-------REKLAMA------------------------------------------------------------------------TEL: 605 831 774------

Poptáváme 10 lidí na hlídání objektů SEPHORA a HORNBACH.

POZOR - NOVINKA: po odpracovaném týdnu vyplácení peněz

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Informační válka, jejíž hlavní zbraní je dezinformace

Díky čtenáři za následující komentář, s nímž vřele souhlasím. Proč se teda v těch desinformacích pořád patlám, když dávno vím, jak to je a že pravdy se dobrat nedá? Asi zatím musím, protože je mi to dáno osudem, a i když už mě to ani nebaví, a tak si říkám, že to asi musím dělat proto, abych přinesl do jazykově izolovaného českého rybníčka alespoň jiné možné podněty než ty nejmasověji vnucované masovými médii ... a čekám a nemůžu se dočkat, až tenhle můj program DNA doběhne a sám odpadne... (viz IA).

Díky čtenáři za následující komentář, s nímž vřele souhlasím. Proč se teda v těch desinformacích pořád patlám, když dávno vím, jak to je a že pravdy se dobrat nedá? Asi zatím musím, protože je mi to dáno osudem, a i když už mě to ani nebaví, a tak si říkám, že to asi musím dělat proto, abych přinesl do jazykově izolovaného českého rybníčka alespoň jiné možné podněty než ty nejmasověji vnucované masovými médii ... a čekám a nemůžu se dočkat, až tenhle můj program DNA doběhne a sám odpadne... (viz IA).

Nepotřebuji tudíž, aby mi někdo pořád psal, že to a to jsou desinformace; například Sorcha Faal. To vím taky, že jsou to informace překroucené potřebným směrem ... nicméně v celém tom světovém oceánu desinformací jsou to desinformace špičkově provedené a šťavnatě výživné (:-))), s velkým podílem pravdy (dle příruček CIA nejlepší desinformace obsahují až 99% pravdy a pouze 1% lži/překroucené pravdy.) Nenajdete konspirační web, o němž by jiné weby nepsaly, že jsou to záměrné desinformace... 

Jinak sorry, jsem teď pár dní mimo domov a nemám podmínky pro psaní, takže se nedivte, jestli se odmlčím. Desinformace holt musejí počkat (:-))

=Orgonet=

 

Čtěte také: politika jako taková

Respirateur21. dubna 2016 11:31

Přátelé, po letech studia všech možných informací z nejrůznějších zdrojů jsem dospěl k následujícímu přesvědčení.
Téměř všechny informace jsou falešné, vypouštěné do světa v rámci informační války. Její hlavní zbraní je dezinformace.
Zpravodajské služby celého světa byly nuceny tuto strategii přijmout s vývojem technologií. Už dlouhou dobu není možné skoro nic utajit. Takže se neustále kalí voda vypouštěním gigantického množství falešných zpráv a informací všeho druhu, články, videa, diskuse na sociálních sítích, virální reklama, hudební průmysl, knihy a časopisy, šuškanda a televizní + rozhlasové zpravodajství. V této neuvěřitelně kalné řece plavou zrníčka pravdy. Bohužel nikdo z nás je nenajde, protože neznáme klíč podle kterého poznáme, že tohle je zrnko pravdy. Internet byl stvořen jako hlavní nosič dezinformační munice. Tolik konspiračních webů. Občas se nějaký zakáže, aby se vědělo, že tohle byl ten pravý reflektor pravdy.
Jediné řešení je to, které vynalezli muslimáci. Ignorují jakékoliv informace pocházející z venčí. Nepoužívají mobily, internet a jiné sítě, protože jednak jsou sledované a druhak z nich kape do očí a uší jed.
Proto je moderní západní civilizace proti jejich postupu téměř bezmocná.
Napadá někoho jak z toho ven?

Převzato- http://orgo-net.blogspot.cz/

---

Video, které zásadním způsobem informuje o tom, kdo nám vládne a jakých způsobů užívá, aby si svoji vládu držel. Také o tom, že nemáme moc spoléhat na Rusko, které mnozí vnímají jako naše spasitele v této velké hře. Rusko, tady představuje levici a snad a možná - menší zlo..

Další články - informační válka..

--

Informace jsou nebezpečné. Buďte ostražití

KAREL JAVŮREK  |  VĚDA

 

Vesmír, celý svět i váš život je tvořen a obklopen informacemi. Přijmout je, nepřijmout? Věřit jim či nevěřit? Není to tak jednoduché.

Základním jazykem vesmíru je matematika. Již od počátku vesmíru před 13,7 miliardami let se v rámci hmoty a energie šířila také informace. To, že určitý atom reaguje s dalším, je vlastně rovnice, kterou můžeme zapsat pomocí matematiky.

Spojením několika informací dojdeme k výsledku, k nové informaci, kterou posléze můžeme použít pro další logické vazby. A stále dokola.

Informace způsobuje změny hmoty a tím pádem i energie; v nejzazších hlubinách vesmíru, v mikrosvětě, makrosvětě, i na naší planetě a v nás samotných.

Různorodost je důležitá

V článku Mimozemský život je naděje, která nikdy neumírá jsme řešili, že různorodost je důležitá pro přežití. Vysvětlovali jsme to na změně podmínek, kdy se nejdříve výjimečná a odsuzovaná nevýhoda může časem stát výhodou, která umožní jedinci přežít.

Čtěte také: parlamentní listy - štítky

 

Vizualizace internetové sítě. Zdroj: The Opte Project, Wikipedia

Půjdeme trochu hlouběji, až do DNA, která obsahuje informaci o naší struktuře. A také o všech živých organismech na této planetě. V DNA je ukryta spousta dobrých, ale i špatných vlastností. Pokud se v jednotlivých segmentech jedná o podobné či stejné informace, může být výsledkem zesílení. Toho se využívá u šlechtění, kdy se spojí druhy s určitými vlastnostmi, které můžou s každou generací zesílit.

S tím ale souvisí i problém se zesílením špatných informací. Každý jedinec má ve svém kódu chyby, které mohou vést k blízké smrti, ať už se jedná o náchylnost na určitou nemoc nebo přímo fyzické vady. Pokud dojde ke spojení dvou velmi příbuzných jedinců a jejich DNA, s velkou pravděpodobností se tak tyto chyby mohou vyskytovat na stejných místech, zesílit a nakonec znemožnit narození či přežití druhu z důvodu chyby.

Není se tedy čemu divit, že incest – pohlavní styk mezi příbuznými – je ve většině kultur zakázán. Nedostatečná různorodost DNA vede k postupnému genetickému zatížení a zesilování chyb. Čím je DNA vzdálenější a rozdílnější, tím je pravděpodobnost, že se setkají dvě stejné chyby a dojde k jejich zesílení menší.

Rychle skočíme k internetu, podívejte se na přednášku Ted. Filtrace dat z internetových služeb může znamenat rychlejší přístup k cíleným informacím, skýtá ale i nebezpečí omezeného pohledu.

Čtěte také: nevěřte televizi

Stokrát opakovaná lež se stane pravdou

V dnešní době jsme informacemi obklopeni již od narození a přijímáme jich tolik, že je mnohem těžší uvěřit pouze jediné, tak jako tomu bylo v dřívějších dobách. Skvělý příklad je vidět na náboženství. V minulosti byl jedinec již od malička konfrontován s náboženskými informacemi jako jedinými pravdivými. Lidé jim věřili a spousta jich kvůli odmítání či opovrhování musela zemřít.

Škálovatelná forma základních pravidel předcházející obsáhlým zákonům se však kvůli samotným lidem a jejich vlastnostem časem zvrtla i do stejně velkých válek a smrti milionů lidí.

 

„Ve jménu Boha!“ lze jistě označit jako nejnebezpečnější zvolání v dějinách lidstva a ukázku možnosti manipulace s nepodloženými informacemi. Na snímku je ztvárněna jedna z křížových výprav, kterými papež (křesťanství) nechal útočit na konkurenční muslimy (islám), pohany a kacíře.

Země je placatá a středem vesmíru i Sluneční soustavy, v mracích sedí spokojený Bůh, v srdci člověka je duše… podobné perly považovali lidé za informace, kterým je nutné věřit, protože jsou všude napsané, tvrzené a je nezpochybnitelné. Až časem se naštěstí našli jedinci, kteří i obecně přijímanou informaci podrobili vědeckým testům. Takové testy je možné replikovat bez omezení místa, času a dalších vlastností a vždy dojdeme ke stejnému výsledku. Ne, srdceryvné příběhy sem nepatří.

Postupem času se tak obecně přijímaná informace a pravda stala lží. Mezi poslední případy by se jistě dal zařadit chlapec s umělou pumpou místo srdce, který díky ní žije dál svůj život relativně bez starostí. Ano, nejnovějším úhybným manévrem je duše v mozku, jak dlouho ale vydrží tato další nepodložená informace, můžete zkusit hádat.

Zpochybňujte, analyzujte a zkoumejte

Jakákoli informace, kterou přijímáte, má nějaký původ, má nějaký zdroj a také prodělala spoustu deformací, než k vám dorazila. I když se jedná o obecně přijímanou a „správnou“ informaci, vždy pochybujte a mějte ke srovnání i další pohledy, včetně těch od odpůrců. Teprve potom si můžete utvořit relativně objektivní pohled na danou informaci.

Pokud nechcete skončit v omezeném pohledu, přemýšlejte a analyzujte i cizí, jiné a obecně nepřijímané informace. Pro objektivní vyhodnocení o nich musíte alespoň vědět.

Posouzení informací se také mění dle úrovně nadhledu. Příklad: zabití jiného člověka je špatné. Jeden z pohledů je samozřejmě ten, že druh by pro své přežití neměl být ohrožován z vlastních řad. Trochu vyšší nadhled ale ukazuje na to, že právě díky smrti jiných jedinců i stejného druhu vůbec čtete tento článek. Jste totiž důsledkem smrti mnoha milionů lidí, kteří zemřeli, protože váš předchůdce byl silnější, chytřejší a přežil na úkor jejich života.

Pokud chceme být objektivní, tak i my jako nejpokročilejší organismy ve velkém neustále usmrcujeme všechny ostatní organismy na této planetě, ve většině případů bez jakýchkoli okolků.

Tak to funguje již od počátku života na Zemi a rozhodně se to jen tak nezmění. Nebýt tohoto principu, nebyli bychom tam, kde jsme. Na stupni vývoje civilizace, která je schopna odvrátit nebezpečí z vesmíru na svou mateřskou planetu. Přitom cesta vývoje je ještě dlouhá.

Pravda s omezenou trvanlivostí

Standardně platí, že pokud není informace ověřitelná různými způsoby, nelze ji věřit. Samozřejmě se to ani tak netýká běžných informací, jako že se někde stala dopravní nehoda a podobně. Takovou informaci si může osobně ověřit každý.

Čím těžší je ale ověření, tím pochybnější by informace měla být. U vědců je standardní, že pokud se něco nového zjistí či objeví, daný problém zkoumají i úplně jiné týmy v jiných podmínkách, s trochu jiným měřením či přístroji.

Tím narážíme na populární novinku v podobě neutrin, které se dle měření pohybují prostorem rychleji než světlo (zajímavostí je článek fyzika Jayant Narlikara, který již v roce 1963 publikoval studii o neutrinech a jejich možném cestování do minulosti). Tato informace sice vyvrací některá tvrzení, nemůže však znamenat zborcení všech starých a ověřených teorií. Stejně jako Einstein nevyvrátil Newtona, ale pouze ho rozšířil a upřesnil.

 

Obecnou teorii relativity publikoval Einstein už v roce 1916. Na snímku je sonda Cassini, díky které byl v roce 2003 otestován zakřivený časoprostor Sluncem. Zdroj: NASA

Pokud jde tedy o informaci na začátku tohoto článku, která zmiňuje stáří vesmíru, musíme ji brát jako ověřenou a vyvozenou z poznatků, které jsme do této doby měli jako lidstvo k dispozici.

Stejně jako mohou vědci neustále ověřovat své zákony, snažte se ověřovat i své informace, které jsou pro vás třeba již dlouhou dobu samozřejmé. Možná nakonec zjistíte, že informace či názor, který máte, není konečným, jediným a neměnným správným výsledkem. Všechno totiž může být zcela jinak.

---

10 ŠOKUJÍCÍCH VĚCÍ, KTERÉ SPOLEČNOSTI PŘIPADAJÍ ZCELA NORMÁLNÍ + Video

19.02.2015 12:37

 

Dejte si na chvíli pauzu a podívejte se kolem sebe. Uvidíte pak, jak je vše vzhůru nohama. 

Stačí sledovat jenom 5 minut hlavní zprávy a jediné, co v nich uvidíte, bude válka, konflikt, smrt nebo nemoc.

Ano, zčásti je to strategie mainstreamu rozsévat drama a strach, ale rovněž to něco vypovídá i o nás samotných.

Nejlépe bych to shrnul slovy Michaela Ellnera, který řekl:

„Jen se rozhlédněte kolem sebe, vše je vzhůru nohama. Doktoři místo léčby škodí, právníci místo obhajoby právo obcházejí, média překrucují pravdu, náboženství zneužívají duchovno a vlády ničí svobodu.“

Samozřejmě že jde o zjednodušený pohled na svět, ale pravdou je, že si sami sobě spíše škodíme, a to zejména kvůli vidině peněz. Podívejte se níže na seznam 10 věcí, které tolerujeme, i když nejsou úplně normální. Není čas na změnu?

10 fakt o naší společnosti, které zvláštním způsobem tolerujeme

1) Peníze jsou prioritou číslo 1 a často převládají dokonce i nad základními potřebami jako je vzduch, voda, jídlo nebo životní prostředí.

2) Používáme ekonomické tržní mechanizmy, i když ročně kvůli nim umírají miliony lidí.

3) Rozdělujeme svět na území a pak o tato území bojujeme.

4) U vojáků nám přijde normální, že zabíjí lidi.

5) Denně zabíjíme a mučíme miliony zvířat, jen abychom se najedli, oblékli anebo dělali experimenty.

6) Posíláme děti do školy, aby se nadrtili nazpaměť věci, které nebudou nikdy potřebovat.

7) Finančně zatěžujeme rodiče, takže se nemůžou soustředit na řádný vývoj svých dětí.

8) Existují tisíce náboženství a každé věří ve svého unikátního a výlučného boha.

9) Zlehčujeme lásku a soucit, ale zato uctíváme válku.

10) Kdokoli, kdo vymyslí něco užitečného, může snadno zabránit ostatním to také využít.

Jak by svět vypadal?

Zamyslete se nad tím, jak by svět vypadal, kdyby společnost přestala tolerovat všechny tyto věci a začala směřovat ke změně.



Více zde: http://evoluce5d.webnode.cz/news/a10-sokujicich-veci-ktere-spolecnosti-pripadaji-zcela-normalni/

 

---

 

MÁTE ZÁJEM NAVŽDY ODEVZDAT SVOJI DUŠI?

DŮLEŽITÁ SDĚLENÍ 5. KVĚTNA 2016 TOMÁŠ MARNÝ 8 KOMENTOVALO

…..lidé by si měli uvědomit, že jediné co na planetě Zemi vlastní je jejich svobodná vůle rozhodnutí a jejich věčná duše.  Jste hosty na planetě Zemi. Neodevzdávejte co nemusíte! Androidi, vetřelecká civilizace zde na planetě, duše nevlastní a potřebují je pro svůj druh. Psal jsem o tom ve článcích o Jemenu jak se zde dostávají. Je to robotický výtvor 6 padlých andělů. Nemají duše. Tak si ji nechte ukrást očipováním. Jak si někdo dobrovolně může nechat zavést čip pod kůži a ještě to podepsat „vlastní krví“, je pro mně nepochopitelné. Jakákoliv varování pro lidi z minulosti bylo asi zbytečné. Možná prvopodstaty nikoliv….

06:54

Zde najdete postupně data o androidech:

JEMEN – zcela skrytá data pro veřejnost Díl 1…..

JEMEN – zcela skrytá data pro veřejnost Díl 2.

JEMEN – zcela skrytá data pro veřejnost Díl 3.

JEMEN – zcela skrytá data pro veřejnost Díl 3 – dokončení ze včerejška.

JEMEN – zcela skrytá data pro veřejnost Díl 4. – rozluštění…..

A nezapomeňte po očipování je duše odevzdaná šesti padlým andělům a nemáte možnost tento krok vrátit nazpět. Je to navždy!!!!!

První lidé v Česku mají v těle čip. Platí s ním za kafe a otevírají dveře

 

 

Prvních jedenáct lidí si v Česku do těla nechalo vložit NFC čip. Další várka přibyde letos v létě. Proč takovou věc dělají?

„A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.“ Tak stojí v Bibli.

Jan Hubík tento úryvek používá na slajdu ve svých přednáškách a souhlasí s tím, že to, co on a další lidé po celém světě dělají, může (nejen) věřícím připadat velmi kontroverzní.

Mladý student je tuzemským popularizátorem tématu, které se blíží světům kyberpunku, Neuromancera, Johnnyho Mnemonica nebo mého velmi oblíbeného komiksu Transmetropolitan (vyšlo i v češtině) – voperování elektronického čipu do lidského těla.


Autor: Jan SedlákJan Hubík

Hubík jeden takový čip má v ruce od konce ledna letošního roku. V Česku patří k prozatím jedenácti lidem (tedy – možná jich je víc, ale veřejně se o nich neví), kteří něco takového podstoupili. Někdy v létě by se počty měly minimálně zdvojnásobit, chystá se totiž další várka čipování a zájemců už je přes deset.

Zaplatit za kafe a odemknout dveře

Jsme v holešovických prostorách Paralelní Polis, kterým se také říká institut kryptoanarchie. Založilo ho několik lidí kolem skupiny Ztohoven a smyslem je mimo jiné vzdělávat lidi v tom, jak používat Tor, bitcoiny a další anonymní, bezpečné a na státu nezávislé technologie. V Polisu se začátkem loňského roku objevil také Hubík.

„Myšlenka toho mít v sobě čip mě lákala dlouho, ale až do příchodu do Polisu jsem neviděl možnosti, jak něco takového v praxi využít,“ říká ve zdejší kavárně, kde se dá zaplatit pouze bitcoiny. V Polisu se běžně používají bezkontaktní NFC karty a Hubíka napadlo, že tady už by konečně mít čip mělo smysl. „Celé se mi to spojilo.“


Autor: Jan SedlákJehla pro voperování čipu do těla.

Pět lidí, kteří v Česku čip v těle mají, jsou právě z Polisu, který tak slouží jako určité pokusné místo pro to, co s podobným zařízením dělat. Hlavní funkce jsou aktuálně tři: implantátem se dá zaplatit útrata ve zdejší kavárně (na platebním NFC terminálu přes bitcoiny), otevřít zámek od dveří a také se bezkontaktně přihlásit do počítače. Mladý student čip využívá ještě pro sdílení vizitky a případné ukládání odkazů.

Nic dalšího prozatím v „pipeline“ není, to se ale časem může změnit. Paměti na čipu ještě zbývá docela dost. Elektronická součástka má k dispozici celkem 880 bajtů a při současném využití je zaplněných 291 bajtů. Paměť je přepisovatelná s tím, že přepisů lze realizovat kolem sta tisíc a uložená data vydrží i deset let. Výdrž je také dlouhá a nabíjení probíhá skrze elektromagnetické pole čtečky při každém kontaktu.

Připravte se na obří jehlu

Současný čip ale možná ani deset let nevydrží. Technologie jdou dopředu a nejspíše tak jednou za čas bude „nutné“ součástku upgradovat, nebo spíše vyměnit. Jelikož se čip nachází pod kůží, znamená to samozřejmě nějaké to řezání, vyndávání a vpravování modernějšího kousku. Což ještě není pro každého. „Já osobně jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je mít něco, co jednou dost možná bude běžnou součástí našich životů, i když asi v jiné formě,“ říká Hubík.


Autor: Jan SedlákJizva postupně vybledne a čipy skoro není vidět

Současná procedura není masovou záležitostí. Samotný čip je 12×2 milimetry velká skleněná kapsle (uvnitř je NFC čip a anténa, frekvence 13,56 MHz), která se do těla vpravuje pomocí strach nahánějící jehly. Vpich se provádí mezi palcem a ukazováčkem na ruce, kde není tolik zásadních nervů a je zde dostatek tkáně.

Jehla (dalo by se říci i malá trubka) se pod kůži zasune zhruba dva centimetry, pak se pár milimetrů vysune, aby se vytvořila „kapsa“, a tam se čip následně usadí. Poté je nutné novou součást těla tak dva týdny nechat na pokoji – to z toho důvodu, aby obrostla vazivovou tkání a neposunula se někam, kde by to mohlo být nebezpečné a nepříjemné, typicky ke kosti.


Autor: Jan SedlákČip vpravovaný do těla.

Zákrok se provádí bez narkózy a konkrétně v Polisu ho dělají profesionálové z piercingového studia Hell.cz (což je vzhledem k úvodní citaci z bible celkem trefné). Zájemci se na zákrok připravují, je jim vše vysvětleno, pořádají se pro ně přednášky a musí se připravit i na úměrnou bolest. Po zákroku je nějakou dobu viditelná jizva po vpichu. Samotný čip v podstatě znatelný není. Dostavit se může svědění, ovšem ne u každého.

Balení vše v jednom

„Kyborg“ se z vás může stát za sedm stovek – na tolik celý zákrok vyjde i s čipem. Respektive se za to pořizuje kompletní sada k očipování, včetně jehly. Na dodávky se specializuje web DangerousThings.com, který nabízí i další součástky a nástroje pro takzvaný biohacking. Web podle oficiálních údajů jen v loňském roce dodal do světa několik tisíc kusů.

Implementace čipů do lidského těla a další formy propojování s chytrou technikou samozřejmě budou vyvolávat otázky všeho druhu, od zdravotních, přes etické až po možnosti sledování a ochrany soukromí. Pionýři v Polisu se toho ale nebojí a spíše se přiklánějí k tomu, že jde o přirozenou evoluci člověka, který logicky chce být zdravější, schopnější a tak dále.

Do toho lze promítnout i pohled na evoluci, kdy se tělo člověka formovalo a měnilo prostřednictvím podnětů z okolí a interakce s přístroji a výrobky (postavení palce a podobně). Rozšíření možností skrze elektroniku či v hodně vzdálené budoucnosti třeba nanotechnologie je tak podle optimistů dalším stupněm vývoje. K čemu všemu něco takového může být dobré (nebo nedobré), je prozatím spíše na fantazii všech.

Pro běžného člověka je prozatím čip ve formě, jakou zde popisujeme, postradatelnou věcí a sami první nositelé říkají, že zatím neexistuje žádná „killer“ funkcionalita. Není to „plug-and-play“ a veškeré funkce většinou stojí na principu „udělej si sám“. Popisovaná forma čipu je zároveň nejdál ze všech podobných pokusů, které vyžadují i náročnější zákroky po těle a výsledek je nejistý.

Jan Hubík si modul pro odemykání svých počítačů vyrobil pomocí Arduina a také zámek v Polisu je domácí výroby. Komunita ale své výtvory začíná sdílet a výjimkou není ani zámek – údaje jsou ve formě open source k dispozici na GitHubu. Na webu Paralelního Polisu je i sekce transhumanismu, která chce myšlenky dál rozvíjet.

---

ZÁLEŽÍ JEŠTĚ VŮBEC NA PRAVDĚ?

Pravidelný výběr ze světových médií: Jak technologie zničily pravdu • Polská vláda ovládla televizi • Kolik stojí dítě

Zdroj: REUTERS

Ivan Lamper, Martin M. Šimečka

13. 7. 2016 | aktualizace 13. 7. 2016 14:21

 

„Náš mediální ekosystém se za posledních pět let změnil více než za posledních pět set let,“ napsala na jaře Emily Bell, ředitelka Centra pro digitální žurnalistiku na americké Columbia University. Její postřeh se týká proměny mediálního světa, do něhož vtrhly sociální sítě.  Citovala ji šéfredaktorka deníku The Guardian Katharine Viner v článku Jak technologie zničily pravdu.

Viner uvádí příklady lží, jež zaplavily kampaň před referendem o brexitu, ale zmiňuje také onen slavný skandál, kdy média zveřejnila úryvek z knižní biografie (bývalého) premiéra Davida Camerona, podle níž coby student Oxfordu na nějakém mejdanu strkal svůj penis do tlamy mrtvého prasete. Informace během několika hodin obletěla svět, dodnes si ji jistě pamatují stamiliony lidí, z nichž většina věří, že je to pravda. Jenže jak později přiznala spoluautorka knihy a novinářka bulvárního Daily Mail Isabel Oakeshott, nemá žádné důkazy o tom, že se tato historka opravdu stala, jen prý o ní slyšela od nějakých lidí.

Když dostala otázku, zda by neměla ctít principy novinářské odpovědnosti vůči pravdě, odpověděla: „Je na lidech, aby se rozhodli, zda této informaci uvěří, nebo ne.“ Jak píše Katharine Viner, „zdá se, že od novinářů už není vyžadováno, aby věřili příběhům, jež sami píší, a už vůbec ne, aby hledali důkazy o jejich pravdivosti. Místo toho je to dnes na čtenáři – který ani nezná jméno onoho zdroje, který měl historku o Cameronovi novinářce prozradit – aby se rozhodl, čemu věřit. Ale na základě čeho? Intuice, nálady?“

„Záleží ještě vůbec na pravdě?“ ptá se dramaticky autorka eseje. Problém není samozřejmě jen v novinářích, ale i v kolosech, jako je Facebook a Google, vůči kterým jsou tradiční média téměř bezmocná a novináři se často utíkají ke lžím, protože mají pocit, že jejich původní poslání přinášet pravdivé informace ztrácí v souboji se sociálními médii smysl. Emily Bell k tomu dodává: „Sociální média nejenže pohltila novinařinu, pohltila všechno. Pohltila politické kampaně, bankovní systémy… obchod a dokonce i vlády a bezpečnost.“

Text šéfredaktorky The Guardian stojí za to číst celý, nicméně jádrem eseje je zděšení nad obrovským náporem lži, kterou šíří bulvární média i populisté jako „brexitáři“ nebo kandidát na amerického prezidenta Donald Trump. Je přesvědčena, že stále stojí za to bojovat ve veřejném prostoru o pravdu a její text je vlastně výzvou k takovému zápasu.

Katharine Viner vidí částečně problém v gigantech, jako jsou zmíněný Facebook a Google, které nás jako jejich uživatele díky algoritmům, jejichž smyslem bylo původně vycházet vstříc našim potřebám a zájmům, uzavírají do ulit a zbavují nás širšího pohledu na svět.


Existuje však ještě starý dobrý typ manipulace a lži, o němž se mělo za to, že je na ústupu - opak je však pravdou. Je to ovládání médií politickou mocí. Tragikomickým a zároveň velmi nebezpečným příkladem tohoto jevu je současné Polsko. Nová konzervativní vláda si už při nástupu k moci předsevzala, že přetvoří polskou televizi v nástroj vládní propagandy - a svého cíle dosáhla.

 

Výsledek je skutečně impozantní: televize připomíná svou předchůdkyni z komunistického režimu, když cenzuruje a falšuje výroky státníků. Obětí manipulace se stal americký prezident Barack Obama (a samozřejmě polští diváci), když se na summitu NATO setkal s polským prezidentem Andrzejem Dudou a na brífinku pak prohlásil, že svému polskému kolegovi „vyjádřil své obavy ohledně vývoje kolem Ústavního soudu“ a pokračoval, že jako přítel Polska „naléhám na všechny strany, aby spolupracovali na udržení polských demokratických institucí“.

Obama narážel na (úspěšné) pokusy vlády omezit pravomoci ústavního soudu a mnoho dalších kroků, jimiž vláda soustředila do rukou nebývalou moc na úkor demokratických pravidel.  V polské televizi však byla jeho slova tlumočena v úplně opačném vyznění, jako kdyby Obama chválil polskou demokracii coby vzor pro celý svět. Reportér tvrdil, že v souvislosti s ústavním soudem Obama prohlásil, že „si je jist tím, že šíření demokratických hodnot v Polsku se nezastaví“.

V článku pro Politico cituje Jan Cienski profesora varšavské univerzity Macieje Mrozowského, který říká, že ani před příchodem současné polské vlády k moci to s médii nebylo dobré, ale toto je „noční můra“. Bohužel, tak jako v případě sociálních médií, která úspěšně šíří lži, daří se to i polské vládě a manipulace televize zřejmě prospívá její popularitě.

Poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že preference vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS) jsou 39 procent, což je víc než strana získala ve volbách loni na podzim. Vůdce PiS Jaroslaw Kaczyncki si spočítal, že ovládnutí veřejnoprávní televize a rozhlasu mu stojí za to, i když část diváků a posluchačů odejde. Faktem je, že televizní zprávy přestalo sledovat 750 tisíc lidí, takže jejich počet klesl na 2,7 milionu, ti však reprezentují ono tvrdé jádro voličů, které chce Kaczynski oslovovat.

Dalším krokem bude pokus PiS oslabit soukromá polská média, která jsou většinou v rukou německých vlastníků - možná zákonem, který jim zakáže vlastnit většinové podíly. „Musíme podniknout kroky k repolonizaci médií. Musíme být odvážní a nedovolit, abychom byli terorizováni, ať už těmito médii nebo Evropskou unií,“ napsal Kazcynski Facebooku.


Vymýšlet cenu produktu může být zapeklitý úkol. Vyloží si zákazník nízkou cenu jako výhodu, nebo jako signál nízké kvality? Přestože ekonomické příručky vidí ideální cenu jednoduše na průsečíku nabídky a poptávky, rady na tvorbu správných cen zabírají celé police knih, stohy manažerských projektů a univerzitních studií. Ty nejvíc fascinující studie cenové tvorby se ale netýkají iPhonů, poplatků za kabelové televize či ideální peněžní kompenzace za jízdu Uberem. Týkají se jednoho velmi speciálního zboží – lidského dítěte.

O „ceně“ lidského života se mluví většinou pouze na abstraktní rovině. Nicméně jsou situace, které vyžadují přesnou sumu. Rodiče dětí, které zemřely při nehodách zaviněných něčí chybou či nedbalostí, žádají odškodné.  To staví soudce do těžké situace, protože musí nalepit cenovku na rodičovský zármutek. Podíváme-li se přitom na výsledky těchto soudních sporů v minulosti, zjistíme, že cena za dítě se v průběhu času dramaticky změnila.

Například v roce 1896 žádali rodiče kompenzaci za smrt svého dvouletého dítěte – zaviněnou nedbalostí zaměstnanců železnice v jednom ze států USA  - s vysvětlením, že jejich potomek už dokázal plnit drobné úkoly a přispíval tak do domácího rozpočtu každý měsíc zhruba dvěma dolary. Ale kromě proplacených výdajů na pohřeb nevysoudili vůbec nic. Soud dospěl k závěru, že „dítě bylo v době úmrtí příliš malé na to, aby mohlo být jakkoli ekonomicky činné a proto nemohou být obžalovaní viněni ze způsobení nějakých škod“.

Dnes už rodiče k dosažení kompenzace za ztraceného potomka nemusí mávat ušlým ziskem - úplně jim stačí poukázat na emocionální bolest. Právě na ní stál třeba v roce 1979 případ tříletého dítěte, které zemřelo na otravu fluoridem u zubaře, a soud rodičům citové utrpení kompenzoval 750 tisíci dolary odškodného.  Takže otázka zní: proč se hodnota dítěte změnila z něčeho bezcenného v něco, co téměř nelze zaplatit?

Oba výše zmíněné příklady jsou popsané v knize Dítě: hodnota k nezaplacení (Pricing the Pricelles Child) od Viviany Zelizer. Autorka, profesí socioložka, v ní sleduje vývoj amerického a evropského přístupu k malým dětem. Její popis rozporuplného zacházení, se kterým dřív rodiče přistupovali k  malým dětem, může být pro leckoho šokující čtení.

Zelizer píše, že v Evropě osmnáctého století byla "smrt novorozence či kojence bezvýznamnou událostí přijímanou se směsicí lhostejnosti a rezignace". Jistý francouzský filosof v těch dobách napsal: "Ztratil jsem dvě nebo tři děti v útlém věku, cítil jsem lítost, ale ne velký zármutek.“

Podle socioložky Zelizer nenašli historikové důkazy, že by Angličané v oněch dobách po smrti svého dítěte nosili symboly zármutku nebo tento zármutek nějak projevovali.  Francouzi běžně mrtvé děti pohřbívali za domem na zahradě, jako se to dnes dělá se psy a kočkami. V Americe koloniálních časů nazývali lidé novorozence buď  "to" nebo "cizáček“ (little stranger). A i když smrt dítěte většinou doprovázela lítost, další novorozenec obvykle dostával jméno zemřelého sourozence.

Podle Viviany Zelizer začal být tento v podstatě věcný přístup nahrazován naší současnou úctou k dětství někdy na přelomu 18. a 19. století - a byl to proces, který transformoval děti z citově příliš neprožívaných, ale ekonomicky užitečných malých lidí na ekonomicky bezvýznamné, ale po citové stránce nevyčíslitelně drahé bytosti.

Tento proces je sledovatelný v mnoha oblastech. Středostavovští reformátoři zakládali hnutí proti dětské práci - které úspěšně prosadilo zákazy a omezení navzdory námitkám dělnických rodičů, kteří spoléhali na příspěvky svých dětí do rodinného rozpočtu. Boj proti kojenecké úmrtnosti se stal primárním zájmem péče o veřejné zdraví. Dopravní nehody, při kterých zahynuly děti, začaly vést k dříve naprosto neznámým projevům emocí, smutku a rozhořčení.

Jak se dětství stalo “posvátným“, ekonomická realita se přizpůsobila. Děti přestaly (aspoň ve většině zemí) pracovat ve fabrikách a místo toho si přivydělávají roznášením novin nebo na ně stát vyplácí přídavky. Zatímco náhradní rodiče dřív preferovali osvojení větších dětí (z jejichž práce mohli mít užitek), postupně se stala adopce víc a víc běžná a rodiče si začali místo teenagerů vybírat ekonomicky nepoužitelná, ale roztomilá miminka. Ve sporech o odškodné za smrt dítěte už soud nekompenzuje rodiče na základě schopnosti dítěte přinášet ekonomický užitek, ale na základě ztráty milovaného potomka.

Kniha Pricing the Priceless Child vyšla poprvé v roce 1985 a kvůli postřehům o proměnách smyslu dětství se stal svého druhu fenoménem. Autorka ovšem svoji práci vidí také jako velkou kritiku předchozích myslitelů "od Karla Marxe ke Garymu Beckerovi, kteří své teorie stavěli na tom, že základním hybatelem je ekonomická motivace“.  Podle Zelizer je to složitější: stejně jako ekonomika může ovlivnit kulturu (například placení za sex změní jeho význam, stupeň nerovnosti v té které společnosti současně formuje i její hodnoty), může naopak kultura ovlivnit ekonomiku (udělat z dětí něco posvátného je mimo jiné stáhne z trhu pracovních sil).

Zelizer samozřejmě uznává, že ekonomické faktory hrály v měnícím se pojetí dětství velkou roli. Zákony proti dětské práci podporovala i řada dělníků, protože se tím zbavovali konkurence. A potřeba čím dál delšího studia před nástupem do práce zcela změnila ekonomický život dětí ze středních vrstev. Nicméně, říká Zelizer, sama ekonomika nemůže vysvětlit, proč dětství začalo být tak rychle vnímáno jako vzácná a chráněná doba, a proč to bez potíží přijali za své i rodiče z dělnické třídy, kteří dříve počítali se mzdami svých dětí.

Jinými slovy, kultura byla v poslední době častěji než ekonomika pánem situace. Děti jsou naše budoucnost - ale teprve nedávno jsme si jich tak skutečně začali cenit.

Zdroj: https://www.respekt.cz/denni-menu/zalezi-jeste-vubec-na-pravde?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+respekt-clanky+%28T%C3%BDden%C3%ADk+Respekt+%E2%80%A2+V%C5%A1echny+%C4%8Dl%C3%A1nky%29

---

...doporučené externí odkazy

Novinky

pročproto.cz

atlas

---

...tip na stránku 

globální prediktor

chemtrails

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

 

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na