Končí éra luxusu v kůži? Autosedačky teď budou z ananasu či hedvábí

3 MINUTY ČTENÍ - FORBES

„Před rokem 1938 byl veškerý materiál, který jsme užívali, založen na obnovitelných přírodních zdrojích,“ říká pro BBC Sam Hudson, expert na materiály z North Carolina State University College of Textiles. To se však právě tímto rokem změnilo a došlo ke komercializaci nylonu. „Což bylo vůbec první syntetické petrochemické vlákno.“

3. SRPNA 2016

Usadíte se a cítíte se zase jako v křesle doma v obýváku. Kožená sedačka chladí a motor se pomalu zahřívá. To všechno se teď možná změní. Jestliže luxusní autosedačky bývají obvykle vyrobeny z kůže, koženky, keprové tkaniny nebo vzácně z veluru, dnes automobilky vyvíjejí nové textilie, které jsou lehčí, pevnější a především levnější než pravá kůže.

„Před rokem 1938 byl veškerý materiál, který jsme užívali, založen na obnovitelných přírodních zdrojích,“ říká pro BBC Sam Hudson, expert na materiály z North Carolina State University College of Textiles. To se však právě tímto rokem změnilo a došlo ke komercializaci nylonu. „Což bylo vůbec první syntetické petrochemické vlákno.“

Navzdory široké škále možností je nejobvyklejší volbou potahu autosedaček stále kůže. „Zatímco nylon a jiné umělé textilie nabízejí všestrannost a pohodlí, jako symbol luxusu vnímají lidé kůži,“ uvědomuje si i Hudson. Nyní se ovšem vkus začíná měnit. Kůže je totiž dnes v autech tak obvyklá, že přestává být exkluzivní.

Navíc stále více zákazníků vyznává veganský styl života a společně s tím narůstá povědomí o praktikách s hospodářskými zvířaty a péče o životní prostředí, což vyvolává zájem o alternativu k živočišnému produktu. Dokonce i Rolls-Royce, který obvykle využívá hovězích kůží, nedávno odhalil koncept automobilu, jehož sedadla jsou pokryta vlnou slonovinové barvy a hedvábným čalouněním.

Čtěte také: peníze - jak správně platit

Sam Hudson je součástí rozrůstající se skupiny vědců vyvíjejících materiály, které se snaží o opětovný návrat k obnovitelným zdrojům. Vznikající textilie zvolna opouštějí laboratoře a přesouvají se do fáze komercializace, takže jednoho dne na ně nejspíš narazíte u svého prodejce aut. Protože věda dnes umí už opravdu luxusní syntetické látky.

Umělá kůže
Vinyl a podobné umělé kůže si mezi zákazníky udržují reputaci velice levného materiálu autopotahů – tedy něčeho, co je spíše trpěno, než že by z toho měl člověk nějaký požitek. Tyto materiály mají podobné vlastnosti jako kůže – v zimě jsou chladné, v létě lepkavé a lehce zapáchající. Ovšem jak vzrůstá zájem o alternativy kůže, jsou výrobci automobilů chytřejší. SofTex, tedy materiál Toyoty, schne rychleji než kůže a je i trvanlivější. Také Mercedes, BMW a Volkswagen nabízejí své imitace, které vypadají překvapivě stejně jako kůže, ovšem výkonnostně ji hravě překonávají. A jsou navíc mnohem levnější.

Uhlíková tkanina
Jedná se o konstrukční materiál často využívaný výrobci superaut, a to pro jeho nízkou hmotnost a maximální pevnost. Jedním z takových výrobců je Lamborghini. To v roce 2012 posunulo svůj uhlíkový fetiš na novou úroveň a vybavilo kokpit svého jedinečného roadsteru Aventador J uhlíkovou tkaninou nazývanou CarbonSkin. Ta je ultralehká, silná a prozatím také nadpozemsky drahá.

Falešný semiš z ananasového vlákna
Každý rok svět vyprodukuje okolo 25 milionů tun ananasů. Ukázalo se, že jejich listy, které by normálně byly odpadním produktem, obsahují silné a pružné vlákno, ze kterého může být vyrobena imitace semiše. Tato imitace je o čtvrtinu lehčí a o třetinu levnější než pravá kůže. Výrobce tento materiál pojmenoval Pinatex. Listy pocházejí z Filipín, kde jsou separovány na vlákna (a dále na tkaninu) a biomasu (využitelnou třeba jako umělé hnojivo).

Čtěte také: ekonomika světa

Hedvábí
Hovězí kůže už není chápána jako luxusní materiál vzhledem k tomu, že ji najdete i v nejlevnějších automobilech. Ovšem hedvábí exkluzivním materiálem rozhodně je. Najdete jej například v Maserati. Navzdory svému jemnému vzhledu je velice odolné. Historicky se hedvábí využívalo k výrobě oblečení, ale i padáků a je pohodlné za jakékoliv teploty.

Vlna
Vlna vyráběná ze zvířecí srsti nebo chlupů možná nezní dvakrát vábně. Ovšem designéři o moderní aplikaci této tkaniny už delší dobu uvažují. Například švýcarská textilka Climatex spřádá do vlny umělá vlákna takovým způsobem, že na konci životnosti mohou být obě složky ze vzniklé látky opět separovány a zvlášť recyklovány. Díky vlně materiál dokáže regulovat teplotu, zatímco syntetická vlákna prodlužují jeho životnost. Umělá vlákna mohou být téměř jakékoliv kvality, takže například dokážou dát sedadlům barvu, která dlouho vydrží, nebo příjemnou texturu. Americká textilka Lantal už vyrábí tento materiál pro autobusy.

„Příroda zdokonalila mnoho materiálů jako hedvábí nebo celulózu,“ vysvětluje Sam Hudson. „Jenom si nejsem jistý, že to, co dnes vytváříme, bude udržitelné i po příštích 10 tisíc let bez nějakých zásadních změn.“

Zdroj: http://www.forbes.cz/konci-era-luxusnich-kozenych-autosedacek/

---

Cesty do bankovního otroctví

Zveřejněno 7.12.2015 

Téměř notoricky se stává faktem, že to, o čem se nemluví, je ve skutečnosti důležitější, než celý mediální kolotoč.

Evropa se od začátku listopadu oficiálně stala bankovní kolonií USA. Slovo „oficiálně“ je důležité, protože neoficiálně je bankovní kolonií již dávno. Nyní například Mario Draghi jako šéf ECB prosadil s klikou sledující zájmy Goldman Sachs další útok na euro. Němci jsou pobouřeni, protože spustil rotačky na peníze (mimochodem, asi nezákonně) a vypouští do světa emise euro-šrotu, který ničí vklady zejména německých spořitelů a malých záložen. Šéf Bundesbanky Jens Weidmann byl tento čtvrtek na radě guvernérů ECB přehlasován. Německo je pobouřeno, protože ECB jim nyní masivně znehodnocuje vklady. Tak se krade v 21. století. Bývalý zaměstnanec Goldíka úspěšně praktikuje v zámoří běžný US-postup na ničení měny. Takže neoficiální kolonizace problém není, ta běží už dávno a smlouva TTIP ji změní na trvalé korporátní otroctví. Jak je to s tou oficiální kolonizací?

Začátkem listopadu 2015 bylo nenápadně sděleno, že americký bankovní systém Visa vykoupí svou EU-filiálku Visa Europe za 21,2 miliard dolarů. Transakci již schválila obě vedení korporací, platit se má ve dvou splátkách a v akciích. Pohlcení jediné velké evropské firmy kontrolující kreditní karty by mělo proběhnout do poloviny roku 2016. Evropská větev byl prodána v roce 2007, tedy těsně předtím, než Visa vstoupila na burzu v roce 2008. Evropská firma sdružuje celkem 3.000 finančních institucí v Evropě a ročně se přes tyto karty realizuje kolem 18 miliard transakcí ve 38 zemích EU.

Ilustrační obrázek Foto: CNNMONEY

Začátkem listopadu 2015 bylo nenápadně sděleno, že americký bankovní systém Visa vykoupí svou EU-filiálku Visa Europe za 21,2 miliard dolarů. Transakci již schválila obě vedení korporací, platit se má ve dvou splátkách a v akciích. Pohlcení jediné velké evropské firmy kontrolující kreditní karty by mělo proběhnout do poloviny roku 2016. Evropská větev byl prodána v roce 2007, tedy těsně předtím, než Visa vstoupila na burzu v roce 2008. Evropská firma sdružuje celkem 3.000 finančních institucí v Evropě a ročně se přes tyto karty realizuje kolem 18 miliard transakcí ve 38 zemích EU.

Nyní se vraťme k tomu, co je doopravdy důležité. Naše ekonomická kolegyně psala celou sérii článků o tom, jak z oběhu mizí hotovostní peníze, což je dnes jediný atribut suverenity státu. Viz heslo „hotovostní peníze“. Banksteři sice mohou zatím beztrestně fungovat jako planetární lichváři, ale nemohou si zatím tisknout vlastní peníze, protože to může pouze stát. Goldík se chystá obejít tuto poslední finanční pravomoc státu tím, že pustí do oběhu tzv. „SETLcoin“ inspirovaný bitcoinem, který má umožnit okamžitou transakci cenných papírů a akcií. Pád dolaru je celkem nevyhnutelný a bankéři přemýšlejí, jak si pojistit dominaci mimo státní měny. Dobře vědí, že čínský juan a ruský rubl tak snadno jako euro či dolar kontrolovaný nebude.

Co vznikne prodejem Visa Europe pod kontrolu amerických banksterů? Proberme to v bodech.

  • Masová kontrola bankovních účtů evropských poplatníků.
  • Nástroj na ekonomické vydírání ve stylu Kypru a Řecka, kdy zavření bankomatů poslalo obě země do kytek a způsobilo minirevoluci vyplašených lidí, kteří byli najednou bez peněz. K tomu viz naše články ECB vydírá Řecko přes bankomaty a ohledně Kypru to byl článek Kypr: krach státu v reálu.
  • US-bankteři dostanou pod nepřímou kontrolu hlavní evropské banky, protože drží prakticky monopol na přístup k bankomatům.

Takže se ptejme: Jak to, že Evropská komise a speciálně instituce bankovního dohledu tento prodej nevetovala? Vždyť prakticky zničil bankovní samostatnost EU. O Evropském parlamentu nemá cenu mluvit, tam běží výprodej hodnot on-line a trvale. Jak to, že EU-bankéři ovládající z 80 % Visa Europe se dobrovolně prodali do otroctví a nás přitom prodali také? To jim není hanba? Za peníze v Praze dům. Asi tuto pomyslnou čáru na mapě už dávno překročili a s nimi i Evropská komise. Ta se hrne do otroctví sama od sebe, viz poslední jednání v článku TTIP podle 11. kola jednání (říjen 2015).

 

 

Převzato z http://news.e-republika.cz

---

Zakažme auta. A pak zakažme lidi..

Lidé jsou stále nespokojení. Tak nějak z principu. Dnes a denně slyším, že se mají špatně. Ve skutečnosti se máme tak dobře, že si to ještě před pár desítkami let neuměli lidé ani představit. A platí to pro celou Evropu.

Babička mého manžela mi vyprávěla, že jednou dostala náušnice. Své jediné v životě. Pak se jí narodila dcera. A tak náušnice dala dceři. Po zbytek života pak už žádné neměla. Která holčička dnes nemá náušnice? A která puberťačka k nim ještě nemá piercing, protože několikeré náušnice jí už nestačí?

 

Minulý týden jsme byli na české premiéře dokumentárního filmu „Bůh ti žehnej, Ozzy“. Zpěvák (a bývalý feťák a vůbec podivuhodný vejlupek) Ozzy Osbourne v něm popisuje, jak vyrostl v domě, kde nebyl ani splachovací záchod. Neměl ho prý ani nikdo v ulici. A to vše v Anglii, která je dnes ve špičce nejvyspělejších zemí světa; to abychom snad neměli pocit, že jen u nás jsme byli kdesi daleko za opicemi a „vyspělým světem“. Tehdy - byť v době už celkem dlouho po válce – to bylo normální. Kde jsme dnes? Dnes je běžné, že téměř každé dítě má svůj pokoj, svůj mobil, své nevímco. Nedávno něco nemyslitelného. Životní úroveň je neuvěřitelně vysoká.

A mnohým je stále nízká. Snad že s jídlem roste chuť. Minulý týden kamarád vyprávěl, že jeho žena čeká třetí dítě. A že si ho samozřejmě „bude muset nechat vzít“. Manžel se velice podivil, co je k tak zásadnímu rozhodnutí vede. Odpověď zněla, že si kamarád chce udržet svůj životní standard. Nutno ovšem dodat, že kamarádova rodina se nemá špatně. Toho času například staví dům za několik milionů. Neboli kamarádova představa o „standardu“, kvůli němuž je ochoten obětovat i své nenarozené dítě, se mi jeví nastavená poněkud vysoko. Dva z našich dědečků jsou ze šesti dětí. Nikdo z nich nikdy nebyl ani zdaleka tak bohatý, jako je dnes náš kamarád, a přesto se běžně v rodině dokázali postarat o šest dětí. A byli podle vyprávění šťastní.

A tito lidé, kteří jsou z historického pohledu bohatí neskutečně, dnes vymýšlí, jak to udělat, aby se měli ještě lépe. A přišli na to, že dnes máme „až příliš“ technologických výdobytků, a že když je zrušíme, prý se tím vrátíme k přírodě a bude nám lépe. (Asi pak teprve budou schopni být zase šťastní a mít šest dětí jako naši předkové.) Tak trochu jako by už lidé roupama nevěděli coby, a proto vymýšleli skopičiny. Jenomže je hloupost stavět se jen z „rozežranosti“ novým technologiím.

Například na pražském magistrátě vymysleli, že se budeme mít v Praze lépe, když zúžíme pražskou magistrálu. V několika fázích by měla být přebudována na městský bulvár v celém rozsahu od Holešovic až po křížení s Jižní spojkou. Automobilová doprava na magistrále sice má zůstat zachována, ale pruhů bude méně. A jeden pruh bude jen pro autobusy.

Kdo zná Prahu, hned chápe, že výsledkem nemůže být nic jiného než ukrutná dopravní zácpa. A zácpa je neekologická. Motory běží, auta stojí. Někteří pražští radní si to ale nemyslí. Že by jen byli tak dezorientovaní, protože autem nejezdí? To sotva. Ve skutečnosti totiž leccos svědčí o tom, že ti, kteří proti autům naoko nejvíc brojí, jsou často obstojní ropáci. Např. server autorevue.cz zjistil, že brněnský radní Martin Ander ze Strany zelených ujel v roce 2015 služebním autem 30 000 kilometrů. Zelený a v autě? Není to něco jako komunista-velkotovárník vykořisťující děti? Skutečný zelený přece jezdí pouze na kole nebo veřejnou dopravou, nebo se pletu? Matěj Holan z Žít Brno za svým ekologickým posláním v roce 2015 ujel služebním autem dokonce 58 000 km. Nestala se někde nějaká chybka?

Ale „zelené důvody“ nejsou jediné, které vedou některá individua na magistrátu k tažení proti autům. Někteří tvrdí, že auta se mají ve městě úplně zakázat, protože způsobují stres. Jako kovaní diktátoři chtějí vše zakazovat, „povolovat“ a rušit. Svoboda jim je cizí. Ve městech se prý mají vytvořit nesnesitelné podmínky pro řidiče, aby se svých aut rovnou vzdali. Všude mají být třicítky, celé části měst mají být autům uzavřeny. Zkrátka bez aut je to prý skvělé.

Prý řidiči-hlupáci nepřemýšlí, zda se nedá jít pěšky. Jak prosím? Co je tohle za uhozené tvrzení? V Praze se dnes už na mnohých místech nedá parkovat, takže chodit pěšky je ve skutečnosti nutné a počítá s tím automaticky každý řidič mířící do některých čtvrtí města. Zkuste si například zaparkovat v Praze někde poblíž Poslanecké sněmovny nebo Senátu. Minimálně kilometr a spíš mnohem víc nakonec budete muset stejně dojít, protože někdejší parkoviště na Malostranském náměstí prý město hyzdilo. (Řekla bych, že zahrádky restaurací, kolem nichž se musí chodec složitě proplétat, hyzdí středověký ráz náměstí mnohem více. Věc názoru.)

Jakpak by se asi obyvatelům Prahy 1 a 2 líbilo, kdyby měli napříště zakázáno přijet k sobě domů pod záminkou, že ubírají zeleným prostor k životu? Nemyslím, že by z toho byli nadšení. Protože podobně, jako má dnes skoro každý mobil, má většina rodin i auto a na stromy se vrátit nechce. Ale nejspíš se něčeho takového bát nemusí. To by byl už moc velký zásah do vlastnických práv, kdyby se ani obyvatelé centra nesměli ke svému bytu přiblížit autem (i když v ČR jeden nikdy neví). Rezidenti tedy nejspíš dostanou výjimku. K rezidentům ještě samozřejmě přidáme radní ze strany zelených, protože se přeci musí nějak dostat na magistrát, že. Pak přidáme výjimku pro policisty, výjimku pro zaměstnance genderových organizací, možná – když budeme hodně velkorysí - ještě výjimku pro sanitky. Neboli rozdělíme lidi na dvě kategorie. Na kategorii s výjimkou a na kategorii méněcenných. A pak se najednou budeme divit, čím to, že je pořád centrum plné aut zelených zastupitelů magistrátu a zaměstnanců genderových organizací, kterých se najednou vyrojí jako much. A všichni zelení budou žasnout, jak to, že oáza uprostřed města pořád neexistuje a že jsme se k tomu vytouženému vyššímu životnímu standardu pořád nějak nepropracovali. A že pokud chtějí zelený prostor, musí si zaběhnout do lesa, ne do milionového města.

Kdo bude na radnici hlasovat pro lepší dopravu v Praze, má můj hlas. Lepší doprava znamená co největší průjezdnost všech ulic, podpora tunelů, podpora parkovišť. Žádné uzavírání ulic, žádné rušení parkovišť, žádné modré zóny. Zakazování už bylo dost. Chci svobodu nejen jako občan, ale i jako řidič.

Jenomže se bojím, že takhle jednouché to nebude. Nevážíme si dobrého bydla a pořád si natvrdle komplikujeme život víc a víc. Bojím se, že už brzy někoho napadne, že ve městě nesmí být třeba WI-FI či mobilní síť. Jejich záření je přeci nezdravé. V rámci ochrany přírody bychom je tedy měli zakázat. A vůbec nejlepší bude zakázat v městech lidi. Lidi jsou totiž tak nějak neekologičtí. Je prokázáno, že vysoká koncentrace lidí zhoršuje život veverek a divokého ptactva.

Vladimir Pikora a Markéta Šichtařová

---

Jaroslav Dušek: Bankám nejde o naše peníze, ale o naši duši

05.07.2015  

Jaroslav Dušek: Bankám nejde o naše peníze, ale o naši duši

Naše společnost má výhodu, nemusíme improvizovat, na všechno máme pokyny, vyhlášky, zákony a jejich následné novely. A to, i když se ukáže, že nám život spíše komplikují, nepochybujeme, neptáme se, vykonáváme. Náš host Jaroslav Dušek by řekl, že přestáváme být bdělí.

Jak přimět sám sebe, abychom nepřijímali bezmyšlenkovitě vše, co nám náš systém nabízí jen proto, že to tak dělají ostatní a už hodně dlouho?

Martina: Jaroslave, z tvého úhlu pohledu, měníme se?

Já hraju 10 let Čtyři dohody, takže si pamatuji, jak lidi reagovali před 10, 8, 6 lety a je evidentní, že nějaký posun ve vědomí nastává. I Ruis píše ve své knížce Pátá dohoda, že tu pátou dohodu vykládal dlouho, ale nikdo ji nerozuměl, a pak se něco stalo a lidi tomu začali rozumět.

Myslím, že je to takové cyklické rozvíjení bytosti. Stejné je těmi civilizacemi. Vzniknou, rozvinou se, pak mají období velkého rozkvětu a pak se jakoby vhroutí do sebe sama. Číňani tomu říkají: převaha velkého. Trám už je tak tlustý, že se prolomí vlastní vahou, sám sebe už neudrží.

Proč nám v mysli straší něco tak bezbřeze naivního, jako je ekonomický růst?

Zdá se, že civilizace se dostávají do tohoto stádia právě tou nebdělostí, tím, že nepěstují harmonii. Že místo toho se soustředíme na růst a zisk. To je zajímavé, proč je pořád mantra ekonomický růst, místo mantry harmonie, vyváženosti.
Jak je to možné, že tak dlouho v mysli straší něco tak bezbřeze naivního, jako je ekonomický růst? Jak by mohl probíhat ve všech zemích?

Je to hypnóza a legrační na tom je, že se hypnotizujeme sami sebe navzájem. Je to fantasticky vymyšlené.

Martina: A máme šanci se z toho dostat?

No jasně šanci máme. Nikdy není pozdě. Není ani brzy. Vždycky je jen teď. Ted je ta chvíle. Pojďme ty stroje na planetě zastavit na pár týdnů, zastavme tu výrobu těch nesmyslů, co nikdo nepotřebuje a pořád se vyrábí a pořád se lidem vnucují. Pojďme se měsíc procházet po planetě a povídejme si. Zkoumejme po čem toužíme, jestli je to po ekonomickém růstu.

Martina: Krásné ale nereálné

Už se dělají takové pokusy, jako třeba den bez aut a je jedno, že nevyjede jen jedno procento automobilů. Tendence tu je.

Stejně tak je tu tendence, že lidé mnohem víc zkoumají, co si dávají do těla, co jedí. Najednou lépe a lépe lidi vidí, že jíst průmyslově vyrobené potraviny je takový protimluv, víc a víc lidí se zabývá tím, jak meditovat, víc a víc lidí cvičí.

Lidi se snaží sami sebe udržovat v dobré náladě. Právě proto, že tlak je velký a že vidíme kolem sebe lidi, kteří to nezvládají a hroutí se, podlehnou fyzickému a psychickému tlaku.

A to protože jsme tak strašně závislí na tom zajištění toho bezpečí, té infrastruktury, toho všeho. Jakmile se to trochu naruší, tak tam stojíme jako vytřeštění a nevíme, co si máme počít. To jsou ty situace, které nás logicky vedou k tomu, že se zabýváme zkoumáním schopností vlastního těla.

My jsme si tak zvykli na ty nemoci, že si neumíme představit, že by nebyly

Martina: Připomenu tvoji teorii, že lékař člověka lekne, pak ho pošle do lekárny a tam mu dají lek. Rozumím, co tím chceš říct, ale říkám si, že by mi to asi fungovalo do prvního zánětu slepého střeva.

 

Já vím ale jak vznikne zánět slepého střeva? To je ten klíč. Je to o tom, že ten zánět nemusí nastat, proč by měl ve zdravém těle nastat? Kde by se jako vzal v harmonickém těle?

„Existuje takové staré indiánské rčení: Bílýmuž je velice mocný, tak mocný, že dokáže i onemocnět.“

Je to zvláštní představa. My jsme si tak zvykli na ty nemoci, že si neumíme představit, že by nebyly.

Já od roku 1991, kdy jsem poprvé přešel přes žhavé uhlí, neberu léky a nejsem nemocný. To je moje zkušenost.

Kdybychom naslouchali jemným signálům našeho těla, tak bychom v momentě, kdy jsme

přetížení nebo jsme vykolejení, tak bychom reagovali. Ale my jsme vedení k tomu, abychom reagovali až v okamžiku, kdy se to tělo hroutí. Ale my můžeme reagovat o dva kroky dřív.

Martina: Znamená to, že když ty se cítíš unavený a tvé tělo ti vysílá, že máš zvolnit, tak zrušíš večerní představení?

Ne, já si dám třeba půst. Jeden dva dny nejím.

Zázračná lidská možnost je poškozovat tělo. To tělo, které, kdybychom se tak „nesnažili“, ví přesně, co má dělat

Martina: Myslíš si, že svět je tak komplikovaný, jak se nám jeví, nebo je tak komplikované naše vnímání světa?

Svět se nám jeví tak komplikovaný, jak ho komplikovaný vidíme. Svět je komplikovaný, jak ty chceš. Některé věci jsou tajemně propojené, ale většinou nejsou komplikované, jsou strukturované.

Podívej, teď tady sedíme my, dvě těla, tato těla jsou složena z miliard buněk a všechny tyto buňky v tuto chvíli spolupracují. Je to komplikované nebo ne? Pro koho je to komplikované? Pro naši mysl. Pro tělo ne. Je to pro buňky komplikované? Není.

Martina: Já jsem s žádnou z nich nemluvila…

Buňkám to jde dobře. Trávicí buňky tráví, dýchací soustava dýchá, krevní oběh probíhá, hormonální systém jede. Je to strašně komplikované, určitě, ale zdá se, že tomu tělu je to srdečně jedno. Tělo prostě jede, komplikovaně, nekomplikovaně. Protože ví, co dělá.

 

 

Je propojené na ten základní zdroj života, a s ním komunikuje. A jede. A teď my máme možnost, a to je zázračná lidská možnost, to tělo poškozovat. My mu můžeme zamezovat v jeho harmonickém působení. Můžeme nějakým způsobem to tělo vykolejit, omezit, onemocnět.

Na druhou stranu existují neuvěřitelné případy – v rámci toho našeho komplikovaného myšlení, že se lidské tělo umí vyléčit třeba z roztroušené sklerózy. Já jsem teď potkal několik lidí, kteří už byli třeba na vozíku a změnou postoje, změnou myšlení a náhledu, se vyléčili. Oni opustili tu nemoc a napsali o tom knížky.

Ve snaze vytvořit nějaký pořádek, naše komplikované myšlení tvoří paskvily, které potom znemožňují lidem normálně dýchat, chodit a radovat se

Martina: Když mluvíme o té komplikovanosti, tak se ukazuje, že množství pravidel a vyhlášek, kterými se snažíme zajistit pořádek, spravedlnost a přehlednost, tak vede spíše k zesílení toho, před čím nás mají právní normy chránit. Vede k nejistotě, chaosu a komplikovanosti a zmatenosti.

Já uvedu konkrétní příklad. Kamarádce zemřel manžel. Podle nového občanského zákoníku zdědila se svým 2,5 letým synem manželův majetek. Soud se stal opatrovníkem. A tato maminka, když chce nakládat s majetkem po manželovi, tak musí zažádat soud a 3 měsíce čeká, jestli jí soud dovolí použít ty peníze, které patří jejímu 2,5 letému synovi.

Zákony – Foto: pixabay.com

Zdědila automobil, který byl napsaný na manžela, ale když s ním chtěla jezdit, musela složit půlku ceny auta na účet syna a nesmí s ním nakládat do jeho 18 let. A tohle se jmenuje ochrana práv dítěte.

Takže tady se někdo zbláznil, psychicky pomátl. Vdovy, které jsou v těžké psychické a materiální situaci musí žádat nějaké soudy, aby jim dovolil nakládat s penězi po svém manželovi.

Ty peníze klidně mohly být napsané na ty maminky, ale to bychom chtěli po těch lidech asi moc, aby takhle před smrtí kvůli tomu systému uvažovali. Ten systém ochromí tu maminku, která se má o to dítě starat.

Ve snaze vytvořit nějaký pořádek, naše komplikované myšlení tvoří paskvily, které potom znemožňují lidem normálně dýchat, normálně chodit a radovat se ze života. Každý podnikatel by měl znát stovky předpisů, které se neustále mění.

Martina: Jaroslave, ty říkáš, že bankám nejde o naše peníze. O co tedy?

To říká ekonom Andreas Klaus. Podle něj nejde bankám o naše úspory, ale o naši duši. Odevzdáváš jim tu svoji moc. Uvěříš tomu, že když si půjčíš peníze, tak budeš mít tu věc.

Jedna banka měla reklamní kampaň, kde půjčku poskytoval čert nebo ďábel. A to je přesně ono. Protože, co ti nabídne čert nebo ďábel v pohádce? On ti nabídne všechno hned. Jenom tu duši za to dáš – až po smrti. Tak si řekneš, po smrti mi to nevadí a krví to podepíšeš. A od té chvíle nemyslíš na nic jiného, víš, žes tu duši dala už teď, nemůžeš ji dát až potom.

Reklamní slogany na banky by měli být postižitelné

Slyšel jsem reklamu, že si můžete koupit to, na co nemáte. A o tom je ta hra. Myslím, že by to mělo být postižitelné. Kdyby tady někdo chtěl tvořit nějaký svět bez deprese, tak by musel tohleto rozmetat.

Martina: Ale když jsi podnikatel, živnostník, musíš mít účet v bance a přijmout ty podmínky.

 

Není to nápadné? Musíš mít účet v bance, kdo to vymyslel? Asi je to kvůli pořádku:).

Andreas Clauss mluví o tom, že banka, když vyhlásí bankrot, má právo na okamžité splacení úvěru. A když nemáš ty peníze, tak ti zabaví majetek. O tom se při prodeji hypotéky či úvěru samozřejmě mlčí.

Martina: Co s tím můžeme dělat? Zní to jako politické rozhodnutí.

Můžeš udělat to, že prostě provozuješ činnost, na kterou máš, a nebo si půjčíš od kamarádů. Nebo půjdeš do etické banky. Třeba v Německu jsou. Nepůjčují na úroky. Protože požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva.

Martina: Existuje u nás taková etická banka?

Myslím, že Karel Janeček má takovou etickou banku, kde půjčuje na vybrané projety, které jsou potřebné, asi za 0,9 %.

To je ten oblíbený argument. Je to argument založený na strachu. Já myslím, že by se tolik nestalo. Že by nám prospělo, kdyby existovaly takové malé samosprávy.

Vždyť kolik ministrů je obžalovaných? S kolika probíhá řízení za podezřelé transakce? Ty lidi dostali krátkodobou moc a snaží se ji využít. Možná je tam pár lidí, kteří se snaží něco dělat, ale jde o to, jestli v tom zmateným systému, kde se neustále vytváří nové vyhlášky, něco zmohou.

Stačí se podívat na ten nový občansky zákoník, každý advokát ti řekne, že je to nepovedené a už se čeká na novelu. Od revoluce se dělá zdravotní a školská reforma. Ti politici nejsou schopni to udělat.

 

Vždyť z jedněch voleb vzejde jak parlament, tak vláda. Zákonodárný sbor a výkonná moc. Jestliže z jedněch voleb vyjde stejná parta, která má tu moc tohle dělat, tedy vytvářet si zákony, aby mohla vládnout tak, jak potřebuje, tak to není nějak v pořádku. Pak ten systém má někde problém.

Zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty ilustruje, jak jsou mocní mimo. Zdravý rozum by asi předem tušil, že dojde místo zisku k propadu

Martina: Ty se tomu směješ, ale jsi součástí toho systému. Jak to zvládáš? Cítíš se vydělený?

Ne, já si myslím, že oni jsou mimo. Já si myslím, že když někdo prohlásí, že do státního rozpočtu získá více peněz tím, že zdraží plomby – vynásobí počet lidí tou přirážkou, tak si myslím, že je naivní a legrační a že je mimo.

Myslím, že nejlepší opatření bylo zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty, ze kterého se spočítalo, kolik jako získáme do rozpočtu. Akorát ty řidiči těch kamionu pak projížděli naší zemí a brali tu naftu za hranicemi, takže tady byl z těch příjmů ohromný propad.

Což by zdravý rozum asi předem tušil. Ale matematicky omezený mozek, který umí jen počítat cifry na počítadle a násobit nějaká čísla, tak je pak překvapený. Myslím, že je ten život pestřejší a barevnější.

Můžeme ovlivnit úplně všechno, jen se musíme dívat dovnitř

Martina: Psycholog Cyril Höschl řekl, že do jeho ordinace mnohem více přicházejí lidé, kteří mají obrovskou zodpovědnost, ale jen malou možnost ty skutečnosti ovlivnit. Je to tak? Nebo je to jen náš pocit?

Je to pořád o tom samém. Když se soustředíme na ten vnější svět jako na ten jediný existující, tak nabudeme dojmu, že nemůžeme nic změnit. V momentě, kdy se otočíme jedním okem dovnitř a díváme se do vnitřního světa, uvědomíme si, že ovlivňujeme úplně všechno.

Svým vnímáním, svojí interpretací. Způsobem, kterým do toho prostoru vstupujeme. Zda do něj vstupujeme s nějakou nabídkou nebo jen poptávkou.

Staré paradigma říká: Co z toho prostoru budu umět vytěžit, kde vydělám peníze? A to nové říká, s jakou nabídkou přicházím, co nabízím jako dar? Jestliže jsme unikátní bytosti, pak patrně máme unikátní dar. Pak je naším úkolem tento dar rozvinout a tomu prostoru ho poskytnout.

Martina: Jak zjistím, co je můj dar? Třeba se teď mnoho posluchačů cítí vyždímaných. Mají pocit, že všechno už odevzdali rodině, systému.

Svůj dar poznáš podle toho, že to je to, co opravdu miluješ.

Aramejsky milujte své nepřátele, znamená: vidíte- li, že někdo vypadne ze společného rytmu, tak s ním sjednoťte svůj krok a společným pohybem ho uvádějte zpátky. Toto čiňte tajně, protože jedině takové konání je láskou.

Martina: Často dnes slýcháme, že problémem společnosti je, že nemáme víru. Je možné naučit se mít víru? Nebo je to dar?

Já nevím, ono se to vždycky zvrtne k nějakým náboženským systémům, a to je krok stranou do nějaké manipulace, do ovládání. Nemyslím si, že víra je víra v nějaké učení, nějaké věty v nějaké postuláty.

Já si myslím, že to, co rozvíjíme je právě komunikace toho vnitřního prostoru s tím vnějším. Nemyslím si, že se máme soustředit na to, co je nad námi, když zapomeneme se soustředit na to, co je uvnitř.

Jakmile odpoutáme svoji pozornost byť k tomu nejvyššímu a zapomeneme, že my jsme toho součástí, tak jsme svedeni do nějaké manipulace, do nějaké závislosti.

Protože víra se týká nějakých vět nějakých učení, tak skoro vždycky je zajímavý, že ty překlady těch původních textů se dělají pouze jako interpretace toho původního textu. Ty staré jazyky byly mnohoznačné.

 

Vyjadřovali se úplně jiným způsobem, než se vyjadřujeme dnes. Vlastně původně ty staré posvátné texty byly spíš určeny k vnitřní meditaci k rozjímání nad tou knihou. Ne, že se to někdo naučil zpaměti a pak to opakoval. Ale spíš pěstoval vědomí sebe sama. Harmonizoval sebe sama v kontaktu s tím kódem, který byl uložen do těch vrstevnatých textů.

Kdy aramejsky, hebrejsky ta slova původně mají mnoho významů. Spojení těch slov mají vrstevnatá sdělení, jdou od osobní úrovně až do galaktického rozměru. To slovo znamená třeba duch, ale taky dech nebo ovzduší. Znamená atmosféru i duši.

To jsou úplně jiné jazykové systémy. Ty překlady jsou kolikrát v protimluvu k tomu původnímu textu. O tom nádherně píše Neil Douglas-Klotz, česky vyšlo Aramejsky otčenáš, Skryté evangelium, Mediatce o genezi.

A tam on popisuje, jak došlo k uchýlení od původního textu. Jak došlo k zmateným interpretacím, které nesouvisí s tím původním textem. Takže pakliže bychom hovořili o víře v tomto smyslu, museli bychom studovat ty původní jazyky, abychom mohli o něco opřít svou víru.

 

Zdroje: Rozhlas.cz, Youtube.com

Zdroj: http://www.suenee.cz/jaroslav-dusek-bankam-nejde-o-nase-penize-ale-o-nasi-dusi/

---

Neoliberalismus může za vaše podělané životy

Přiznejme si konečně, v jaké éře žijeme. Soupeříme jeden proti druhému a pravidla určují předem vybraní vítězové. Hraje se o samotnou důstojnost a vítěz bere vše – včetně práva vysmát se druhým za jejich chudobu.

Lukáš Senft

Lukáš Senft

19.04.2016 08:00

Náš soused ve Stříbrné Skalici je jedním z nejpracovitějších lidí, co znám. Hákuje ve sklárnách, často bere noční směny. Po návratu z práce zušlechťuje zahradu, aby jeho děti a vnoučata vyrůstala v příjemném prostředí. Krize roku 2008 ale ohrozila spoustu pracovních míst ve sklářském průmyslu. Propouštělo se. 

Mnoho lidí muselo nastoupit do místní brambůrkárny. Jeden ze sousedových kolegů dokonce vylezl na starý cihlový komín tyčící se nad sklárnou, aby na nespravedlnost upozornil. Musel ho sundávat vrtulník.

Jak je to možné? Přece neustále slýchám, že stačí, aby se člověk snažil a byl pracovitý! Jak je možné, že „lenochy“, kteří se vrací z přesčasů u pásu, mentorují odpočatí manažeři v oblecích od Dolce Gabbana? Vždyť jejich „šichta“ je vyplněna pracovní snídaní, pracovním obědem a pracovní večeří, což prokládají jízdou na bílých tygrech a používáním tuleních mláďat místo golfových míčků. Nebo co to vlastně celý den dělají…

Stejně pochybné je vysvětlování krize tím, že „takový je prostě život“. Na vině není nic tak honosného jako život. Problémem je neoliberalismus. 

Nemají chleba? Ať jedí akcie!
Jak jej nejlépe popsat? Je to systém, kde bohatí kontrolovaně bohatnou a chudí nekontrolovaně propadají nuzotě. Ale nikomu to nevadí, protože chudí rádi poslouchají příběh o tom, jak se každý může vypracovat, a bohatí tuhle lež zase rádi vyprávějí. Vstup do elitního klubu si totiž bedlivě střeží. Majetek se snáze dělí mezi jedno procento obyvatel – to je známka úspěchu. Dělení mezi devětadevadesát procent by byl ošklivý komunismus.

Neoliberalismus je o to úspěšnější, čím méně si jeho vliv uvědomujeme. S oblibou si nalháváme, že se na svět díváme objektivním pohledem. Ale všichni žijeme v ideologii.

Jaké požadavky tedy plníme v současnosti? Neoliberalismus vyžaduje naprostou svobodu v ekonomické činnosti. Dále co nejméně zásahů státu (pokud tedy zrovna nevyplácí banky). A hlavně – vše si musíme vysoutěžit. Včetně vlastní důstojnosti.

Majetek se snáze dělí mezi jedno procento obyvatel – to je známka úspěchu. Dělení mezi devětadevadesát procent by byl ošklivý komunismus. Foto imgur.com Současnou tragédii sklářů a nás ostatních určila fraška 80. let. Tehdy nastoupili železní apoštolové neoliberalismu. Margaret Thatcherová a Ronald Reagan úspěšně dostali sociální stát do klinče a svůj boj za absolutní ekonomickou volnost movitých doplnili autoritativním heslem „Není žádná alternativa“.

Majetek se snáze dělí mezi jedno procento obyvatel – to je známka úspěchu. Dělení mezi devětadevadesát procent by byl ošklivý komunismus. Foto imgur.com

Současnou tragédii sklářů a nás ostatních určila fraška 80. let. Tehdy nastoupili železní apoštolové neoliberalismu. Margaret Thatcherová a Ronald Reagan úspěšně dostali sociální stát do klinče a svůj boj za absolutní ekonomickou volnost movitých doplnili autoritativním heslem „Není žádná alternativa“. 

Z majetku se stala ctnost, z bídy trest za lenost. Sociální dávky budou od teď nedůstojnou žebrotou, zato podpora mocných samozřejmou odměnou. Takové protežování bohatých přijali privilegovaní samozřejmě s nadšením – minimální daně, minimální zodpovědnost, maximální zisk. Vše bylo obhájeno teorií o trickle-down efektu: když bude procento movitých dále bohatnout, část jejich peněz „prokape“ i do chudších vrstev. 

Tato představa byla později vyvrácena a oficiálně označena jako blbost. Nebýt zvětšující se příjmové nerovnosti, Británie mohla být nyní o dvacet procent bohatší. 

Analýza OECD z roku 2014 navíc zdůrazňuje, že naopak politikapřerozdělování bohatství by umožnila nejen větší ekonomickou rovnost, ale navíc by nezpomalovala hospodářský růst. Společně s vyšším zdaněním nejbohatších by se mohlo jednat o první kroky k vylepšení životní úrovně dolních čtyřiceti procent.

Neoliberalismus, nebo smrt
Možnosti tu jsou, neoliberalismus ovšem zůstává i nadále způsobem, kterým přemýšlíme o realitě. Lepší svět přece neexistuje! Jsme na konci evolučního vývoje a dějin. Jakýkoli pokrok by tak znamenal krok zpět a jakýkoli krok doleva překračuje práh gulagu a komunistické totality.

Politici se proto stále poptávají trhu jako orákula, které jim zjeví pravdu, jako by neexistoval vliv lobby. Má vlastní generace halucinuje o tom, že máme všichni stejnou šanci uspět – stačí jenom dřít.

Odmítají vidět, že za vodou jsou převážně ti, za které makají finanční algoritmy nebo přepálené nájmy. Svoboda stále znamená volnost korporací vydělávat na úkor zaměstnanců, přírody a nižších tříd. Těm zůstala jediná svoboda – možnost neustále si vyčítat, že si svou mizérii přivodili sami. Nemají se flákat!

Miliardáři odmítají danit ze stejného důvodu, kvůli kterému se psi lížou mezi nohama – protože můžou. Americká hypoteční krize připravila o práci skláře na druhém konci světa, zatímco viníkům byla jejich ztráta uhrazena státem, aby mohli dál kupovat ostrovy a šňupat kokain ze srsti koťátek. Nebo jak to vlastně oslavili…

Každý z nás se navíc musí změnit v seznam schopností, které nabízíme zaměstnavatelům a na sociálních sítích. Jsme manažeři vlastního lidského kapitálu. A jen ti nejúspěšnější si zaslouží byt a stravu.

Přiznejme si tedy alespoň to, v jaké žijeme éře: neoliberalismus je hra o lidskou důstojnost a pravidla určují předem vybraní vítězové. A vítěz bere vše, včetně práva vysmát se druhému za jeho bídu. Taková etika staví mě a našeho souseda do pozic soupeřů, kteří předem prohráli.

Skláři tak svýma nadanýma rukama dál balí mastné brambůrky, které náklaďáky dopraví až do barů, kde svazáci volného trhu budou řešit dilema, zda lupínek namočit do lanýžového pyré nebo do slz jednorožce. Nebo co to vlastně jedí. 

Po očku budou na notebooku sledovat turbulence svých investic do půjček, jejichž pochybná hodnota možná nafukuje další bublinu a další krizi a další vyhazov řemeslníků. Nakonec si budou libovat, jak obdivuhodně si vysoutěžili své místo na slunci.

Protože takový je život.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Pravdivý článek Středa, 20.Dubna 2016, 06:46:49

 

Moc pěkný a pravdivý článek, pane Senfte. Velice souhlasím.

Vposledku ovšem za nevydařené lidské životy nemůže neoliberalismus, ten je jen jakýmsi mezičlánkem, ale odklon člověka od Boha. 

Ten totiž zákonitě způsobuje rozvinutí a uplatnění negativních lidských vlastností. V tomto případě především sobectví. Tyto negativní vlastnosti, protože nejsou nikterak ve své působnosti omezovány, neboť člověk Boha i s jeho učením o lásce k bližnímu odmítá (vytěsnění náboženství do soukromí, politicky uskutečněná sekularizace veřejného prostoru), se nakonec stávají řídící silou celé společnosti.

A tak je dnes řídící silou společnosti mamon. Člověk nechtěl pána Boha, který za ním přichází s náručí plnou lásky a dobra, protože nechtěl Boha žádného, resp. chtěl být ve své pýše Bohem sám. A nakonec si si zbožštil mamon a klaní se bohu mamonu. Což je kromě jiného také ten dnešní neoliberalismus. 

Děkuji za moc pěkný článek, Jiří Vyleťal

---

Zvažujete byznys s přáteli? Dejte si pozor, abyste o ně nepřišli

2 MINUTY ČTENÍ - JAK ZAČÍT PODNIKAT 

28. ČERVENCE 2016

Zní to jako skvělý nápad – když se chcete pustit do něčeho nového, plného adrenalinu a taky značně nejistého, proč do toho nejít se svými kamarády? S lidmi, které znáte dobře, stejně jako oni vás, a se kterými si rozumíte?

Možná proto, že byste o ně mohli přijít. Stres začínajícího podnikání dokáže se vztahy – nejen těmi přátelskými – pořádně zatočit. Pokud se i tak rozhodnete do toho jít, mohl by se vám hodit manuál, který nedávno sestavil web magazínu Time.

Tohle jsou věci, na které byste si při podnikání s kamarády měli dávat pozor:

Sepište smlouvu
Nikdy nevíte, co se může stát a nevyjasnit si základní pravidla fungování společného byznysu by se vám mohlo v budoucnosti vymstít.

Čtěte také:  firma

Není třeba sepisovat rozsáhlé zakládací smlouvy, ale jednoznačně si určete, jak budou ve vaší společnosti rozdělené pravomoci, jak si budete dělit výdělky a co dělat, když jeden z vás bude chtít odejít.

Určete si hodnoty a vize
Zní to sice trochu korporátně, ale když si jasně řeknete, co od svého podnikání očekáváte, co mu jste a nejste ochotni obětovat, leccos si usnadníte až přijde čas na klíčová rozhodnutí. A nemusíte to sepisovat do žádného sáhodlouhého prohlášení, stačí pár bodů, díky kterým budete mít jasno.

Otestujte své osobnosti
„Určitě máte pocit, že své přátele dobře znáte. Když se ale pustíte do společného projektu, musíte si tím být doopravdy jistí,“ cituje Time zakladatelku Simple Green Smoothies Jen Hansard, která se do podnikání pustila se svou nejlepší kamarádkou.

Čtěte také: 

Je váš partner silná osobnost a jednoznačný lídr? Nebo spíše bohém, který nerad řeší každodenní provozní problémy? To všechno byste měli vědět. Budete připravení a bude se vám také lépe komunikovat.

Práci si rozdělte
Nesnažte se dělat všichni všechno, naopak si určete oblasti, za které bude každý z vás zodpovědný a zbavte se pocitu, že musíte ostatní kontrolovat (pokud k tomu nebudete mít skutečně pádný důvod).

Pokud je vás zakladatelů víc, ideální je sestavit si systém rozhodování – určete si, jaké věci musíte posvětit všichni, a kdy stačí souhlas jen jednoho z vás.

Oddělujte práci a zábavu
Nenechte si své přátelství zničit tím, že i na společném víkendovém výletě budete řešit smlouvy a aktuální stav cash flow.

Základní pravidlo, které byste si měli stanovit, je nechat práci v práci. Jen Hansard si se svou partnerkou například navíc zakázala posílat pracovní sms – tenhle kanál ženy používají pouze pro vzájemnou soukromou komunikaci, cokoliv pracovního si chtějí napsat, tak píší do e-mailu, Slacku nebo si zavolají.

I díky tomu se jim daří uchovat ve svém vztahu i místo pro přátelství. A o to byste se měli snažit i vy.

Zdroj: http://www.forbes.cz/zvazujete-byznys-s-prateli-dejte-si-pozor-abyste-o-ne-neprisli/

---

Komu vadí silná koruna?

Šéf ČNB Rusnok se v těchto dnech vyjádřil, že ČNB s režimem intervencí proti posilování české koruny skončí nejspíše ve druhé polovině roku 2017. To je ještě nejméně za rok, a možná za rok a půl, pokud bude mocná zájmová skupina, která za tímto rozhodnutím Singrova vedení ČNB v listopadu 2013 stála, vymýšlet další pseudoargumenty pro to, aby ČNB oslabovala českou korunu dál.

13.7.2016 14:31

Čeští občané by ve své většině určitě přivítali silnou korunu. První zápas o silnou korunu vedl v počátcích samostatného čs. státu, tedy v politickém dávnověku, někdejší ministr financí čs. vlády A. Rašín. Ale současnému ministru financí Babišovi jako by na silné koruně nezáleželo. Miliardář má své starosti a také své jisté, že …Má jiné zájmy než naprostá většina ostatních českých občanů.

Šéf ČNB Rusnok se v těchto dnech vyjádřil, že ČNB s režimem intervencí proti posilování české koruny skončí nejspíše ve druhé polovině roku 2017. To je ještě nejméně za rok, a možná za rok a půl, pokud bude mocná zájmová skupina, která za tímto rozhodnutím Singrova vedení ČNB v listopadu 2013 stála, vymýšlet další pseudoargumenty pro to, aby ČNB oslabovala českou korunu dál.

Rusnok má pravdu v jedné věci. Rozhodnutí o zavedení eura musí udělat vláda. Je to výsostně politické rozhodnutí. Vláda se do toho však pochopitelně nehrne, protože ani B. Sobotka, ani A. Babiš nechtějí zbytečně ztrácet voličskou podporu vyhraněným stanoviskem ve prospěch eura. Vysvětlovat dnes občanům, voličům. proč je pro ně euro vlastně výhodné a proč naopak koruna je nevýhodná bude v první fázi toho, kdo to bude říkat, stát politické body. A může to vést k resuscitaci již propadlých stran, jako je například ODS, k jejímuž boji proti euru by se nepochybně přidali např. Úsvit, Okamura a další výtečníci.

České firmy přitom každý rok, a argumentuje se (chybně) , že se jedná v tomto případě přece "jen" o miliardy, přicházejí o desítky miliard korun při měnové konverzi z eura na koruny a z korun na euro vzhledem k dovozu a surovin a polotovarů (ale také třeba supermoderních technologií), respektive vývozu českých finálních výrobků. Nemalé peníze, které české firmy ztrácí konverzí, by zůstaly uvnitř české ekonomiky, ve prospěch českých firem a jejich zaměstnanců, a to by bylo jen dobře.

Pasivita vládních stran, a zejména sociální demokracie, pokud jde o vývoj české měny, je neuvěřitelná. Každé silné politické hnutí by přece mělo prosazovat silnou korunu především v zájmu voličů.

Bude jistě rozdíl, zda bude v okamžiku vstupu do evropské měnové unie (EMU) koruna konvertována k euru v kurzu např. 1:25, nebo dokonce ku 1:27, anebo v reálném kurzu 18 – 20 korun. Občané tak mohou ztratit nevýhodně stanoveným kurzem pro konverzi podstatnou část hodnoty svých úspor, ale také svého platu v zájmu jakýchsi podivných zájmových skupin výrobců, respektive exportérů.

Vyvážet od nás levnou práci je nesmyslné a ČNB je zde od toho, aby hlídala především vývoj české měny a zajistila do budoucna ten nejlepší konverzní kurz jak pro české občany, tak pro české firmy.

Jiří Paroubek 

 

Jiří Paroubek

Další články - Jiří Paroubek, VIP blogy - Jiří Paroubek

Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

 

Jiří Schlimbach - 14.7.2016 18:10.

Jakou chcete EU - fašistickou diktaturu, ke které mílovými kroky směřujeme, nebo EU postulovanou na delegování mněkterých společných politik ze strany suverenních národních států? Pokud máte zájem o IV Reich, pod vedením Německa, potom vytvořt EU jako federální stát se společnou měnou a nedivte se, kde Slované skončí. Pokud bude EU fungovat na bázi rovnocenné spolupráce mezi národy, euro bude k ničemu, protože nebude potřeba nikoho zotročovat.

Antonín Moskalík - 14.7.2016 12:05.

  Stále platí nepřímá úměra. Spíše  chytrým mobilem v parku lokalizuješ virtuálního Pokémona Go Pikachu, než - li v ,,Komerčce" zavadíš o silnou Kč.

leopold paleček - 14.7.2016 08:38.

Vlastní měna je krásná věc, o tom není sporu, ale potom se musíme rozhodnout, jestli chceme být v EU a nebo chceme vlastní měnu a být mimo se všemi důsledky. Británie také mj.  odmítala společnou měnu a logicky musela přijít na řadu otázka "v EU nebo mimo". Bylo to naprosto férové vůči občanům a ti se rozhodli. U nás je ale situace jiná. Zaznívá sice i tvrdá kritika fungování EU, ale žádná relevantní parlamentní strana o našem  odchodu z EU ani nespekuluje. Všichni vidí naši budoucnost ve společné Evropě. Takže chceme být ve spolku, kde všichni budou platit společnou měnou a my  v "národním" zájmu budeme držet korunu. To je naprosto stejné, jako se s Trabantem držet v klubu Bavoráků. Prostě pro smích. 

Jiří Schlimbach - 14.7.2016 04:30.

S člověkem, který nechápe funkci vlastní měny, funkci peněz, jaká by měla v suverenní zemi být, je zbytečné vést diskusi. Již dnes je naše ČNB zotročená, stejně jako celý národ, protože je podřízena ECB a finanční toky ovládají "cizí instituce" ne lid této země. Vlastní měna je jediná šance na získání vlastní suverenity zpět. Chcete dokonat zotročení národa? Přijměte euro -(

leopold paleček - 13.7.2016 23:33.

Ačkoli je euro největší "zlořád", který se v EU zrodil ( alespoň takto euro vnímají Češi), ze zemí, které euro  přijaly o návratu k vlastní měně neuvažuje ani jedna. A je jedno zda jde o zemi v ekonomických problémech nebo zemi prosperující. Prostě o návratu k původní domácí měně nikdo nechce ani slyšet za žádných okolností.  Slovensko mělo podle  prognóz "nejlepších" ekonomů z Čech krátce po přijetí eura zkrachovat. Jenže tak jak to s našimi prognózami obvykle bývá,  stalo se něco jiného.  Nejen že nezkrachovali, ale prakticky ve všech hlavních ekonomických ukazatelech už nás dokonce předehnali. A světe div se, s eurem. Pokud má EU přežít a dále se více , či méně integrovat ( a všichni politici, včetně našich se tváří , jako že určitě ano), pak je náš postoj ke společné měně naprosto nepochopitelný. Tento postoj jde vyloženě proti zájmům naprosté většiny obyvatel Česka. Pokud to naši politici myslí s oddalováním  eura skutečně vážně, měli by také narovinu lidem povědět, co to bude znamenat. Např. ve vztahu ke Slovensku, pokud se udrží současný trend zvyšování životní úrovně v obou zemích, dojde k takovému odskoku Slováků od Čechů, že jen dohnat je se stane zcela nereálné. 

Vaše Věc - 13.7.2016 22:08.

Informace: Komentář pana  Vladimíra Štingla byl v souladu s pravidly diskusí na portálu Vaše věc vymazán z důvodů vulgatity.

Vladimír Štingl - 13.7.2016 20:43.

Vymazáno.

Jiří Schlimbach - 13.7.2016 19:40.

Fascinuje mě, s jakou tupou lehkostí propagujete přijetí eura -(

---

...doporučené externí odkazy

idnes

ekonomika

aktualně

---

...tip na stránku 

ekonomika - doma

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na