Pracující chudoba. Nový termín pro 160 tisíc Čechů

Zhruba 160 tisíc lidí v Česku chodí do práce, má pravidelnou mzdu, a přesto každý měsíc zápasí se svým rozpočtem a statisticky spadá do kolonky chudý či ohrožený chudobou. Experti dokonce razí pro tyto lidi pojem „pracující chudoba“.

Jedná se především o zaměstnance, kteří pobírají minimální mzdu (ta představuje 9900 korun), nebo o zaměstnance s nízkými platy. „Kdybych se na práci vykašlal a žil z dávek, byl bych na tom možná lépe,“ poznamenal osmatřicetiletý pomocný dělník Petr.

Oficiální hranice chudoby byla v loňském roce pro domácnost jednotlivce 10 220 korun za měsíc čistého. Pro dvě dospělé osoby je tato hranice již 15 330 korun čistého měsíčně a pro rodiče se dvěma dětmi mladšími 13 let se jedná o 21 461 Kč měsíčně, uvádějí statistici.

„Každý, kdo pracuje a má pravidelný příjem, by neměl mít současně existenční problémy a zápasit s nedostatkem. Pracovat se prostě z pohledu životní úrovně musí vyplatit více než žít ze sociálních dávek,“ řekl finanční poradce František Macháček.

Čtěte také: peníze - jak správně platit

Kdybych se na práci vykašlal a žil z dávek, byl bych na tom možná lépe.Petr, pomocný dělník

„Čistá minimální mzda je nějakých 8800 Kč, zatímco hranice chudoby 10 220 korun. Čili ten rozdíl je tak obrovský, že člověk, který jde za tuto mzdu pracovat, je za to v podstatě potrestán. Jsme přesvědčeni, že člověk by měl za poctivou práci dostat plat nad touto hranicí. Navíc zde panuje stav, kdy sociální dávky jsou vyšší než nejnižší možný výdělek. A to by se podle nás mělo zvrátit,“ uvedl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.

Zvláštním případem jsou pak zaměstnanci (zejména mladé ženy s dítětem, které se živí samy) a pracující na částečné úvazky. Jejich příjmy jdou ještě hlouběji pod hranici chudoby, bez kombinace výdělku a sociálních dávek se neobejdou.

Pracující chudoba neznamená často jen nízké příjmy, ale i špatnou bezpečnost práce, minimální sociální ochranu atd., je spojena i s šedou ekonomikou, kdy zaměstnavatel oficiálně platí jen minimální mzdu a další peníze dává zaměstnanci na černo, bez danění, ale i sociálních odvodů.

Máme nejméně chudých

Česká republika má v Evropě nejméně chudých občanů v populaci. Podle zatím posledních čísel Českého statistického úřadu stoupla průměrná mzda v Česku v letošním prvním čtvrtletí o 4,4 procenta (po odečteníinflace reálně o 3,9 procenta) oproti stejnému období předchozího roku.

Nárůst mediánové mzdy v podnikatelské sféře se letos blíží 6,5 procenta, což je nejvíce za osm let. A vláda od letošního ledna zvýšila minimální mzdu – po roce znovu o 700 korun na 9900 korun.

V posledních týdnech také rozhodla, že platy učitelů porostou od 1. září o osm procent, státním zaměstnancům se zvýší o pět procent od letošního listopadu, ve zdravotnictví budou vyšší o deset procent od příštího roku.

Jedná se zejména o sever Čech 

Čtěte také: firma

Přesto tisíce lidí mají příjem, který jim způsobuje existenční problémy. Takoví lidé se vyskytují zejména na severu Čech či na severu Moravy.

V ubytovnách přibývá lidí, kteří svým vzděláním i profesí patří do střední třídy. Platy na severu Čech jsou totiž velmi nízké a mnoho lidí prostě nemá na to, aby si našetřili na horší časy. Pokud je pak postihne nějaká životní katastrofa jako nemoc, ztráta partnera a podobně, rychle se ocitnou v zoufalé situaci, uvedl před časem portál Žít Ústí.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) představuje příjmová nerovnost jedno z největších nebezpečí dnešní doby.

Zaměstnanci versus zaměstnavatelé

Odbory požadují, aby v České republice rostla mzda – a to jak průměrná, tak minimální. Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka se zaměstnavatelé nebrání zvyšovat mzdy, včetně výše minimální mzdy.

Podnikatelé a zaměstnanci ale požadují, aby se v potaz braly i náklady výroby, potřeba inovovat, rozšiřovat výrobu. Zvyšování mzdy podle jejich názorů nesmí snižovat konkurenceschopnost a existenčně ohrožovat firmy.

V době růstu jsou přitom pro firmu i jiné priority než jen růst mezd – jde obecně o investice do budoucnosti.

„Měly by také investovat do techniky, technologií, starat se o svůj majetek, pečovat o vzdělanost zaměstnanců a dodržovat sociální program podepsaný v kolektivní smlouvě,” míní prezident Svazu průmyslu a dopravy Hanák.

Proto by se o mzdách měla vést debata bez tlaků politiky, předvolebních mítinků a populismu, tvrdí podnikatelé.Na to reaguje šéf ČMKOS Josef Středula upozorněním, že výše mezd v Německu či Rakousku při současném tempu jejich zvyšování dosáhneme za 90 let.

Do zahraničí odtékají stovky miliard 

Do zahraničí plyne každý rok kolem 340 miliard korun dividend. Zvyšování minimální mzdy rozhodně neohrožuje míru nezaměstnanosti, ani nevyhání lidi z firem na dlažbu.

Růst reálných mezd je podle Středuly nezbytný pro lepší výkonnost naší ekonomiky. „Spotřeba domácností totiž představuje více než polovinu hrubého domácího produktu, a má-li růst, pak si sotva lze představit, že by se zvyšoval jen růstem investic a exportu,“ zdůrazňuje.

Jiří Vavroň, Právo

---

Důchod: Dobu péče o blízké můžete „vyměnit“ za práci

Autor: Kamila OndráčkováKamila Ondráčková

Zákon o důchodovém pojištění vymezuje náhradní doby pojištění.

Ještě jim „neskončila“ péče o nezaopatřené děti, a zároveň musí pečovat o stárnoucí rodiče či příbuzné. Jde o tzv. sendvičovou generaci, tedy populaci ve věku mezi 45 – 65 lety věku.

Lidé v tomto věku stojí často před těžkým úkolem – jak s vlastní prací skloubit časově náročnou péči o své blízké. „Vyměnit“ zaměstnání za péči o jinou osobu však jde, aniž byste přišli o potřebné roky pro přiznání důchodu.

Na tyto životní situace totiž myslí zákon o důchodovém pojištění a vymezuje tzv. náhradní doby pojištění. Tedy období, která se započítávají do doby pojištění potřebné pro přiznání důchodu, přestože v nich nepracujete (nejste výdělečně činní) a neodvádíte pojistné. A právě péče o osoby závislé je jednou z nich.

Přehled: Kreditní karty, které vám vrátí procenta z nákupů

„Kreditky“ dovedou posloužit, ale také způsobit pěkný malér.

Za dobu péče se považuje...

péče o osobu s přiznaným stupněm závislosti II, III či IV, která je buď osobou blízkou z pohledu zákona o důchodovém pojištění, nebo osobou „neblízkou“, kdy pečující osoba prokáže, že s opečovávanou osobou žila ve společné domácnosti a pak příbuzenský vztah roli nehraje (toto platí od 1. 7. 2001, u starších případů péče lze hodnotit péči jen o rodinné příslušníky).

Jak postupovat?

Pokud se rozhodnete opustit zaměstnání a dáte přednost aktuálně potřebnému zaopatření např. rodičů, měli byste se obrátit na krajskou pobočku Úřadu práce s žádostí o poskytnutí příspěvku na péči.

Na základě této žádosti bude provedeno sociální šetření a následné posouzení zdravotního stavu osoby, o níž bude pečováno, zda odpovídá stupni II–IV, příp. stupni I, pokud se jedná o dítě do 10 let věku.

Tuto žádost je vhodné na krajskou pobočku Úřadu práce podat v počátku zahájené péče, protože zdravotní stav je posuzován a příspěvek přiznán nejdříve ode dne podání této žádosti.

Pozor na dvouletou lhůtu u OSSZ

„Po skončení péče o závislou osobu je nutné obrátit se nejpozději do dvou let od skončení péče na okresní (v Praze Pražskou, v Brně Městkou) správu sociálního zabezpečení (OSSZ). Ta o době a rozsahu péče vydá rozhodnutí, které je podkladem pro budoucí zhodnocení péče o závislou osobu jako doby důchodového pojištění.

Toto rozhodnutí se vydává na základě podaného návrhu na zahájení řízení o vydání rozhodnutí o době a rozsahu péče. Ten lze podat nejdříve po skončení péče, nejpozději však do dvou let od skončení péče, nebo v době jejího trvání za situace, že pečující osoba v této době podává žádost o přiznání důchodu. V loňském roce OSSZ vydaly téměř 6 400 těchto rozhodnutí, což je cca o 1 000 rozhodnutí více oproti roku 2014,“ uvádí zpráva ČSSZ.

Doklady, které se předkládají

K návrhu na zahájení řízení o vydání rozhodnutí o době a rozsahu péče žadatel předkládá zejména:

  • doklad prokazující totožnost žadatele,
  • doklad prokazující totožnost osoby, o kterou je/bylo pečováno (občanský průkaz, příp. rodný list),
  • potvrzení krajské pobočky Úřadu práce o vzniku stupně závislosti a dobu poskytování příspěvku při péči o závislou osobu,
  • doklad prokazující příbuzenský vztah žadatele k osobě, o kterou je pečováno (např. rodné listy, z nichž vyplývá vzájemná příbuznost osob, oddací listy aj.),
  • v případech, kdy se nejedná o blízkou osobu, je třeba prokázat vedení domácnosti žadatele s opečovávanou osobou čestným prohlášením,
  • úmrtní list, pokud došlo k úmrtí osoby, o kterou bylo pečováno.


 

Blízkou osobou je v zásadě rodinný příslušník

Zákon o důchodovém pojištění vymezuje, že jde o manžela nebo manželku, příbuzného v řadě přímé, dítě vlastní, osvojené nebo dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů, dále o sourozence, zetě, snachu nebo manžela rodiče, a to kteréhokoli z manželů.

Společnou domácnost pak tvoří osoby, které spolu prokazatelně žijí a společně platí náklady na živobytí.

Jak se doba péče započítává do důchodu?

Pro účely důchodového pojištění se doba péče hodnotí v plném rozsahu, tj. jako doba zaměstnání nebo doba samostatné výdělečné činnosti. Pro stanovení osobního vyměřovacího základu se hodnotí jako doba vyloučená.

V případě, kdy se doba péče kryje se zaměstnáním nebo s výkonem samostatné výdělečné činnosti, pečující osobě se započítá výhodnější varianta, a to buď příjmy z výdělečné činnosti, nebo doba vyloučená.

Zdroj: ČSSZ

---

Soudy odpouštějí dluhy i zlodějům a podvodníkům

Dluhy jsou z moci úřední odpouštěny i lidem odsouzeným za podvody a krádeže. Nejen nešťastníkům bez ekonomických znalostí a bez pořádné práce. Vyplývá to ze soudní judikatury.

Soudy odpouštějí dluhy i zlodějům a podvodníkům Dluhy jsou z moci úřední odpouštěny i lidem odsouzeným za podvody a krádeže. Nejen nešťastníkům bez ekonomických znalostí a bez pořádné práce. Vyplývá to ze soudní judikatury.

Ilustrační foto

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Dnes 15:55

Absolutní ochrany před exekucemi se tak dostává i defraudantům a zlodějům. Soudy jim běžně schvalují oddlužení, tzv. osobní bankrot. Ten znamená štědrý odpustek. Věřitelům vrátí jen třicet procent toho, co dluží. A ještě ne najednou, ale po kapkách – v měsíčních splátkách po dobu pěti let. Ke zpeněžení, tedy dražbě majetku dlužníka, soudy přikročí jen málokdy.

Většinu svých pohledávek pak už věřitelé nemohou vymáhat ani po zloději. 
Právo na to s odvoláním na četná soudní rozhodnutí a výklady v nich upozornil advokát a šéf poradenského projektu Zdluhu.cz Oldřich Řeháček. „Překvapivě není pravomocné odsouzení za podvod důvodem pro zamítnutí návrhu na oddlužení,“ uvedl. Takže i defraudantům se může dostat a také dostává ochrany před věřiteli v podobě osobního bankrotu.

Dlužník: Věřte mi, soud: Věříme vám

Přitom podle insolvenčního zákona zároveň platí, že „soud má sledovat především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů“. „Podmínka poctivého záměru dlužníka je však v judikatuře vnímána velice relativně a závěr o jejím naplnění či nenaplnění vychází pouze ze subjektivního hodnocení soudem,“ vysvětluje Řeháček. U dlužníka usilujícího o povolení oddlužení není tedy podle něho možné bez dalšího konstatovat nepoctivý záměr například ani tehdy, když byl v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen za krádeže aut páchané v organizované skupině, shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu nebo úvěrového podvodu.

Advokát Řeháček, který se na insolvence, respektive oddlužování specializuje, vychází z několika usnesení Vrchního soudu v Praze, a to z let 2012, 2013 a 2014. V nich na pozadí konkrétních případů soud uvádí, že podvod, úvěrový podvod, či dokonce ani odsouzení za krádeže nejsou automaticky důvodem pro zamítnutí schválení oddlužení.

Poukazuje dále na to, že soudy nezkoumají (nemají příliš ani jak), zda žadatel o bankrot ve skutečnosti nepracuje načerno nebo zda nevyvádí peníze mimo insolvenci.

Pelikán chce odpustit vše

Třeba darovací smlouvou – tedy že někomu něco převede, ačkoli k tomu nemá odpovídající příjmy. Takto se často právně zakrývají peníze, které dlužník získal z půjček, jež nevrátil.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) za situace, kdy osobní bankroty mnozí lidé účelově zneužívají i k úvěrovým podvodům, chce pravidla těchto bankrotů ještě více změkčit.

V ministerské dílně dokonce vznikl návrh, že dlužníci by nemuseli platit minimálně ani třicet procent pohledávek, aby se jim dostalo ochrany před exekucemi. Stačilo by jim zaplatit náklady insolvenčního řízení. To by fakticky znamenalo stoprocentní odpuštění dluhů.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) za situace, kdy osobní bankroty mnozí lidé účelově zneužívají i k úvěrovým podvodům, chce pravidla těchto bankrotů ještě více změkčit. V ministerské dílně dokonce vznikl návrh, že dlužníci by nemuseli platit minimálně ani třicet procent pohledávek, aby se jim dostalo ochrany před exekucemi. Stačilo by jim zaplatit náklady insolvenčního řízení. To by fakticky znamenalo stoprocentní odpuštění dluhů.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Je dobře, že by se to umožnilo nešťastným lidem, kteří se do dluhů nedostali vždy jen svým zaviněním, ale třeba souhrou nešťastných okolností nebo do nich byli vmanévrováni lichváři,“ řekl Řeháček.

„Ale představa odsouzených podvodníků, kteří již nebudou muset z melouchů či ulitých peněz vracet věřitelům ani korunu, a budou to mít ještě navíc posvěcené zákonem, není nejvábnější,“ dodal.

Jindřich Ginter, Právo

Zdroj: https://www.novinky.cz/finance/410955-soudy-odpousteji-dluhy-i-zlodejum-a-podvodnikum.html

---

Existenciální tíseň české rodinné politiky

Rodina je politický problém. Představy o ní se vyvíjí a stávají se stále více pluralitními, na což by měla rodinná politika co nejpružněji reagovat. V českých zemích však tyto představy naráží na zavedený model.

Kateřina Kňapová

Kateřina Kňapová

03.08.2016 10:45

Spokojená rodina představuje pro drtivou většinu české společnosti nejdůležitější hodnotu. Když jsou vztahy v ní napjaté, nebo jsme od ní z nějakého důvodu odcizení, odráží se to i v dalších oblastech našeho života. Podle rodiny jsme do určité míry hodnoceni naším okolím a v jisté fázi života se očekává, že nějakou sami založíme.

Ačkoli by se mohlo zdát, že jde o bytostně soukromé téma, víc než u jiných témat se potvrzuje, o jak silné politikum se jedná…

Představy a realita
V posledních desítkách let se proměňují představy o tom, jak by měla rodina vlastně vypadat, jaké role a kým by v ní měly být zastávány. Generační proměna je patrná zejména u žen, které si rozšiřují prostor pro seberealizaci nejen v mateřství, ale i v dalších sférách.

Představy o rodině se vyvíjí a stávají se pluralitními. K modelu úplné rodiny ve formátu manželství (muž + žena + dítě) přibývají rodiny samoživitelek a samoživitelů, rodiny dvou žen či mužů, rodiny rodičů a o ně se starajících dospělých dětí, rodiny nesezdaných…

Měnící se představy o rolích v rodině často narážejí na realitu rodinné politiky. Ta ve stávající podobě v podstatě preferuje model silné dělby práce na toho, kdo pečuje, a toho, kdo pracuje. 

Exemplárním příkladem je daňová sleva na nepracující manželku/manžela, ale i poměrně dlouhá rodičovská, která nastartuje a prohloubí „specializaci“ v dělbě práce v domácnosti – koneckonců podle výzkumu Sociologického ústavu příliš nezáleží na tom, jestli souhlasíte, nebo nesouhlasíte s tradičními rolemi mužů a žen, protože stejně ženy dělají dvě třetiny domácích prací a muži zbylou třetinu. Na ženy přitom spadá více péče o děti a domácnost, na muže spíše drobné opravy a podobně.

Automatický předpoklad, že žena „ztratí“ několik let na rodičovské, pak často zhoršuje její pozici na trhu práce a nižšímu platu, což jen prohlubuje ekonomickou závislost. A upevňuje také onu specializaci v domácnosti – když je partner tím, kdo více vydělává, musí být partnerka tou, která se stará o domácnost.

Měnící se představy o rolích v rodině u nás často narážejí na realitu rodinné politiky. Ta preferuje model silné dělby práce na toho, kdo pečuje, a toho, kdo pracuje. Foto hershbergerlegal.com

Měnící se představy o rolích v rodině u nás často narážejí na realitu rodinné politiky. Ta preferuje model silné dělby práce na toho, kdo pečuje, a toho, kdo pracuje. Foto hershbergerlegal.com

Co když jsme dělali všechno špatně…
Debaty o rodinné politice a nastavení jejích základních opatření, jako je právě zmíněná rodičovská nebo přeneseně vůbec politikami podporovaný model péče, jsou obvykle poměrně vyostřené a emotivní. Proč?, říkáte si, vždyť je přece každého věc, jak si uspořádá rodinný život, jak využije rodičovskou nebo třeba jesle či školku. Koneckonců v debatách samotných často padá, že vývoj každého dítěte je individuální a co vyhovuje jednomu, nemusí vůbec vyhovovat dalšímu.

Jenže situace není zdaleka tak jednoduchá – právě proto, že rodina a úspěšná výchova dětí, ať už si pod tím představíme cokoliv, je pro mnoho lidí jedním ze zásadních životních cílů a úspěchů. Pokud byť jen náznakem na systémové úrovni zpochybníme model, který pro mnoho rodin fungoval, můžeme v nich vyvolat pocit pochybnosti nad vlastním postupem.

Není bez zajímavosti, že když na plénu Senátu řečnili ctění senátoři k novele školského zákona, který zavedl nárok na místo ve školce i pro dvouleté děti, vyslechli jsme si i mnoho osobních příběhů z dětství a výchovy vlastních dětí. Zřejmě měli dokazovat, že volba jednoduše není možná, protože je tu přece model, který funguje.

I když se v debatách o radikálně odlišných modelech možnost jejich existence připouští, vyznívá to spíš jako slušnost než opravdová víra v to, že pluralita modelů je možná. Z mezinárodního výzkumu ISSP z roku 2012 vyplývá, že celých 79 procent dotázaných si jako ideální model organizace práce v rodině s předškolními dětmi představuje matku doma (52,9 procent) nebo pracující maximálně na částečný úvazek (26,1 procent) a na plný úvazek pracujícího otce.

Podle výzkumu se rovněž 35,5 procenta dotázaných domnívá, že nejméně vhodnou variantou je otec pečující a matka pracující na plný úvazek…

Dlouhý pochod k pluralitě 
Rodinná politika je jednou z mnoha oblastí, na kterých se ukazuje, jak komplikované je v českých zemích prosazování jakékoli plurality. Když se podíváme třeba na debaty o školkách pro děti mladší tří let nebo třeba na zavádění možnosti roční mateřské, velká část odporu sklouzává k domněnce, že prosazovaná možnost bude povinná nebo „povinně-volitelná“ pro všechny. Pochopitelně následuje hysterická reakce – často rámovaná jako donucení matek docházet rovnou z porodnice ke strojům a rvát jim novorozence od prsu, aby mohly generovat zisk (nepřeháním, tohle jsem opravdu někde četla, když se diskutovala možnost jednoleté varianty rodičovské).

Jinde jsem se zase „dověděla“, že pokud se žena nechce naplno věnovat rodině a dětem, neměla by si je raději vůbec pořizovat, aby netrpěly ony, ani manžel.

Zvyk je železná košile, a pokud začneme zpochybňovat model, který se zabydlel jako normální, byť jen tím, že připustíme reálnou existenci a podpory hodnost jiného, přichází odpor. V tomto ohledu nás čeká opravdu hodně práce a dlouhá cesta. 

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/23472-existencialni-tisen-ceske-rodinne-politiky

---

...doporučené externí odkazy

lidovky

idnes

---

...tip na stránku 

 

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na