Financial Times: Nadcházející schůzka Putina a Erdogana děsí Západ!

Lídři západních zemí aktivně sledují aktivity Turecka po vojenském převratu, a obávají se, že Ankara zvolí směr ruské zahraniční politiky, píše britský deník Financial Times. Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan

Lídři západních zemí aktivně sledují aktivity Turecka po vojenském převratu, a obávají se, že Ankara zvolí směr ruské zahraniční politiky, píše britský deník Financial Times.

Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan

8.srpen 2016 - 13:06


Recep Tayyip Erdogan tento týden podnikne svoji první zahraniční cestu po převratu, a podává tak  západním partnerům jasný signál, tvrdí autor článku. Místo toho, aby setkat se spojenci NATO, turecký prezident jede na setkání s Vladimirem Putinem.

„Stejně jako na Západě, i v Rusku jsou zvědaví, jakým směr Erdogan zvolí po neúspěšném puči, takže nadcházející setkání v Petrohradu má širší geopolitický význam," zdůraznil materiál.

Sblížení mezi Moskvou a Ankarou začalo v červenci, před převratem, kdy Kreml přijal Erdoganovu omluvu za sestřelení stíhačky Su-24. Během několika dnů po dopisu tureckého prezidenta Kremlu, představitelé obou zemí zahájili jednání o zrušení sankcí, jež Rusko využilo proti Turecku.

„Od té doby, širší otázky tlačí Moskvu a Ankaru blíže k sobě, včetně touhy dát Západ lekci, stejně jako společné zájmy v oblasti regionální bezpečnosti. Ankara rovněž vítá skutečnost, že Rusko bezvýhradně podpořilo Ankaru po neúspěšném pokusu o převrat," napsaly Financial Times.

To kontrastuje s rétorickým tónem Ankary proti jejím spojencům. Erdogan opakovaně kritizoval Spojené státy za jejich reakci na pokus o převrat, a že odmítlo vydat Güllena, který je v Turecku podezřelý z účasti na puči. Erdogan rovněž řekl, že „scénář" pro převrat „byl napsán za hranicemi" Turecka.

Oskar Krejčí: Putin a Erdoğan nově, jev, který vyvolává nervozitu  

Čtěte také: BREXIT

Podle deníku turečtí diplomaté soukromě říkají, že Ankara a Washington mají pevné vazby, takže Turecko nebude pálit mosty se Spojenými státy. Nicméně, pokračuje autor, američtí představitelé se obávají, že Erdogan bude využívat Rusko, jako páku ve vztazích se Západem.

Zároveň Turecko doufá, že Moskva bude souhlasit se změkčením své podpory Kurdům, i když se někteří odborníci domnívají, že revize zahraničněpolitické strategie v Sýrii by byla v praxi „obtížná".

Putinovův rozhovor Erdoganem se má konat v Petrohradě zítra 9. srpna. 

(kou, prvnizpravy.cz, ft.com, foto: arch.)

Zdroj: http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/politika/financial-times-nadchazejici-schuzka-putina-a-erdogana-desi-zapad/​

---

Až 30 lidí zahynulo v
pakistánské Kvétě při pumovém útoku​

KVÉTA Při pumovém útoku v jihopákistánském městě Kvéta v pondělí byla zasažena nemocnice a podle agentury AP tam zahynulo 30 osob a desítky lidí utrpěly zranění. Agentura Reuters hovoří o deseti obětech a 30 zraněných. Nálož vybuchla ve chvíli, kdy se shromáždili hosté pohřbu prominentního právníka Bilála Anvara Kásího, který byl v pondělí ve Kvétě zastřelen. Mezi asi 50 účastníky pohřbu byli podle agentury Reuters hlavně právníci a novináři.

POHLED NA MÍSTO ÚTOKU V PAKISTÁNSKÉ KVÉTĚ. | FOTO: NASEER AHMED, REUTERS

KVÉTA Při pumovém útoku v jihopákistánském městě Kvéta v pondělí byla zasažena nemocnice a podle agentury AP tam zahynulo 30 osob a desítky lidí utrpěly zranění. Agentura Reuters hovoří o deseti obětech a 30 zraněných.

Nálož vybuchla ve chvíli, kdy se shromáždili hosté pohřbu prominentního právníka Bilála Anvara Kásího, který byl v pondělí ve Kvétě zastřelen. Mezi asi 50 účastníky pohřbu byli podle agentury Reuters hlavně právníci a novináři.

Kásí byl zastřelen ráno, když jel do soudní budovy. Kvéta je středisko pákistánské provincie Balúčistán a v poslední době tam přibylo útoků mířených na konkrétní osoby. Připisuje se to jednak zvyšování kriminality, ale také činnosti separatistů. Motiv útoku na Kásího zatím není jasný.

Balúčistán hraničí s Íránem a s Afghánistánem, je bohatý na ropu, ale sužuje jej sektářsky motivované násilí, útoky ozbrojenců hnutí Taliban i kmenové spory.

ČTK

Zdroj:http://www.lidovky.cz/az-30-lidi-zahynulo-v-pakistanske-kvete-pri-pumovem-utoku-pen-/zpravy-svet.aspx?c=A160808_090019_ln_zahranici_ele#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main

---

Vědec Atapana, propíraný za rasismus: My běloši jsme tu jako stádo na odstřel. Platíme lumpy, kteří nás chtějí zabít. Západ nás zaprodal

4. 8. 2016 7:25

ROZHOVOR Němci vždy všechno přeháněli, vždy jsou precizní, a tak jak přeháněli zlo, tak teď přehánějí dobro. Upozorňuje na to Mnislav Zelený Atapana, jehož nedávné tvrdé odsouzení doširoka otevřené náruče migrantům bez ohledu na rizika mu vyneslo reakce obviňující ho z rasismu. Etnolog, který podnikl řadu výprav mezi indiány Latinské Ameriky a v letech 1996 až 2001 byl velvyslancem ČR v Kolumbii a Ekvádoru, však tvrdí, že nemá nic proti žádné rase, ale jde mu o to, aby byla zachována naše kultura, dodržovány naše zákony a způsob života.

ROZHOVOR Němci vždy všechno přeháněli, vždy jsou precizní, a tak jak přeháněli zlo, tak teď přehánějí dobro. Upozorňuje na to Mnislav Zelený Atapana, jehož nedávné tvrdé odsouzení doširoka otevřené náruče migrantům bez ohledu na rizika mu vyneslo reakce obviňující ho z rasismu. Etnolog, který podnikl řadu výprav mezi indiány Latinské Ameriky a v letech 1996 až 2001 byl velvyslancem ČR v Kolumbii a Ekvádoru, však tvrdí, že nemá nic proti žádné rase, ale jde mu o to, aby byla zachována naše kultura, dodržovány naše zákony a způsob života.

Foto: Jan Rychetský
Popisek: Mnislav Zelený Atapana

V souvislosti s migrační vlnou a v poslední době i nárůstem násilných činů sílí nespokojenost s politickými špičkami Evropské unie i samotných členských zemí. V čem ze všeho nejvíce zklamávají?

Politici by měli umět zhodnotit situaci naší evropské civilizace a podle toho se také chovat. Když paní Merkelová, kterou bych nazval císařovnou Evropy, rozevře bezbřehou náruč a vítá každého, tak to je zatloukání hřebíků do rakve evropské civilizace. Zvlášť, když se možná blížíme k vyvrcholení naší civilizace, což je předzvěst úpadku, který jakoby náhodou jiní, cizí příchozí tvrdě využijí pro sebe. Tak to vždy v minulosti bývalo. A evropští politici by tyto dějinné souvislosti měli brát v úvahu. Paní Merkelová se svým týmem je asi velice stigmatizovaná druhou světovou válkou a chce konat dobro, aby vykoupila zlo svých rodičů. Jenže se mi zdá, že to "dobro" je přehnané. Němci vždy všechno přeháněli, vždy jsou precizní, a tak jak přeháněli zlo, tak teď přehánějí dobro. To jsou ale super extrémy, které vždy skončily nějakou tragédií. I z tohoto vrcholného dobra může vzejít zlo, když se v Německu to zlo zase narodí jako jakási protireakce proti tomuto dobru. Tyhle věci se neberou vůbec v potaz.

Čtěte také: něco na té Sýrii je..

Jak si lze vysvětlit, že politici nedokázali dohlédnout dopadu svých kroků, přestože před scénářem s nezvládnutou migrační vlnou, který pak také nastal, lidé mimo politiku varovali?

To je právě paradoxní. Jsme v Evropské unii, kde se neustále konzultují věci ve všech různých komisích. Probírají se velikosti děr sýrů, správná zahnutí banánů, schvalují nám olomoucké syrečky a přitom kancléřka rozpřáhne svoji náruč, aniž by to s členskými státy EU konzultovala, že něco tak závažného učiní. O jejím prvním kroku se vlastně nikde nejednalo.  Když potom vidí, že to nezvládá, tak má snahu přerozdělit migranty do celé Evropy. Navíc my se nemáme přistěhovalcům co přizpůsobovat, jak také požaduje paní Merkelová. Ať se přizpůsobují ti, kteří žádají o pomoc. Přece když budu žádat o pomoc, tak si nemohu poroučet a klást si podmínky. Jak mám z nejrůznějších reakcí vypozorováno, tak mezi lidmi převládá rozhořčení nad tím, že je tu rozpřažená obrovská náruč dobra, přestože se ani trochu nezhodnotilo, co všechno to může přinést. A Němci jsou tak precizní, že konají buď velké zlo, nebo velké dobro.

Kromě toho šíření dobra jako motivu pro přijímání migrantů se také spekuluje o tom, že cílem je zlikvidovat v Evropě národní státy a vytvořit „evropské občany“. Co si myslíte o takových úvahách?

Od začátku existence Evropské unie je cítit snaha po likvidaci etnických zvláštností, není to prohlášeno, ale všechno se pro to dělá. Globalizace to je právě ono. Máme jíst stejné jídlo, pít stejné pití, oblékat se stejně. To je jako likvidace kultury. Vybudovali jsme si za tisíce let určité zvyky, určitou kulturu, máme být na co pyšní a musíme si ji bránit. Nejsem proti tomu, ať pomůžeme. Máme v sobě určité principy, ale ať přijmeme ty, kteří budou žít s námi v míru a podle našich zákonů. Ale ať muslimští bratři jdou ke svým bratrům, ti ať jim pomůžou. Tam mají své teritorium, své zvyky, tam je nebude nikdo šikanovat, jak říkali ti vrazi. Tady, když nepřijmou naši kulturu, když se tzv. neintegrují, zůstanou v nějakém ghettu a tam budou neustále marginalizovaní, budou trpět, a to je podhoubí pro jakýkoli teror.

Teror samozřejmě může být kdekoli, v Uherském Brodu, v Americe. Teroristou je vždy marginalizovaný člověk, který je slabší duchem nebo něčím jiným a nemá sílu a schopnosti tzv. se zařadit do většinové společnosti. A vášně v něm logicky propuknou spíš než v normální silné osobnosti. A zvlášť když existují ghetta přirozeně vznikající při davových migrací, tak si jejich členové v nich udržují snahu nejen o udržování jejich víry, jejich kultury, jejich světa, ale především nenávist vůči vnějšímu světu, do kterého nejsou schopni se integrovat, který je tak podle nich šikanuje. Tam je budoucí centrum i možného teroru, dračí vejce, jak říkám, která jsou tady zasetá. A Evropa nebude klidná, dokud je tady budeme mít.

Je proto na řadě genocida bělochů v Evropě? Používám stejnou otázku, jako byl titulek, pod nímž vyšel Váš článek v Lidových novinách těsně po atentátu v Nice?

Okamžitě po něm mě napadlo, že jsme tady jako stáda na odstřel. Vždyť to je přece něco hrůzného, když tam údajně dva a půl kilometru jede náklaďák a zabíjí lidi. No co to je? Jak ho tam mohli pustit? Nechápu, že tam nestál nějaký policajt. Ale na tom je vidět ta bohorovnost Evropy. Považujeme se stále za civilizaci obrovsky silnou a schopnou, že všechno zmákneme, jak neustále paní Merkelová říká: "My to zvládneme".  Ale tak se cítili i Římané před útokem barbarů. Ale to jsou jen slova, slova, slova. To ona je vinna za ty mrtvé. Nikde jsem dosud neslyšel, že by přijala nějaký podíl odpovědnosti. Co to je za politika, když nepřevezme podíl odpovědnosti na průšvihu, jaký tady v Evropě teď je? Po atentátu v Nice jsem sednul a napsal to z jedné vody načisto, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, prostě jsem to ze sebe vychrlil.

Čtěte také: Rusko - nový leader světa?

K tomu textu se ozvali někteří antropologové a zostra se do Vás pustil i profesor Zlatuška, poslanec za hnutí ANO. Čekal jste takovou místy až drsnou kritiku, která se na Vás za ten článek snesla?

No dobře, ten mě připodobňoval k Mengelemu, ale já jim to nechám. Všichni mají právo na svůj názor. Vůbec jim to nevyčítám, protože oni žijí v určitém prostředí, a proto nemohou říct něco, co by se v tom jejich prostředí nehodilo. Ať už je to doktorandka sociální antropologie, nebo jiný antropolog, tak dělá v nějakém výzkumném ústavu nebo na nějaké fakultě a tam se určité věci říkají podle určitých předpisů. Stejně tak kdybych byl členem Evropské komise, tak se musím chovat tak, jak ode mě Evropská komise chce. Čili platí to pořekadlo "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Neřekl jste si o kritiku především tím, že jste v textu několikrát použil termín rasa?

V osmdesátých letech někde došlo ke konvenci, že se nebude používat. Dobře, ale to, že se nebude používat, neznamená, že tady rasy nejsou. To je to samé, jako že se nesmí používat slovo černoch, ale říká se Afroameričan. To je určitý konsensus, určitá dohoda, ale neznamená to, že ten fakt zmizí. Vzhledem k tomu, že nikam nepatřím, jsem absolutně osamocený vlk v poli, tak si můžu na plnou hubu říct, jak situace vypadá. Nejsem závislý na žádném tendru, na žádných podporách, na žádném zaměstnavateli. Celý život jsem byl na volné noze, celý život jednám takhle konzistentně. O Evropské unii jsem takhle mluvil před desítkou let, takhle jsem mluvil o musulmanech, takhle jsem už dávno mluvil o kolonialismu, který si rozdělil svět, a z toho vznikly veškeré problémy. Takhle jsem mluvil o nesmyslném útoku na Libyi, na Irák. Já své názory neměním podle větru nebo podle situace, jedu pořád stejně. A to jedině díky tomu, že jsem na volné noze a nemusím být nikomu vděčný ani za halíř.

Úplně nejvíc jste to schytal za názor, že paní Merkelová a ji podobní vlastně rozjíždějí umělé křížení ras, kdy bělošská rasa jako taková bude postupně likvidována a my Evropané budeme hnědí nebo černí. Máte teď pocit, že se teď musíte obhajovat, že nejste žádný rasista?

Já jsem nikde nenapsal, že nemám rád nějaké rasy. Vždyť já jsem žil mezi černochy, mezi muslimy, mezi Indiány, mně nevadí žádná rasa. Kritici mi po tom článku v Lidových novinách vytýkají, že se bojím, aby moji potomci nebyli tmavší. Ale vůbec, je mi to jedno. Klidně ať jsou mí pravnuci tmavší, nebo mají šikmé oči. Ale hlavně když budou dodržovat naše zákony, naši víru, náš způsob života, naše chování k ženám, k přírodě a nebudou sem tahat šaríu. Jde o to, aby zachovali naši kulturu. Český národ - a já jsem na to hrdý - je směsice všech možných krví, hlavně Židů i Němců. To je každý druhý Pražák a já jsem taky tak smíšený a vůbec mi to nevadí.

Čtěte také: sankce proti rusku

U nás žije spousta Vietnamců, krásně se integrovali, jejich děti v první nebo druhé třídě umí lépe česky než české děti. To je fantastické. A jestli mají šikmé oči, je mi jedno. Míšenci jsou navíc ještě krásnější, obdivuju míšenky, to jsou krásné ženy, Brazilky, to je fantazie. Ale šel jsem proti tomu rozevření náruče, kdy sem přijdou dva miliony naráz, to je rána. To je jako když se převalí nějaký válečný konflikt a vojáci tu zůstanou, to je šílené. To je počátek jakéhosi umělého míšení, kdy chce Merkelová odčinit to stigma z druhé světové války. Kdybych to měl shrnout, tak běloši jsou sice na světě v menšině, obzvlášť blondýnky jsou velice ohrožený druh, ale spíš jde o tu kulturu. Už dnes žijí u nás lidé mnoha národností, ale chovají se jako my, podle našich zákonů, podle našich předpisů.

Ale co teď s tím, když je jasné, že ilegální migranty z Evropy už nikdo nedostane?

Nejsem politik. Ale když se povolí stavidla, když se vypustí ten pověstný džin z láhve, tak je to vždy obrovský problém. A tým paní Merkelové toho džina vypustil a teď si s tím nevědí rady. Teď už vidí, co se stalo, že v těch dvou milionech, co přišly, se najde spousta teroristů, čtyři sta, pět set, to už je jedno. Ale to nebezpečí tady je. Je třeba razantně zvýšit ostrahu, což bude stát obrovské peníze. Musíme počítat s tím, že životní úroveň půjde dolů, a je třeba se s tím smířit. Za cenu, že půjde dolů, musíme ochránit naši kulturu. A jestli se tady smísíme, nebo nesmísíme, to už je úplně jedno, ale musíme prosadit, že tady nebude šaría. Přece nemůžeme nabídnout Evropu těm, co sem přitáhnou takové zákony. To jsou sebelikvidační zákony. Samozřejmě bělochů je tady málo, ale důležitá je bělošská kultura, bělošský způsob života. Má sice tisíc problémů, třeba období kolonialismu je černou skvrnou na bělošské kultuře. Proto se také snažím rozdělovat Evropu na tzv. západní čili koloniální a nás, kteří jsme se tzv. nenamočili, což je většinou střední nebo východní Evropa. O ní si myslím, že by měla držet víc při sobě a nenechat se ovlivňovat našimi bohatšími sousedy, kteří se na nás dívají pěkně svrchu. Protože pořád žijí z tantiémů kolonialismu, tam si vybudovali svoji pozici a svoji infrastrukturu.

Neměli bychom se nechat ovlivňovat našimi bohatšími sousedy ani v případě solidarity, jejíž absenci nám v průběhu jednání o kvótách pro přidělování migrantů vyčítali?

Paní Merkelová si provede něco na vlastní triko a my za ni teď máme tahat horké kaštany z ohně? Ona se rozhodla bez toho, že by ty věci konzultovala, nikde se předem neprobíralo, že se bude rozevírat náruč dvěma milionům jakýmkoli cizincům. Vždyť to nejsou jen Syřané, najednou se tam motají všechny možné národnosti, od Eritreje počínaje až po Afghánistán. Nezapomínejme, jak oni byli solidární s námi. Jak nás ten mocný Západ zaprodal Hitlerovi, jak nás zaprodal na Jaltě, jak si po devětaosmdesátém vzal z našeho průmyslu to nejlepší. Má to velice dobře spočítané, nám posílá šmejdy, jídlo opravdu nehorázné kvality a s tímhle se máme smiřovat a ještě jim pomáhat? Musí to být fifty fifty, ale tohle fifty fifty není. Mají nás neustále za druhořadé lidi, a tak s námi jednají. Z Nizozemska nebo odkud zazněl návrh na minischengen jako dvourychlostní Evropu, že by se od nás odpoutali. Tak ať se odpoutají. V zahraniční politice se V4 chová podle mých představ. Držím jí palce, aby takhle tvrdě pokračovala dál a nenechala se zviklat jejich nátlakem.

Ale zmůžou něco pouhé čtyři země, a to ještě z přehlížené střední a východní Evropy?

Teď je to čtyřka, časem by se z ní mohla stát pětka, šestka, sedmička, osmička, jako jsem v jednom textu z legrace napsal reinkarnace Rakouska-Uherska. Kdybychom mezi tu skupinu vtáhli Rakousko, tak by to bylo zajímavé. Když to zpětně hodnotíme, tak Rakousko-Uhersko vždy hrálo v geopolitice Evropy velice důležitou roli mezi Východem a Západem.

Zájem o Evropu roste v chudších částech světa i díky sociálním sítím. Dá se s takovou vábničkou pro migranty nějak bojovat?

Internet je velké dračí vejce. Jakýkoli vynález, který nám na jednu stranu pomáhá, je automaticky kontraproduktivní. Cokoli dobrého se vynalezlo, je automaticky i špatně. Internet je největší zlo, které absolutně likviduje všechny ty kultury a všem ukazuje, jak se my máme dobře. Nedávno jsem mluvil s jednou známou, která žila před mnoha lety v Africe. Říkala mi, že tam nikdo nebyl nešťastný, že byli v té své bídě spokojeni. Samozřejmě byly tam konflikty, které jsou však běžné po celém světě. Vždyť přece nejde o to, jestli jsem bohatý, nebo chudý, jde o to, jestli jsem šťastný. To je to, co pořád neumíme rozlišovat, pořád jdeme jen na ty prachy. Spokojený a klidný život, co mají ti moji amazonští Indiáni, nemají nic a stejně jsou šťastní. Jde přece o to, aby člověk na této zemi prožil šťastný život. A k tomu nemusí mít auťáky a utrácet miliony. A do té Afriky, kde spousta lidí žila v té své bídě šťastně, jsme přišli my ve dvou skupinách. Ta první, ekonomická, je schopná i z chudáků vyrvat kapitál. Začaly tam působit řetězce, fungovat internet a najednou všichni viděli: tohle nemám nebo tohle potřebuju. A najednou se cítili chudí a nešťastní. My je udělali nešťastné. Nejdřív jako kolonisté a nyní příchodem zboží.

A kdo tvoří tu druhou skupinu?

To jsou ti, kteří chtějí takzvaně pomáhat. Jde o různé nadace, co říkají, že jim musíme pomáhat, aby to všechno měli. Ale to je přece šílené. Vzpomínám si, jak se pořádal obrovský koncert na stadionu ve Wembley. Je to tak patnáct, dvacet let. Vybraly se miliardy dolarů na pomoc Africe. Kam zmizely? Kam se dostaly? Čemu pomohly? Absolutně ničemu. Ale jak se protrhla stavidla, jak internet ukázal, co všechno ještě existuje, tak se to změnilo. Když nevím, co existuje, tak to nemůžu chtít, jsem šťastný v tom, v čem jsem. Ale jak to vidím, tak přijde firma, která mi to nabídne, a firma, která říká: Ty to musíš dostat, musíme na to dostat dotace. Tím začne obrovský galimatyáš. Internet to rozhasil úplně. To jsou ta dračí vejce a co teď s tím? Samozřejmě se pak hrnou do Evropy, protože Evropa představuje pro ten - jak se říkalo - třetí svět bohatství a oni z něj také chtějí něco mít. Nás pohlcuje superkonzumní způsob života, ale ten už je součástí i života těch běženců.  Samozřejmě je nutné odlišovat třeba situaci přírodních katastrof či válečných stavů, kdy je třeba pomáhat a kde funguje řada seriózních společností a nadací.

Ta, zdá se, nezastavitelná migrační vlna vyvolává obavy z dalšího nárůstu teroristických činů. Jaké jsou podle Vás jejich příčiny?

Teror vychází obecně z nespokojenosti, která má důvody ve zpackaném životě teroristy, který je ochoten se mstít komukoliv. Jak žijí v ghettech, tak se tam v té zpackanosti utvrzují. Proto říkám, že to jsou líhně teroru. A terorista nemusí být napojen na Islámský stát nebo Al-Kájdu, má prostě zpackaný život, je šikanovaný, a protože je muslim, není to tady jeho společnost.  Islámský stát se pak k jeho činu jenom přihlásí. Politici, aby oddělili normální vraždění od teroristického vraždění, říkají: tohle není terorismus a tamto zase terorismus je. Tomu zabitému je to jedno, jestli byl zabitý přímo džihádistou, nebo jiným běžným musulmanem, který se naštval proto, že se mu tady nedaří, a pak se k tomu jeho činu zpětně někdo přihlásil. Všechno je to terorismus, který vyplývá ze zpackaného života, z marginalizace ve společnosti, že není schopen se integrovat. To samé je ve Spojených státech. Černoši, Afroameričané, také mají svoje ghetta, a když propuknou vášně, tak se to tam mydlí. Ale samozřejmě jsou tisíce černochů, kteří se z toho dostali a stali se význačnými umělci a sportovci, a ti už samozřejmě patří k jiným Američanům, ne už k těm, co se bouří a střílí.

Lze brát ty teroristické útoky nejen jako činy těch, co se nezačlenili, ale i jako související s jejich náboženstvím?

V jednom mají pravdu, jsme bezvěrci. Naší vírou jsou peníze a kapitál. Když jsem žil v Kolumbii a jezdil jsem hodně do Venezuely, tak jsem tam viděl demonstrace, tam to však bylo spíš proti USA, které byly nazývány satanem. To je ten satan, ten Wall Street, to jsou ti, co věří v ty prachy, v ty burzy, zatímco my máme mnohdy jen tu víru. To je svým způsobem pravda. Mají svoji víru a jsou chudí, ale teď tu víru zneužívají proti tomu satanovi. Nám se teď říká, abychom neházeli všechny do jednoho pytle. Ale na Evropu se valí jeden pytel, ve kterém jsou zamíchaní ti nevraživí, závistiví, kteří chtějí Evropu ponížit a mohou i vraždit. To je cíl džihádistů, protože jsme bezvěrci a ještě k tomu bohatí.

Před rokem tu běžel seriál o Sulejmanovi, historik se mi třeba vysměje, ale já jsem ho občas sledoval, protože ukazoval na život uvnitř, jak to tam fungovalo v harému a jak to fungovalo vůči Evropě. Oni na Evropu dělali nájezdy pořád, zvlášť za toho Sulejmana. Používali zajímavý pozdrav: Šťastnou cestu a ostrý meč! To byla součást jejich pozdravu, a to jsou věci signifikantní. Na druhou stranu, kdo se jim podvolil, toho nechali na pokoji, byly tam i určité aspekty tolerance. Teď už ta tolerance není, teď už křesťané, ať už to je v Egyptě, v Sýrii nebo téměř kdekoliv v arabském světě, jsou opravdu velcí chudáci. Těm bychom měli zejména pomáhat, protože ti jsou v ohrožení života a jsou na tom špatně ekonomicky, politicky i duchovně.

Cítíte, že je naše společnost v ohrožení?

Demokracie, kterou jsme si tu horko těžko vybudovali, se teď obrací proti nám, protože ji zneužívají jiní. Naše zákony, které jsme si tady vytvořili, využívají právě ti lumpové. I naši lumpové zneužívají demokracii, tím spíš ti lumpové zvenku, kteří poznali, jak na to. A kdo je to naučil? Jsou lidé, kteří jim radí, na co mají právo a jak nás mohou zneužívat. Čili demokracie nás potopí. Demokracie se teď, bohužel, ukazuje jako kterýkoli jiný vynález, tedy kontraproduktivní vůči nám. Jsou tu alternativní aktivisté, kteří jsou na jiné lodi než my. Berou peníze od našich daňových poplatníků, ale bojují proti nám, je to tak. Demokracie se stane naším hrobem, jako se to stalo ve všech civilizacích před námi.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vedec-Atapana-propirany-za-rasismus-My-belosi-jsme-tu-jako-stado-na-odstrel-Platime-lumpy-kteri-nas-chteji-zabit-Zapad-nas-zaprodal-447562

---

KLDR odpálila balistickou střelu do moře, tvrdí Soul. USA chtějí spojence bránit

BALISTICKÁ RAKETA - ILUSTRAČNÍ FOTO. | FOTO: REPROFOTO

SOUL Severní Korea ve středu odpálila balistickou raketu do vod při východním pobřeží KLDR. Uvedla to jihokorejská armáda. Podle armády Spojených států byly souběžně odpáleny dvě balistické střely středního doletu, z nichž jedna okamžitě poté explodovala, zatímco trasa druhé vedla nad Severní Koreou do Japonského moře.

Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že nejnovější odpaly mezinárodně izolované KLDR ostře odsuzuje. Spojené státy jsou podle něj připraveny se bránit a chránit svoje spojence.


Rodong je vylepšenou verzí sovětské rakety Scud a jako raketa středního doletu je schopen zasáhnout nejen celou Jižní Koreu, ale také velkou část Japonska.Jihokorejská armáda uvedla, že Severokorejci střelu odpálili z provincie Hwanghe namdo ležící jihozápadně od hlavního města Pchjongjangu. Podle severokorejského vládního zdroje, který citovala jihokorejská agentura Jonhap, šlo zřejmě o střelu středního doletu typu Rodong. Raketa urazila vzdálenost zhruba 1000 kilometrů.

Činitel jihokorejského společného sboru náčelníků štábů uvedl, že střela poukazuje na „ambici (KLDR) zaútočit na sousední země“. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Anna Richeyová-Allenová podle agentury AFP sdělila, že Spojené státy jsou připraveny spolupracovat se svými spojenci na odpovědi k nejnovějším provokacím KLDR a bránit sebe i svoje spojence před jakýmkoli útokem nebo provokací.

Skandální čin

Odpálení severokorejské rakety odsoudil japonský premiér Šinzó Abe, podle které jde o „závažné ohrožení bezpečnosti země“. „Je to skandální čin, který není možné tolerovat,“ uvedl také premiér. Japonský ministr obrany Gen Nakatani již dříve řekl, že střela dopadla do Japonského moře do takzvané výlučné ekonomické zóny japonského souostroví, což se stalo poprvé od roku 1998. Japonské složky zůstávají v pohotovosti pro případ dalších odpalů ze Severní Koreje, řekl také.

Na informaci o testu dnes reagovalo také ministerstvo zahraniční ČR. V prohlášení projevilo znepokojení a vyzvalo KLDR k zastavení testů a dodržování „příslušných rezolucí OSN k balistickým technologiím i jadernému programu a zdržení se akcí, které zvyšují napětí v regionu“.


Před zhruba třemi týdny KLDR podle Soulu odpálila tři balistické rakety, které dopadly po 500 až 600 kilometrech letu do vod Japonského moře. Severokorejské raketové zkoušky následně potvrdily i Spojené státy.KLDR k nelibosti Soulu, Tokia či Washingtonu uskutečnila v posledních měsících několik raketových zkoušek a podnikla také jaderný test. Spojené státy se v reakci na to dohodly s Jižní Koreou, že v jižní části Korejského poloostrova rozmístí jako protiváhu vyspělý americký protiraketový štít THAAD. Pchjongjang tento krok tvrdě kritizoval a pohrozil odvetou.

Agentura AP napsala, že se očekává, že KLDR bude v testech pokračovat na protest proti plánovanému společnému cvičení armád USA a Jižní Koreje. Má začít v srpnu a je ohlášeno jako příprava obranných schopností obou armád, KLDR je však považuje za přípravu útočných operací.

ČTK

Zdroj:http://www.lidovky.cz/kldr-odpalila-balistickou-strelu-do-more-tvrdi-soul-usa-chteji-spojence-branit-19r-/zpravy-svet.aspx?c=A160803_074653_ln_zahranici_ele#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main

---

USA se vzdaly role vládců světa a nastal chaos? Prestižní novinář varuje před následky

Aktualizováno 16:48 02. srpna 2016, 00:01 — Autor: MB, EuroZprávy.cz

Strašné důsledky experimentu amerického prezidenta Baracka Obamy s omezováním vůdčí role USA ve světě jsou patrné v zahraničí, ale ve Spojených státech se jim dostává méně pozornosti, konstatuje Fred Hiatt, editor listu Washington Post. Domnívá se, že současná americká administrativa vrství chyby na sebe a chybí ji schopnost se z nich poučit.

 

Další teroristický útok v Evropě? ISIS zveřejnil "seznam smrti"

Svět není v lepším stavu než před osmi lety

Jak se Spojené státy stahují ze světa, ten se dle Hiatta stává stále horším a bouřlivějším, což zase mnoho Američanů utvrzuje v tom, že jakékoliv zahraniční angažmá je bláznivé a marné. "Tato zpětná smyčka živí jistý izolacionismus, který jsme tento rok viděli od Donalda Trumpa a Bernieho Sanderse," tvrdí novinář. Domnívá se, že toto pomáhá vysvětlit, proč se v aktuální americké prezidentské kampani jen málo hovoří o zahraniční politice, vyjma řečí o porážce Islámského státu (IS) na sjezdech obou velkých stran.

Situace tak bude komplikací pro Hillary Clintonovou, aby v případě svého zvolení získala podporu veřejnosti a Kongresu pro obnovení tradičnější vůdčí role Spojených států, myslí si Hiatt. Připomíná, že Demokratická strana minulý týden vydala prohlášení, že USA jsou nyní silnější ve světě a bezpečnější doma v důsledku Obamova principálního vedení, přičemž sám prezident ve svém projevu na sjezdu demokratů zmínil například stahování amerických vojsk, zabití Usámy bin Ládina, jadernou dohodu s Íránem, otevření se Kubě a světovou dohodu o klimatické změně.    

To jsou podle editora skutečné úspěchy, byť mnoho z nich je pouze výhledových, nikoliv realizovaných. "Bylo by však těžké pro jakéhokoliv férového pozorovatele tvrdit, že svět je v lepším stavu, než byl před osmi lety," deklaruje Hiatt.  

Irák, který byl v roce 2009 téměř stabilizovaný, opět hoří, přičemž Sýrie je ještě v horším stavu, poukazuje novinář. Dodává, že IS dosáhl toho, co se nikdy nepodařilo Al-Káidě - kontroluje území, z něhož podniká destabilizující útoky ve Francii, Belgii či jinde ve světě a navíc disponuje stanovišti v Afghánistánu nebo severní Africe.

"Chaos na Blízkém východě přinesl miliony uprchlíků, které se ukázaly pro Evropu natolik traumatizující že velký úspěch kontinentu za poslední půlstoletí, politická unie, je v ohrožení," pokračuje Hiatt. Doplňuje, že je šokujícím porušením norem ustanovených po druhé světové válce, když jedna evropská země napadla a okupuje část jiného státu, přičemž nikdo neočekává, že Krym a východní Ukrajina by mohly být brzy navráceny.       

Stejně tak je na ústupu samotná demokracie, kritizuje novinář. Deklaruje, že v Rusku a Číně zesilují represe a obě země šíří svůj model netolerantního autoritářství. Bývalí demokratičtí spojenci jako Turecko a Thajsko se přesunují, či se již přesunuli  do tábora diktatur, konstatuje Hiatt. Podotýká, že americké aktivity nezmírnily íránskou podporu terorismu či kubánské potlačování disentu, stejně tak pokračuje severokorejský jaderný program.

Trump se zcela vymyká

Obama podle editora není izolacionista a výše uvedené skutečnosti nepadají pouze na jeho hlavu. "Ale jeho politika ústupu k nim přispěla,"tvrdí Hiatt. Odkazuje na ukončení americké přítomnosti v Iráku, přihlížení rozpadu Sýrie, údajnou Obamovu neschopnost prosazovat červené linie, které nastavil, opuštění Libye po svržení jejího diktátora či omezení americké podpory demokracii a lidským právům v mnoha částech světa.

Namísto toho, aby ukázal americkému lidu, že vůdčí role USA je v jejich dlouhodobém zájmu, Obama jej ujišťoval, že bezpečnější bude zaměřit se na domácí problémy, myslí si Hiatt. Tvrdí, že jak se Sýrie nořila do humanitární katastrofy nevídané od genocidy ve Rwandě, prezident ospravedlňoval nečinnost stále vehementnějším konstatováním, že Amerika nedokáže ovlivnit dění v zahraničí k lepšímu.  

"Ironicky, byť pomlouval americké schopnosti, Obama zřejmě koncem svého prezidentství do jisté míry změnil svůj kurz, stejně jako učinil Jimmy Carter na konci svého období poté, co Sovětský svaz napadl Afghánistán," deklaruje novinář. Připomíná, že Obama poslal zpět do Iráku tisíce vojáků a vzdal se svého plánu stáhnout veškeré jednotky z Afghánistánu. Tyto akce však nedoplnila podle editora patřičná rétorika a prezident trvá na tom, že vojska v Iráku nebojují a nedokázal vysvětlit americkému národu strategické aspekty uvedeného zvratu, kritizuje Hiatt.    

Vzhledem k Trumpově ohromné ignoraci, odmítání spojeneckých vazeb a obdivu k diktátorům může být zaměřování se na Obamu zavádějící, píše komentátor. Zdůrazňuje, že Obama, stejně jako Clintonová či Trumpův potenciální viceprezident Mike Pence, se pohybuje v rámci poválečného amerického zahraničněpolitického konsensu, který vždy charakterizovala debata o patřičné míře amerických aktivit v zahraničí a správné rovnováze mezi idealismem a realismem, přičemž Trump se již pohybuje mimo tyto mantinely.    

"Avšak i když bude Trump poražen, není vůbec jisté, že se Clintonové podaří obnovit americkou vůdčí roli, protože svět bude v horším stavu, než by mohl být, a jelikož shoda na vůdčí roli bude erodovat," varuje Hiatt. Domnívá se, že historie může ukázat, že Obamův ústup byl jen další ukázkou tradičního studenoválečného cyklu mezi asertivitou a ustupováním, ale možná i začátkem delšího zvratu, v jehož důsledku se svět stane mnohem nebezpečnějším místem.    



Zdroj: http://zahranicni.eurozpravy.cz/amerika/164169-usa-se-vzdaly-role-vladcu-sveta-a-nastal-chaos-prestizni-novinar-varuje-pred-nasledky/

---

O šílených útocích informujte, ale bez detailů, doporučují odborníci médiím

Média by měla být velice opatrná, když informují o vražedných útocích, myslí si odborníci. Psychopatolog Andrej Drbohlav tvrdí, že u masových vražd funguje fenomén nápodoby.

O šílených útocích informujte, ale bez detailů, doporučují odborníci médiím Média by měla být velice opatrná, když informují o vražedných útocích, myslí si odborníci. Psychopatolog Andrej Drbohlav tvrdí, že u masových vražd funguje fenomén nápodoby.

Vysílání stanice CNN v době teroristických útoků na redakci časopisu Charlie Hebdo v Paříži. Ilustrační foto

FOTO: Profimedia.cz

Příkladem je podle něj situace v Číně, kde se ještě před deseti lety nesmělo o podobných činech informovat. Poté se ovšem situace uvolnila a počet masových vražd inspirovaných jinými hrůznými činy roste.

Oba Právem oslovení odborníci se shodli, že média by rozhodně o útocích informovat měla, protože v době internetu a sociálních sítí se lidé stejně o útocích dozvědí, pouze by tak vznikl prostor pro dezinformace. Měla by ale změnit způsob, jakým o tragédiích referují.Mediální odborník Tomáš Trampota si zase myslí, že hlavním motivem teroristických činů je získat co největší mediální pokrytí a šířit tak strach. Proto by se jim v tom mělo zabránit.

Bez zbytečných detailů 

Podle Drbohlava je jedno, jaký motiv měl útočník, tedy jestli vraždil ve jménu nějaké ideologie nebo zda ho k tomu přivedla dlouhodobá osobní frustrace.

Podstatné podle něj je, aby se k publiku nedostaly detaily útoku. Například kde si pachatel obstaral zbraň, na jakém e-shopu si koupil střelivo a další podrobnosti, které mohou mít až návodný charakter.

V zásadě by tedy novináři měli ve svých článcích odpovědět na základní otázky a nepřidávat zbytečné detaily.

Prostor v médiích jako vítězství teroristů 

O omezení prostoru šíleným útočníkům v médiích mluví i Trampota.

„Zejména televizní stanice mají tendenci po sebemenším aktu terorismu věnovat události velké programové bloky, to jen podtrhuje, že se teroristům jejich hlavní cíl zdařil,“ objasnil Právu.

Dodal, že nechce zpochybnit jejich nebezpečí, nicméně dopad některých činů je ještě menší než při autonehodě, o níž buď média neinformují, nebo má nesrovnatelně méně prostoru.

Řešení? Nezmiňovat Islámský stát

„Kumulativní důsledek medializace více takovýchto činů v kratším časovém horizontu, jako jsme zaznamenali v posledních týdnech v případech Německa či Francie, má zásadní vliv na veřejné mínění, šíření strachu a také šíření radikalizace společnosti,“ poznamenal Trampota.

S možným řešením přišel minulou středu elitní francouzský deník Le Monde. V úvodníku vydala redakce prohlášení, že nebude zveřejňovat fotografie teroristů.

V redakčním textu dále stojí, že nebudou dělat reklamu radikálnímu hnutí Islámský stát (IS) a rozhodně nebudou nástrojem oslavování teroristů.

Možná by bylo funkční namísto označení stoupenci tzv. Islámského státu začít užívat označení ‚skupina frustrantů‘ nebo ‚skupina frustrovaných idiotů‘

Právě omezení informování o tzv. Islámském státu je podle Trampoty možným řešením.

Poukázal na to, že teroristické činy poslední doby nebyly vykonány osobami přímo napojenými na tzv. IS, nebo napojenými jen velmi slabě, přesto se k nim tzv. IS milerád hlásí, protože to propaguje jeho hrůznou image.

„Někteří čelní představitelé také zpochybňují, že by byly takovéto činy v souznění s duchem islámu, často jde spíše o osoby silně frustrované jejich osobním životem,“ uvedl.

„Bude to znít jako vtip, ale možná by bylo funkční namísto označení stoupenci tzv. Islámského státu začít užívat označení ‚skupina frustrantů‘ nebo ‚skupina frustrovaných idiotů‘,“ dodal.

Podle Drbohlava ale není příliš reálné, že by podobné řešení akceptovala většina médií. Připomněl situaci, kdy v době největšího nárůstu masových útoků ve Spojených státechv roce 2012 vypracovala FBI speciální manuál pro novináře.

Ve výsledku se jej drželo jen velice málo televizních stanic a novin.

Barbora Janáková, Právo

Zdroj: https://www.novinky.cz/domaci/410820-o-silenych-utocich-informujte-ale-bez-detailu-doporucuji-odbornici-mediim.html

---

Buďto postavíme mimo zákon my je nebo časem oni nás! Zdá se, že jiná volba mezi tím není.

Zveřejněno 24.2.2016 

Válka u nás již vlastně začala. A projevuje se nejen otevřenou fyzickou invazí statisíců a milionů vetřelců do Evropy, ale také v čistě právní a legislativní rovině. Obojí zatím bohužel prohráváme na celé čáře!

Ty statisíce a miliony vetřelců, kteří se k nám valí, si totiž v drtivé většině spolu s islámem přinášejí či přímo již zastávají islámskou netolerantní a proto nenávistnou mocenskou ideologii založenou na právu šaria. Tato ideologie je v naprostém rozporu se vším, co na poli našeho svobodného života a demokracie doposud známe a zastáváme a co naši předci dříve velmi těžce vydobyli a vykoupili svým poznáním a zkušenostmi za cenu milionů životů ve dvou světových válkách, v dobách totality, fašismu a nacismu.

Tím vším si Evropa již prošla a má tedy (jak se říká) již „něco za sebou“. Odnesla si přitom ze své novodobé historie celou řadu ponaučení, které včlenila do takových „právních pevností“ a základů, jako je Listina základních práv a svobod či celá řada mezinárodnch úmluv o ochraně nejrůznějších lidských práv. Tyto věci jsou pak základními pilíři právních systémů zemí západních demokracii, mezi které se dnes již také řadíme.

Tím vším si Evropa již prošla a má tedy (jak se říká) již „něco za sebou“. Odnesla si přitom ze své novodobé historie celou řadu ponaučení, které včlenila do takových „právních pevností“ a základů, jako je Listina základních práv a svobod či celá řada mezinárodnch úmluv o ochraně nejrůznějších lidských práv. Tyto věci jsou pak základními pilíři právních systémů zemí západních demokracii, mezi které se dnes již také řadíme.

Ilustrační obrázek Foto: AP

K zabránění jakéhokoli návratu neblahých časů minulých jsme si pak stanovili určité právní meze a postavili jsme mimo zákon jakoukoli propagaci či šíření takových nenávistných a nelidských mocenských ideologiií, jako je fašismus, nacismus či komunismus. Co se však zatím u nás nedaří, je legislativní zavedení obdobného přístupu ke stejně nebezpečné a nepřijatelné mocenské ideologii, kterou je islám s jeho právem šaria, jehož nepřijatelné prvky dnes bohužel můžeme přímo v praxi sledovat na případu tzv. Islámského státu. Přitom můžeme vidět, kolik trestných činů, masových vražd a teroristických útoků již bylo v tomto duchu spácháno a kolik jich dnes a denně jen tento samotný Islámský stát páchá!

Hrubých rozporů islámského práva šaria s Listinou základních práv svobod je hodně a jeho absolutní neslučitelnost s naším právním systémem je nepochybná. Nejde tady o nic menšího, než o ty nejzákladnější společenské a právní principy, jako jsou např.: existence naprosté rovnoprávnosti žen, existence přípustnosti tělesných trestů vč. trestu smrti, otázka přípustnosti homosexuality, věc rovného přístupu k náboženským vyznáním, způsob samotného vzniku a výkonu státní moci, apod. Z toho je naprosto zřejmé, že v jednom státě prostě absolutně nemohou existovat dva takto naprosto rozdílné a rozporné právní systémy vedle sebe. Jakákoli tolerance práva šaria proto u nás není možná.

Ovšem islám a muslimové zastávají a požadují něco úplně jiného, a to právě možnost (ba přímo nutnost) takový pro nás nepřijatelný a naprosto odlišný společenský a právní systém u nás také zavést a praktikovat. A se současným přílivem muslimských imigrantů se to muslimům skutečně, pokud jim v tom nezabráníme, může časem podařit. Není totiž vůbec nereálné, že s využitím právě našich demokratických volebních principů a práv v blízké budoucnosti dojde k tomu, že právní silou volebních hlasů bude náš společenský a právní systém a jeho zákony muslimy změněn a doslova nahrazen nějakým jejich jiným importovaným mocenským systémem založeným na islámu a právu šaria. Tyto snahy (zatím jen o jakousi násilnou a předem nereálnou implementaci prvků práva šaria) se již dnes dějí např. ve Velké Británii či Francii, a to aniž by zde ještě došlo k dnešnímu obrovskému nárůstu počtu muslimů prostřednictvím masové imigrace. Zítra již takto nemusí jít jen o snahy, ale o běžnou a reálnou praxi.

Válka na tomto legislativním poli je tedy již dnes v plném proudu, přestože její existenci mnozí odmítají nebo nechtějí vůbec připustit. Na jedné straně stojíme my s naším současným existujícím demokratickým právem a na straně druhé stále se zvyšující počet muslimů s požadavkem na zavedení jejich importovaného práva šaria. A probíhá zde tedy a bude probíhat zásadní právní a legislativní boj o nic jiného či menšího, než, že – buďto my zavčasu tento cizí importovaný právní a mocenský systém založený na právu šaria u nás postavíme mimo zákon (jako nepřijatelný a neslučitelný s naším právem a způsobem života) a přicházející muslimové se budou muset přizpůsobit nám, nebo příchozí muslimové časem postaví mimo zákon náš současný právní systém a svým způsobem vlastně pak i nás všechny (coby bezvěrce a jinověrce).

Takže dnes znovu stojíme na pomyslné dějinné křižovatce a nezbývá nám, než si vybrat. Mnozí zatím takovou volbu buď úplně odmítají nebo odsouvají někam do ztracena a možná, že sami dokonce přímo počítají s tím, že se nějak „přizpůsobí“ a v případě nutnosti či potřeby bez problémů přijmou jakákoli nová islámská pravidla. Pravdou ale je, že jednou se takové volbě stejně nikdo z nás nevyhne a čas se stále zrychluje.

Moje volba je jasná – přestože na nejrůznější nešvary naší demokracie často nadávám a kritizuji je, chci bezpodmínečně a za každou cenu zachování našeho demokratického právního systému založeného na Listině základních práv a svobod!

 

Zdroj: http://svobodnenoviny.eu/budto-postavime-mimo-zakon-my-je-nebo-casem-oni-nas-zda-se-ze-jina-volba-mezi-tim-neni/

Luděk Mazurek

---

Jak se stala z Molenbeeku „líheň džihádistů“

Reportáž Saši Uhlové z bruselského Molenbeeku, který se nechvalně proslavil jako líheň terorismu.

Jak se stala z Molenbeeku „líheň džihádistů“ Reportáž Saši Uhlové z bruselského Molenbeeku, který se nechvalně proslavil jako líheň terorismu.

Saša Uhlová

26.07.2016 14:32

Prší. Tržiště je přesto plné lidí. Domy kolem vypadají evropsky, ale jinak by návštěvník mohl mít pocit, že stojí na trhu v nějaké arabské zemi. Většina žen je zahalená, všichni zákazníci i prodavači působí cizokrajně. Je ramadán. Kavárny jsou zavřené, ale na ulicích a v obchodech to žije. Lidé proudí sem a tam. Z obchodu s hidžáby v rohu náměstí zní z reproduktoru zpěvný hlas muezzina. Nestojím na tržišti nikde v severní Africe, ale v bruselské čtvrti Molenbeek na náměstí de la Commune. 


Vytrvalý déšť a domy okolo dávají tušit, že nestojím na tržišti v Maghrebu nebo Marseille. Saša Uhlová, DR

Molenbeek se dostal do povědomí Evropanů poprvé výrazněji po teroristických útocích v Paříži. Právě v této bruselské čtvrti bydleli někteří z útočníků, stopy sem vedly i po dalších teroristických činech. O Molenbeeku se běžně začalo psát jako o líhni džihádistů. Z Belgie také odešlo na počet obyvatel nejvíce lidí bojovat za Dáeš do Sýrie. 

Proč právě Molenbeek? Čím se liší od ostatních čtvrtí?

Molenbeek není předměstí
V českých médiích se o Molenbeeku psalo jako o předměstí. „Přitom je to asi takové předměstí, jako v Praze Žižkov,“ glosuje českou mediální produkci jeden z Čechů, se kterými se v Bruselu setkávám. A skutečně, z centra města tam jsem pěšky za necelých patnáct minut. Stačí přejít most přes kanál. 

Za etnické ghetto lze označit jenom část čtvrti Molenbeek. Z pětadevadesáti tisíc obyvatel je asi šedesát procent marockého původu, žijí zde ale i lidé původem z Pákistánu, východní Evropy nebo subsaharské Afriky.

Některá místa v Molenbeeku jsou etnicky homogenní – třeba právě tržiště v neděli ráno působí hodně arabsky –, ale v jiných částech čtvrti jsou obyvatelé namíchaní nebo v nich převažují etničtí Belgičané. 

Zdejší situaci probírám se sociální pracovnicí Denise de Souza Costou (48 let), která se už několik let věnuje práci s uprchlíky v občanské organizaci Convivial. Sama pochází z Brazílie. Když se jí ptám, co přesně se v této čtvrti děje, říká, že Molenbeek je zrcadlem selhání belgického sociálního systému. 

„Nabízíme těm lidem dost peněz na to, aby s nimi vyžili, ale zároveň často nemají práci, zejména mladí,“ vysvětluje. Belgická společnost je nepřijala a oni se tak cítí odstrčení a zneuznaní. „Když si představím svou rodnou Brazílii, tak tam by museli tvrdě pracovat, aby přežili.“ 

Belgický přístup považuje Denisa za nejasný. Na jednu stranu přijímá a dává, ale zároveň vytváří občany druhé kategorie, kteří mají zejména dost času na to, aby si své vyloučení dobře uvědomovali. „Nabízí vlastně jen ty peníze,“ dodává.

Brusel je navíc město ohromných sociálních rozdílů. Jsou tu evropské instituce, stěhují se sem bohatí Evropané, ale zároveň je tu několik chudých čtvrtí, které jsou součástí širšího centra. Dohromady tvoří zahnutý pás chudinských čtvrtí, Molenbeek je nejslavnější z nich. 

Během dvaceti let se počet obyvatel Molenbeeku zvýšil o třetinu a polovina je mladší pětatřiceti let. Hustota osídlení vzrostla, bytů je nedostatek a jsou přeplněné. Čtvrť má necelých šest kilometrů čtverečních, domy tu nejsou vysoké, často jen dvě patra. 

Nehledejme jednu příčinu
Jedním z lidí, kteří se v současnosti k situaci v Molenbeeku v médiích vyjadřují, je sedmdesátiletý antropolog a ředitel místního sociálního centra Johan Leman, jenž zde působí přes třicet let. Leman poskytl novinářům řadu rozhovorů, ve kterých se snaží vysvětlovat, že každodennost v Molenbeeku není tak dramatická, jak to vypadá z médií. Vedle toho upozorňuje na příčiny současného stavu. 

Podle Lemana začali radikální islamisté do Molenbeeku přicházet už v osmdesátých letech z Francie a na tom, kam až se situace vyvinula, nesou vinu různá selhání. 

V první řadě je podle něj na vině selhání bezpečnostních složek a tajných služeb – belgických i francouzských, které spolu navíc dostatečně nespolupracují. Ty podle něj nepodchytily včas rozmach džihádismu. Pochybení vidí i na straně justice a připomíná verdikt soudu z roku 2005, který označil výzvy k boji proti euroamerické civilizaci za projev svobody slova. 

Obchod s oblečením působí poněkud morbidně. Foto Saša Uhlová, DR

V minulosti se podle Lemana sice našli novináři, kteří přinesli z Molenbeeku reportáže, jež na problém upozorňovaly, ale jejich analýza nebyla dostatečná, a proto nemohla veřejnost oslovit. „Odsuzovali celou místní komunitu, příliš generalizovali, a tak jejich výstupy nebyly věrohodné,“ tvrdí Leman a varuje před novinářskou snahou najít jeden velký příběh a jednotící prvek, který vše vysvětlí. Důvody, proč je Molenbeek místem, kde se daří propagovat islamistické radikální myšlenky, jsou podle něj mnohočetné.

První vlna novinářů hledala příčiny pouze v náboženství. „Vždycky tam bylo radikálnější společenství okolo mešity muslimských bratří. Je ale velký rozdíl mezi nimi a tím, co se děje dnes,“ upozorňuje Leman a zdůrazňuje, že vadné je i škatulkování, které například všechny salafisty směšuje s terorismem. „Můj dobrý přítel je salafista, i salafismus má svou pacifistickou verzi,“ tvrdí antropolog. 

Další část novinářů se podle něj soustředila na sociální vyloučení, což ale samo o sobě jako vysvětlení také neobstojí. Je totiž potřeba si uvědomovat i geopolitické souvislosti a nepodceňovat působení Dáeše, který džihádismus globalizoval. Svou roli hraje i snadnost komunikace přes internet. 

„Většina mešit dnes zakazuje vstup hlasatelům nenávisti, ale je tu internet, skrz který mohou propagovat své myšlenky,“ popisuje Leman. Důležitými centry radikalizace jsou také některé kavárny a party mladých. Mešita může být zajímavá jako místo setkání, kde náboráři vidí, kdo do nich chodí a mohou tam někoho oslovit, ale většinou sama o sobě nefunguje jako místo radikalizace. 

A jaká Johan Leman vidí východiska? „Už nežijeme v tribalistické společnosti, máme mezinárodní instituce, které by měly řešit nespravedlnosti světa. Nelze aplikovat staré způsoby řešení problémů, které jsou navíc v rozporu s učením Koránu,“ říká Leman. To je podle něj bod, na který by se měli muslimové zaměřit a rozvířit o něm vážnou debatu.

Spolu s tím by se ve škole měly učit způsoby, jak zpracovávat virtuální realitu tak, aby lidé nepodléhali konspiračním teoriím, protože i to je faktor, který mladé muslimy výrazně ovlivňuje. A nakonec by podle Lemana bylo lepší, kdyby lokální komunity byly etnicky co nejvíce smíšené. 

Je suis Molenbeek
Plakáty s nápisem „Je suis Molenbeek“ připomínají, že není lehké být obyvatelem čtvrti, kterou Evropa vnímá jako líheň terorismu. Být z Molenbeeku je stigma. Snažím se navázat kontakt v ulicích, abych zjistila víc o tom, jak místní svou situaci vnímají, ale není to snadné. S nostalgií vzpomínám na Marseille, kam jezdím, nebo naVilleneuve, kde jsem žila. Tam mě oslovovali lidé na ulici neustále, až jsem měla nejrůznějších sociálních interakcí plné zuby. 

Místní se lehce ironicky solidarizují sami se sebou a svou pověstí. Foto Saša Uhlová, DR

Zažívám i nepříjemnou chvilku v zapadlé uličce. Prohlížím si vývěsku sociálního centra, když tu kolem mě prochází muž s dlouhým plnovousem v tradičním oděvu a vede si sebou tři dospívající chlapce. Nedívají se na mě zrovna přátelsky, myšlenku na rozhovor tedy zavrhuji. Ještě se otáčím a sleduji, jak vcházejí do domu. I oni se za mnou otáčejí, spěchám tedy na rušnou hlavní třídu. Moje představivost vybuzená obrazem fousatého islamisty mě vystresovala, i když jsem pravděpodobně neviděla nic zvláštního, a jim vadilo jen to, jak jsem je pozorovala. 

Navázat kontakt na ulici se mi daří až následující den. Prohlížím si ovoce vystavené na trhu, když tu ucítím konečně vlídný pohled. Stařenka v šátku se na mě usmívá a ptá se mě, odkud jsem. Po několika minutách se dostáváme k tomu, co mě zajímá. Ona sama zde žije už desítky let a pracovala až do důchodu. I ona vidí příčiny problémů zejména v nedostatku pracovních příležitostí. „Pro mladé lidi je to ještě těžší, protože oni se do situace nechtěných narodili, cítí se být na druhé koleji a nepomáhá ani, mají-li vzdělání,“ vypočítává příklady svých vnuků. 

Navázat kontakty se nakonec podařilo na trhu. Ten nikdy nezklame. Foto Saša Uhlová, DR

„A když se to někomu podaří, často se odstěhuje, aby svým dětem připravil lepší budoucnost,“ uzavírá popis začarovaného kruhu stigmatizované čtvrti. To vše podle ní brání tomu, aby se Molenbeek pozdvihl a změnil svou podstatu. 

Protože zapomněli, že jsou Maročané
Po setkání s vlídnou stařenkou se vše obrací, a lidí, kteří se se mnou dávají do řeči, přibývá. Z četných rozhovorů vyplývá, že se místní obyvatelé cítí trochu jako v zoologické zahradě. Najednou se o ně zajímá celý svět, jenomže všechna ta pozornost není právě příjemná. Celá čtvrť se mi nakonec jeví tak různorodá, jako i ostatní evropská ghetta. A její obyvatelé zrovna tak. Vedle naštvaných mladíků, kteří zdůrazňují, jak se k nim společnost chová nespravedlivě, jsou tu i mladí lidé, kteří věří, že se jim podaří prorazit a uniknout tak osudu spjatému s místem, kde se narodili.

Později toho dne navštěvuji komunitní centrum „Prosluněná zahrada“, které vedou téměř výhradně ženy. Centrum poskytuje možnost nejrůznějších volnočasových aktivit, pomáhá dětem s přípravou do školy, aktuálně se soustředí i na pomoc syrským uprchlíkům. Jeho ředitelka Fatima Bouaza marockého původu, třiačtyřicetiletá energická matka čtyř dětí, mě vítá a usedáme spolu k dlouhému rozhovoru. 

Proč právě Molenbeek? Ptám se. A Fatima jako jediná okamžitě chápe, na co se ptám. Nemluví o celkové situaci přistěhovalců v Belgii a etnických ghettech, ani o sociálním systému, anebo rasismu, ale právě o Molenbeeku.

„Protože v Molenbeeku žijí Maročané, a ti potlačili svou kulturu,“ vykládá a pokračuje. „V sousední čtvrti – ta je snad ještě chudší – žijí Turci. Oni jsou hrdí na svůj původ, na svou kulturu, udržují tradice a mladí lidé u nich vědí, kde je na světě jejich místo,“ tvrdí Fatima. Maročané v Molenbeeku se přistěhovali a snažili se být jako Belgičané, nevyčnívat, ženy si nezahalovaly vlasy, chtěli se přizpůsobit, jenže společnost je – jak říká Fatima – stejně nepřijala. Vedlo to akorát ke vzniku kulturního vakua, které zaplňují hlasatelé nenávisti. 

Fatima se začala kromě sociálních aktivit soustředit na mezináboženský dialog. „Nejsou-li někteří muslimové nadšení z židů a křesťanů, nic s tím nenadělají. Jsou to naši bratři,“ vysvětluje mi. Cesta je podle ní právě v komunikaci mezi náboženstvími. Velkoryse do skupiny lidí, se kterými je třeba se bratřit, přibírá i ateisty a agnostiky. Ale především v příbuznosti náboženství knihy vidí naději na budoucí dialog. 

„Naše náboženství jsou založená na lásce a dobrotě,“ tvrdí přesvědčeně. Pak se ale zamyslí a sama si položí otázku, proč právě tato „nejlepší“ náboženství stála v historii za největšími hrůzami a utrpením lidí... 

Přesto vidí Fatima cestu právě ve víře. A to se snaží vštěpovat i svým dětem. „Když budou dobří muslimové, nepodlehnou žádnému vábení,“ tvrdí přesvědčeně. „Muslim nemůže zabíjet jiné lidi, prostě nemůže,“ opakuje spokojeně.

Fatima (na fotce vlevo) věří, že svou prací dělá svět lepším místem k životu. Foto Saša Uhlová, DR

Ve své víře je si tak sebejistá, že nevím, kudy bych našla cestu k pochybám. Ptám se tedy na její děti. „Pevně věřím, že jsem je dobře vychovala, že jsou dobrými muslimy, kteří by nikdy žádného člověka nezabili,“ tvrdí Fatima, ale v jejích očích zaznamenám poprvé strach. Má totiž dospívajícího syna a přes všechnu víru, že právě islám je tou nejsilnější hrází proti radikalizaci, je vidět, že se o něj bojí. „Všechny to teď děláme, všechny teď kontrolujeme svoje děti,“ přiznává trochu zahanbeně a popisuje, že největší obavy má z internetu. Bedlivě proto sleduje, co její syn na počítači dělá a s kým se tam kontaktuje. 

„Všichni mluví o radikálních mešitách, ale já věřím, že kdyby se ho někde snažili naverbovat, dozvěděla bych se to. Teď už na to dáváme pozor,“ vysvětluje změnu nastavení komunity, která začala více hlídat, co dělají mladí muži. „Ale na internetu může potkat kohokoli,“ uzavírá Fatima. 

Oběti mají tváře a jména
V centru „Prosluněná zahrada“ visí na stěně veliký plakát. Jsou na něm nalepené fotky některých obětí teroristického útoku na bruselském letišti. Portréty jsou doplněné jmény a stářím obětí. Prohlížím si velké tablo, které tu pracovnice centra pod vedením Fatimy vytvořily a v duchu je chválím, že vyhmátly podstatu, na které lze stavět hráz proti nenávisti a vraždění. 

Když dojdou slova. Portréty obětí teroristického útoku na bruselském letišti. Foto Saša Uhlová, DR

V záplavě šokujících zpráv, které se na nás valí, zapomínáme na soucit. Na to, že oběťmi jsou skuteční lidé, jejichž život byl krutě ukončen a kteří teď někomu chybí. Ani ten nejdramatičtější popis situace, ani ten nejdrsnější titulek nedokáží zprostředkovat smutek a zoufalství, které zažívají rodiny obětí. Nakonec se dojímáme spíš vlastním strachem a představou, že by se něco podobného mohlo stát nám. 

Fatima se ale pokusila pro návštěvníky centra vrátit obětem tváře a jména, aby ukázala hrůznost terorismu a to, že na druhé straně umřel člověk. Cítím k ní zvláštní vděk. Když mi však o chvíli později nese knihu, kam všichni příchozí píší vzkazy rodinám obětí, ztrácím inspiraci a nepříjemně mě mrazí. 

Fatima je s některými pozůstalými v kontaktu a až bude kniha popsaná, chce jim ji předat. Sedím před prázdnou stránkou a prázdno mám i v hlavě. Nedokážu napsat slova, která by mohla utěšit něčí žal.

Zdroj: 

---

Podstatou problému je nenávist, nikoli střelné zbraně

František Kostlán 

26. 07. 2016 | 17:00 

Výbušniny, pistole, sekera, tahač (náklaďák), nůž, mačeta, obušek, kámen… Vraždy, násilí, teror se po celém světě stávají běžnou součástí života. Bohužel. Islamisté vraždí muslimy, Evropany, Američany či Izraelce… Evropané či Američané vraždí zatím méně často, ale neméně zuřivě. A nejde jen o ideologicky podmíněný teror Breivikova typu nebo o žhářské útoky na ubytovny s uprchlíky a další neonacistické vraždění. Často vidíme takřka v přímém přenosu rasismus amerických policistů vůči černochům, který má také své mrtvé. A mstitele, kteří na oplátku pobíjejí bělošské policisty.

Jakoby se válka rozprostřela do jednotlivých „půtek“, které sice ve srovnání s hrůzami skutečné války můžeme prozatím vnímat jako „méně nebezpečné,“ ale které k onomu většímu nebezpečí neomylně vedou.

Přemíra střelných zbraní?

Diskuse o terorismu a dalším masovém vraždění probíhá, ale středem zájmu jsou spíše okrajová či formální témata. Po každé střelbě se ze všech stran ozývá, že mezi lidmi je příliš mnoho střelných zbraní, především v USA. Ale i v Německu jsou o tom po nedávném zastřelení devíti lidí v Mnichově přesvědčeni. 

No to je asi pravda, ale co má přemíra pistolí či pušek mezi lidmi společného s tím, že chlap si sedne do náklaďáku a zavraždí jím šedesát lidí? Nebo se sedmnáctiletým klukem z Afghánistánu (Pákistánu?), který v Bavorsku zabije několik lidí sekerou? (Či nožem, informace se různí.) Nebo s Palestincem, který v Jaffě ubodal nožem pět lidí? Nebo s odmítnutým žadatelem o azyl ze Sýrie, který chtěl vraždit v bavorském Ansbachu výbušninou? Nebo s teroristy, kteří se po počáteční střelbě odpálili v Istanbulu? Je snad i semtexu mezi lidmi mnoho a k nižšímu počtu obětí napomůže větší regulace prodeje třaskavin?

A dovedeno do důsledků: co to má společného s institucionalizovaným terorismem Talibánu, o nějž se pokouší v Afghánistánu a Pákistánu, s masovými vrahy v Iráku a Sýrii, počínaje tzv. Islámským státem a konče prezidentem Asadem, s nelidskými režimy v Africe či s Putinovým autoritářstvím a imperialismem? Vždyť ti všichni a další už za sebou také mají mnoho zavražděných nevinných lidí.

Už nejde jen o islamistický fanatismus

Dnes již nejde jen o islamistický fanatismus, i když o ten především, protože je to on, kdo je stále hybnou silou k dalšímu násilí. Fanatické násilí však nechodí jen po jedněch horách. Ještě před několika desítkami let (a dlouho před tím) byl muslimský svět k menšinám tolerantní, leckdy tolerantnější než předrenesanční svět křesťanský. 

Mezi muslimy žily miliony Židů, kupříkladu. V Iráku ještě v první polovině 20. století žilo podle některých odhadů okolo 200 000 Židů. A někteří muslimové proti nim začali brojit až ve 30. letech 20. století, ve shodě s nástupem fašismu a nacismu v Evropě. Křesťané naopak Židy, ve vlnách, vyvražďovali a vyháněli (například: Španělsko v 15. století či v pozdějších staletích pogromy v Haliči, Rusku i jinde ve střední a východní Evropě). Se vznikem národních států namísto křesťanského antisemitismu nastoupil na trůn antisemitismus a rasismus nacionalistický, který má na svědomí cílené vyvražďování Židů či Romů. 

Tento poznatek je pro posuzování dnešního trendu násilí důležitý, protože ukazuje, že fanatismus umí kráčet napříč náboženstvími, kontinenty a kulturami, je mu jedno, jakým fundamentalismem se živí. Je natolik silný, že dokáže zasáhnout celý svět naráz, čehož je svědkem Evropa 20. století, která rozdmýchala dvě světové války s nebývalou měrou odlidštění lidí, sadistického násilí a hlubokého utrpení.

Dobrovolné fanatizování

I dnes je na vzestupu obdobná vlna nenávisti. Hodně tomu napomohla lhostejnost a neschopnost domýšlet věci do konce. Společenská atmosféra se postupně zhoršuje už nejméně deset let, a to především „díky“ některým takzvaným "zastáncům svobody slova“. Nenávist se tu usadila natrvalo, protože nás neustále přesvědčují, že slovo nemůže být zároveň činem. Ani to slovo, které žene některé lidi zabíjet druhé.

Islamistický terorista je přitom zfanatizován slovy fanatického imáma, neonacista či další evropský extremista pro změnu svým ideologickým guru, taktéž slovy. Z diskusí na internetu se povětšinou stalo semeniště toho nejodpudivějšího, čeho je člověk schopen, včetně výzev k násilí a v souvislosti s tím i opěvování nacistických a bolševických metod - i takové "právo na násilí" obhajují všichni ti kvaziliberálové, nejspíš také zfanatizovaní, pochopitelně též slovem.

Dnes je kvůli jejich blahovolnosti nenávist už tak rozšířená, že je v podstatě jedno, kde tentokrát vzklíčila poprvé. Mezi islamisty roste nenávist vůči jinověrcům (včetně druhých muslimů), v Evropě stoupá nenávist vůči uprchlíkům, migrantům, Romům, Židům atd. Padají návrhy na násilné řešení problémů a čím dál více lidí tyto návrhy přijímá za své. Evropané se při své ztrátě rozumu, během dobrovolného fanatizování vlastního uvažování, snaží ponížit své dřívější hodnoty, mezi něž patřily i solidárnost a humanita.

Nástroje naší mysli jako přítěž

Fanatismus začíná tam, kde rozum jako prostředek k získávání poznání nahrazuje fundamentalisticky pojatá víra či ideologie, kde nenávist je důležitější než ostatní city. Společenská atmosféra a konání lidí se postupně proměňuje, napřed pochopitelně v malém - na místní úrovni, později expanduje dál. 

A, řečeno s Henri Bergsonem, nástroje naší mysli se stávají přítěží, když prostředí, pro které byly nezbytné, již neexistuje. S touto proměnou přichází jiný způsob uvažování, dřívější žebříček hodnot se mění, v tomto případě radikálně. 

Jsou to spojité nádoby. Teroristické a další násilné útoky, respektive strach přerůstající v nenávist, mění naše myšlení. A náš nový přístup k životu mění naše prostředí, do něhož některé nástroje naší mysli už nepatří, například ten nástroj, který brání, abychom se dopouštěli násilí na druhých. Doba se láme, nevíme kam, a my nejsme s to před novou výzvou obstát.

Klid, rozum, otevřenost a soucit

K obraně proti vzmáhajícímu se násilí prý potřebujeme více kamer nejen v ulicích, více policistů, více vojáků na každém rohu, více zákazů, více zákonů, které omezují svobodu všech. No nevím, jestli by taková opatření zabránila komukoli, aby vzal nůž a pobodal pár lidí v divadle či v restauraci, například. 

Co doopravdy potřebujeme, je méně nenávisti, méně hysterie, více rozumu a přemýšlení, lepší orientaci ve světě a dění, umění dávat věci do reálných souvislostí, nepodléhat propagandě, ať už přichází od teroristů, evropských extremistů či z Kremlu.

Z politiků by mohla být příkladem ostatním Angela Merkelová, která vyzývá ke klidu, rozumu, a která se zuby nehty drží dosavadních evropských hodnot. „Naší největší silou je otevřenost a soucit,“ řekla Merkelová krom jiného v reakci na poslední útoky v Německu. Je zajímavé, že se teroristé a další útočníci snaží nyní ztéct především Německo a zprostředkovaně i jeho vládu v čele s Merkelovou. A je naopak již nezajímavé, že jim v tom nejvíc napomáhají evropští křiklouni, tedy ti, kteří Merkelové nejvíc spílají, lidé zatrpklí a plní zlobných vášní, jen je vykřičet na celičký svět.

Naším nepřítelem není nástroj, ani střelná zbraň ne. Naším nepřítelem je nenávist, která přerůstá do fanatismu. Ta z lidí dělá nemyslící masu, nevěří na dobro, je lhostejná k životům druhých, k životu vůbec. Začněme diskutovat o tom, co uděláme s tímto problémem. Diskusi o střelných zbraních přenechejme těm, kteří se domnívají, že povrchností se lze dobrat nějakých výsledků.



Psáno pro server Romea.cz

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/frantisekos.php?itemid=27748

---

...doporučené externí odkazy

...

---

...tip na stránku 

kdo byl prorok Mohamed?

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na