MACHÁČEK: Mučení brexitem – EU i
Británie budou mít dva roky co dělat

PRAHA Odchod Spojeného království z EU se podle skvělého zpravodajského článku Bloombergu ukáže nejmučivějším rozvodovým řízením v historii lidstva. Bude to nekonečný řetězec zákulisních jednání a výměnných obchodů.

Jednání budou intenzivní, ale evropská smlouva stanovuje parametry článku 50 Lisabonské smlouvy pouze v 261 slovech – zbytek je na politicích, právnících a byrokratech, aby se o to prali v příštích měsících a letech.

Je to neuvěřitelně komplexní problematika, všechno je za 43 let společného soužití úzce propojené. Článek 50 Lisabonské smlouvy je podle expertů psán jednoduchým jazykem, protože jeho tvůrci chtěli v době sepisování smlouvy „dokázat, že Evropa není žádné vězení, ačkoli si nikdo nedovedl představit, že by toho někdo někdy využil“, tvrdí to dnes alespoň Jean-Claude Piris, Francouz, který byl hlavním právníkem Evropské rady v době sepsání Lisabonské smlouvy.Ačkoli britští premiéři počínaje Margaret Thatcherovou a konče Davidem Cameronem úspěšně vyjednali či bránili všemožné britské výjimky od účasti na euru po sdílení schengenského prostoru, stále je téměř polovina britské legislativy odvozena od legislativy evropské.Ekonomický dopad změn v této legislativě je obrovský.

Rozhovory začnou, jakmile Británie odstartuje onen článek 50. Legálně musí jít o dvě různá jednání. První se bude vztahovat k vyvázání Británie ze současných aranžmá, druhé se bude vztahovat k budoucímu uspořádání vztahů mezi EU a Británií. Může to celé trvat roky, zvláště bude-li EU trvat na tom, že druhé jednání může začít až poté, co skončí to první.

Podle Charlese Granta, ředitele Centra pro evropské reformy, to bude mnohem složitější, než si naprostá většina britských politiků myslí. Grant říká, že půjde o pět okruhů: rozvod, nový obchodní režim mezi Británií a EU, prozatímní dohoda o tom, jak pokrýt hluché období či mezidobí mezi rozvodem a novou dohodou, pak jednání o plném členství Británie ve Světové obchodní organizaci (WTO) a nakonec nové obchodní dohody s dalšími jednotlivými státy.

Dramatická noční jednání ve smyslu záchrany Řecka nejsou sice příliš pravděpodobná, ale vyloučit je taky úplně nelze. Problematické jednotlivosti, které se mohou vynořit v rámci jednotlivých kapitol k „obchodování“ v posledních minutách, se určitě vyskytnou.


Zároveň si Británie bude muset připravit svou legislativu, která nahradí tu odvozenou od evropských dohod, a bude muset připravit smlouvy o spolupráci s EU v oblastech, na kterých bude mít Británie zájem – od dopravy po boj s terorismem.Co se dohody o novém uspořádání týče, EU zatím trvá na tom, že s ní se může začít, teprve až bude Británie z EU úplně pryč. To ale Británii velmi oslabí, ztratí pro takové jednání všechny páky.

Je skoro nepředstavitelné, jak se budou ošetřovat už probíhající procedury: zkoumání veřejných zakázek ze strany Bruselu, kauzy související s antimonopolní politikou, s povolenou či nepovolenou veřejnou pomocí.

K tomu několik mých poznámek.

1. Toto jednání povede k tomu, že EU i Británie budou několik let velmi do sebe zahleděné, a to v době, kdy je to nejméně žádoucí. Oba celky by se měly s plnou silou soustředit na to, jak v budoucnu obstát v globální konkurenci.

2. Byrokracie, diplomacie i politika budou velmi přetížené.

3. Buďme si jisti, že leckdo chytrý na tom bude vydělávat miliardy eur. Prostředí rozebírání smluv, přemosťování a nahrazování jedněch regulací a dotací druhými bude nejrůznějším spekulantům vysloveně svědčit. Úniky informací z jednání se budou platit zlatem.

4. Měli by si to dobře přečíst ti, kteří koketují s myšlenkou, že by jejich země snad měla odejít také. Tedy pokud jsou mezi nimi takoví, kteří tomu věří z idealistických pohnutek, a ne proto, že jsou placeni Kremlem.

jam

Zdroj:http://www.lidovky.cz/machacek-muceni-brexitem-eu-i-britanie-budou-mit-dva-roky-co-delat-phv-/monitor-jana-machacka.aspx?c=A160803_134730_monitor-jana-machacka_ele#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_lidovky&utm_content=main

---

MACHÁČEK: Co takhle zvrátit brexit?​

PRAHA Odchod Spojeného království z EU se podle skvělého zpravodajského článku Bloombergu ukáže nejmučivějším rozvodovým řízením v historii lidstva. Bude to nekonečný řetězec zákulisních jednání a výměnných obchodů.

BREXIT - ILUSTRAČNÍ FOTO. | FOTO: SHUTTERSTOCK

PRAHA Ekonom Anatole Kaletsky píše ve svém sloupku pro Project Syndicate, že EU by se ve svém jednání měla soustředit na odvrácení brexitu. Výsledek britského referenda transformoval politiku fragmentace EU. Příznivci rozpadu EU byli donedávna považováni za fanatiky, fašisty či ultralevičáky. To už teď není možné.

Brexit udělal z odchodu z EU realistickou variantu. V okamžiku, kdy Británie spustí článek 50 Lisabonské smlouvy, možnost odchodu vstoupí do hlavního proudu evropské politické debaty.

Bruselský think tank European Council of Foreign Relations zaznamenal 34 požadavků na protievropské referendum v 18 zemích. Každá tato jednotlivá žádost má pětiprocentní šanci na úspěch; pravděpodobnost, že alespoň jedna žádost uspěje, bude 83 procent.

Může se džin dezintegrace vrátit zpátky do lahve? Podle autora ano. Británie přece ještě nespustila článek 50.

Bohužel Evropa používá v tomto směru špatné hrozby a podněty. Francie žádá urychlení brexitu. Německo si hraje na hodného policajta. Nespěchá, nabízí přístup na jednotný trh, Británie ale podle něj nesmí měnit pravidla pro migraci, jenže to Británie nechce. To je ale špatně zvolený cukr i bič.

EU by se měla pokusit zvrátit brexit a přesvědčit britské voliče, aby změnili názor. Nemělo by se jednat o podmínkách odchodu, ale o podmínkách, za kterých budou Britové ochotni zůstat.

Nebylo by to nic nedemokratického. Je přece esencí demokratické politiky odpovídat na nespokojenost občanů politikou a myšlenkami a je správné pokusit se voliče přesvědčit, aby změnili názor.

Tak se povedlo změnit výsledek celé řady referend. Od Francie přes Irsko, Dánsko a Nizozemsko po Řecko.

Kdyby se evropští lídři pokusili o totéž s Británií, možná by byli překvapeni vstřícností britských voličů. Mnoho z těch, kdo hlasovali pro brexit, už mění názor.

EU by měla Británii vzkázat: buď žádný vstup na jednotný trh a obchod pouze podle pravidel WTO, nebo členství v EU.

Velkou překážkou toho je Evropská komise, která kdysi byla zdrojem vizionářské kreativity. Dnes je místo toho fanatickým obráncem nesmyslných pravidel a regulací, které jsou často iracionální a destruktivní. Ústupky britským voličům by mohly inspirovat ostatní: jižní země EU by mohly žádat fiskální a bankovní reformy, východní země by mohly žádat reformu rozpočtu apod. A proč ne? Alespoň by EU byla flexibilnější a demokratičtější.

...

Podle Leonida Beršidského na Bloombergu naopak EU moc dogmatická není. Právě naopak.

Důležitá a velká pravidla flexibilně přehlíží a na dodržování malých pravidel trvá. Navíc velké státy de facto diktují bruselské byrokracii, která pravidla má a nemá dodržovat. Třeba limit tříprocentního rozpočtového schodku se nyní nebude vymáhat po Španělsku a Portugalsku. Především proto, že německá vláda nechce oslabit svého politického spojence španělského premiéra Mariana Rajoye.

Sankce proti Polsku kvůli nedodržování základních svobod a hodnot také nebudou spuštěny, protože si EU nechce dovolit protiněmeckou a protibruselskou averzi ze strany velké země, jako je Polsko.

O to přísněji bude EK kontrolovat, jestli třeba pěstitelé vína nařeckém ostrově Samos prodávají hrozny družstvu, nebo rovnou sami na trhu.

JAN MACHÁČEK

Zdroj:http://www.lidovky.cz/machacek-co-takhle-zvratit-brexit-dle-/monitor-jana-machacka.aspx?c=A160801_130628_monitor-jana-machacka_ele

---

V oblastech, kde Britové volili brexit, prudce roste nenávist k imigrantům

Dvojnásobný až trojnásobný růst projevů nenávisti vůči přistěhovalcům registruje britská policie od červnového referenda o vystoupení z EU. Podle deníku The Independent je nyní averze k imigrantům nejsilnější v oblastech, které se v hlasování jednoznačně vyslovily pro odchod z Evropské unie, tzv. brexit.

 

Deník sestavil statistiky z policejních databází, které si vyžádal na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Podle nich nyní euroskeptické enklávy násobně převyšují průměrný růst projevů nenávisti, který v Anglii, Walesu a Severním Irsku stoupl již v prvních dnech po referendu z 23. června o plných 57 procent.

Ministryně vnitra Amber Ruddová si vyžádala od Královské policejní inspekce podrobnou zprávu, jak hodlá zvýšenému napětí ve společnosti čelit.

Nejhůře je ve východní Anglii

Nejvýrazněji podpořilo brexit hrabství Lincolnshire na východě Anglie. V tamním šedesáti tisícovém Bostonu se pro odchod z Unie vyslovilo dokonce 75 procent obyvatel. Přes 70 procent hlasů získal brexit také v regionech South Holland a East Lindsey.

Podle policie přitom v Lincolnshire ve srovnání s loňským létem přibylo o 191 procent verbálních i fyzických, etnicky a nábožensky motivovaných útoků na cizince. Zatímco za celý loňský rok  hlásilo hrabství jen 22 incidentů, v týdnu před referendem jich bylo 42 a v týdnu po něm dokonce 64.

Podle Independentu se tento trend opakoval i v dalších oblastech, odmítajících imigranty. V hrabství Kent na jihu Anglie registrovali nárůst incidentů o 134 procent, v hrabství Derbyshire o 121 procent.

Relativně stabilní zůstalo Nottinghamské hrabství, známé svým rozhodným odmítáním Evropské unie, které se však nepromítlo do výpadů proti polským a dalším imigrantům z EU.

Už přes šest tisíc útoků, hlavně proti Polákům 

V Británii žije podle oficiálních údajů z roku 2014 asi 790 tisíc Poláků, což je činí po Indech druhou největší komunitou přistěhovalců v zemi. Skutečné číslo však může být ještě vyšší.

Právě Poláci se setkali po referendu s nevybíravými útoky a nečekaně velkou averzí napříč společností, která se nevyhnula ani dětem během posledního týdne školy.

Z policejních hlášení je zřejmé, že nejčastějším projevem nenávisti byly nadávky a urážky na veřejnosti, došlo však i k několika desítkám napadení s následkem ublížení na zdraví. Přesný počet zbitých však policie zatím neuvedla. Do kategorie ohrožování imigrantů policie zařadila také žhářské útoky, vyhrožování zabitím, zasílání výhrůžných dopisů, poškozování majetku a nedovolené ozbrojování.

Útoků prudce přibylo
6193 incidentů v týdnu před referendem a třech po něm
3192 případů se odehrálo od 13. do 30. června 2016
3 001 případ se odehrál od 1. do 14. července 2016

Celkově strážci pořádku evidují od 16. června už přes šest tisíc útoků slovních i fyzických. Experti to přičítají vzrušenému tónu kampaně před referendem.

Ten dokonce skončil právě v jedné ze silně protievropských oblastí zastřelením labouristické poslankyně Jo Coxové. Předvolební boj pak byl nakrátko přerušen.

Ministryně Ruddová v reakci na znepokojivé statistiky uvedla, že nynější vláda  chce budovat Británii pro všechny rasy, národy a náboženské skupiny.

„Útočit na někoho kvůli jiné barvě pleti nebo víře je zároveň odmítnutím společných hodnot naší země. Mám pro tyto lidi jednoznačný vzkaz: násilí nemá v Británii jedenadvacátého století místo. Jsme zemí, která vyznává vzájemnou úctu a ohleduplnost. Násilí u společného stolu nikdy nezasedne,“ zdůraznila ministryně.

rm, BBCPrávo

---

Průzkum vyvrátil fámy: Většina Skotů nechce ani po Brexitu opustit Velkou Británii

Daniel Baret 30. července 2016 • 15:00

Průzkum vyvrátil fámy: Většina Skotů nechce ani po Brexitu opustit Velkou Británii

 

Skotsko teď opustí Velkou Británii. To bylo oblíbené, ale jak se ukazuje, zcela zavádějící tvrzení mnoha kritiků Brexitu. Nový průzkum ukázal, že ve Skotsku se nic nemění ani poté, co ostrované rozhodli, že opustí Evropskou unii. Většina Skotů hodlá, podobně jako před dvěma lety při referendu o nezávislosti, zůstat ve staletém svazku jménem Spojené království.

Kdyby se zítra konalo nové referendum o nezávislosti Skotska, tak 53 procent lidí by hlasovalo proti samostatnosti a 47 procent pro. Vyplynulo to z nového průzkumu výzkumné mezinárodní společnosti YouGov, která se kromě jiného specializuje na hodnocení situace ve Velké Británii. Průzkum proběhl ve Skotsku mezi 20 až 25. červencem.

Výsledek není příliš rozdílný od skutečného referenda o samostatnosti, které se konalo 18. září 2014. Tehdy se 55,3 procenta skotských voličů vyslovilo pro setrvání v rámci Velké Británie. Stalo se tak za mohutné volební účasti, která překročila 85 procent.

 

Nic na pohledu skotské většiny nezměnil ani takzvaný Brexit. Přitom jeho kritici (i ti čeští) vytrvale tvrdili, že po odchodu Británie z EU Skotové společné království mohou opustit. Důvodem mělo být to, že na rozdíl od Anglie a Walesu na území Skotska většina lidí hlasovala proti Brexitu.

I pokud by bylo Skotsko jednou skutečně nezávislé, tak jen 36 procent jeho obyvatelů se v průzkumu vyslovilo pro členství v Evropské unii. O něco více lidí by si přálo zachovat výhody jednotného evropského trhu, ale to je obecné všude v Británii.

 

Přestože se po Brexitu o možném novém referendu o nezávislosti Skotska hodně spekulovalo, podle posledního vývoje se ho v blízké době nechystá nikdo vyhlásit.

Emoce po Brexitu opadly a i samotní Skotové teď říkají, že se musí počkat, až budou dohodnuty podmínky odchodu z EU pro celou Británii. Což může být až za několik let.

Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/73072/pruzkum-vyvratil-famy-vetsina-skotu-nechce-ani-po-brexitu-opustit-velkou-britanii.html

---

Britský den nezávislosti

Radim Lhoták

24.6.2016 

Všichni lidé dobré mysli mohou slavit. BREXIT je naděje, nikoliv však vítězství. Nevěřil jsem, že britské referendum bude úspěšné. Zdálo se, že globální moc banksterů odchod Británie z EU nedopustí. Opak se stal skutečností. To o něčem vypovídá. Minimálně o tom, že sionistické finanční elity ztrácejí půdu pod nohama.

Reakce českých politiků na BREXIT nyní představuje lakmusový papírek indikující kdo je kdo. Nejvíce hořekují sociální demokraté a jejich první starostí je udržet zbytek EU v celku. Není divu. Sociální demokracie je od svého historického vzniku nástrojem buržoazie a pilířem velkokapitálu. Svými sociálními programy zajišťuje sociální smír na úrovni udržitelného existenčního minima pro všechny lidi, kteří nemají přístup ke kapitalistickému blahobytu privilegovaných vrstev.

Podle ČSSD nám EU přináší ekonomickou prosperitu, politickou stabilitu a mír. Zlaté oči. V podmínkách koloniální poroby prosperují právě a jen tito političtí zaprodanci. Rozpad EU ohrožuje pouze je samotné, jejich koryta a kariéru garantovanou bruselskou byrokracií. Politická stabilita není nic jiného, než stabilita jejich vlastní politické moci a zaručené účasti ve vládě prostřednictvím vlivu cizích mocností. Jinými slovy: pod vedením finančních magnátů, USA a jejich intervenčních nadací. Ani žádné jistoty života v míru se nekonají. Sobotkovské lokajství a bezmezná podrobenost agresivním strukturám NATO staví naši zemi do největšího válečného ohrožení v moderních dějinách českého národa. Invaze migrantů potom před akutní riziko občanské války.

Každý rozumně uvažující člověk musí napříště učinit z ČSSD marginální a nevolitelnou stranu, která ztělesňuje nejvyšší zlo pro naši současnou i budoucí existenci. V každém případě bude nyní záležet na tom, do jaké míry občané českého státu správně vyhodnotí výzvu BREXITu. Bylo by předčasné spoléhat na to, že bude následovat samovolný rozpad EU, při němž národní státy Evropy najdou cestu zpět k vlastní nezávislosti a suverenitě. I v případě zániku EU není totiž vůbec jisté, že se Česká republika pod vedením stávajících parlamentních stran vymaní z kapitálového jha silných evropských států, především pak Německa, a z diktátu tajných služeb USA. Politici jako Sobotka, Bělobrádek, Kalousek a spol. si totiž bez takové korupčně poručnické, silové a ideologické opory své vlastní kariéry neumí vládnutí vůbec představit.

Vítězství BREXITu navíc bohužel vůbec není průkazem funkční demokracie Britského království. Někdo vyšší takový výsledek povolil a naplánoval. Ten někdo je globální prediktor a architekt Nového světového řádu. On rozhodl, že nadále nebude podporovat anglosaský sionistický kartel a vládnoucí elity v USA. Amerika to má v dlouhodobém výhledu jako světová mocnost spočítané. Do budoucna ji má nahradit Čína. Již nyní se přesměrovává ekonomické centrum moci do Číny.

Lze očekávat, že EU se v rámci kontinentální Evropy přetransformuje na eurasijský prostor globálního obchodu a způsob řízení společnosti po vzoru Číny. Nepůjde již o liberální demokracii ani o kapitalismus volného trhu, nýbrž o meritokracii a státní kapitalismus. V tomto společenství bude pokračovat rozklad tradičních hodnot národů bílé rasy a multikulturní míšení, včetně uměle vytvořené religiozity kopírující principy monoteismu, judaismu, křesťanství a islámu, a to na novém základě. V tomto společenství zanikne i pojem národní identity a etnických kulturních kořenů.

Jediná síla, která dnes sleduje tradiční hodnoty bývalé Evropy a která se zasazuje o multipolární svět svébytných, kulturně identických a na bázi vzájemné výhodnosti a kolektivní zodpovědnosti spolupracujících národů, je Putinovo Rusko. Je proto nanejvýš důležité, aby eurasijské společenství, do něhož budeme v budoucnu patřit, nebylo vytvořené pod materialistickou dominancí Číny, ale pod duchovním vedením Ruska.

---

Brexit rovná se Czexitus?

Václav Hubinger 

24. 06. 2016 | 14:40 

Přečteno 2050 krát

Evropskou unií zní nářek nad výsledkem britského referenda. 

Všichni pravověrní eurohujeři shromažďují důkazy o špatném rozhodnutí britských voličů a o černé budoucnosti zemí EU bez opory ve Velké Británii. I ta se prý stane Malou Británií. Zavilí europesimisté naopak tvrdí, že to říkali už dávno.

Zkusme nechat emoce, radost i rozhořčení, stranou. Co se vlastně stalo? Většina těch Britů, kteří v referendu hlasovali, si přeje odchod své země ze svazku Evropské unie. To je všechno. Odchod jednoho dne nastane, ale dnes ještě nikdo neví kdy, za jakou cenu, za jakých podmínek a jakým přesně způsobem. Experti už ale mají jasno, komentátoři jsou s nimi pozoruhodně zajedno a politici se předhánějí ve tweetování, aby oblažili své voliče nějakým moudrem.

Nejsem expert a tak se nebudu pouštět do odborné analýzy. Nejsem novinář-komentátor a tak nebudu psát komentář. Nejsem politik a tak se nemusím předvádět. Jen využiji radosti ze svobody slova a veřejně tady sdělím svůj soukromý názor těm, kdo si ho budou chtít přečíst. Jakožto občan ČR se zkusím na celou věc krátce podívat ze svého občanského hlediska.

Především opravdu klobouk dolů před kvalitou britské demokracie! Nejen proto, že se referendum o tak důležité otázce vůbec konalo, ale především proto, jakým způsobem proběhlo a jak byl konečný výsledek přijat vítězi i poraženými. Britové mají mou úctu a také jim dost závidím.

Udělal premiér Cameron skutečně fatální chybu? Ani omylem. Vyhlásil přece referendum s dostatečným předstihem na termín, který měl vyjít podle tehdejšího odhadu na období politického klidu, ekonomického růstu a začínající okurkové sezóny. Voliči byli rozptylováni i evropským (!) fotbalovým šampionátem. Není v žádném případě jeho vinou, že mu partneři v EU připravili hodně kyselou předvolební polévku. Přesto se zachoval jako opravdový politik, zodpovědný za svá rozhodnutí, a jako gentleman. O mnoha jeho europartnerech i o jeho kriticích se totéž nedá říci ani s nadsázkou.

Údajně pocítíme důsledky na vlastní kůži skrze jakési netušené ekonomické dopady Brexitu. Proč bychom měli? Náš ekonomický růst i naše pády jsou v první řadě naším vlastním dílem, a hned v druhé řadě důsledkem procesů v Německu. Ani protiruské sankce nezničily naše sedláky a potravináře, nezlomila nás řecká finanční krize, neřešíme italské nebo portugalské dluhy. Nevěřím, že by Britové jen proto, že jednoho dne už nebudou členskou zemí EU, přestali kupovat ty naše výrobky, které jim dobře slouží. Nemyslím si, že v Británii (Velké nebo Malé, to je jedno) může převládnout něco jako „Buy British“. Tak hloupí opravdu nejsou.

Čeští migranti, usedlíci a podnikatelé v Británii přijdou o práci a brankář Čech se bude muset vrátit na půdu Unie. Proboha, proč? Především dnes vůbec nikdo neví, jaká bude příští smlouva EU s Británií. Kdyby Britové z nějakého důvodu vyhnali Čechy, Poláky a další občany „nových“ zemí, museli by stejně postupovat proti Němcům, Francouzům, Rakušanům, Portugalcům… (evropská solidarita by nás totiž nepochybně ochránila). Tomu někdo věří? Prý by s našimi lidmi zacházeli, jako se dnes v EU jedná s obyvateli mimounijních zemí, třeba Bosny a Hercegoviny. To je, s prominutím, do nebe volající hloupost. Vždyť v Unii nebude Británie, zatímco my ano (aspoň doufám).

Je pravděpodobné, že všichni příští uchazeči o práci na území Spojeného království budou muset prokázat svou kvalifikaci, užitečnost pro přijímající zemi a doložit to pracovní smlouvou. Co je na tom špatného? Říkám si, že bych byl rád, kdybychom měli stejné právo.

Přijdeme prý o desítky miliard korun do rozpočtu. Opravdu? To jsme tak závislí na Velké Británii? Kromě toho, že to ukazuje na malou víru v našeho ministra financí, se přitom nebere v úvahu „drobnost“. Finanční rámec EU je totiž dohodnut do roku 2020. Do té doby patrně Británie z Unie opravdu odejde, ale bude to až na konci tohoto období. Takže „vo co go“? Budeme dostávat méně dotací z EU? Kéž by! Pro zdraví naší ekonomiky se těžko může přihodit něco lepšího.

Naše evropsky optimistická vláda by se měla vzpamatovat ze svého zasnění a začít se konečně starat o to, jak ušetřit vydělané peníze, a jak je potom dobře investovat. Místo kupování si hlasů nás důchodců a rozhazování na všechny strany by měla myslet na to, aby stát předala svým nástupcům v lepší kondici, než v jaké jej přebírala.

Z odchodu Velké Británie nemám radost, ale také necítím žádný smutek. Stejně jako Britové si totiž myslím, že země nemají přátele, ale mají zájmy. Dokonce i naše země má své zájmy. To, že je nedokáže vládnoucí garnitura (ta dnešní i ty minulé) prosadit, není proto, že nemáme zájmy, ale proto, že máme slabé vlády, které to v Bruselu prostě neumí. 

Pokud jde o budoucnost Evropské unie, zůstanu optimistou až do chvíle, kdy mne někdo dokáže přesvědčit o tom, že se hluboce nebo tragicky mýlím. Tento okamžik ještě zdaleka nenastal. Výsledek britského referenda naopak vidím jako novou naději pro ty z nás, kteří stále ještě považují Evropskou unii za v principu dobrou věc. I já věřím, že ode dneška EU nemusí být stejná, jaká byla ještě včera. Záruka pochopitelně neexistuje žádná a naděje není velká, to připouštím. Ale dokud je, dokud to někdo nezkazí, stojí to za pokus. Schválně, dopadne to dobře nebo někdo vyhraje cenu pro evropského kazišuka desetiletí?

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-hubinger.php?itemid=27599

---

Světoznámý vědec Stephen Hawking vyslovil po Brexitu temné varování. Musíme prý přehodnotit přístup k této skutečnosti, jinak bude hodně zle

29. 7. 2016 17:28

Geniální vědec Stephen Hawking se na webu The Guardian vyjádřil k událostem, které vedly k Brexitu a budou mít nedozírné dopady na budoucnost planety. Čekají nás krušné časy a je třeba se naučit podělit se o naše bohatství a jeden s druhým. A hlavně si znovu určit, co takové bohatství vlastně představuje.

„Mají peníze význam? Činí bohatství lidi stále bohatějšími?“ pokládá Hawking otázky v samotném úvodu svého zamyšlení. Bohatství samozřejmě hraje stále velkou roli v současné společnosti, ta se však pomalu bude muset změnit, aby společnost, tak jak ji známe dnes, přežila.

Hawking během kampaně před britským referendem apeloval na setrvání Británie v EU. „Jsem smutný z výsledku, ale jestli jsem se v životě naučil nějakou lekci, tak je to ta, že je třeba uhrát to nejlepší s kartami, které máte na ruce,“ napsal Hawking a dodal, že dalším krokem bude nutná reforma britského ekonomického systému.

„Všichni víme, že peníze jsou důležité,“ poznamenal a připomněl, že například britská věda trpí Brexitem již nyní, protože naprostá většina finančních prostředků, které měla k dispozici, pocházela od Evropské komise.

„Peníze jsou důležité také proto, že osvobozují jednotlivce,“ napsal a zmínil podporu, které se mu dostalo ze strany vysokých škol a bez které by nejen že nedostudoval, ale pravděpodobně ani nežil. „Peníze mohou jedince osvobodit stejně tak, jako chudoba jej lapit v pasti a omezit jeho potenciál, ke škodě vlastní i celého světa.“

Peníze mají pro různé lidi různý význam, Hawking je však vždy vnímal jako prostředek k dosažení cílů, nikoli jako cíl samotný. A podobné přesvědčení s ním začíná sdílet neustále rostoucí část společnosti, pro kterou peníze samotné přestávají mít vrcholnou důležitost.

Tuto změnu myšlení Hawking vnímá jako předpoklad pro návrat ke „katedrálním projektům“, jež považuje za ekvivalent historických staveb, jež měly člověka přiblížit k Bohu. „Jsou to nápady započaté jednou generací s nadějí, že budoucí generace se jich taktéž chopí.“

„Naše planeta a lidská rasa čelí mnoha výzvám. Ty jsou globální a vážné – změny klimatu, produkce potravin, přemnožení obyvatelstva, vymírání jiných druhů, epidemie, okyselení oceánů. Takto palčivé problémy budou vyžadovat naší spolupráci, nás všech se společnou vizí a společnými snahami, které mají zajistit budoucí přežití lidstva,“ napsal Hawking a dodal, že je na čase přehodnotit dosavadní přístup k bohatství a vlastnictví a je nutné naučit se sdílet to, co máme.

Pokud selžeme ve snaze redefinovat co znamená opravdové bohatství a neoprostíme se od izolacionismu a závisti, nevěstí nám Hawking dlouhou budoucnost. „Ale my uspět můžeme a uspějeme. Lidé jsou nekonečně vynalézaví, optimističtí a přizpůsobiví. Musíme rozšířit definici bohatství, aby zahrnovala i znalosti, přirodní zdroje a lidské kapacity, a zároveň se naučit je spravedlivě sdílet. Pokud tak učiníme, neexistuje žádný limit toho, čeho by lidé společně mohli dosáhnout.“

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Svetoznamy-vedec-Stephen-Hawking-vyslovil-po-Brexitu-temne-varovani-Musime-pry-prehodnotit-pristup-k-teto-skutecnosti-jinak-bude-hodne-zle-446880

 

---

Tři kameny evropského Západu

Jindřich Koudelka

29.7.2016 Komentáře Témata: Evropa1570 slov

Liberální Anglie, napohled korektní jako buřinky jejích bankovních úředníků, hrdá na své spojenectví s největšími esy bankovního světa (londýnská City, Rothschildové), a přesto letící přes palubu jako ostatní. A taková to byla láska, skoro větší než kdysi ta naše k Sovětskému svazu. Spojenectví, zpečetěné listinami i gentlemanskou dohodou o poskytnutí ochranné doby k zakuklení housenky ( lichváře) až k její přeměně v bankéře. Tak se na půdě „hrdého Albionu“ (spíše kupeckého) zrodil největší finanční predátor, který teď vskrytu řídí zkázu Evropy i samotné Anglie. Zato, že porodila tuhle obludu, by se Anglie měla propadnout do horoucích pekel nebo do chladných vln Atlantiku.

Anglie se nikdy s evropským kontinentem neztotožnila: ona byla vždy „výjimečná“ (jako dnes Amerika) a byla „za vodou“, a proto se ani nikdy nepodílela na jeho obraně před tureckým nebezpečím. Obrana Evropy před Turky ležela na bedrech Rakouska, Uher a zemí Koruny české, které na její obranu přispívaly nejen odvody branců, ale i značnými financemi. Hodnocení včlenění českých zemí do svazku Rakouska a Uher je proto jednoznačné: byla to životní nutnost. Je proto málo pochopitelné, alespoň pro mne, že Palacký ukončil Dějiny národa rokem 1526, kdy turecké nebezpečí začalo kulminovat.

Ale vraťme se k povýšené a chladné Anglii. Její spojenectví s bankéřem nebylo jen záležitostí „institucionální“, ale i „personální.“ Vysoká anglická šlechta také žádala podíl na koloniální kořisti, a proto její snaha „dostat se do rodiny“. Angličtí lordi si proto už nebrali jen manželky s modrou krví, ale i Sáry a Rebeky. Pouto tak bylo zdvojeno. Jak by potom někoho napadlo, že spojenectví nebude na věky? Nikdo z chytrých netušil, že „bankéř“, už tehdy „nadnárodní“, začne pokukovat za velkou louži a že dosavadní „anglosaskou velmoc „ vystřídá ta druhá, se značkou USA.

V každém spojenectví je vždy jedna síla dominantní. Ve středověku to byla síla paže a ostří meče. Počínaje renesancí, sílu paže nahradila síla peněz, a proto ve svazku těch dvou (Anglie-bankéř) to byl bankéř, který se stal rozhodujícím. Tak se majetnice impéria a „vládkyně moří“ dostala pod nadvládu peněz a bankéře, jehož zadání začala od té doby pilně plnit.

V symbióze těch dvou (bankéř-Anglie) vznikla počátkem 18. století ,také na anglické půdě, první zednářská lóže, po které následovaly další, které se pak jako rakovina rozlezly po celé Evropě i Americe. ( O důvod víc, proč by Anglie měla skončit ve vodách Atlantiku).

Počátkem 20. století začalo „střídání stráží“, kdy anglická velmoc končila a její místo zaujala země „ neomezených možností“ na druhé straně Atlantiku. I když se Anglie ze svazku s bankéřem nikdy nevyvázala, letí přes palubu jako ostatní s výsluhou několika miliónů „nových Angličanů“ islámského vyznání a s nadějí, že jich v budoucnu bude ještě mnohem víc.

Třebaže se mnozí v Anglii dodnes nevyrovnali se zmizelým třpytem ostrovní říše, doufám, že při realitě dneška, povýšenost studených čumáků, vydávaná za korektnost, brzo vezme za své.

A uměnímilovná Francie, kdysi Mekka umělců a umění (dnes druhá Mekka islámu), podle jejíhož vkusu se řídila celá Evropa? Kde je bývalá sláva tohoto před očima se hroutícího státu a národa? Kde je Mariana ve frygické čapce tolikrát vedoucí národ na barikády, že to lze nazvat plýtváním energií, přičemž jedna barikáda dnes by byla potřebnější než sto těch předešlých.

Mariana však zestárla a národ už na barikády nepovede, a tak „Nejstarší dcera Církve“, bude i nadále z minaretu poslouchat čím dál hlasitější halekání muezzina. Smutné? Ale kdeže. 14. července se pod Eiffelovou věží opět shromáždí na sto tisíc Francouzů, aby si poslechli slavnostní koncert a zapěli Marseillaisu na počest dobytí Bastily. A hrdost na slavnou minulost bude veliká…

A co Německo? Ten třetí základní kámen západní Evropy. Rozumové a kdysi spořádané, dnes zaplavené imigranty? Německo, kdysi lačně pokukující po Lebensraumu na východě, jako by v omezených pruských makovicích bylo Rusko možnou a lehce dosažitelnou kolonií, snad i podle afrického mustru?

To anglické chápání Ruska bylo sice stejně povýšenecké, ale zároveň i podvědomě tušící jeho vzrůst a obávající se jeho budoucí síly. Proto ty neustálé intriky pod vedením Anglie (dnes Ameriky) proti němu.

„Nepřítel není na východě“ řekl Bismarck už „ mimo službu“. Škoda, že na to nepřišel dřív.

Že nepřítel není na východě si uvědomuje čím dál víc Evropanů a na Rusko se začínají dívat jako na jedinou sílu, schopnou postavit se „západním elitám“, spíše zplozencům pekla, vedoucím Evropu i svět do záhuby.

Také chápání Němců v současné situaci je až natolik jiné, že by se dnes spokojili s „Lebensraumem“, který jim ještě zůstal a s Německem, německy mluvícím.

I to je příklad měnící se doby a Evropy. Je to ale i doba, kdy se hory a údolí vyrovnávají. Chtěli jste být ( vy na Západě) horou, rostoucí do nebe, z jejíž výše budete hrdě ( jak jinak) zhlížet dolů do údolí, pyšní na svůj životní standard (aniž jste tušili, že ho máte jen dočasně a propůjčený), pyšní na „vyspělou demokracii“ i slavnou minulost (ságy a hrdinské eposy) . Ale vaše současnost je hanbou vaší minulosti, neboť páni Broučkové, hrdí na činy předků od nichž je dělí bezpečná vzdálenost několika staletí , jsou nadnárodní jako Kapitál a žijí i v Schengenu. Přesto, že jste se snažili, a to pilně, vyhovět požadavkům doby a „občanské společnosti“ být politicky korektní, nebýt xenofobní ani rasističtí ani nevystupovat z řady, málo platné, pohroma jménem kobylky a sarančata stejně přišla. A vy, pyšnící se předky, dobrou rasou a hrdinskými eposy? Zhroutili jste se jako domeček z karet, bez náznaku odporu – zbytnělí, blahobytní.

Roky jste žili v přesvědčení, jací že to jste kabrňáci a jak vás svět obdivuje – a on vás zatím nenáviděl – vy chytří západní! Z výšin své životní úrovně, kterou jste, na rozdíl od předků, považovali za určující, jste se i na nás (na východ od německých hranic) dívali „skrz prsty“ a jako na pologramotné, a také jste to dovedli dát najevo.

Ale až záplavová vlna kobylek a sarančat (která se brzo převalí i přes nás) srazí k nule vaši blahobytnou pýchu potom si snad uvědomíte, jak je Evropa malá a jak i nás a hlavně Rusko, pro které jste měli jen slova pohrdání, potřebujete. Jestli vaše pohrdání Ruskem dosáhlo takové míry, že jste vyprodukovali i otázku, zda patří (Rusko) do Evropy, jakou míru pohrdání jste v koloniích prokazovali „svým domorodcům“, že vás , bílé pány a tuany , tak velice nemilují?

Měli jste kolonie, máte Commonwealth. Potom výkřik onoho Afričana směrem k Anglii: „Vezměte nás dovnitř, vždyť jsme byli vaší kolonií“, není vůbec od věci.

Takže kvóty? Jaké kvóty?

O bohatství, vykořistěném z kolonií, jste se přece s námi nedělili. Proč se tedy chcete s námi podělit o poddané Jejího Veličenstva? Nebo jsme snad vtrhli, jako Anglie, ten hrdý apendix Ameriky a Kapitálu do Afgánistanu či Iráku? Bombardovali jsme Libyi, destabilizovali Egypt, vyprovokovali válku v Sýrii, porodili islámský stát? Nebo jsme pod křídly bombardérů rozváželi „trvalou svobodu“ (Kdo tyhle slogany produkuje?), která do Evropy přivane tu nejtužší zimu a s ní i trvalý blackout, kdy přestane fungovat všechno, co dosud fungovalo? Potom, co si i Sluníčkáři a Kavárna začnou zoufat (a Židé odejdou do Izraele), bude situace před vyvrcholením. Pro představu, jak to potom bude v českých a moravských městech vypadat, můžeme nakouknout k sousedům do Německa (a nejen o Silvestra), případně do Francie, Švédska a ostatních západoevropských zemí, kam také zavítalo „arabské jaro“.

Evropa prý nemůže jinak a musí třeba v milionech imigranty přijímat. Kdyby tedy celá Afrika i Asie zatoužily po trvalém pobytu v Evropě, Evropa jim apartmán s celodenní penzí poskytnout musí! Zavazuje ji prý k tomu humanismus a evropské právo. Že slovo humanismus je monstrum a zaklínací formule z kuchyně černých mágů, víme. Co je ale „evropské právo“, že stojí nad právem přirozeným, státním i historickým – i nad zdravým rozumem? A má-li mandát k likvidaci Evropy, kdo mu ho vystavil? Odvoláváním se na evropské právo a humanismus, chtějí černokněžníci, kteří nevylézají na světlo, legalizovat řízený zánik Evropy.

Že Evropa zešílela, dokazuje její humanitně zvoucí náruč, vykazující známky psychického vykolejení a nutkavé touhy po sebevraždě. Není známo, že by jakákoli civilizace, byť v sebevětším úpadku, otevřela bránu (náruč) cizímu, navíc jí nepřátelsky laděnému etniku, stojícímu k ní v totální opozici po stránce mentální, sociální, kulturní i náboženské.

„Osvícené“ Kavárně ani zdegenerovaným Sluníčkářům nemá zřejmě smysl líčit, co se po obsazení Evropy Islámem stane, ale přesto … Zhroutí se sociální systém, včetně zdravotního, kriminalita stoupne o stovky procent, úlohu „práva“ převezme právo šária , ručičky se budou utínat po středověkém způsobu, hlavičky řezat po islámském (způsobu). Právo šária však zná ještě i jiné , „sofistikované“ způsoby trestů – např. ukamenování. (Co na to humanisté?) „Reforma“ se ale tkne i mnoha jiného, např. dopravy. Tu zajistí oslíci a volské potahy (možná i velbloudi), exotické cesty „za hranice všedních dnů“ skončí, zato exotické nemoci začnou hubit původní evropské obyvatelstvo a naivní představy studentů s vymytými mozky (a červenými kartami) o humanismu a skvělé budoucnosti na manažerských židlích se stotisícovými platy odvane vítr z Arábie, feministické, pardón, krávy, budou nosit burky, sucho, řepková pole a sarančata způsobí evropský hladomor, pohyb atomů ustane a Kelvinova stupně i hanebného konce Evropy bude dosaženo!

Tohle jste chtěli? Jestli ano, tož spusťte Ódu na radost.

Knihu esejů Jindřicha Koudelky „Prohrát slunce před východem“, kterou vydalo k osmdesátinám autora minulý rok nakladatelství Prameny, si můžete objednat na adrese arthemidas@seznam.cz.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2016/07/6976-tri-kameny-evropskeho-zapadu.htm

---

Chce to klid a nohy v teple. Co se po brexitu stane v technologic­ké branži?

Poprask poté, co si Velká Británie odhlasovala odchod z Evropské unie, pomalu opadl. Trhy opět ukázaly, jak iracionálně fungují – zejména na základě paniky, nebo naopak hypu. Teď už je relativní klid a je možné se podívat, co takzvaný brexit bude znamenat pro technologickou branži. Jedni z těch, kdo se výsledkem referenda často cítili poškozeni, byli lidé, kteří do Británie přišli pracovat a odchod z EU se jich tak může přímo dotknout. Je mezi nimi i řada vývojářů, včetně těch z Česka a Slovenska. „Zatím se nic neděje, pryč se nechystáme,“ shoduje se po uklidnění většina z nich, se kterými jsem průběžně mluvil.

Hlavní definicí je nyní vyčkávání. Velká Británie je evropská technologická velmoc a mnoho očí se dívá, jak situaci zvládne.

 Jan Sedlák

Poprask poté, co si Velká Británie odhlasovala odchod z Evropské unie, pomalu opadl. Trhy opět ukázaly, jak iracionálně fungují – zejména na základě paniky, nebo naopak hypu. Teď už je relativní klid a je možné se podívat, co takzvaný brexit bude znamenat pro technologickou branži.

Jedni z těch, kdo se výsledkem referenda často cítili poškozeni, byli lidé, kteří do Británie přišli pracovat a odchod z EU se jich tak může přímo dotknout. Je mezi nimi i řada vývojářů, včetně těch z Česka a Slovenska. „Zatím se nic neděje, pryč se nechystáme,“ shoduje se po uklidnění většina z nich, se kterými jsem průběžně mluvil.

„V Londýně žádné velké drama neprobíhá. Lidé na technologické a startupové scéně spíše vyčkávají, jaký konkrétní dopad brexit přinese,“ navazuje Aleš Teska, šéf české firmy TeskaLabs, která se po účasti v TechStars v anglickém hlavním městě usadila a rozvíjí zde byznys, mimo jiné s Airbusem či Air Asia.

„Určité komplikace to pro nás ale být mohou. Nyní jako britská firma můžeme volně obchodovat s celou EU a je možné, že po odchodu budeme muset zakládat novou entitu a s tím řešit i spojenou byrokracii a náklady. Také doufám, že se zásadně nezmění hraniční kontroly a pohyb osob obecně,“ dodává.

Vyčkávání

Vyčkávání je to, co současnou situaci dobře vystihuje. Podoba budoucího vztahu EU, Británie a technologického sektoru bude hodně záležet na tom, jaké podmínky se vyjednají a jak moc se do všeho promítne ješitnost a jistá dotčenost představitelů Unie. Ti často naznačují, že nový vztah nemusí být zcela idylický.


Autor: Jan Sedlák

Jak se změní Londýn po brexitu?

Německo sice tlačí na klidné debaty, zároveň ale má zájem posílit jako hub s datacentry (zejména Frankfurt) a ekosystémem pro startupy (Berlín). Tato podhoubí ale nelze stěhovat jen tak, jsou navázána na další součásti společnosti a byznysu, investory, vzdělávání a léty budované právní prostředí liberálního britského systému.

Velká Británie patří mezi provozovateli datových center k nejužší špičce a sbíhají se tu optické trasy a data. Když jsem před pár měsíci byl v Londýně na konferenci Datacenter World, už tehdy se téma brexitu a dopadu na tento byznys hodně probíralo. Zástupci trhu se ale obecně shodovali, že v Británii budou investovat dále. Amazon už například oznámil, že přípravu nového britského datacentra rušit nebude.

Přístup Amazonu je poněkud v rozporu s tím, co hlásají analytické společnosti typu IDC a Gartner. Ty odhadují, že v následujících měsících a letech na britských ostrovech investice do ICT poklesnou. Jsou to ale tradiční odhady postavené na momentálním rozpoložení.

Kouzla s přesuny dat

„Podle mě to [brexit] žádný dopad mít nebude. Londýn byl se svými datacentry vždy na vrcholu služeb v této branži. Možná mohou nastat problémy se zdražením dováženého materiálu pro výstavbu, pokud se zavedou cla a daně. Ale že by brexit oslabil poptávku po službách datacenter, to si nemyslím. Ba naopak, evropská legislativa je v mnohém svazující a firmy si tak raději servery převezou do Británie, aby nebyly pod správou EU,“ myslí si Radek Majer, šéf společnosti TTC, která v Česku provozuje dvě velká datacentra.

S těmi podmínkami EU to ale nemusí být tak jednoduché. Evropa má své specifické zákony na ochranu dat, což podle české společnosti Altron, která datacentra staví a dodává různé služby okolo, naopak může vést k jejich přesunu zejména do Německa.


Autor: Wikimedia Commons

Britská premiérka Theresa May

„Británie se tak v případě odchodu z EU dostane do podobné pozice, kterou mají dnes USA nebo asijské státy, to znamená odlišné podmínky poskytování služeb. To bude platit i pro firmy typu Microsoft, které dnes evropským uživatelům poskytují cloudové služby z Irska, potažmo Velké Británie,“ myslí si v Altronu.

„Přesně o těchto omezeních, kdy data nesmí opustit Evropu, mluvím. V tu chvíli většina majitelů dat udělá to, že data překvalifikuje jako data určená mimo EU a je hotovo. Úplně stejně se to dnes děje v celé Unii, stejně jako se to děje ve Spojených státech a Rusku. Stačí říci, že data jsou nechráněna, toto žádná legislativa nepopisuje. Rekvalifikace je šíleně jednoduchá, stačí k tomu jeden papír nebo záznam někde do nějakého deníku,“ doplňuje k tomu Majer. Přesto lze počítat s variantou, že investoři budou vyčkávat a aktivněji se budou zajímat o Frankfurt a Amsterdam.

Korporace byly pro to zůstat

Odhady o poklesu investic do ICT se opírají mimo jiné o to, že by se v krátkodobém období mohl propadnout hrubý domácí produkt Británie. Technologický sektor by tak mohl čekat útlum v letech 2017 a 2018, kolem roku 2020 by se nicméně čísla měla vrátit do hodnot před brexitem. Jde ale pouze o jeden ze scénářů. Jeden z těch pozitivnějších. Velké nejistoty a výpadky by mohly přijít, pokud při vyjednávání nových podmínek spolupráce s EU nastanou nějaké skutečně vážné problémy.


Autor: Jan Sedlák

Celá odvětví jen tak z Londýna přestěhovat nejde, musel by s ním jít i okolní ekosystém.

V Británii se má letos za IT utratit až 100 miliard dolarů. Společnost Canalys kalkuluje s tím, že v horším případě může toto číslo v budoucích letech spadnout o 10 procent. Důvodem mohou být právě nejistoty. Mimo jiné i ve státní sféře, která bude chtít rovněž snižovat rizika.

Situace v Británii ale přináší i zajímavé možnosti – zejména pro investory. Tamní technologické firmy se v podstatě přes noc staly dostupnějším zbožím, což může lákat k nákupu. Dobře to načasovala například japonská společnost SoftBank, která koupila britskou čipovou chloubu ARM.

 

Je jasné, že pro velké technologické korporace nebyl brexit upřednostňovanou volbou. Šéfové britských poboček gigantů jako Microsoft, IBM, Hewlett Packard Enterprise, SAP, Fujitsu, CA Technologies a dalších už v minulosti společně vydali prohlášení, že zůstat v EU je pro zemi lepší. Současná situace ovšem pro ně nemusí znamenat nic zásadního. Korporace jsou dobré v tom přizpůsobit se různým podmínkám a navíc mohou u vyjednavačů nových vztahů s Unií aktivně uplatňovat lobbying.

Velká šance pro Dublin

Několik evropských velkoměst by rádo z brexitu těžilo a přetáhlo z Londýna co nejvíce firem a investorů. Mezi nimi poměrně výrazně vyčnívá irský Dublin. Ten je už dnes, i díky daňové politice, evropským sídlem obrů typu Facebook, Google, Twitter, Airbnb, Apple a dalších. Technologické firmy v Dublinu zaměstnávají každá po tisícovkách lidí. Apple například pět a půl tisíce, Google šest tisíc, Microsoft přes dva tisíce.


Autor: Wikimedia Commons

Britská premiérka Theresa May a bývalý premiér David Cameron

Dublin má i další pozitiva, která se do jiných zemí těžko přenášejí a která mimochodem z Londýna dělají bod, který se těžko bude opouštět, „brexit nebrexit“. V Irsku se mluví anglicky, kvalitně zde funguje právo v oblasti duševního vlastnictví a vláda a společnost jsou otevřeny zahraničním investicím, digitální ekonomice, modernizaci a propojení se světem. Irská vláda už rozjela první programy a do země láká imigranty, kteří chtějí v technologickém sektoru pracovat.

A právě možný úbytek lidské síly může pro Británii a zejména Londýn v budoucnu znamenat problém. Opět však bude záležet na tom, jak se podaří vyjednat volný pohyb osob, víza a podobně. Některé britské technologické firmy to sledují velice bedlivě.

Mnoho z nich dělá většinu byznysu mimo EU a nemá tedy příliš velké obavy z výpadku příjmů, trápí je ovšem to, že mají i tisíce lidí ze zahraničí ve výzkumu a vývoji. Ty z firem, se kterými jsem mluvil, poukazují zejména na to, že v současné nejisté situaci bude těžké lákat do země technologické kapacity, když tito lidé nebudou vědět, jestli se brzy nebudou muset poroučet. Tlak firem na novou britskou vládu v tomto bude enormní a dost bude kolidovat s tím, proč lidé hlasovali pro brexit (primárně kvůli imigrantům).

Stěhovat ekosystém jen tak nejde

Pokud exodus „technologických imigrantů“ skutečně nastane, vláda a firmy budou muset řešit problém, jak je nahradit lokálními silami. Například nové programy ve vzdělávání ale nemusí fungovat hned a je tak možné, že firmy s novými projekty začnou raději v zemích mimo Británii.

Pro Londýn či třeba Cambridge jako zásadní oblasti evropských technologií jsou cizinci základní složkou úspěchu, podobně jako pro Silicon Valley, a zamezení jejich přísunu může znamenat problém. Země má na druhou stranu velmi vysokou kvalitu vzdělávání, což dokáže řadu společností a investorů udržet.

Hodně bude záležet i na tom, zda si Londýn dokáže udržet status jednoho z největších finančních center světa. Mnoho technologických aktivit se totiž točí kolem oblasti fintech, což sem láká řadu startupů a investorů. V Londýně k sobě mají všechny tyto součásti velmi blízko.

Ale znovu – přestěhovat jednotlivé části někam jinam a vybudovat podobné prostředí se neděje řízeně a rozhodně to není proces na pár let. Proto nikde nemůže vzniknout přesná kopie Silicon Valley. Jeho vznik byl organickým a dlouhá léta se vyvíjejícím procesem.

Británie každopádně může udělat sérii kroků pro to, aby se stala ještě lukrativnějším místem pro startupy. Evropská unie svými regulacemi ne vždy vytváří ideální prostředí pro vznikající projekty. Stejně tak nelze považovat dotace a granty za něco, o co mají nové firmy stát, v tomto ohledu tedy Británie o nic moc nepřijde. Efektivnější, pružnější, méně byrokratický stát může ve výsledku znamenat větší výhodu.

V EU ostatně doposud nefunguje něco, čemu se říká „jednotný digitální trh“. Pro mladou evropskou firmu tak často bývá jednodušší začít podnikat ve Spojených státech, než řešit 28 různých evropských legislativ. Ani tady tak Británie o nic nepřijde. Jednotný evropský digitální trh už se sice blíží, na jeho výsledky ale bude nutné si ještě počkat. Přístup na tento trh navíc nejspíše bude možné vyjednat. I proto, že zde bude tlak evropských firem být součástí britského prostoru.

Zdroj: http://www.lupa.cz/clanky/chce-to-klid-a-nohy-v-teple-co-se-po-brexitu-stane-v-technologic-ke-branzi/

---

...doporučené externí odkazy

...

---

...tip na stránku 

 

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na