ale chcete do NATO! Pan Cabanis se choval arogantně. Ale jak vyplývá ze zápisu, mimochodem podepsaném panem Grégrem, Majským, Cabannisem, Sabolem a mnou, byla nám jako kompenzace nabídnuta plzeňská Škoda a dům, ve kterém tehdy sídlil Syndikát novinářů ČR v Pařížské ulici v Praze. Jak se později ukázalo, jednalo se jen o možnost, jak odložit další jednání, při kterém měla být náměstkyně ministerstva průmyslu a obchodu paní Vlasáková a vedoucí PR oddělení tohoto ministerstva paní Stárková. Nic z toho se neuskutečnilo!

S nákupem domu v Pařížské ulici v Praze nesouhlasilo Ministerstvo kultury (tedy pro Czech partners CZ) a akcie Škody a.s. vlastněné Jozefem Majským na základě odkupu LIAZu patřícího do Soudkova škodováckého impéria byla zpochybněna. A navíc po poradě mé maličkosti s majitelem Czech Partners CZ a.s. Simonem Spitzem jsme se dohodli, že od záměru nakoupit kopřivnickou Tatru neodstoupíme.

Ještě se s dovolením vrátím k zápisu z lednového jednání roku 1997 z hotelu Voroněž v Brně. Bylo naší chybou, že jsme zápis přenechali sekretářce Jozefa Majského, jakési paní (nebo spíše slečně) Nině Jankovičové, nejen že se spletla v datumu a rok 1999 označila za rok 1997, kdy pan Grégr ani nemohl být ministrem průmyslu a obchodu, ale dopustila se i řady dalších nepřesností. I tak z celého zápisu vyplynulo jediné – pan Cabannis vyložil karty jasně na stůl, buď nám dáte Tatru i za cenu, že propustíme lidi na dlažbu nebo nevstoupíte do NATO.

V březnu roku 1999 ČR skutečně do NATO vstoupila a hned jejím prvním krokem bylo bombardování Jugoslávie. Během té doby manažeři z Terexu Holding (nikoliv z SD International) začali obsazovat klíčové pozice v Tatře Kopřivnice a vyhazovat jednoho českého odborníka za druhým. A tak, když jsme v roce 2001 (míněno Czech Partners CZ a.s.) podali k ministerstvu průmyslu stížnost proti výběrovému řízení, vlastnil už Terex Holding 80,5 procenta akcií Tatry Kopřivnice a.s. Stížnost vyšla vniveč, k mezinárodní arbitráži i přes rady právníků jsme se neodvolali, přestože bychom asi měli velkou šanci. Ale v našich i zahraničních novinách se začali objevovat články, že nejen moje maličkost, ale celý Czech Partners CZ a.s. leží Američanům v žaludku.

A asi jsme leželi, soudě alespoň podle výhrůžných telefonů v anglickém jazyce s jasným americkým přízvukem, skutečně některým Američanům v žaludku více, než dost. Ministr Grégr byl 30.5. 2001 povýšen Milošem Zemanem na místopředsedu vlády. A i pan Cabannis se objevil na scéně, od roku 2002 do roku 2004 vykonával funkci velvyslance USA v naší republice. Skončil v roce 2004, tedy ve stejný rok, kdy americká společnost Terex Holding opustila s velkou ostudou brány kopřivnické Tatry, jelikož na západ neprodala skoro ani jeden nákladní vůz. Spousta lidí přišla o práci, Tatra o milióny a já o iluze. A to hned dvakrát!

Poprvé, když jsem zjistil, že americký velvyslanec může vystupovat arogantně, ba až výhrůžně. Podruhé, když jsem slyšel v televizi vystoupení pana poslance Bublana, který o panu Cabannisovi v souvislosti s kauzou „Cabannis – Barták“ jako o velmi slušném člověku a pravém „mariňákovi“. V tu chvíli jsem si vzpomenul na „spráskané mariňáky“ z Koree a Vietnamu.

Zdroj: http://svobodnenoviny.eu/pohled-do-zakulisi-privatizace-tatry-koprivnice/

---

Z totality do totality, aneb Na Západ už ano, na Východ s potížemi?

Zveřejněno 24.11.2014 

Když u nás padla politika jedné strany, všichni si pochvalovali, že konečně máme banány, automobily bez pořadníku, maso nejenom v pátek, ale hlavně – že můžeme cestovat na Západ. A hned to byla Vídeň, kde nám oči přecházely z toho bohatství, ale také z cedulí v rakouských obchodech: Češi, tady se nekrade! Zkrátka; dřív se stálo ve frontách na banány, dnes ve frontách před Úřady práce…

Když u nás padla politika jedné strany, všichni si pochvalovali, že konečně máme banány, automobily bez pořadníku, maso nejenom v pátek, ale hlavně – že můžeme cestovat na Západ. A hned to byla Vídeň, kde nám oči přecházely z toho bohatství, ale také z cedulí v rakouských obchodech: Češi, tady se nekrade! Zkrátka; dřív se stálo ve frontách na banány, dnes ve frontách před Úřady práce…

Prostě jsme si oddechli, že nás už nikdo nebude napomínat, estébáci vyšetřovat, co jsme kde dělali a proč, žádné devizové přísliby jednou za několik let. Nemuseli jsme se bát, že když někdo pojede za příbuznými do SRN, že bude mít utrum a zvláště vojáci z povolání, policisté či jiné šarže nesměly ven, aby něco nevyzradily. Prostě útlak, nesvoboda, žádná demokracie… (Moje valašská babička říkávala: Demokrat – kde moh krad…)

Dnes si lebedíme, můžeme kamkoli, vlastně kromě Moskvy, Krymu, na Bajkal. Tedy, ne že by nám to zakazovali, ale těch komplikací, vyptávání, sledování, zdůvodňování… Když si třeba prezident Zeman zaletí na Rhodos za svými ruskými přáteli, je okamžitě vlastizrádce. Když řekne premiér Sobotka něco vlažně o Havlovi, všichni se ježí, že projevujeme malou úctu hrdinovi. Hned se musíme zlomit v pase, aby si náš Big Brother nemyslel něco o plíživé kontrarevoluci. Opět nás někdo nutí myslet po jeho; kupředu pravá…

A k tomu nesmíte mít na mysli občanskou válku na Ukrajině. Že by tam bojovali proti sobě Ukrajinci; ti západní proti těm jihovýchodním? Nesmysly; jsou to ruská invazní vojska; žádná chřipka a Islámský stát rakovina. Všechno je pouze zrada ideálů dle Washingtonu, DC. Jako bych se ocitl v roce 1980, kdy se v československém socialismu nesmělo říkat, že Arafat je terorista, přece mu dáváme Řád Bílého lva. A když někdo řekl, že Židé jsou chudáci, byl ihned sionista a vůbec nikomu nevadilo, že Palestinci jsou mistry sebevražedných atentátů. Ne teroristé, ale stateční hrdinové.

Dnes si prezident Zeman dá cikárko a kávu s Lavrovem a je z toho skandál, jak je Zeman proputinovský… Když odletí poslanec Šarapatka či Filip do Ruska, je z toho poprask, co, proč, kdo to platí, jaké jsou za tím zájmy. Štětinové se štětí a mluví o vlastizradě a odstoupení z funkcí. Česká zahraniční politika opět jede po dvou kolejích. Jedním směrem uhnula „prezidentská bafajicí mašina“, druhým pak „vládní Pendolino“ a zahraniční partneři tomu s nechápavým úžasem jen přihlížejí. A ti, co nebojují v zájmu Západu, jsou teroristé, naopak ti, co chrání americké občany v Korei, ve Vietnamu nebo na Grenadě, jsou bojovníci za svobodu.

Za totality bylo StB, dnes máme BIS, potažmo CIA, resp. ambasádu USA, kde se to agenty jen hemží. Každá demonstrace, která je Američany sponzorovaná nebo koordinovaná, má na transparentech dvojjazyčné nápisy, aby zahraniční média neměla potíž s jejich překlady. Rovněž krabice s „červenými kartami“ byla prokazatelně z americké ambasády… Senátor McCain byl moc znepokojen přátelským postojem prezidenta Zemana vůči Rusku a Putinovi. Západ by měl podle McCaina dodávat Ukrajině zbraně…

Je velmi zvláštní, že podle BIS “loví ruští špióni mezi našimi studenty a své plány skrývají například za kursy ruského jazyka. Kromě rozsáhlých ruských kontaktů do českého kriminálního prostředí spolupracují tyto skupiny při realizaci svých zájmů také s odborníky – právníky, finančníky a poradci různého druhu a zaměření…“ Strážmistr Flanderka slovy Haška zdůvodnil zadržení ruského špiona Josefa Švejka: “Jisto je, že dle jeho vlastního doznání jediné to, že nemá aparát fotografický s sebou, zabránilo tomu, aby nefotografoval nádražní budovy a vůbec místa strategické důležitosti, a jest nesporné, že by byl tak učinil, kdyby byl měl dotyčný fotografický přístroj, který ukryl, při sobě…”

Bývalý velvyslanec Česka v USA Vondra si vysloužil medaili za zásluhy od ”National Endowment for Democracy” (NED). Za co asi…? A co že je tato “National Endowment for Democracy”, neboli Národní nadace pro demokracii? Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti dosti výmluvně uvádí: „Mnoho z toho, co my dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA…” 

Čeští představitelé se neshodnou v otázce Ukrajiny a ruského angažmá během krize. A jak tomu bylo za minulého režimu? Pokud k nám milostivě přicestoval nějaký západní státník, vymínil si setkání s disidenty a opozicí. Bylo mu to povoleno, aby mu někdo po návratu domů nevyčetl, že je moc prosocialistický. Viz. oficiální návštěvu Československa vykonal koncem roku 1988 francouzský prezident François Mitterrand. Setkal se s prezidentem ČSSR Gustávem Husákem, předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem.

V řečech o stavu lidských práv řekl Mitterrand Husákovi i Jakešovi, že by i v ČSSR bylo možné „mluvit, psát, cestovat“ tak, jak to umožňuje západoevropský demokratický systém. (Měl by přijet do ČR dnes.) Komunističtí představitelé vzali na vědomí, že se Mitterrand setká s některými disidenty. Mitterrand sdělil Husákovi, že Dubček se sice těší ve Francii značné popularitě, nepředstavuje však žádnou „politickou skutečnost“. (Že by se už i ve Francii vědělo, že ne Dubček, ale tandem Havel-Čalfa vytvoří prezidentském křeslo…?)

Ráno 9. prosince přijal Mitterrand na francouzském velvyslanectví v Praze zástupce Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ v čele s Václavem Havlem, s nimiž hovořil o změnách ve východní Evropě (zejména o nebezpečí vytvoření konzervativní osy Berlín – Praha – Bukurešť, zaměřené proti skutečné „přestavbě“ a „glasnosti“) a stavu lidských práv v Československu. Co kdyby naše státníky někdo nutil setkat se v Iráku a Sýrii s teroristy organizace Islámský stát nebo se členy komunistické strany Spojených států či v Afghánistánu s tálibánskou opozicí a místními disidenty…?

Falklandy – Malvíny; „přišel rozkaz od vrchního bolševika Brežněva z Moskvy, z Falkland se staly Malvíny a Husákem a jeho bandou ovládaná média začala psát rázně proargentinsky. Nevadilo jim, že se postavili na stranu argentinského agresora a fašistické junty, která ve své zemi pronásledovala též komunisty. Další to důkaz komunistické bezpáteřnosti a trapnosti…“ (Ziegler)

V současnosti víme, že „železná lady“ Thatcherová si nikdy nebrala servítky. A všichni jí dnes posmrtně tleskají, zatímco Krym je ruská agrese. Totální pokrytectví. Jako v otázce války mezi Spojeným královstvím a Argentinou o Falklandské ostrovy, která se odehrála v roce 1982. Falklandské ostrovy patří k zámořským územím Spojeného království od roku 1833, Krym patří k Rusku od roku 1776; tedy o více než sto let déle. Obyvatelé Falkland stejně jako Krymu jsou v naprosté většině britského, resp. ruského původu a nejeví nejmenší zájem o připojení se k Argentině, resp. zůstat součástí Ukrajiny.

---

Jak dopadá uprchlická krize na imigranty, kteří jsou tady už dávno doma?

Fatima Rahimi se vydala do orientálních obchodů v centru Prahy. Zjišťovala, zda zjitřené společenské nálady související s příchodem uprchlíků z Blízkého východu do Evropy nějak ovlivnily jejich životy a práci v posledních měsících.

Fatima Rahimi

Fatima Rahimi

07.10.2015 08:00

V současnosti snad nenajdeme místo, kde bychom se schovali před tématem migrace, uprchlíků a cizinců. Stalo se naším společníkem u nedělního oběda, v městské dopravě, v kavárnách a hospodách, čteme o něm v novinách, slyšíme v televizi a rozebíráme je na sociálních sítích.

Většinou ale zapomínáme, že mnozí takoví, o kterých tady mluvíme, zde žijí již několik desítek let a jsou součástí společnosti. Setkáváme se s nimi každý den, nakupujeme u nich potraviny a ochutnáváme jejich jídlo. 

Diskutujeme o nich však tak, jako kdyby zde vůbec nebyli. Jak se jim žije v České republice? Změnila se jejich situace vzhledem k náladě, která zde panuje v poslední době? Setkali se s nepřátelským xenofobním chováním? Co si myslí o současné debatě?

Kdo necítí bolest ostatních, nezaslouží si být zván člověkem
„Jak říká perské přísloví: Suché a mokré třísky hoří spolu na jedné hromádce,“ popisuje dnešní českou diskuzi o migraci šestapadesátiletý pan Hasib, který žije v České republice již třicet jedna let. „Lidé mají tendenci mluvit obecně, všechny házet do stejné hromádky. Každý národ či země má ale přece dobré i špatné lidi. Bohužel pro dnešní svět se stávají většinou ti špatní reprezentantem celé skupiny, kultury, národa. Je velmi složité přesvědčovat lidi, že jste jiní,“ zamýšlí se dále už od pohledu sympatický a charismatický muž z Afghánistánu. 

Pan Hasib studoval v České republice žurnalistiku a nějaký čas pracoval v rádiu Svobodná Evropa. V současné době vlastní v srdci Prahy restauraci s orientálními pochoutkami z blízkovýchodní kuchyně. Při vstupu do restaurace vám do uší hned zazní melodie oblíbených hudebních nástrojů z daleké Persie či Indie – džembe, kánúnu či taru. Na televizní obrazovce se střídají pestrobarevné hudební klipy ze současné orientální pop kultury s folklórem.
 

Tomio Okamura se nechal letos v lednu slyšet, že: „Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám.“ Poznamenal tím nějak obchody s orientálními lahůdkami? Foto Ondřej Mazura DR

„Hodně lidí se ptá, zda jsme nějakým přínosem pro společnost. Většinou jim na to říkám, že zde nereprezentuji jednu kulturu, ale snažím se být můstkem mezi tou českou a na druhé straně afghánskou, íránskou, arabskou či indickou. To je pro mě velmi důležité. Snažím se tady nabídnout jiný obraz celého Blízkého východu, než lidé mohou znát čistě z médií,“ dodává pan Hasib.

Zdi jeho restaurace jsou ozdobené perskými koberci – každý z nich má svůj příběh – starými fotografiemi a nápisy. Nechybí ani tradiční folklorní oblečení, velké encyklopedie a knihy, mezi nimiž mě hned jedna zaujme: První česko-perský slovník. 

Také jeden takový vlastním. Vzpomínám, že když jsem jej před zhruba deseti lety dostala a zalistovala v něm, pocítila jsem sama ze sebe hluboké zklamání. Většině slov jsem nerozuměla, a to jsem si myslela, že už česky mluvím docela dobře. 

Pan Hasib hovoří česky plynule. Přiznává ale, že naučit se to, pro něj nebylo vůbec jednoduché. S vážným výrazem vysvětluje: „Já jsem zde studoval vysokou školu v češtině. K tomu, aby se člověk integroval do společnosti, je znalost jazyka velmi důležitá. Jazyk a vzájemný respekt. Všichni máme nějaká práva, ale také máme povinnosti, které musíme dodržovat.“ 

„Žiji v České republice třicet jedna let, tady jsem doma. Respektuji zdejší zákony a řídím se jimi. Pro nás, co tady jsme tak dlouho a cítíme se jako součást společnosti, je velmi bolestivé slyšet, že jsme stále cizinci. Měl jsem možnost z České republiky odjet, ale neudělal jsem to. Jsem tady rád, mám zde přátele,“ uzavírá.

V pravém rohu hned u vchodu do jeho kuchyně – z níž je cítit vůně čerstvé bazalky a máty – visí zarámovaný text vyvedený zlatou barvou na tmavě zelené látce. Je to Bani Adam (Děti Adamovy) od perského básníka Sádí Šírazího z třináctého století. Vypráví se v ní o tom, že lidské bytosti jsou součástí jednoho celku – že se skládají z jedné podstaty a duše. Je-li jedna z nich postižena bolestí, ostatní se trápí s ní. Naopak ti, kteří žádnou bolest nepociťují, si nezaslouží být zváni člověkem.

S touto myšlenkou v hlavě opouštím restauraci a mířím navštívit další místo. 

Lidi dnes málo meditují
Kousek dál, nedaleko Národního divadla, stojí malý obchůdek s orientálními potravinami. Majitelem je příjemný pan Amis, který pochází z Alžírska. Vysoký muž středního věku mě vítá s úsměvem, přestože přicházím v době oběda. V obchůdku s bistrem se podává rýže, masové kuličky, cizrna, kuskus a kuřecí omáčka. Několik zákazníků už hladově čeká na své jídlo. 

Obchodem se nese také vůně čerstvých datlí a oliv. V nabídce samozřejmě nechybí tradiční chalva, pistácie, kešu oříšky či sušené fíky, barevné bonbóny, baklava, sušené ovoce… Všeho spousty.
 

„Všichni mají pocit, že vědí vše a ke všemu se vyjadřují. Myslí si, že jsou nejlepší. Lidská pokora pomalu mizí,“ říká pan Amis. Foto Ondřej Mazura DR

Pan Amis na mé otázky zpočátku odpovídá nepravidelně a trochu roztržitě – má dost práce s vyřizováním objednávek zákazníků. „Miluji lásku a toleranci,“ prohodí nečekaně. „Nedávno jsem svému synovci řekl, aby radši s nikým nediskutoval, aby se vůbec nehádal a neobhajoval. Řekl jsem mu, ať radši všechno odsouhlasí a v případě hádky odejde pryč. Ať se s nikým nedohaduje. S některými lidmi totiž nemá cenu diskutovat,“ uzavírá svůj monolog, kterému u dveří bedlivě naslouchá jedna ze zákaznic. „Pan Amis je hodný muž,“ řekla a odešla.

„Situace je ve světě velmi vážná, není to pouze tady v České republice. Jde o mezinárodní konflikt, podívejte se, co se všude děje,“ pokračuje pan Amis. „Myslím si, že hodně lidí zapomíná meditovat. Nejsou za nic vděčni. Všichni mají pocit, že vědí vše a ke všemu se vyjadřují. Myslí si, že jsou nejlepší. Lidská pokora pomalu mizí,“ dodává a na chvíli na mě upře svůj pronikavý pohled. Otevírá při tom kasu, aby vrátil peníze nazpět bělovlasému zákazníkovi, který si přišel koupit rýži. Stokorunovou bankovku při tom drží ve vzduchu, jako by na ni při svém zaujetí pro myšlenku úplně zapomněl.

Ptám se pana Amise, zda se v poslední době setkal ve svém podniku s nějakými projevy nenávisti. Usmívá se a s talířem v ruce odvětí: „Já prodávám jídlo. To je vždycky potřeba, i ve válce. Znám lidi, kteří neměli štěstí a s takovými projevy se setkali. I u mě se nedávno objevil muž, který na mě křičel, že vyrábím bomby. Zavolal jsem polici a ta to s ním vyřídila. Nevím, zda to myslel vážně nebo pouze provokoval. Jak jsem již říkal, sám s takovými lidmi nediskutuji. Poprosím je, ať opustí obchod, zavřu za nimi dveře a je-li to potřeba, zamknu. Nemám pravdu?“ Pohlédne na mě a čeká na mé přikývnutí.

Obchod se ale najednou začíná plnit novou vlnou zákazníků, a tak nechci pana Amise nadále zdržovat. Loučím se a odcházím.

Jsou zde doma, mají právo mi nadávat…
Jeden z nedávných protestních pochodů hnutí Islám v České republice nechceme prošel okolo obchodu s orientálními potravinami nedaleko Karlova náměstí. Jak jsem se doslechla, několik stoupenců této iniciativy se zde tehdy zastavilo a skandovali nacionalistická hesla jako „Čechy Čechům“, „Nic než národ” a podobně.

Otevírám a vcházím do prodejny. Nad dveřmi visí malý zvonek, který zacinkáním ohlásí každého nového příchozího.

Majitel při mé návštěvě neví, kam dřív skočit. Blíží se totiž svátek oběti (v arabštině Íd al-Adha), při němž si muslimové každoročně připomínají starozákonní příběh Abraháma, který byl ochotný následovat boží příkaz a obětoval svého syna Ismaila. Islám na rozdíl od křesťanství a judaismu uvádí, že obětován měl být starší syn Abrahama Ismail, nikoliv Izák.
 

„Já prodávám jídlo. To je vždycky potřeba, i ve válce. Znám ale lidi, kteří neměli štěstí a s projevy nenávisti se setkali.“ Foto Ondřej Mazura DR 

Přestože je majitel pan Shedid, menší muž s černými kudrlinkami na hlavě, v obchodě právě na všechno sám, věnuje mi alespoň chvilku. K incidentu s lidmi z Islám v České republice nechceme, odevzdaně poznamená: „Je to jejich názor a mají na to právo. Jsou zde doma, mohou projevit svůj nesouhlas.” 

Při jeho odpovědi mi v hlavě vrtá otázka: Existuje hranice svobody slova? A kde vlastně končí? Tam, kde začíná fyzické násilí?

Bude válka
Téma migrace se v tomto roce stalo součástí veřejné debaty po celé Evropě. Hlas české veřejnosti mluví dvěma jazyky: jeden volá po solidaritě s uprchlíky, kdežto druhý chce uzavírat hranice. Jakoby se při tom zapomínalo, že „cizinci“ zde již dávno jsou. Můžeme je potkávat v kavárně nebo hospodě, kde toto téma tak rádi probíráme s přáteli. Možná budou sedět u vedlejšího stolu, možná nám naservírují jídlo. Anebo si přisednou v tramvaji… I do budoucna platí, že je pouze na nás, zda se jim budeme vyhýbat nebo je přijmeme za součást společnosti. 

Stále bychom ale měli pamatovat, že žijeme v zemi, kde je mír, kde je bezpečno, kde se můžeme svobodně rozhodovat, kde můžeme volit, kde se většinou dovoláme spravedlnosti. Máme možnost se vzdělávat, diskutovat, nesouhlasit. 

To vše je privilegium, kterého se většině lidí světa nedostává. Jsem neskonale vděčná, že já je mám. Přesně to jsem si uvědomila, když mi pan Amis s vážnou tváří několikrát zdůraznil, že bude válka. Možná jsou to právě obavy z toho, že přijde něco mnohem horšího, co způsobuje, že si nikdo z mužů, které jsem navštívila, na společenské nálady nijak zvlášť nestěžoval. Domnívají se totiž, že současné dění dopadá úplně na všechny – nejen na muslimské imigranty, nejen na občany českých zemí. Prostě na všechny.

Pokud bychom přece jen obrnili náš stát před takový pány, jako jsou Hasib, Amis a Shedid, jak bychom to obhájili? Anebo – když už jsme u toho –, proč bych tady vlastně neměla být třeba ani já?

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/21406-jak-dopada-uprchlicka-krize-na-imigranty-kteri-jsou-tady-uz-davno-doma

---

Zvláštní vztah Čechů ke Kurdům: když je miluješ, není co řešit

Bojovníkům proti Dáeš se dostává obdivu napříč českým politickým spektrem. Fatima Rahimi mluvila s osobnostmi, které Kurdy podporují navzdory některým svým východiskům. Každý si na nich najde to své, současná obliba ale může být vrtkavá.

Bojovníkům proti Dáeš se dostává obdivu napříč českým politickým spektrem. Fatima Rahimi mluvila s osobnostmi, které Kurdy podporují navzdory některým svým východiskům. Každý si na nich najde to své, současná obliba ale může být vrtkavá.

Fatima Rahimi

22.07.2016 09:51

Ještě před pár lety byli Kurdové v České republice okrajovým tématem. Nemluvilo se o nich, mnozí o existenci až čtyřicetimilionového národa dokonce ani nevěděli. Situace se změnila se vznikem samozvaného Islámského státu (Dáeš). Právě Kurdové jsou totiž považováni za jeho nejvýraznější protivníky.

O Kurdech se mluví jako o nejpočetnějším národě bez vlastního suverénního státu. Nazývat tuto rozmanitou skupinu národem je však podle některých odborníků problematické.

Kurdové žijí na území pěti států na Středním východě – většinovou populaci tvoří pouze v autonomní oblasti iráckého Kurdistánu a syrské Rojavy. Jsou významnou menšinou v sousedních zemích, v Turecku a v Íránu, kde kurdská nacionalistická hnutí i nadále usilují o větší autonomii a kulturní práva.

Významné kurdské diaspory se ovšem vyskytují i ve velkých evropských městech, zejména v Istanbulu. Početná diaspora se vyvinula také v západních zemích, především v Německu. Většina Kurdů jsou tradičně sunnitští muslimové, a to i v zemích s šíitskou převahou, jako je například Írán. Kulturně se řadí mezi íránské národy a jednotlivé dialekty se podobají perštině.

Mluvíme-li v České republice o Kurdech, často tak činíme bez ohledu na jazykové, kulturní i politické rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Kurdy stylizujeme do role bojovníků proti Dáeš, u nichž si pak každý může najít „tu svou“ další přidanou hodnotu.

Kurdové si Prahu jako sídlo svého oficiálního evropského zastoupení nevybrali náhodou. Takřka se zdá, že vlídný vztah ke Kurdům je jednou z mála věcí, na kterých se všichni Češi shodnou. A to i přes všemožné výtky, které by k nim z různých ideologických pozic mohli zaujmout.
 

Jan Májíček: Že to jsou nacionalisté? Nevadí

Kurdové si Prahu jako sídlo svého oficiálního evropského zastoupení nevybrali náhodou. Takřka se zdá, že vlídný vztah ke Kurdům je jednou z mála věcí, na kterých se všichni Češi shodnou. A to i přes všemožné výtky, které by k nim z různých ideologických pozic mohli zaujmout.

Podle Májíčka je kurdský nacionalismus první krokem k emancipaci. Foto Saša Uhlová, DR

 

S předním českým levicovým politickým aktivistou Janem Májíčkem jsme se potkali v klidné kavárně nedaleko centra Prahy. Zajímalo mě samo sebou, jak smýšlí o Kurdech a jejich emancipačním boji. Donedávna neznámý region Rojavy totiž přitahuje nejednoho evropského levicového intelektuála i svým zřízením založeným na socialismu zdola.

 

Májíček vysvětluje, že pro levici je právo na sebeurčení jedním z klíčových požadavků. „Měli bychom podporovat tu progresivnější část politického života, a to z jednoduchého důvodu, že představa rovnosti a spravedlnosti, kterou levice sdílí, je univerzalistická.  Když bude na světě existovat místo, kde tato spravedlnost nebude, tak samozřejmě sabotuje celý projekt levice,“ objasňuje své teoretické východisko. Opakuje pořekadlo: „Dokud bude byť jen jediný člověk utlačovaný, nikdo z nás nemůže být svobodný.“ 

 

Sám Májíček netuší, proč si Kurdové pro svoje zastoupení v Evropě zvolili právě Českou republiku. Podle něj však pro nás takové rozhodnutí představuje možnost bližšího kontaktu se světem, protože pro velkou část Evropy, zejména té střední, Kurdové dlouhá léta neexistovali. Kurdský konflikt je jeden z mnoha, o nichž se v České republice příliš nemluví. Na rozdíl třeba od Francie, kde se kurdská otázka více diskutuje, zejména na levici.

 

Pod vlivem Západu se v českých zemích na levici etablovala otázka Palestiny, v opačném politickém táboře rezonuje nezávislost Tibetu, později se začala řešit například emancipace Baskicka. Kurdy jsme ale stále opomíjeli. „Není to vůbec okrajová záležitost, Kurdové jsou početný národ obývající území pěti států,“ připomíná Májíček a pokračuje: „Právě proto si myslím, že už nyní by měli být Kurdové součásti mezinárodního rozhovoru, kde by se řešila budoucnost tohoto regionu.“

 

Zdá se, že pro tuto snahu nebylo lepší příležitosti, než je tomu nyní – Kurdy skloňujeme často a v příznivém světle. Již teď si mnoho lidí pokládá otázku, jak se svět postaví k jejich dlouho potlačovanému právu na vlastní stát, až bude Dáeš poražen. 

 

„Měla by Česká republika podporovat Kurdy? A jestli ano, jak?“ ptám se proto Jana Májíčka. Odpovídá mi bleskově: „Neměla by podporovat Turecko v jeho současné politice vůči nim.“ Příkladem je podle něho smlouva mezi Evropskou unii a Tureckem v rámci takzvané uprchlické krize. „My platíme někoho, kdo za nás dělá špinavou práci. Popíráme tak princip rovnosti a solidarity, a to bychom rozhodně dělat neměli.“ 

 

Česká republika by podle něj měla proti těmto praktikám aktivněji vystupovat – měla by se ohradit proti potlačování práv Kurdů, ale i proti perzekucím novinářů a měla by zvážit, zda s Kurdy nevést nějaký strategičtější dialog. „Je to trochu paradox mít Turecko jako člena NATO a zároveň vyzbrojovat Kurdy,“ uzavírá.

 

Musím se zeptat: „A nevadí vám, že jsou Kurdové nacionalisté?“ Ptám se schválně na věc, se kterou by mohl mít levicový aktivista problém. Majíček si ale ví rady. Pokládá kurdský nacionalismus za první krok politické emancipace. 

 

Aby se vůbec mohl sociální status lidí změnit, potřebují instituce, v rámci nichž mohou svůj národ sami spravovat. Společenské podmínky se nepromění, pokud o jejich situaci rozhoduje někdo jiný zvnějšku. Májíček zakládá svá tvrzení na takzvaném progresivním nacionalismu usilujícím o sebeurčení. Ten je odlišný od současné podoby evropského nacionalismu, který je postavený na snaze udržet kulturně etnickou homogenitu. Jakým směrem se bude kurdský nacionalismus ubírat v následujících letech, je však otázkou. 

 

Marek Černoch: Že to jsou muslimové? Nevadí

S Markem Černochem se potkávám v budově poslanecké sněmovny. 1. místopředseda hnutí Úsvit – národní koalice chová ke Kurdům, jakožto bojovníkům proti Islámskému státu, hluboký obdiv. Několikrát se například sešel s kurdskou delegací v České republice.

Marek Černoch s repotérkou Fatimou Rahimi. Foto Saša Uhlová, DR

 

S Markem Černochem se potkávám v budově poslanecké sněmovny. 1. místopředseda hnutí Úsvit – národní koalice chová ke Kurdům, jakožto bojovníkům proti Islámskému státu, hluboký obdiv. Několikrát se například sešel s kurdskou delegací v České republice. 

 

„Nesmírně si jich vážím. Protože člověk ví, co se v Iráku dělo za Saddáma Husajna a jak se chová vůči Kurdům Turecko. To reálně brojí proti lidem, kteří se snaží bojovat s Islámským státem. Drtí ty, které by mělo naopak podporovat,“ vysvětluje svůj vztah.

 

V otázce, zda by Česká republika měla Kurdy podporovat, má jasno: „Pro mě jsou to lidé, kteří bojují proti Islámskému státu, kteří mají právo na svoje území a kteří zasluhují pomoc Evropské unie i naši. Evropská unie kritizuje islámský terorismus – kritizuje islámský stát, Al-káidu, Talibán a měla by podporovat ty, kteří proti nim bojují.“

 

Jasno má ale také v jiných věcech. Hnutí Úsvit-Národní koalice s Markem Černochem vyniká mimořádně vyhrocenou protiislámskou rétorikou. Nevadí jim tedy, že drtivá většina Kurdů jsou muslimové? 

 

Jednoduše řečeno: nevadí. Podle Marka Černocha totiž Kurdové nejsou radikální, protože „islám vnímají jako náboženství, a ne ideologii, která se neslučuje s českou kulturou“. Jedním dechem ale dodává: „Jestliže někdo přichází s tím, že chce žít v naší zemi, podle našich hodnot, tak proti tomu nic nemám, ale jestli někdo říká, že pro nás je přirozené mnohoženství, mladistvé nevěsty, tak my na to říkáme, že pro nás ne. Jestli si to chcete někde vyznávat, tak si to vyznávejte, ale ne u nás doma.“

 

Marek Černoch tedy uznává, že islám nemusí být ze své podstaty radikální. Kéž by tak do své představy zahrnul i zbývající miliony nekurdských muslimů. Islám má – stejně jako mnoho jiných světových náboženství – různé podoby a takových muslimů jako jsou Kurdové, žijí miliony. Islám v Saudské Arábii je jiný než v Libanonu či Jordánsku a jiný byl taky v Sýrii. Islám ve větších městech je jiný než na vesnicích. 

 

Střední východ je navíc domovem jen pro zhruba dvacet procent všech muslimů. Zatímco mnozí si myslí, že většina muslimů žije na Blízkém východě, ve skutečnosti je největším muslimským státem Indonésie se zhruba dvousetmilionovou populací. Předsudky vůči muslimům pak často pramení z pouhé neznalosti toho, o jakou skupinu se vlastně jedná a co si máme pod pojmem muslim vůbec představit.

 

Podle Marka Černocha je Česká republika vůči Kurdům vstřícná a řeší reálnou situaci, a to je i důvodem, proč si otevřeli v Praze svou kancelář. Otázkou je, jak by se například kurdští muslimové na útěku před válkou, dívali na onu „vstřícnost“ a „řešení reálné situace“ v pojetí Marka Černocha. Ten je totiž na jedné straně obdivuje a vítá s otevřenou náručí, aby je vzápětí šmahem hodil do jednoho pytle se všemi muslimy. 

 

Podobných argumentačních rozporů se dopouští i další přední antiislamista Tomio Okamura. Ten však osobní setkání odmítl s poznámkou „neberte to osobně“. Na mé otázky mi tedy odpověděl přes e-mail.

 

Okamura považuje Kurdy za „nádherný a statečný národ, po staletí terorizovaný Turky a Araby“. A právě tím jsou mu podle jeho slov Kurdové blízcí. Jakoby právě on s Kurdy sdílel nám ostatním nepřístupné pochopení pro to, jaké to je být terorizován Turky a Araby – zrovna u nás, kde jich žije pomálu a navíc, pokud je mně známo, nikoho neterorizují. 

 

Na otázku, zda mu nevadí, že většina Kurdů jsou muslimové, mi odpověděl, že nikdo netuší, jakého vyznání je který Kurd. Jako kdyby někdo podle totožné logiky mohl stanovit, jakého vyznání je který Arab.

 

Podle něho totiž nevíme, zda je Kurd muslim, jezíd nebo křesťan, a to z jediného důvodu – Kurdové jsou prostě v prvé řadě Kurdové, vlastenci. Ve svém soukromí praktikují náboženství, které nejenže nikomu nenutí, ale které třeba muslimským Kurdům nijak nebrání po boku jezídů bojovat s islamisty. 

 

Ano, někteří Kurdové jsou vlastenci. Stejně tak jako mnoho dalších muslimů, žijících v různých národních státech. Míra patriotismu či nacionalismu se samozřejmě liší, a to i s ohledem na to, že Kurdové vlastní stát nemají. 

 

Okamura sdílí s Černochem stejné názory a postoje, jeho vystupování a rétorika jsou však méně diplomatické a povrchnější. Ani jeden z nich však není v žádném případě schopen rozlišit islám od islamismu, natož od radikálního islamismu. Kurdové sice s jezídy skutečně bojují proti Dáeš, na rozdíl od Okamury ale nebojují s muslimy. Velká část z nich totiž jsou muslimové. 

 

Ve svých nedávných stanoviscích Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie uvádí následující: „Všichni Evropané bez rozdílu víry jsou dnes v ohrožení života ze strany islamistů, kteří k nám proudí z Afriky a Asie. Je třeba ihned zastavit veškerou migraci muslimů do Evropy, je třeba navrátit do zemí původu nejen muslimské migranty, ale také jejich potomky narozené v evropských zemích. Toto řešení je méně nespravedlivé, než tolerovat nevinné oběti muslimských teroristů.“

 

Podle nich totiž Evropan nemůže být muslimem a muslim nemůže být Evropanem. Kurdové jsou pro něho možná utilitárním spojencem, ale jako muslimy je pokládá především za své nepřátele.

 

Marián Jurečka: Že to jsou podle Turecka teroristé? Nevadí

 

I podle Mariána Jurečky, lidoveckého ministra zemědělství, jsou Kurdové největšími bojovníky proti Islámskému státu. Velice obětavě to snášejí a jsou schopni velmi efektivně nastalou situaci zvládat.

 

Českou republiku podle něj vnímají jako jeden ze států, který je výrazně podporuje. Česká vláda podporuje jejich aktivity v boji proti Islámskému státu prostřednictvím humanitární pomoci, tak aby byli schopni zvládnout příliv uprchlíků zejména z Iráku, kteří před ISIS utíkají. Kurdové pro ministra Jurečku představují bohulibý objekt podpory v chaotické a válkou zničené oblasti. 

 

Zatímco sami jsme takřka žádné uprchlíky nepřijali, v Kurdistánu jsou jich miliony. Jak ale dokládá ve svém svědectví český humanitární pracovník Lukasz Firla, vztah mezi iráckými Araby a Kurdy je vzhledem k historické křivdě spáchané Husajnem více než problematický. Zanechat břemeno v podobě iráckých uprchlíků na tamějších Kurdech jejich vzájemným vztahům moc neposlouží.

 

Marián Jurečka si myslí, že naši podporu má mít každý, kdo je ohrožen terorismem. A tento region ohrožen terorismem skutečně je. Je třeba se ale pozastavit u toho, jak vidí Kurdy Turecko. Podle Turecka, které je českým spojencem v NATO, jsou Kurdové teroristy, a to včetně těch umírněných. 

 

Výroky tureckých představitelů však Jurečka hodnotit nechtěl: „S oběma územími Česká republika spolupracuje. S Kurdy máme nadstandardní vztahy včetně jejích místní vlády, máme velkou vůli pomáhat. A výroky tureckých představitelů hodnotit nechci.“

 

Ministr zahraničních věcí během několika měsíců přípravy článku navzdory příslibu rozhovor k tématu poskytnout odmítl. Česká republika si je evidentně vědoma příkrého rozporu ve snaze si Turecko předcházet a současně podporovat Kurdy.

 

Jaromír Štětina: Že jsou Kurdové komunisti? Nevadí

 

Slabost pro Kurdy má i Jaromír Štětina, poslanec Evropského parlamentu. V Kurdech vid největší národ na světě, který nemá svůj stát. Usilují o něj, a proto představují pro celou oblast určité bezpečnostní riziko a zdroj politického napětí. 

 

Největší a nejlépe organizovaný je odpor Kurdů v Turecku. Kurdové žili na současném tureckém území ještě předtím, než jej Turecko obsadilo. Hlavní důvod, proč se o Kurdy zajímá, je dějinná absurdita, která se za poslední sto až sto padesát let ve východním Turecku odehrává. 

 

Snaha Kurdů o národnostní uvědomění vycházela před třiceti až čtyřiceti lety z Demokratické strany Kurdistánu, dnes je jejím hlavním subjektem Strana kurdských pracujících (PKK), která je v Evropě i ve Spojených státech pokládána za teroristickou organizaci. 

 

Turecko je v oblasti nejbližším spojencem Západu jako člen NATO. Na jednu stranu jde o spojenectví potřebné, zároveň však turecká armáda vede proti Kurdům neúprosnou a ne vždy férovou válku a sám prezident Erdogan v zemi přiživuje protikurdskou nenávist.

 

V tomto směru se Jaromír Štětina snaží být tak diplomatický, jak jen to jde: „Turecko je náš spojenec, ale je potřeba mu neustále říkat, že nelze porušovat zákony a lidská práva, jak to činí vůči Kurdům. Je však potřebné říct i Kurdům, že není možné používat teror k tomu, aby dosáhli své samostatnosti. Mají právo někdy v budoucnosti dosáhnout svého samostatného státu. A proto musí pravidla dodržovat.“ 

 

Na otázku, zda jednomu z předních českých antikomunistů nevadí, že se PKK a kurdské syrské ozbrojené síly pokládají za komunisty a hlásí se k marxismu, odpovídá: „Jako zanícený odpůrce jakéhokoli marxismu a jakéhokoli komunismu tvrdím, že ideologické spory nejsou tím nejdůležitějším v okamžiku, kdy je ohrožená existence jednoho národa.“ I Jaromír Štětina tak stejně jako Jan Májíček aktivně podporuje radikálně levicové Kurdy v syrské Rojavě.

 

Česká láska ke Kurdům může být vrtkavá

U české veřejnosti jsou dnes Kurdové mimořádně oblíbeným tématem. Zdá se, že je mají rádi úplně všichni. I přes odlišné důvody obliby kurdské téma zázračně spojuje lidi s různými politickými postoji. Každý pro to má jiné důvody a představy, někomu možná jde čistě o politické body.

 

Hlavní populistická nota je totiž stranit tomu, komu straní hodně budoucích voličů. Najednou jde stranou to, že Kurdové jsou muslimové, komunisti, teroristi, nacionalisti. Nálepek, ať už více či méně oprávněných, se nabízí hned několik. 

 

Debata o Kurdech ukazuje také, jak obojaká někdy bývá naše zahraniční politika. Na jednu stranu vyzbrojuje Kurdy, na druhou stranu podporuje turecký odpor vůči kurdským skupinám. V posledku však není nikdo z vládních pozic ochotný tento paradox komentovat.

 

Mnozí si do Kurdů projektují jenom to, co v nich chtějí vidět. Dneska jsou možná Kurdové spojencem, zítra to však už tak nemusí být. Stačí, až zmizí společný jmenovatel našeho obdivu: boj proti Dáeš.

 

Česká veřejnost Kurdy nyní miluje, takže není co řešit. Otázkou je, jak se k nim postaví, až budou opět „jen“ tím muslimským národem bojujícím za vlastní sebeurčení, a to různými prostředky. 

 

 

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

 

Bohuslav Vorel - Valy u Přelouče

Kurdská otázka Pátek, 22.Července 2016, 23:14:54

 

K úplnému výčtu snad chybí jen informace o tom, že jsou i Kurdové bojující za Islámský stát. Zajímavý a pravdivý je i postřeh, že se o kurdské problematice velmi málo mluví, a pokud ano, tak velmi povrchně. 

Experiment v Rožavě, jak Islámskému státu na dostřel označují novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová zdejší dění, nebo sociálně demokratická revoluce, jak ho pojmenovala v jednom projevu velitelka YPJ, je totiž asi nejzajímavější změnou ve světovém dění. Obzvláště pokud by zafungoval efekt sněhové koule a podařilo se vytvořit na základě společného boje v rámci SDF oboustranně fungující alianci mezi Kurdy a syrskými Araby.

Petr Uhl - Praha

Jsou Kurdové národ? Sobota, 23.Července 2016, 08:35:48

 

O tom můžeme mluvit teprve tehdy, vymezíme-li pojem „národ“. V americkém či francouzském smyslu toho slova národem nejsou, neboť jejich společenství netvoří státní útvar. Nejsou jím ani v českém, neboť v češtině se chápe národ především etnicky, a Kurdové hovoří různými, někdy i vzájemně nesrozumitelnými jazyky. Kurdové jsou ale „das Volk“, případně „die Völker“, protože se tak většinově chápou. A ve svém boji (proti Ankaře i Daeši) si zasluhují větší podporu demokratických sil, Rožava je pozoruhodný experiment, spolu s Bohuslavem Vorlem ho studujme!

Ministr Zaorálek, jak mravenčí prací profesioáně odhalila Fatima Rahimiová, je tak „státně“ opatrný, že nám v tom nepomůže. Nepomůže ani Sobotkova vláda (Chovanec, Babiš a lidovci), kterou spojuje populizmus, nacionalizmus a xenofobie. 

Fatima Rahimi se mýlí, když píše, že vlídný vztah ke Kurdům je jednou z mála věcí, na kterých se všichni Češi shodnou. Je ale dobře, že se všichni Češi ani shodnout na něčem nemohou, i když je špatně, že většina z nich v poledních letech onemocněla xenofobií různého stupně a intenzity více než lidé v Německu, ve Francii a dokonce i v Polsku či v Rusku. 
 

  • Sdílet

Martin Profant - Praha 7

Petrovi Uhlovi Sobota, 23.Července 2016, 15:58:22

 

Problém je v tom, že Kurdové nejsou "das Volk" -- tedy lid poddaný jednomu suverénovi (tím může být i parlament) a proto se spravující podle jedněch zákonů (to je definice "das Volk" platná od Kanta, nacisté sice měli trochu jinou, ale jinak platí dodnes). A protože nejsou “das Volk”, mohou se vyslovovat ty hlubokomyslné otázky, zda jsou či nejsou národ. Známe to z vlastní historie, od přelomu 18. a 19. století měli spoustu příslušníků "kulturní elity", kteří bojovali o český národ, jen se nemohli rozhodnout, jestli do něj patří Slované z Horních Uher, moravští a slezští Slované a Slované z království, nebo všichni poddaní České země, České země a Moravy , nebo také Slezska atd. Jen u Palackého najdete všechny jmenované varianty. 

Kurdové jsou národ/lid ve stavu zrodu -- otázka po subjektivní dispozici všech potenciálních příslušníků příštího kurdského politického národa k tomu být takovým národem je absurdní -- smysl dává otázka, zde existuje jiné uspořádání, které by Kurdové mohli přijmout s přesvědčením, že v něm budou utlačování méně než ve svém státu a zda se nabízí jiné uspořádání, ve kterém by si jako občané mohli s druhými důvěryhodně uznávat rovnost v právech a důstojnosti, tedy žít ve svobodném ústavním státě. Mohu skepticky očekávat lyotardovské, totiž mladý národ, který statečně bojuje za svobodu a a který po vítězství vytvoří stát nově reprodukující starý útlak -- ale ono to asi není na cestě ke svobodě kudy obejít. 

  • Sdílet

Jiří Silný - Brno

Paní Rahimi, Úterý, 26.Července 2016, 09:31:27

 

díky za vynikající příspěvek. Ten český konsenzus pozitivního hodnocení Kurdů je pozoruhodný a vlastně povzbudivý. Napadá mě srovnání s antifašistickou aliancí za Druhé světové války, kdy se nakonec spojenectví do té doby nesmiřitelných nepřátel také definovalo společným odporem ke zjevně destruktivnímu a nehumánnímu systému, jak ho dnes reprezentuje Daeš. Spojenci tehdy udělali i další kroky k stabilnějšímu uspořádání poválečného světa - Jaltskou a Postupimskou konferencí, vytvořením Organizace spojených národů, brettonwoodským systémem a zásadní sociální politikou. Nejsem si jist, jestli dnes máme v Evropě a Americe dostatek podobně prozíravých politiků.

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/23418-zvlastni-vztah-cechu-ke-kurdum-kdyz-je-milujes-neni-co-resit

---

Smrticí zbraně patří do rukou specialistů

Jiří Zlatuška 

27. 07. 2016 | 18:30 

Europoslanec Jiří Pospíšil odmítá v textu Občané musejí mít možnost obrany (LN 26. 7.) "odzbrojovat evropskou společnost v situaci zvyšující se hrozby teroristických útoků" a míří tím proti návrhu směrnice o držení a nabývání zbraní. Výrazně se liší od rozumného postoje stínové zpravodajky liberálů ALDE k tomuto návrhu, europoslankyně Dity Charanzové (ANO), preferující směrnici dopracovat, odstranit z ní extrémní tvrdosti, nicméně ji v zájmu posílení bezpečnosti v EU a boje proti černému trhu se zbraněmi finálně přijmout. 

To podstatné, o co ve směrnici běží, jsou nová harmonizovaná pravidla pro znehodnocování zbraní. To, že jsou tato pravidla potřebná specificky pro zbraně naší části Evropy, ukázalo jak předchozí užití repasovaných zbraní islámskými teroristy ve Francii resp. Belgii, ale čerstvě také repasované divadelní rekvizity z prostoru Česka či Slovenska, kterou v Mnichově použil duševně nemocný osmnáctilet vrah. Pokud bude česká politická reprezentace bránit přijetí pravidel zajišťujících, aby při znehodnocování zbraní byl tento proces nevratný, aby se zbraně po jednoduché úpravě nemohly objevit na černém trhu, a aby nebyla zavedena užší spolupráce mezi státy spočívající v intenzivnější výměně informací o podezřelých pohybech zbraní, jejich držitelích, apod., stáváme se dlouhodobě spoluviníky masakrů, ke kterým použitými repasovanými zbraněmi dochází.

Příklad Mnichova ukazuje nebezpečí duševně vyšinutých osob s přístupem ke zbraním. Vraždící pacientky propuštěné z léčení mezi obyvatele známe i u nás. Lepší dostupnost zbraní může způsobit, že příště budou střílet podobně jako střílel důchodce v Uherském Brodu. Chceme i střílečku v některé z našich škol?

Argumentace Izraelem u nás nemůže obstát. Tam jde o zemi v obležení, u které její političtí protivníci deklarovali zájem jejím zničení a teror v jejich ulicích je součástí této války.

V Česku byly dosud oběti vcelku výhradně následkem duševního vyšinutí, případně lokální nenávisti. V nedávno vydaném Indexu sociálního pokroku (2016 Social Progress Index, vydáno Social Progress Imperative, USA, 2016) figuruje Česká republika jako celosvětově(!) nejlépe hodnocená země v oblasti osobní bezpečnosti, s odstupem před Švédskem, Švýcarskem, Dánskem, Norskem, Islandem a Japonskem (data vycházejí ze statistik Úřadu pro drogy a kriminalitu OSN). Z hlediska zločinnosti u nás zjevně funguje zásada, že užití smrtící síly zbraní stát v oblasti dodržování a vymáhání zákona licencuje specializovaným složkám, tedy policii a armádě. Plédovat v našich poměrech za lepší dostupnost zbraní a jejich běžné nošení občany znamená koledovat si o zvýšení rizika, že se i naši psychicky vyšinutí jedinci snáze shlédnou ve střílečkách v zahraničí jako ve svých vzorech, nebo sáhnou po zbrani třeba v okamžiku záchvatu stihomamu vidícího fiktivní nebezpečí (vnitřním hlase velícím "zabij!", jako to sledujeme v procesu s Dahlgrenem, nemluvě). Nemluvě o tom, že jsou u nás pravděpodobně největším reálným současným rizikem vznikající ozbrojené bojůvky domobrany se vcelku jasnou afinitou k extremistům, proti kterým zatím dělá vnitro jen velmi málo.

Masakr v Mnichově ostatně dobře ukazuje omezenost argumentu o prospěšnosti masového ozbrojování. Duševně vyšinutý vrah si totiž na místo svého činu předem přes facebook sezval řadu lidí ve věku středoškoláků, kteří by v dané situaci tak jako tak zbraně u sebe mít nemohli. Kdyby ovšem opravdu spolehlivě a nevratně fungovalo znefunkčňování střelných zbraní při jejich vyčlenění jako divadelních rekvizit v prostoru Česka a Slovenska, nikdy by vrah tuto konkrétní zbraň nebyl býval získal.

Europoslanci Pospíšil a Charanzová ukazují dobře odlišnost přístupu k bezpečnosti v Evropě. Na jedné straně apriorní negativismus k celoevropské regulaci než ohledu na stávající problémy nebo obsah regulace, na druhé straně konkrétní práce na takové regulaci, aby mohla být přijata ve tvaru, ve kterém bude mířit na reálně existující problémy, za nimiž dnes v Evropě zůstávají zcela konkrétní mrtví. 

(Vyšlo zkrácené v LN 27. 7. 2016)

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-zlatuska.php?itemid=27755

---

Vlivný poslanec ČSSD: Voliči nejsou hlupáci a xenofobové. Z Ruska žádný ozbrojený konflikt nehrozí. Zvyšuje se napětí a EU řeší emise sekaček na trávu a žárovky…

30. 7. 2016 5:10

ROZHOVOR Předseda Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Jeroným Tejc z ČSSD říká, že pokud se politické elity odtrhnou od lidí, ztrácejí důvěru. Zvyšuje se rozdíl mezi chudými a bohatými, střední vrstva pomalu mizí. To zvyšuje napětí. NATO je dle něj dostatečně silné a to samo o sobě je zárukou, že ze strany Ruska žádný ozbrojený konflikt nehrozí.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci a terorismu, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Pokud se politické elity odtrhnou od lidí, ztrácejí důvěru. To se stalo mnoha tradičním stranám v Evropě. Jejich místa pak ne vždy, ale velmi často, nahrazují populisté bez schopnosti dlouhodobě problémy řešit. A pokud selžou i ti, což je velmi pravděpodobné, přijde ještě větší deziluze a hrozí dlouhodobé konflikty ve společnosti. I proto je nutné řešit skutečné problémy a nezačínat drobnostmi. Zatímco patnáct největších dopravních lodí vypustí ročně stejné emise jako všech 760 milionů aut na světě, Evropský parlament řeší emise sekaček na trávu. A takových příkladů jsou stovky. Právě tento přístup vede ke ztrátě důvěry a musí se změnit.

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě, jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?

Společnost, která se dlouhá léta scelovala, se postupně zase rozděluje. Zvyšuje se rozdíl mezi chudými a bohatými, střední vrstva pomalu mizí. To zvyšuje napětí. Nejen, že se společnost začíná dělit na dva odlišné tábory, názory se současně radikalizují. Je až nepochopitelné, že v celé Evropě jsou výsledky voleb a rozhodování neuvěřitelně těsné a názory tak vyhrocené. Předpokladem ke změně je spravedlivá sociální a daňová politika. A především změna přístupu některých politiků. Musí se naučit naslouchat názorům lidí a respektovat je, nikoliv nutit lidem proti jejich vůli své názory a v případě nesouhlasu označovat voliče za hlupáky či xenofoby.

Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...

Nemyslím si to. V Británii hrála roli spousta specifických faktorů. Do značné míry to byla snaha obnovit to, co již obnovit nelze, to je Británii jako globální velmoc. Současně pak paradoxně většině po Brexitu volajících Britů nevadili přistěhovalci z Afriky, Indie či Pákistánu, ale právě východoevropští dělníci, jejichž symbolem se stal polský instalatér. To však neznamená, že EU nyní nebude trpět vnitřními rozpory a že nebude daleko složitější hledat společnou řeč. Jsme na určitém rozcestí a směr, kam se vydáme, určí osud EU v příštích dvaceti letech.

V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Nemyslím, že bychom měli Rusko démonizovat. NATO je dostatečně silné a to samo o sobě je zárukou, že ze strany Ruska žádný ozbrojený konflikt nehrozí. Více než hledání rozporů bychom se měli věnovat snaze o nalezení společné řeči a schopnosti hájit naši bezpečnost před islámským terorismem. Na druhé straně je věcí každého státu, jak zajišťuje obranu svého území. Pokud se NATO rozhodlo posílit svou přítomnost v Pobaltí na žádost Baltských států, má na to právo. Toto rozhodnutí je rozhodnutím suverénních států a nepodléhá souhlasu Ruska. Přesto by zklidnění situace prospěl spíš dialog, než jednostranné ukazovaní svalů.

 

A do jaké míry tedy potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž, tedy riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Taliban, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých ,,segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Evropa a Rusko mají společný zájem na stabilitě Afriky i Blízkého východu. Jakákoliv nestabilita totiž přináší problém s migrací a terorismem. Bez podpory a souhlasu Ruska bude velmi těžké uklidnit konflikt v Sýrii. Obdobně je nezbytné, aby nevznikalo napětí na turecko-ruské hranici. Rusko má bohaté a tragické zkušenosti s islámskými teroristy a spolupráce v této oblasti, včetně sdílení informací může být pro naši bezpečnost přínosná.

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem (najdete jej ZDE), který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak vposledku povede k rozšiřování vlivu 'eurasijské integrace', totiž rodící se mocenské osy Moskva-Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?

Nic takového nehrozí. Naše země je součástí Evropy a bude jí i nadále. Sbližování Ruska a Číny je do značné míry logické. Zejména poté, kdy EU na Rusko uvalila po událostech na Ukrajině ekonomické sankce a přerušila se i spolupráce mezi NATO a Ruskem. Spojení vojenské síly Ruska a ekonomické síly Číny je pro obě velmoci lákavé. Napomáhá tomu i jejich geografická poloha a potřeba surovin, které se v Rusku nacházejí.

Současnou krizi EU a pokles důvěry lidí v evropské lídry ale nelze dávat za vinu ani Číně, ani Rusku. Věřím, že se EU vzpamatuje. Do značné míry to záleží i na nás jako její součásti. Reforma však musí spočívat ve snaze přiblížit rozhodování lidem a nikoliv, jak někteří naznačují, v ještě rychlejší a silnější integraci. EU má řešit to, co státy samostatně řešit mohou jen s velkými obtížemi jako je boj s daňovými ráji nebo ochrana hranic, naopak se nemá zabývat hloupostmi a řídit život lidem do poslední žárovky.

Někteří analytici si všímají postoje Německa. Nejenže předvádí smířlivý postoj vůči Rusku a Číně, ale rovněž si v klidu buduje produktovod Nord Stream 2. Lze to chápat jako zradu západních zájmů? Padají dokonce úvahy o případné mocenské ose Peking-Moskva-Berlín, do které bychom byli samozřejmě zataženi i my…. A do jaké míry se v nejbližších desítkách let naplní zatím rýsující se rozložení sil USA/ Evropa (podepřeno TTIP) vs. Čína/Rusko?

Německo, ale i Francie či Británie budují léta své strategické vztahy s Čínou, částečně i s Ruskem. Jen někteří naši samozvaní analytici a aktivisté toto vidět nechtějí a nejraději by s kde kým vedli svatou válku. Pro budoucnost všech zúčastněných je lepší spolupráce, než více či méně napjaté vztahy či dokonce obchodní a politická válka.

Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu, nebo snahu o vedení suverénní zahraniční politiky?

Suverénem je podle naší ústavy lid. Ten rozhoduje ve volbách nebo přímo prostřednictvím referenda. I proto ČSSD od vzniku samostatné České republiky usiluje o přijetí zákona o obecném referendu. Ten umožní konání referenda tehdy, přeje-li si to určitý počet občanů a to bez ohledu na přání či odpor politiků. Ve vládním návrhu projednávaném sněmovnou je to nejméně 250 tisíc podpisů. Pevně věřím, že se nám podaří v tomto období pro referendum potřebnou ústavní většinu získat. Pak budou moci vyvolat ke klíčovým tématům referendum občané, třeba i o vystoupení z EU.

V takovém případě ale budu, i přes mé výhrady k fungování EU, přesvědčovat všechny o tom, abychom v EU zůstali. Naše malá země si nedokáže vyjednat takové podmínky jako silná Velká Británie. I ta přitom může mít velký problém. Zásah na naši ekonomiku způsobený odchodem z EU by mohl být fatální. Je třeba vycházet z toho, že osmdesát procent našeho exportu míří do zemí EU a jakékoliv překážky vývozu by znamenaly pokles výroby a tím i pokles mezd a propouštění. Logicky by došlo k propadu HDP a poklesu výběru daní a odvodů, ze kterých hradíme sociální a zdravotní služby. Dotklo by se to každého z nás, nejvíce těch nejchudších.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vlivny-poslanec-CSSD-Volici-nejsou-hlupaci-a-xenofobove-Z-Ruska-zadny-ozbrojeny-konflikt-nehrozi-Zvysuje-se-napeti-a-EU-resi-emise-sekacek-na-travu-a-zarovky-446802

---

Terorismus nám již “klepe na dveře”

V posledních dnech máme tu možnost sledovat, jak se k nám projevy náboženské, ale také kulturní nesourodosti, nesené na hřbetech uměle vyvolaných migračních vln, stále přibližují.
 

Multikulturalistické sociální inženýrství již dostihlo nejen jeho samotnou “francouzskou kolébku”, která je nucena nyní setrvávat ve výjimečném stavu jako za nějaké války či živelné katastrofy, ale jeho trpké plody začínají “ochutnávat” i další evropské země. Jako příklad bezproblémového soužití byl evropskými “sluníčkovými vítači” jiných kultur až do nekonečna omílán příklad sousedního Německa, kde žije již po desítky let turecká několikamilionová, především muslimská, komunita. Jenže opak je pravdou, s Turky tam byly, alespoň podle mých mnoha německých příbuzných, obrovské problémy vždy, jen se tak nějak v zájmu “pozitivistického” přístupu a také pod tlakem rozličných lidsko-právních organizací úspěšně tutlaly. A živná půda pro dnešní teroristické útoky tak byla za státní asistence připravována a za přispění nezodpovědné zahraniční politiky kabinetu kancléřky Merkelové se celý destruktivní proces mohl potom již jen spustit. Namátkou lze uvést příklady terorismu třeba jen z minulého týdne. Ve Wurzburgu zaútočil 17 letý Afgánec sekerou ve vlaku a zranil pět lidí, v Mnichově 18 letý Iránec zastřelil devět lidí a potom sám sebe, v Reutlingenu zavraždil 21 letý Syřan mačetou těhotnou ženu a další dva lidi zranil a koncem zmíněného týdne se 27 letý Syřan v Ansbachu odpálil a zranil dvanáct lidí.     

Je vědecky prokázané a na projevech islámských autorit také patrné, že v džihádu, tedy nekončící válce proti “nevěřícím”, a tento skupinový či individuální terorismus projevem džihádu nesporně je, také splývají náboženské a politické cíle. Takže nejde pouze o extrémní projevy při obrušování ostrých hran mezi náboženstvími, ale současně o prvopočátek dobývání celého geopolitického prostoru. Nebál bych se říci, že jde o prvoplánovaný střet kultur, kdy je ta původní evropská, chcete-li katolická, vojáky džihádu napadena a je usilováno o její totální likvidaci. Jak se tomu můžeme alespoň částečné bránit, když už se byrokraticko - vojenská struktura EU ukázala jako zcela dysfunkční? Zkusme tedy začít ochraňovat naší zemi alespoň jako celek a nejprve začněme efektivně chránit své hranice. Na to nám snad ještě nějaké to právo zbylo a bruselské pozvednutí obočí, i když pouze podle jeho výše české vláda reaguje, nás nemusí při této sebezáchovné reakci zajímat.     

V nedávné době ministr vnitra Chovanec v poslanecké sněmovně bouřil, že se nechce dožít opětovně zadrátovaných hranic. V této souvislosti ale jaksi pozapomněl sdělit, že se však dožil nejen toho, ale jako vrcholný představitel naší exekutivy se i přímo podílel na tom, že se mezi námi budou, k zachování bezpečnosti obyvatelstva, nuceny pohybovat stovky vojenských samopalníků a policejních hlídek. Ano, až sem může vést nepochopení rozdílnosti a také neslučitelnosti kulturních a náboženských vzorců na naší planetě, jenž se po celá staletí koncipovaly, a to ve svých, zcela unikátních a neopakovatelných, společenských a teritoriálních podmínkách. Fanatický terorismus, který nás dnes začíná pronásledovat na každém kroku, je toho zřetelným důkazem a jestli představitelé EU a také naši zodpovědní politici včas nevybřednou ze svých laxních pozic, bude zcela jistě ještě hůře!’’’

JIří Valenta

Zdroj: http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/sloupky/terorismus-nam-jiz-klepe-na-dvere/

---

Co se ještě musí stát, aby se už začalo něco dít?

V celé Evropě panuje v posledních týdnech atmosféra strachu a beznaděje.
 

Málokdo totiž dokáže odhadnout místo, kde náboženští fanatici či jiní teroristé a jejich skupiny nebo jedinci opět zaútočí na nevinné lidi a v ulicích znovu poteče krev těch, kteří se nemohou  jen tak bránit. Naše okolí je přesycené obavami z dalších vražedných útoků, které jsou v podstatě každý den. U nás se zatím setkáváme spíš s útoky psychicky narušených nebo nemocných lidí, ale, žel, se stejně tragickými následky. V médiích vidíme otřesné záběry z míst tragédií, kde leží těla obětí, které oplakávají pozůstalí. Oslavy se mění v masová popraviště nevinných lidí.

O  bezpečí se už nemůže mluvit vůbec nikde. Cílem útoků se stávají obchodní centra, dopravní prostředky a jiná místa, kde by se dříve člověk neměl důvod ani na chvíli cítit v ohrožení. Smrtícími zbraněmi jsou pak i nože, sekyry či samotné dopravní prostředky… Teroristé neznají slitování a jsou schopni použít cokoliv a zaútočit kdekoliv, jen aby zabíjeli. To už není extremismus pohlcující Evropu jako zákeřný nádor, který odpovědní neléčí, to je válka! Ale je to jiná válka, než ji známe z historie, boty pěšáků obsazující území nemusely překonat hranice a bojovat s naší armádou. Prostě "byli pozváni", aby prý netrpěli ve svých domovech, které jim předtím nenasytný nadnárodní kapitál vyraboval až na dno a spálil jejich naděje na spokojený život na prach.

Mrtvých lidí přibývá, dojemné reakce politiků, kteří dnes představují EU či jednotlivé státy Unie, u lidí vyvolávají spíše rozhořčení a vztek. Smutkem to nekončí. Proto se ptám: Co se ještě musí stát, aby to Evropské komisi, vládám jednotlivých zemí došlo a už se začalo něco řešit? Kolik z nás musí ještě zaplatit vlastním životem, abychom se konečně dočkali adekvátní ochrany? Kdo zastaví evropské přerozdělování migrantů, které se ukazuje „našim životům nebezpečné“? Česká vláda pozvala dalších 80 lidí, kteří jsou zatím v Turecku a o kterých nevíme, jestli k nám vůbec chtějí. Nebo snad čekáme na další útoky i u nás, abychom si to zažili „na vlastní kůži“, a teprve pak začneme něco dělat?

Občané oprávněně odmítají, aby se z celé Evropy stalo válčiště a americké nebo jiné nadnárodní zbrojařské koncerny jásaly nad svými zisky. Chceme mír a bezpečí, nechceme válečnou propagandu a lži o nebezpečí z východu. V současné informační společnosti si každý soudný člověk udělá obrázek o tom, "komu jsou lži ku prospěchu".

Dovolím si v této věci zaujmout jasné stanovisko. Nebezpečím pro mír je válečná propaganda, která je mezinárodně právně zakázaná, nebezpečím je rostoucí fašizace, nebezpečím je návrat ke středověkým dogmatům a v odmítnutí vědeckého poznání. Nechci žádné občanské války z důvodu fanatické víry. Válka, i ta, kterou dnes prožívají zatím více v západní Evropě, není počítačová hra, není virtuální, je skutečná a jako skutečnou válku je ji nutné zastavit a zajistit bezpečný domov pro naše občany. Je přitom jedno, zda jsou útočníci členové či přívrženci Islámského státu, nebo zda je k vražedným útokům vedlo něco jiného. Někteří tvrdí, že stávající situace je daní za multikulturní svět. Nemyslím si, že má kdokoli právo takovou daň na nás požadovat!  Ocitli jsme se v ohrožení, protože nehledáme přátele, se kterými můžeme sdílet společné zájmy. Posíláme vojáky bojovat za zájmy jiných, namísto toho, aby bránili bezpečí našich domovů, a to je chyba. Svět není černobílý. Pokud to však včas nepochopíme, budeme odsouzeni k opakování krvavé a temné minulosti.

Vojtěch Filip

Zdroj: http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/sloupky/co-se-jeste-musi-stat-aby-se-uz-zacalo-neco-dit/​

---

Zaměstnavatelé sem chtějí přitáhnout sto tisíc Ukrajinců, aby měli levnou pracovní sílu. Odborář Středula varuje před záplavou odlišné kultury

29. 7. 2016 16:00

ROZHOVOR Některé firmy překrucují, aby mohly místo Čechů levněji zaměstnat cizince. ParlamentnímListům.cz to řekl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Odpor ke zvyšování minimální mzdy za pravicových vlád byl prý dán ideologickou zvráceností, protože sousední státy mají až pětinásobně větší minimální mzdu a prosperují. Šéf ČMKOS reagoval i na problematiku zaměstnávání migrantů či nedávné drsné incidenty s Rumuny na Vysočině.

Zaměstnavatelé sem chtějí přitáhnout sto tisíc Ukrajinců, aby měli levnou pracovní sílu. Odborář Středula varuje před záplavou odlišné kultury

Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda ČMKOS Josef Středula

Pane předsedo, případ agresivních agenturních pracovníků z Rumunska na Vysočině nedávno odkryl možná mnohem větší problém. Váš ekonomický expert doc. Janíčko hovořil o tom, že firmy se dovozem cizinců s nižšími nároky snaží tlumit požadavky na růst mezd. Jakým způsobem proti tomu bojujete?

Situace je skutečně velice citlivá. Kombinuje se tady několik jevů. Vezměme třeba zmiňovaný případ na Vysočině, kde zaměstnavatel na Humpolecku usoudil, že chce i jiné pracovníky než zdejší občany a motivace k tomu může být různá. První, že pracovní sílu skutečně nemá a druhý důvod je, že chce dosáhnout co největšího rozdílu mezi náklady a výnosy. V tu chvíli do daného regionu, který má svůj životní kolorit, vstoupí úplně nový prvek, který kdyby tam žil a měl tam rodinu, asimiluje se, dojde časem k naprostému prolnutí s původními obyvateli a nic se nejspíš nestane. Ale tady jde o dovoz lidí, kteří tam jsou na práci, žijí v ubytovnách a v kombinaci s alkoholem nebo něčím jiným dojde k tomu, že na sebe entity narazí. To samozřejmě okamžitě způsobí velký neklid. Mnohdy jsou na tom agenturní pracovníci i tak, že agentury po nich chtějí různé poplatky za ubytování a další věci. Z těch lidí tak vytěží co nejvíce a to zákonitě vyvolává neklid. A když se k tomu přidá ještě nějaký fyzický útok, v tomto případě dokonce trestný čin se vším všudy, a dáme-li to do kontextu názoru společnosti ve vztahu k uprchlíkům, máme problém obrovského rozměru.

Roli v jeho řešení musí sehrát víc subjektů. Tím prvním je jednoznačně zaměstnavatel, ten tu situaci přeneseně způsobil a měl by místo pouhého využívání pracovní síly také převzít zodpovědnost. Pokud to neudělá, problém se navyšuje. Za další je důležité rychlé šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení. Tento problém může jenom narůstat a dané firmy by měly převzít společenskou zodpovědnost.

Dodejme také to, že Česká republika je pro mnohé firmy zdrojem extrémně levné práce v kombinaci s obrovským množstvím vyvádění zisků mimo naši zemi. Jsem rád, že současná vláda po referendu o brexitu považuje otázku konvergence zejména ve mzdové oblasti za jednu z nejzávažnějších věcí a jsem rád, že i na nejbližších jednáních Evropské komise bude požadovat, aby se to stalo jedním z hlavních témat. Z tohoto pohledu určitou šanci na změnu vidím, ale na úrovni regionů se musí nepříjemným situacím předcházet. Nesmí se to dostat až do takového stavu, kterého jsme byli svědky v posledních týdnech.

Popsal jste praxi některých agentur, kteří se snaží pracovníky maximálně vytěžit. Lze a má se s tím podle vás něco dělat, nebo je zkrátka na každém člověku, zda půjde pracovat přes agenturu a přistoupí na její podmínky?

Na pracovnících samotných je také samozřejmě to, zda si to nechají, nebo nenechají líbit. My jsme jako odborová organizace připraveni k tomu, abychom mohli zastupovat i je a zrovna právě v jedné z těch firem, která v regionu Humpolecka působí, se odborová organizace snaží zastupovat i lidi, kteří v agenturách pracují. Ti lidé se ovšem mnohdy bojí do odborů vstoupit, protože mají strach, že by přišli o práci, přestože by takový postup byl nezákonný a protiústavní. Těchto příkladů není málo a taková protiústavní činnost by ze strany kontrolních úřadů měla být patřičně potlačovaná.

Z druhé strany je pak otázka agenturního zaměstnávání permanentně předmětem jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Teď jde na jednání vlády materiál týkající se zpřísnění podmínek vůči agenturnímu zaměstnávání. Z mé strany je ale nutno říci, že ne každá agentura je špatná nebo že se chová protizákonně. Bohužel ale máme v České republice agentur příliš mnoho a četnost porušování pravidel je naprosto jednoznačná. Jeden příklad za všechny. Jsou situace, kdy se chce agentura vyhnout platbě pojištění, tak s příslušným člověkem sjedná na osmihodinovou pracovní dobu dokonce čtyři smlouvy – na první dvě hodiny, na druhé dvě hodiny a tak dále a to jen proto, aby se vyhnula odvodové povinnosti. Tohle se musí zakázat, není možné, aby se to dělo, protože jde o zneužití ekonomicky vážného postavení každého takového pracovníka, který si chce vydělat o něco více než ve vlastní zemi. Vedle takové praxe pak ani nemohou obstát seriózní zaměstnavatelé a může to snižovat už tak nízkou cenu české práce.

Ještě se prostřednictvím případu agresivních Rumunů na Vysočině, který detailněji popsal europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), vrátím k problematice zaměstnávání cizinců. Jak ve světle těchto událostí pohlížet na požadavky některých firem nebo zaměstnavatelských svazů, že migrační krize je příležitostí k nabrání nových pracovních sil?

Jsme teď v poměrně velkém konfliktu s některými členy vlády a také zaměstnavateli, kteří volají po přijetí 80 až 100 tisíc lidí z Ukrajiny. My si myslíme, že hlavním motivem takového kroku je snížení ceny práce. Kdyby to bylo jinak, nebudou volat po zaměstnancích z Ukrajiny, ale budou volat po zaměstnancích třeba ze Slovenska, kde není vůbec žádný rozdíl. Známe se, rozumíme si. Nemáme mezi sebou žádný problém, kulturní rozdíly neexistují. Podobné je to s Polskem. Takže tady je o spekulaci některých zaměstnavatelů. Další věc je neúměrná honba za ziskem. Výsledkem toho může být, že pokud přijmeme lidi z rozdílných kulturních prostředí, a to mohou být i zaměstnanci z Ukrajiny, tak může dojít k situaci, že se ekonomika zhoupne a nebudou takové požadavky na pracovní sílu – a propouštět se bude kdo? Podle národnosti? To je přece protizákonné. Navíc ani nemůžete nabízet práci jen pro někoho, třeba pro uprchlíky, to je také protizákonné.

 

A to, co jste zmínil, je otázka řešení důsledků. Takže až se ekonomika zhoupne do jiného stavu než je dnešní růst, co se stane? Ti lidé, kteří tu jsou přes agentury dočasně, přijdou o práci a zůstanou tady, mnohdy nelegálně. Toto už zaměstnavatelé nechtějí řešit, budou volat, ať se o to postará stát. Takové chování je velmi nezodpovědné a my jsme zásadně proti tomu. Nemáme nic proti tomu, aby k nám někdo přišel, legálně tu žil, získal tu práci a choval se zde podle našich pravidel. To nikomu nevadí. Bohužel ale za posledních několik let máme hodně zkušeností, kdy se někdo snaží zneužít postavení těchto cizinců. Je třeba dodat také to, že agenturní zaměstnávání už se zdaleka netýká jen cizinců. Týká se i českých zaměstnanců, což začalo hlavně v době krize.

Vy jste hovořil o Ukrajincích, ale objevovaly se i návrhy, abychom zde zaměstnali v továrnách migranty ze Sýrie, Iráku, afrických zemí atd. S tím zase ostře nesouhlasí prezident Miloš Zeman. Jak vidíte tuto otázku?

Realita je ale taková, že právě mnohdy do České republiky tito lidé nechtějí, protože je Česko ještě chudší zemí, než země, ze které oni přicházejí. A když utíkáte z vlastního domova, tak utíkáte za lepším životem, ne za horším. Když byla válka v Jugoslávii, tak sem přišlo až 70 tisíc lidí a žádná xenofobie a podobné věci se nekonaly, nebyl žádný problém. Teď tu máme několik desítek lidí a máme tu docela vážné problémy. Myslím, že je to spíš o něčem jiném. O tom, jaký tu máme životní standard, kam jsme to za dvacet šest let „dotáhli“. Z toho důvodu se nemůžeme tvářit, že jsme ráj na zemi, protože právě uprchlíci dávají najevo, kde je bohatší země a kde je život lepší, a to by mělo být spíše motivem pro lepší práci v České republice třeba právě v oblasti životní úrovně. Není to o tom, abychom více lákali ty či ony, ale aby se ten, kdo žije v České republice, cítil dobře a měl spokojený život, mohl myslet na budoucnost a budoucnosti se nebál.

Úřady práce evidují zhruba 120 tisíc volných pracovních míst a z druhé strany 450 tisíc nezaměstnaných. Když z toho vynecháme část těch, kteří jsou nezaměstnaní dlouhodobě a dle mnohých analytiků vlastně nezaměstnatelní, zůstane poměrně vysoké číslo lidí bez práce, byť pracovní místa jsou. Někteří argumentují, že Češi určitá zaměstnání dělat nechtějí. Jak to tedy je?

Představte si, pane redaktore, že budete nezaměstnaný, přijdete o práci, ParlamentníListy.cz skončí a budete práci hledat. Půjdete na úřad práce, kde se zaevidujete a někdo vám nabídne práci za 12 až 17 tisíc korun hrubého. Přijmete tu práci? Ne. Ale řeknou o vás, že jste lempl, který nechce přijmout práci. Nabídli by vám cenu práce, která je nerealistická, vy z toho nevyžijete, jste pod životními náklady, ale vás natřou, že jste ten darebák, který to způsobuje. A proto musí přijmout někoho z jiné země, protože je ochoten dělat za čtyři tisíce?! To je neseriózní, vylhaná a extrémně nebezpečná záležitost, protože to vyvolá sociální tenze. Jak ve vztahu k lidem, kteří tu žijí, tak ve vztahu k tomu, kdo sem přichází. Jenže ten to nezpůsobil, to způsobil někdo jiný.

Sociální partneři obdrželi analýzu Ministerstva práce a sociálních věcí, která identifikuje přesně tento stav. Nízká nabídková cena práce, nesoulad mezi bydlištěm a místem výkonu práce, velice problematický soulad mezi rodinným a pracovním životem. Zdravotní sestry pracující na dvanáctihodinové směny nemají v podstatě svůj rodinný život. Také je to otázka zdraví. Člověk hledá v padesáti letech práci, má nějaký zdravotní problém nebo handicap, kvůli němuž nemůže nabízenou práci vzít a zase ho označí za lempla? To není pravda! Je to přikrývání něčeho, co pravda prostě není.

Je pravda, že zde je část těch, kteří pracovat nechtějí, ale takoví lidé jsou v každé společnosti. Cílem by mělo být udělat vše pro to, abychom zaměstnali ty, které tu máme a pracovat chtějí. To je otázka podpory mobility zaměstnanců, podpora meziregionální mobility. Třeba právě z toho důvodu se nyní řeší nový způsob aktivní politiky zaměstnanosti. Například Škoda Auto hledá spoustu zaměstnanců na Rychnovsku, takže by se tam mohly postavit nájemní byty, kam by se mohli lidé z postižených regionů přestěhovat, čímž vyřeší situaci svou, své rodiny a ještě navíc to bude zaměstnavatel, který platí velice slušně. To já považuji za zodpovědný přístup, a ne to, když vám nabídnou minimální mzdu a ještě vás nařknou z toho, že spekulujete a nechcete práci přijmout. Ale co z toho, když z takového platu nemůžete vyžít? S takovou cenou práce byste na tom byl hůř, než pokud byste bral sociální dávky. A teď nehovořím o zneužívání dávek, ale o situaci, kdy dostáváte dávku oprávněně. Přece kdybyste přijal práci s cenou pod vlastními náklady, byl byste proti vlastní rodině, proti vlastní integritě. To není možné.

Jde tedy podle vás o problém manipulace nebo nesdělování celé pravdy?

Ano, informace se tady účelově překrucují, informace z trhu práce proti reálné skutečnosti, která je jiná než jak se to zjednodušuje a formuluje. Realita je daleko složitější. Máte-li třeba vystudovanou vysokou školu, budete jen stěží přijímat místo nějaké pomocné síly.

Dá se říci, kdo tyto informace překrucuje?

Při diskusích, kterých jsem se já účastnil, to velmi „šikovně“ překrucovali někteří zaměstnavatelé. Potom jde o otázku zkratek v souvislosti s komentováním těchto událostí. Ale z mého pohledu se ty nejzávažnější věci dějí mezi námi na úrovni zaměstnavatelé – zaměstnanci. My si myslíme, že některé extenzivní požadavky nejsou v pořádku v souvislosti s nabídkou.

Měl jsem tu (v centrále ČMKOS – pozn. red.) nedávno reprezentanty jednoho odvětví a dokazoval jsem na příkladech, že to vypadá na spekulaci, že schválně nabízejí nízkou cenu práce, aby mohli požádat o zaměstnání cizinců. Nebyli schopni doložit, že nespekulují a museli připustit, že se to jako spekulace může jednoznačně jevit.

Zaměstnavatelé v některých případech zkoušejí, jestli seženou někoho za menší peníze. Upozorňuji, že vyšší cenu práce mají dokonce na Slovenku, kde před třinácti lety měli o 25 procent nižší průměrný výdělek a dokonce mají i výrazně vyšší minimální mzdu. Česká republika má co dohánět.

S jakou ochotou se setkáváte při jednáních o těchto věcech s vládou a se zástupci zaměstnavatelů?

Zatím je to spíše souboj argumentů. Myslím si ale, že zaměstnavatelé si jsou vědomi, že končí období, kdy mohli nabízet hluboko podprůměrnou mzdu, obzvláště v některých regionech. Jsou tu i zaměstnavatelé, kteří by zasloužili pochválit, že platí svým zaměstnancům velice korektní mzdy. Dneska už není výjimkou, když jsou mzdy kolem 35 tisíc hrubého a víc v dělnických profesích. Jsou ale i zaměstnavatelé, kteří platí průměrně 17 tisíc hrubého a ještě se diví, že jim tam nikdo nechce pracovat. A tihle si většinou stěžují nejvíce a my jim na to říkáme, aby zvýšili cenu práce. A že na to nemají? Někdy to je problém samotného vedení podniku. Nevidím jim samozřejmě do účetnictví, ale v řadě případů jsme se setkali s tím, že za něco se zbytečně utrácí, ale zaměstnancům se peníze nedají nebo se peníze vyvádějí. Je známo, že z Česka za rok 2015 odešlo v podobě dividend čistých více než 350 miliard korun. Část z toho určitě mohla skončit jako vyšší mzdy zaměstnanců. A když lidé mají peníze, utrácejí je a zase tím dají šanci někomu jinému na vytváření dalších pracovních míst…

 

Jinými slovy, podle vás, zahraniční zaměstnavatelé chtějí ze svých zdejších firem „vyždímat“ co nejvíc.

Já to řeknu jinak. Jako Česká republika, ale i další země střední a východní Evropy, jsme považováni za takovou Čínu Evropské unie a my si myslíme, že to není v pořádku. Nemyslím tím nic negativního na Čínu, jde mi o otázku nízké ceny práce a nízkých nákladů.

Česká republika má jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Dokonce i Chorvatsko a Slovensko má vyšší. Vy proti tomu vystupujete v rámci projektuKonec levné práce v ČR. Jak chce docílit zvýšení?

Zmiňoval jste Slovensko, tam je momentálně minimální mzda 405 eur, u nás po přepočtu dle kurzu je to 366 eur. Ale k vaší otázce. Ti zodpovědní se jmenují vlády České republiky. Bylo to několik vlád, takže používám množné číslo. Zejména vlády s liberálním zaměřením. Kdyby to bylo jen na odborech, vypadalo by to jinak. Ale my nerozhodujeme, my jsme těmi, kteří přesvědčují.

„Dopracovali“ jsme to za 26 let tam, že k průměrnému příjmu máme dokonce nejnižší minimální mzdu ze všech zemí Evropské unie. Česká republika tu má obrovský prostor na zvyšování minimální mzdy. Jednak je to úcta k těm, co poctivě pracují a zároveň je to podpora ekonomického růstu. Pokud lidé mají peníze, mohou je utrácet a tím ekonomiku podporovat. Je to poměrně jednoduché hodnocení.

Šlo během vlád ODS a TOP 09 jen o ideologii při neochotě zvyšovat minimální mzdu? A nemohli mít pravdu?

Je to ideologická zvrácenost v tomto případě. Vezměte si, že země, které lze považovat za liberální, jsou i naši sousedé a ti mají až pětinásobek naší minimální mzdy a nic se neděje, problém to nezpůsobuje a ty země velmi dobře fungují. Tady to bylo postaveno na hloupém ideologickém pozadí, nikoli na reálné skutečnosti. Výsledky dnes vidíme. Až s vládou Jiřího Rusnoka začalo navyšování minimální mzdy, které pokračuje za vlády současné, a od té doby nám roste ekonomika, takže vidíme přímou neúměru toho, co tehdy vlády pravice tvrdily. Ano, nikdo nepopírá, že ekonomická teorie hovoří o bodu zlomu. Tady jsme ale takovémuto bodu zlomu na hony vzdáleny a Česká republika si může dovolit velmi dynamický růst minimální mzdy a pomůže to všem – státu, ekonomice, podnikatelům i zaměstnaným lidem. A dokonce to může omezit vyplácení černých mezd, což je ze společenského hlediska velmi žádoucí.

Pracovat se musí vyplácet. Ale v našem v případě v České republice pracovat za minimální mzdu se opravdu nevyplácí. Česká minimální mzda je hluboko pod hranicí chudoby. Někdo nastoupí do práce za minimální mzdu, je z definice chudý a může jít bezprostředně na úřad a dostane sociální dávku. To je přece špatně. Hlavní je, že minimální mzda je pod úrovní chudoby, což je principiálně špatně a proto ještě zdaleka nenaplňuje roli, jakou by v ekonomice měla mít.

Jaká úroveň minimální mzdy by z vašeho pohledu byla ideální?

Neoddálím se od našeho požadavku, říkat jakékoli hypotetické částky není zcela zodpovědné. Pokud by v Česku od prvního ledna příštího roku byla ve výši 11.500 Kč, nepřekročí to ještě hranici chudoby, ale musí se zvyšovat postupně. Důvodem je, že se tady osm let nepřidávalo vůbec a skok, který by z našeho pohledu byl ideální, je třeba rozložit do určitého času. Nutno ovšem říci, že v této chvíli jsme svědky nejvyššího tempa navyšování minimální mzdy, ale ještě je co dohánět. Sama vláda má cíl dosáhnout na 40 procent průměrné mzdy, takže my budeme chtít, aby pro rok 2018 byla minimální mzda stanovena na hranici, kterou si sama vláda stanovila v programovém prohlášení. Potom uvidíme, jak bude diskuse probíhat dál. Důležité je, aby minimální mzda nadále rostla, protože se tím zvýší podíl na dobrém hospodářském výsledku ze strany zaměstnanců. My budeme pokračovat v našem projektu Konec levné práce a 7. září bude další velká akce za účasti více než tisíce účastníků i ze zahraničí, protože si myslíme, že je nutno podpořit růst mezd, protože to pomáhá všem – zaměstnancům, státu, zaměstnavatelům a vůbec k pocitu lepšího života občanů, což si lidé v České republice zaslouží.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zamestnavatele-sem-chteji-pritahnout-sto-tisic-Ukrajincu-aby-meli-levnou-pracovni-silu-Odborar-Stredula-varuje-pred-zaplavou-odlisne-kultury-446726

---

Endgame po česku

Maru

Tento dokument je založen na rozpracování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) určených v OSN Agendě udržitelného rozvoje 2030.

Rada vlády pro udržitelný rozvoj připravuje strategický dokument rozvoje ČR do roku 2030.

Tento dokument je založen na rozpracování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) určených v OSN Agendě udržitelného rozvoje 2030.

Agenda zasahuje všechny oblasti našeho života a oplývá mnoha líbivými slovy – snižování chudoby, lidská práva a udržitelný ekologický rozvoj – ve skutečnosti však slouží vlastníkům nadnárodních korporací a různým lobby k prosazování jejich vlastních cílů. Nahrazuje v podstatě volební programy jednotlivých stran, protože ať zvolíte kteroukoli ze stran, bude implementovat tuto shora nařízenou agendu bez ohledu na svůj volební program.

Je to pravý opak demokracie: Vlády jednotlivých zemí realizují politiku nařízenou ze shora nikým nevolenými lidmi, různými neprůhlednými lobby a neziskovkami. Brusel zde působí jako převodová páka.

Bod 29 této Agendy nebývá přeložen do češtiny, protože je Agenda v češtině uváděna většinou jen ve své zkrácené verzi:

29. Jsme si vědomi pozitivního přínosu migrantů pro inkluzivní růst a udržitelný rozvoj. Jsme si také vědomi, že mezinárodní migrace je multidimensionální realitou nejvyšší důležitosti pro rozvoj zemí původu, tranzitu i určení, která vyžaduje ucelenou a komplexní reakci.

Budeme mezinárodně spolupracovat, abychom zajistili bezpečnou, řádnou a pravidelnou migraci s plným respektem na lidská práva a humánní zacházení s migranty bez ohledu na jejich migrační status, uprchlíků či vysídlených osob.

Tato spolupráce by rovněž měla posílit schopnost komunit poskytovat útočiště uprchlíkům zejména v rozvojových zemích. Zdůrazňujeme právo migrantů na návrat do zemí jejich občanství a připomínáme, že státy musí zajistit, aby jejich navrátilci byli řádně přijati.

V teorii, na jaké se bod 29 oficiálně zakládá, se předpokládá, že migrace je výhodná pro všechny zúčastněné:

  • pro migranty-získají práci, zkušenosti, plat, ubytování atd.
  • pro země původu migrantů – migranti budou část svých platů posílat do zemí původu a zvýší tak životní úroveň svých rodin a postupně i celé země, migranti, kteří se do zemí vrátí, přinesou nové zkušenosti a poznatky a napomohou rozvoji původních zemí
  • i pro přijímající země - migranti zaplní pracovní místa, o která není zájem, omladí stárnoucí populaci, svými odvody pomohou naplňovat sociální fondy

Tyto předpoklady se v praxi ukázaly jako mylné:

Z migrantů v Německu je třetina negramotných, 60 % má dokončenou základní školu, zaměstnání získala jen nepatrná skupinka, ostatní se stali zátěží pro sociální a zdravotní systémy přijímací země. Sociální systém Německa se hroutí, již se avizuje, že se v budoucnu budou osekávat sociální služby.

Navíc nedávná vědecká studie dokázala, že migrace nemá na omládnutí společnosti vliv.

Ze zemí původu pak migrace odvádí i těch pár procent vzdělaných a pro svou původní zemi velmi potřebných lidí, kteří se jako jediní mohou vykořisťování své země účinně postavit - možná je to záměr.

Co skutečně přinesla migrace přijímajícím zemím, víme všichni. Strmě narůstající zločinnost, porušování lidských práv původního obyvatelstva, neúměrnou zátěž sociálních a zdravotních fondů a tím i další zadlužování vyspělých zemí.

A přestože všichni vidí, že sociální inženýrství nařízené OSN selhává po všech stránkách, projekt jede dál. Ve většině zemí Evropy jsou vládní i opoziční strany obsazeny loutkami NWO, které mají za cíl realizaci Agendy 2030 za každou cenu.

Proč tomu tak je?

Protože v pozadí tohoto projektu jsou jiné cíle než ty, které jsou veřejně deklarovány:

  • Jde o ověření Nového světového řádu (NWO) v praxi, kdy si směry rozvoje neurčují voliči v jednotlivých zemích, ale jsou celosvětově nařízeny nevolenými zástupci organizací OSN a na nich napojenými lobby a neziskovkami.
  • V Evropě jde o zničení národních států, které se díky patriotismu a demokracii ještě v mnoha případech dokážou postavit diktátu nadnárodních korporací a jejich vlastníků.
  • To nejednotná multikulturní společnost nikdy nedokázala. Spekuluje se také o tom, že jde o realizaci teorie Kalergiho plánu, kdy spojením afrického a evropského obyvatelstva vznikne světlehnědá rasa, která nebude natolik inteligentní, aby vzdorovala Novému světovému řádu, ale bude dost inteligentní na to, aby pro něj pracovala.
  • Vzniklý chaos a násilí bude vhodnou záminkou, aby vlády NWO okleštily občanské svobody – v Německu i ve Francii již tento proces nabírá na obrátkách.
  • Náborem mladých mužů z cizích zemí získají vlády NWO vojáky, kteří nebudou vázáni citem ke svým spoluobčanům a zemím a nebudou mít ponětí o historickém vývoji oblasti. Budou bez skrupulí a velmi lehce zmanipulovatelní.
  • Předpokládá se, že se o třetí země, které jsou tunelovány korporacemi jednoho procenta a v nichž nadnárodní společnosti násilně vysídlují lidi a zabírají jim půdu, postará střední třída vyspělých zemí, která pod touto zátěží beznadějně zchudne a rozpustí se v multikulturním prostředí. Zatímco 1 %, které již vlastní většinu světového bohatství, se nebude muset starat o nikoho a shrábne i majetek zadlužené a zbídačelé střední třídy původně rozvinutých zemí.

Tím se svět definitivně rozdělí na úzkou všemocnou špičku a zbídačelý zbytek zbavený občanských svobod. No není to geniální?

Tak tedy Rada vlády pro udržitelný rozvoj rozepisuje Agendu OSN pro Českou republiku. Můžeme si přečíst, že

„V rámci přípravy dokumentu bylo v roce 2015 osloveno více než pět desítek institucí, které zaslali přes sto sedmdesát tezí k rozvoji České republiky. Vyhodnocením těchto podkladů bylo identifikováno 6 klíčových oblastí, které dále projednaly výbory a pracovní skupiny Rady vlády pro udržitelný rozvoj. V první polovině roku 2016 proběhlo k těmto klíčovým oblastem šest jednání, kterých se zúčastnily takřka tři stovky zástupců a zástupkyň soukromého, neziskového a veřejného sektoru. Podněty z těchto kulatých stolů byly zohledněny v přeloženém draftu dokumentu.“

Jak vidíme v české vládě to probíhá stejně jako v OSN. Takto důležitý dokument se diskutuje s různými zájmovými skupinami ale nikoli s veřejností, které se nejvíce týká. S kýmpak například? Zde se dozvíme, že jako důležitý podklad bude použit materiál několika platforem nevládních organizací “Měj se k světu, Český příspěvek k cílům pro udržitelný rozvoj“.

Je zajímavé, že tento podklad prosazuje směry, které naše vláda již v podstatě realizuje – tedy směry navržené OSN:

1.Vzdělání pro 21. Století ve společné škole:

-pokles procenta dětí mimo hlavní vzdělávací proud, zejména růst procenta děti se SVP vzdělávaných v jednotlivých typech škol

-snižování rozdílů mezi „nejlepšími“ a „nejhoršími“ českými žáky v rámci mezinárodních šetření typu PISA

2.Soudržná rozmanitá společnost:

– šíření respektu k odlišným identitám a snaha je plnoprávně začlenit do české společnosti …

Učme se dlouhodobě vnímat různorodost a odlišnost (ve vyznání, barvě pleti či sexuální orientaci) jako přínos a obohacení naší společnosti.

3.Rovnost mužů a žen:

-konec všech podob násilí na ženách a odstranění platové nerovnosti

K tomuto bodu: Pokud se prosazuje migrace z islámských zemí do Evropy, násilí páchané na evropských ženách prudce narůstá – to je neoddiskutovatelný fakt. Pokrytectví České ženské lobby, která sdružuje 30 ženských organizací a která tento dokument garantuje, je tedy nehorázné. Když se podíváte na její stránky a sponzory, je vše hned jasné. Místo práv českých žen a jejich bezpečnosti zajímají tuto organizaci migrantky a slučování migrantských rodin. Jediné na co se zmohla, je vlažné odsouzení silvestrovského násilí v Kolíně nad Rýnem. Jejím sponzorem je Sorosův Open Society Fund a Norské fondy. Od těchto 30 organizací sdružených v České ženské lobby nemohou tedy české ženy očekávat žádnou podporu.

4. Zelená inovativní ekonomika:

- Zabránit nebezpečným změnám klimatu, schválit zákon o snižování našich emisí skleníkových plynů.

5. Spolupráce se světem:

Humanitární pomoc a důstojné zacházení s migranty

– více a lépe pomáhat lidem v ohrožení života, zdraví či v urgentní nouzi v jejich domovech či na útěku

- zapojme se do krizových plánů EU a hledejme způsoby důstojného zacházení s imigranty a jejich plnohodnotné integrace do české společnosti.

- nárůst podílu uprchlíků všech statusů, kterým se na území ČR dostalo pomoci od státu

A na konec:

- Ukažme větší veřejnou a politickou podporu mezinárodní spolupráci a klíčovým procesům pro globální udržitelný rozvoj, zejména klíčovým jednáním OSN.

Dole nalezneme poznámku, že podklad byl spolufinancován mimo jiné i z prostředků Evropské unie, České rozvojové agentury (MZV) a Ministerstva zahraničních věcí (MZV). To je přece jasný střet zájmů. Jak může potom vláda uvádět, že se jedná o podklad NEVLÁDNÍCH institucí?

S kým máme v projektu „Měj se k světu“ co do činění:

Garanty projektu jsou:

Signatáři projektu jsou:

Facilitátoři projektu jsou:

Sponzoři projektu jsou:

Výše uvedený příklad nám jasně ukazuje, jak to má v NWO probíhat. Aby se dodalo shora nařízeným příkazům zdání demokracie, jsou za kulatými stoly neprůhledně konzultovány s organizacemi, které jsou označovány za neziskové a nevládní a občanské, ale při bližším zkoumání zjistíme, že jsou placeny jak vládou, tak nadnárodními organizacemi, které tyto příkazy podporují či přímo zadávají.

Vláda pracuje na strategickém dokumentu rozvoje do roku 2030, který významně ovlivní životy občanů ČR a - v případě přijímání migrantů – i celých dalších generací v této zemi.

Takový důležitý dokument potřebuje bez pochyby dlouhodobou veřejnou diskuzi, ve které by občané mohli vyjádřit svůj názor.

Takže si to shrňme.

Vláda připravuje dokument od roku 2015, v roce 2015 oslovila pět desítek institucí, které zaslaly 170 tezí. V posledních šesti měsících vláda konzultovala dokument se soukromým sektorem, s neziskovými a s veřejnými organizacemi. Na veřejnosti po celou tuto dobu neprobíhaly žádné konzultace.

Na občany této republiky, kteří tuto vládu volili a také ji ze svých daní platí, si vláda ponechala nějaké místo ve dvou prázdninových měsících tohoto roku, ve kterých má vytvořit platformu pro elektronickou veřejnou konzultaci. A bez ohledu na to, co občané navrhnou, vypotí vláda na dalším zasedání konečný dokument.

Naši poskoci oligarchie tím hází plebsu kost.

Nenechme se zaslepit nic neříkajícími líbivými frázemi dokumentu. Rozvoj země mají určovat sami občané tím, že si zvolí ve volbách většinově program určité strany, která jej pak také bude závazně realizovat.

Nenechme zrádné politiky, aby nás zaprodali světové oligarchii, nenechme je podkopávat demokratické rozhodování v této zemi.

Veřejná elektronická konzultace, pečlivě naplánovaná do prázdninových měsíců, je výsměchem českým občanům a nedává dokumentu žádné demokratické posvěcení k jeho realizaci. Pokud chce nějaká politická strana realizovat v České republice OSN Agendu udržitelného rozvoje 2030, ať si ji dá do svého volebního programu anebo ji - po patřičné diskuzi - nechá schválit referendem.

To jediné je demokracie.

Naopak to, co nám zde předvádí zrádcovská politická nomenklatura, je novodobý feudalismus.

Občané, nenechme si toto jednání líbit.

Poznámka editora

Samozřejmě, že si to necháme líbit. Kdo by tak asi protestoval a jak? Autor tohoto článku, který zde sice má stovky slušných a nezávadných příspěvků, ale nikdy se neodvážil podepsat se ani jménem, natož příjmením, a když mi chce něco vzkázat, dělá to přes novou zprávičku Ve zkratce? Nebo ti, kteří se bojí poslat padesátku na tento web, aby Velký bratr nevěděl, že ho podporují? Popřípadě ti, kteří sem chodí přes TOR, jako kdyby tato stránka byla protistátní? Máme přesně takovou vládu, jací jsme my sami.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2016/07/6968-endgame-po-cesku.htm

---

...doporučené externí odkazy

...

---

...tip na stránku 

původ jména Olomouc

Přichází nová éra nenávisti? 

Facebook | předtím a ted

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na