K útoku v Kábulu, při němž zemřelo přes 60 lidí, se hlásí Islámský stát

Nejméně 61 mrtvých a 207 zraněných si vyžádal sobotní sebevražedný atentát v Kábulu. Oznámilo to afghánské ministerstvo zdravotnictví. K odpovědnosti za útok na demonstraci menšinových Hazárů se přihlásila radikální organizace Islámský stát (IS).

Nejméně 61 mrtvých a 207 zraněných si vyžádal sobotní sebevražedný atentát v Kábulu. Oznámilo to afghánské ministerstvo zdravotnictví. K odpovědnosti za útok na demonstraci menšinových Hazárů se přihlásila radikální organizace Islámský stát (IS).

Muž, který přežil atentát vedený dvěma bojovníky Islámského státu

FOTO: Omar Sobhani, Reuters

"Dva bojovníci IS odpálili výbušné opasky na shromáždění šíitů," uvedl IS prostřednictvím své tiskové agentury.

Od činu se naopak distancovalo hnutí Tálibán, což je jiné radikální uskupení působící v oblasti. Tálibán útok připsal "nepřátelským kruhům" a označil ho za tragický.

FOTO: Omar Sobhani, Reuters "Dva bojovníci IS odpálili výbušné opasky na shromáždění šíitů," uvedl IS prostřednictvím své tiskové agentury. Od činu se naopak distancovalo hnutí Tálibán, což je jiné radikální uskupení působící v oblasti. Tálibán útok připsal "nepřátelským kruhům" a označil ho za tragický.

Lidé pomáhají zraněným.

FOTO: Stringer, Reuters

Mezi oběťmi i ženy a děti 

Útočníci se odpálili na konci průvodu několika tisíc demonstrantů, kteří protestovali proti tomu, že plánovaná trasa nového vedení vysokého napětí má opominout jejich kraj. V čele průvodu šly ženy, na místě byly také děti a celé rodiny.

Útočníci se odpálili na konci průvodu několika tisíc demonstrantů, kteří protestovali proti tomu, že plánovaná trasa nového vedení vysokého napětí má opominout jejich kraj. V čele průvodu šly ženy, na místě byly také děti a celé rodiny.

Zraněný chlapec je odnášen do nemocnice.

FOTO: Rahmat Gul, ČTK/AP

"Když jsem dorazil na místo, viděl jsem desítky těl, napočítal jsem jich víc než 20 a některá byla naprosto roztrhaná. Jiná těla byla zmrzačená a naložená na policejním autě. Všude byly kaluže krve," vylíčil fotoreportér agentury AFP.

Afghánistán je dlouhodobě terčem teroristických útoků. Při sebevražedném atentátu v Kábulu zemřelo letos 30. června nejméně 27 lidí, dalších asi 40 utrpělo zranění.

Afghánistán je dlouhodobě terčem teroristických útoků. Při sebevražedném atentátu v Kábulu zemřelo letos 30. června nejméně 27 lidí, dalších asi 40 utrpělo zranění.

K útoku se přihlásil Islámský stát.

FOTO: Omar Sobhani, Reuters

Zdroj: https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/410020-k-utoku-v-kabulu-pri-nemz-zemrelo-pres-60-lidi-se-hlasi-islamsky-stat.html

---

Afghánistán, země nikoho

Od roku 2007 bylo z Velké Británie zpátky do Afghánistánu nedobrovolně vydáno dva tisíce osmnáct Afghánců. Nucený návrat do prostředí, z něhož byli v dětství vykořeněni, provází chudoba, hrozba násilí a celkově tristní sociální situace.

 

Kamila A.

18.07.2016 08:00

Jak se žije po návratu mladým lidem, kteří v bezpečí západní demokratické společnosti okusili, jak chutná svoboda? To zjišťovala skupina britských dobrovolníků. Výsledky publikovali ve studii After Return uveřejněné v dubnu letošního roku.

Existují různé způsoby, jak se dostat do Evropy, přičemž ty legální zůstávají potřebným odepřeny. Nezvykle často proto do Evropy cestují děti bez doprovodu, úplně samy. Řada těchto dětí dosáhne v Británii na dočasnou mezinárodní ochranu. Mohou tak zůstat ve Spojeném království až do osmnácti let, velice často se jim podaří legální pobyt prodloužit a studovat na univerzitě. 

Mnohým z nich však státním aparátem není umožněno v Anglii setrvat až do konce studií. Na prahu dospělosti tak opouštějí bezpečné prostředí, ve kterém vyrůstali. Školní výuka, zdravotní péče, odborná pomoc, dostupnost potravin a čisté vody, které byly v době dospívání samozřejmostí, jsou ty tam – zvláště pak v odlehlých částech Afghánistánu. Řada mladých lidí, kteří neúspěšně žádají o azyl, tak raději nadále nelegálně zůstávají v bezpečné zemi. 

Mezinárodní bezdomovectví
Od roku 2007 bylo z Británie zpátky do Afghánistánu nedobrovolně vydáno dva tisíce osmnáct Afghánců, přičemž studie After Return je prvním pokusem o sledování reálných dopadů vyhoštění. Studie vznikala dlouhý rok a půl na základě 153 rozhovorů s pětadvaceti respondenty, kteří opustili studia na Západě, aby se nedobrovolně navrátili do země svého původu, Afghánistánu. 

Přestože jako děti a teenageři absolvovali osamoceně náročnou cestu, aby se nelegálním způsobem dostali do Evropy, nebylo těžké si na bezpečí a bezstarostnost zvyknout. Všichni shodně uvádějí, že po návratu do Afghánistánu pozbyli pocit vnitřního klidu a bezpečí. Dvanáct lidí uvedlo nepříjemnou zkušenost s bezpečnostními opatřeními ihned po návratu, zejména s násilím ze strany afghánských represivních složek.

 

Od roku 2007 bylo z Velké Británie zpátky do Afghánistánu nedobrovolně vydáno dva tisíce osmnáct Afghánců. Repro DR

V Kábulu probíhá v průměru jeden bombový útok denně a v souvislosti s těmito sebevražednými útoky, které jsou samy o sobě nepředstavitelným ohrožením, dochází k celé řadě policejních zákroků, které jsou – ve vší snaze zajistit bezpečnost – razantní a nepřiměřeně násilné. Ve třech případech se lidé stali terčem útoku pro svůj pokus o získání azylu v Evropě, sedm se stalo terčem jen pro své stigma navrátilce.

Ve všech případech bez výjimky respondenti uvedli, že po návratu zažívají celou řadu těžkostí. Někteří zažili pohostinné přivítání přáteli i rodinou, u většiny bohužel byly sociální vazby trvale zpřetrhány a i ono rodinné zázemí navždy zmizelo. Sedmnáct z nich navázalo kontakt se svými rodinami, ovšem pouhých dvanáct má možnost s rodinou žít. Po dlouhých rocích, kdy žili na Západě, totiž mnohdy přišli o materiální zázemí. 

Velmi často se stává, že doma již pro ně není místo, protože se k rodinám sestěhovali například prarodiče, sourozenci a podobně. Řada mladých se tak stále obrací na své přátele v Anglii, ať už jde o prosté rady nebo o finanční pomoc. 

Z pětadvaceti respondentů, kteří v Anglii mnohdy studovali na univerzitě, pouze dvěma bylo umožněno pokračovat ve svých studiích. Pro většinu se stalo pokračování naprosto nemožným. V Afghánistánu navíc představuje problém zajištění vzdělávání, které by úrovní a zaměřením odpovídalo dosaženému vzdělání v Británii. Vrátí se domů, jenže není navazovat kde, ani na co. Afghánské úřady jsou velice neochotné co se uznávání dosaženého vzdělání v Evropě týče. Mnohdy se stává, že se mladí celé roky nacházejí v zemi svého původu bez nutného uznání diplomů. 

Někteří z nich přišli o své rodiny a proto musejí pracovat, i kdyby jakákoliv možnost studia existovala. S prací to ovšem také není jednoduché a řada lidí se s vidinou výdělku stěhuje do větších měst. Devatenáct respondentů uvedlo, že je jejich situace natolik zoufalá, že zvažují opětovné opuštění země. Pouhých pět osob má příležitost pracovat nepřetržitě více než tři měsíce, deset pracuje nahodile na zakázkách, které netrvají déle než jediný den.

Pro člověka, který vyrostl v Evropě, je opravdu velice těžké si představit, že by se někdy mermomocí bránil návratu domů. Kdo by ale chtěl žít v Zemi nikoho?

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/23360-afghanistan-zeme-nikoho

---

Rok 2016 může být ještě horší, je teprve kousek za pololetím

ČTK27. července 2016 • 18:00

      

Na roku 2016 je nejhorší to, že z něj ještě pořád zbývá pět měsíců. Uvědomíme-li si, kolik špatného se letos už událo, nabízí se otázka - co všechno se může ještě pokazit? Odpověď samozřejmě zní - docela dost, píše komentátor agentury Reuters Peter Apps.

 

Je docela dobře možné, že útoky s mnoha oběťmi v Paříži, Bruselu, Nice, Mnichově a Orlandu, stejně jako pár menších útoků především ve Francii a v Německu, jsou pouhým začátkem. Ne všechny nutně souvisí s islamistickými skupinami, přesto každý z těchto případů nebezpečně přilévá více oleje do ohně domácí politiky.

Na Blízkém východě takzvaný Islámský stát sice ztrácí v Iráku a Sýrii, to ale vůbec neznamená, že by se pravděpodobnost jeho útoku snížila. Bombový útok v Kábulu minulý víkend i podobné incidenty v Iráku i jinde slouží jako krutá připomínka toho, že ve srovnání s nimi je rozsah teroristických útoků v západní Evropě neuvěřitelně nízký.

 

Tyto útoky však nejsou jediným a ani ne nutně největším nebezpečím. Může se dále zvýšit napětí ve vztazích s Ruskem i Čínou. Situace v EU je pořád ještě chaotická - nejedná se jen o brexit, zcela nevyřešená zůstává i krize v eurozóně.

Znepokojivě vysoký je i počet zemí zasažených vnitřní politickou krizí. Turecko se po pokusu o převrat z 15. července zdá být nejméně stabilní v novodobé historii, což je nepříjemné, protože země představuje pro západní politiku na mnoha frontách něco jako základní pilíř. Rusko se potýká s propadem cen ropy, Čína zase s potenciální stagnací ekonomického růstu. Mnoho západních zemí, včetně USA, Británie, Francie či Německa, je společensky tak rozdělených, jak tomu nebylo po desetiletí, ne-li po generace.

Kromě toho existuje samozřejmě ještě stále možnost, že Spojené státy v listopadu pošlou do Bílého domu republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa.

 

Na druhou stranu zůstává ovšem favoritkou ještě pořád demokratická kandidátka Hillary Clintonová, ačkoli průzkumy z nominačního sjezdu republikánů minulý týden ukazují, že její obliba mírně klesla. Důvodem mohou být i útoky v Bruselu a Orlandu, které podpořily spíše Trumpa. Stejně tak by mu mohla pomoci nedávná série útoků na americké policisty, i když zase pobouření kvůli zabití většinou neozbrojených černochů by mohlo přidat hlasy demokratům.

Je jasné, že čím hůře vypadá zbytek světa, tím více hraje celá situace do karet Trumpovi, ačkoliv je těžké se vyhnout závěru, že jeho řešení těchto krizí by bylo katastrofální.

Téměř každá země se potýká s nějakým znepokojivým politickým vývojem. Nemusí se přitom jednat ani o koordinované teroristické útoky extremistů jako je Islámský stát. V poslední době znepokojivě narůstá počet nepředvídatelných jedinců, kteří se politicky radikalizují a podnikají někdy ničivé útoky. Tento model ostatně spojuje nedávné útoky - od útoku v Nice přes četné masové střelby ve Spojených státech až po patrně politicky motivovanou vraždu britské poslankyně Jo Coxové v červnu.

 

Toto radikální politické rozdělení je čím dál nebezpečnější i proto, že se v mnoha zemích jednoduše ztrácí politický střed. Při britském referendu o odchodu z EU bylo pozoruhodné i velkým zklamáním to, že ani jedna strana nebyla schopna uznat, že ta druhá může mít alespoň v něčem pravdu. Platí to i o mnoha dalších zemích, od USA po Turecko.

Když politický střed mizí, mají lidé samozřejmě tendenci posouvat se k extrémům a absolutním tvrzením. To obrovsky ztěžuje rozhodovací proces a hledání shody i přesto, že nemusí nutně vždy vést k násilí. (To platí i uvnitř zavedených politických stran, jak dokazují vnitřní spory u republikánů a demokratů ve Spojených státech, i v britské Labouristické straně.)

 

V krátkosti, je dost dobře možné, že zbytek roku bude takový jako jeho první část. Pravidelné nepříjemné a často násilné události - ač je budou mít na svědomí jen jednotlivci či menší skupiny útočníků - budou na různých místech zvyšovat politickou teplotu. Politické krize však budou pokračovat i bez těchto událostí a mohou mít nekonvenční a občas velmi nepříjemné politické následky. Zářným příkladem je brexit, dalším by mohlo být Trumpovo vítězství. A samozřejmě nesmíme zapomenout na volby ve Francii a Německu příští rok.

Obě země zažily vzestup popularity krajní pravice, přičemž Alternativa pro Německo získala podíl hlasů, jaký byl od nacistické éry nemyslitelný.

Letní sezona rovněž často přináší neočekávaná dramata, ať už se týkají konfliktů nebo financí. Rusko by se mohlo rozhodnout získat další území svých sousedů, například Ukrajiny či Gruzie, které nepatří do NATO, nebo dokonce některých pobaltských států. Zatím ještě nevíme, jak bude reagovat Čína na negativní rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ohledně nároků v Jihočínském moři. V nejhorším případě by takové konflikty mohly vyvolat jadernou válku.

 

Také bychom mohli zažít další ekonomickou krizi jako v roce 2008. Nebo by Británie mohla spustit jednání o odchodu z EU, i když to nyní vypadá na příští rok. Ještě horší dopad by měl kolaps eura, který pořád ještě přichází v úvahu, pokud z EU odejde země jako třeba Itálie.

Přesto všechno je třeba poznamenat, že v některých oblastech se situace nezhoršuje. Oproti loňsku například výrazně klesl počet uprchlíků přicházejících do EU, což vládám poskytuje tolik potřebný oddech, i když bojují s hrozbou extremismu. Zmatky na trzích vyvolané britským referendem jsou zatím menší, než se mnozí obávali. I když se politické strany možná polarizují a rozdělují, průzkumy veřejného mínění obecně ukazují, že voliči na Západě - hlavně ve Spojených státech - touží po méně stranickém a konsensuálnějším přístupu.

 

Následující roky by mohly být v mnoha ohledech možná těmi nejnebezpečnějšími v novodobé historii lidstva a zejména riziko úplného kolapsu či naopak velmocenského konfliktu je možná vyšší než kdy před tím. Hnací mechanismy, které zajišťovaly větší stabilitu - globalizace, mezinárodní konsenzus, pohyb k politickému středu v mnoha zemích - jsou nyní v ohrožení, či se už zcela rozpadly.

Vše bude snad dobré. Ale zdá se, že to bude jedna velká, divoká jízda a že přijdou i značně nepříjemné a opravdu velmi nejisté dny.

Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/komentare/73034/rok-2016-muze-byt-jeste-horsi-je-teprve-kousek-za-pololetim.html

---

Osamělé vlky se nedaří zastavit, Evropa se děsí laviny útoků, píše The Financial Times

Další den, další útok. Evropa je letos v létě šokovaná záplavou vražedných útoků pistolí, sekerou, nožem, mačetou, kamiónem. Občany svírá úzkost a politici horečně hledají správnou reakci, napsal britský deník The Financial Times. Snadná odpověď však nemusí být k dispozici. Rozbíjet spiklenecké sítě a zastavit takzvané osamělé vlky se evropským bezpečnostním silám daří zatím jen s obtížemi.

Aktivity džihádistických osamělých vlků mají poměrně dlouhou historii. Začala začátkem tohoto století snahami charismatického duchovního Al-Káidy Anwara al-Awlakiho, jenž vybízel stoupence, aby s pomocí jakýchkoliv zbraní napadali západní cíle. Účinky byly ale tehdy nepřesvědčivé.

Nyní můžete jít a někoho zastřelit, křičet o IS a najednou jste v IS.Rafaello Pantucci, centrum RUSI

Samozvaný Islámský stát (IS) zdánlivě zahrál na stejnou strunu. "Rozmlať mu hlavu kamenem, zavraždi ho nožem nebo autem, shoď ho z výšky, zadus ho či otrav ho," nabádal v září 2014 k různým útokům šéf propagandy IS. Na rozdíl od Al-Káidy se však zdá, že poselství IS má poměrně širokou odezvu.

Co je plánované a co spontánní? 

"Zdá se být docela jasné, že se to zrychluje. Jsme svědky většího počtu útoků prováděných častěji, i když stále mnohé spolehlivě nevíme. Je těžké zjistit, co je předem plánované a co spontánní, co je řízené IS a co je na pomezí," říká Rafaello Pantucci z londýnského analytického centra známého pod zkratkou RUSI.

Co způsobilo tento obrat v četnosti útoků? Bariéry pro vstup do řad osamělých vlků IS jsou malé. Skupina není vybíravá, pokud jde o rekruty. "Nyní můžete jít a někoho zastřelit, křičet o IS a najednou jste v IS," poznamenává Pantucci. Evropští i američtí odborníci na boj s terorismem říkají, že se zároveň výrazně zkrátila doba, za kterou se zájemci o radikální islám "propracují" v plnohodnotné teroristy.

Před vzestupem IS nezjistily studie o terorismu osamělých vlků jasné společné osobnostní charakteristiky pachatelů. Přesto mezi nimi existovaly podobnosti. Průměrný věk útočníků se pohyboval mezi 35 a 39 lety. Často také trpěli vážnými psychickými nemocemi (přibližně 40 procent z nich, jak ukázala studie amerických osamělých vlků).

Prostřednictvím sociálních médií se extremistickým sítím daří mladé rekruty zbavit sympatií k rodině, domovu, škole i vlasti.zpravodajský důstojník

Naopak osamělí vlci IS většinou neměli psychické problémy. Věk pachatelů byl také výrazně nižší než v minulosti. Jinými slovy: osamělí vlci IS jsou mladší a duševně zdravější. Podle odborníků tento rozdíl odráží povahu přístupu IS k potenciálním teroristům a dlouhodobý posun ve způsobu, jakým se teroristická propaganda dostává k lidem ve stále více digitálním světě. Výzvy IS k útokům osamělých vlků jsou přenášeny stejnými sítěmi, sociálními médii a digitálními zpravodajskými kanály, které se dříve tolik osvědčily v lákání zahraničních bojovníků do Sýrie a Iráku.

Mladí evropští sympatizanti s extremisty, kteří byli kdysi potenciální pěšáci IS pro boj v Sýrii, jsou nyní verbíři IS pravidelně přemlouváni k tomu, aby "zůstali doma a spáchali vraždu." Mnozí mají přátele a známé, kteří v rámci předchozích vln "odvodů" získali zkušenosti z bojů v Sýrii.

Strach z pravidelnosti 

Podle evropského zpravodajského důstojníka usnadňuje islamistický nábor prostředí intenzivní propagandy. Prostřednictvím sociálních médií se extremistickým sítím daří mladé rekruty zbavit sympatií k rodině, domovu, škole i vlasti.

Rezervoár snadno podléhajících radikálů je velký. Například v Británii je zhruba 800 občanů, kteří bojovali v Sýrii. Britská tajná služba sleduje v zemi dalších asi 3000 lidí, které považuje za potenciální rekruty islamistů. Jinde v Evropě je jejich počet ještě vyšší. Platí to hlavně o Francii.

Vraždění má svou vlastní dynamiku. "Zdá se, že úspěšné útoky vždy spustí více útoků," řekl britský odborník. "Obavou je, abychom se nedostali do situace, kdy útoky budou přicházet neustále jeden po druhým."

NovinkyČTK

---

Afghánistán, země nikoho

Od roku 2007 bylo z Velké Británie zpátky do Afghánistánu nedobrovolně vydáno dva tisíce osmnáct Afghánců. Nucený návrat do prostředí, z něhož byli v dětství vykořeněni, provází chudoba, hrozba násilí a celkově tristní sociální situace.

Kamila A.

Kamila A.

18.07.2016 08:00

Jak se žije po návratu mladým lidem, kteří v bezpečí západní demokratické společnosti okusili, jak chutná svoboda? To zjišťovala skupina britských dobrovolníků. Výsledky publikovali ve studii After Return uveřejněné v dubnu letošního roku.

Existují různé způsoby, jak se dostat do Evropy, přičemž ty legální zůstávají potřebným odepřeny. Nezvykle často proto do Evropy cestují děti bez doprovodu, úplně samy. Řada těchto dětí dosáhne v Británii na dočasnou mezinárodní ochranu. Mohou tak zůstat ve Spojeném království až do osmnácti let, velice často se jim podaří legální pobyt prodloužit a studovat na univerzitě. 

Mnohým z nich však státním aparátem není umožněno v Anglii setrvat až do konce studií. Na prahu dospělosti tak opouštějí bezpečné prostředí, ve kterém vyrůstali. Školní výuka, zdravotní péče, odborná pomoc, dostupnost potravin a čisté vody, které byly v době dospívání samozřejmostí, jsou ty tam – zvláště pak v odlehlých částech Afghánistánu. Řada mladých lidí, kteří neúspěšně žádají o azyl, tak raději nadále nelegálně zůstávají v bezpečné zemi. 

Mezinárodní bezdomovectví
Od roku 2007 bylo z Británie zpátky do Afghánistánu nedobrovolně vydáno dva tisíce osmnáct Afghánců, přičemž studie After Return je prvním pokusem o sledování reálných dopadů vyhoštění. Studie vznikala dlouhý rok a půl na základě 153 rozhovorů s pětadvaceti respondenty, kteří opustili studia na Západě, aby se nedobrovolně navrátili do země svého původu, Afghánistánu. 

Přestože jako děti a teenageři absolvovali osamoceně náročnou cestu, aby se nelegálním způsobem dostali do Evropy, nebylo těžké si na bezpečí a bezstarostnost zvyknout. Všichni shodně uvádějí, že po návratu do Afghánistánu pozbyli pocit vnitřního klidu a bezpečí. Dvanáct lidí uvedlo nepříjemnou zkušenost s bezpečnostními opatřeními ihned po návratu, zejména s násilím ze strany afghánských represivních složek.

Přestože jako děti a teenageři absolvovali osamoceně náročnou cestu, aby se nelegálním způsobem dostali do Evropy, nebylo těžké si na bezpečí a bezstarostnost zvyknout. Všichni shodně uvádějí, že po návratu do Afghánistánu pozbyli pocit vnitřního klidu a bezpečí. Dvanáct lidí uvedlo nepříjemnou zkušenost s bezpečnostními opatřeními ihned po návratu, zejména s násilím ze strany afghánských represivních složek.

Od roku 2007 bylo z Velké Británie zpátky do Afghánistánu nedobrovolně vydáno dva tisíce osmnáct Afghánců. Repro DR

V Kábulu probíhá v průměru jeden bombový útok denně a v souvislosti s těmito sebevražednými útoky, které jsou samy o sobě nepředstavitelným ohrožením, dochází k celé řadě policejních zákroků, které jsou – ve vší snaze zajistit bezpečnost – razantní a nepřiměřeně násilné. Ve třech případech se lidé stali terčem útoku pro svůj pokus o získání azylu v Evropě, sedm se stalo terčem jen pro své stigma navrátilce.

Ve všech případech bez výjimky respondenti uvedli, že po návratu zažívají celou řadu těžkostí. Někteří zažili pohostinné přivítání přáteli i rodinou, u většiny bohužel byly sociální vazby trvale zpřetrhány a i ono rodinné zázemí navždy zmizelo. Sedmnáct z nich navázalo kontakt se svými rodinami, ovšem pouhých dvanáct má možnost s rodinou žít. Po dlouhých rocích, kdy žili na Západě, totiž mnohdy přišli o materiální zázemí. 

Velmi často se stává, že doma již pro ně není místo, protože se k rodinám sestěhovali například prarodiče, sourozenci a podobně. Řada mladých se tak stále obrací na své přátele v Anglii, ať už jde o prosté rady nebo o finanční pomoc. 

Z pětadvaceti respondentů, kteří v Anglii mnohdy studovali na univerzitě, pouze dvěma bylo umožněno pokračovat ve svých studiích. Pro většinu se stalo pokračování naprosto nemožným. V Afghánistánu navíc představuje problém zajištění vzdělávání, které by úrovní a zaměřením odpovídalo dosaženému vzdělání v Británii. Vrátí se domů, jenže není navazovat kde, ani na co. Afghánské úřady jsou velice neochotné co se uznávání dosaženého vzdělání v Evropě týče. Mnohdy se stává, že se mladí celé roky nacházejí v zemi svého původu bez nutného uznání diplomů. 

Někteří z nich přišli o své rodiny a proto musejí pracovat, i kdyby jakákoliv možnost studia existovala. S prací to ovšem také není jednoduché a řada lidí se s vidinou výdělku stěhuje do větších měst. Devatenáct respondentů uvedlo, že je jejich situace natolik zoufalá, že zvažují opětovné opuštění země. Pouhých pět osob má příležitost pracovat nepřetržitě více než tři měsíce, deset pracuje nahodile na zakázkách, které netrvají déle než jediný den.

Pro člověka, který vyrostl v Evropě, je opravdu velice těžké si představit, že by se někdy mermomocí bránil návratu domů. Kdo by ale chtěl žít v Zemi nikoho?

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-hubinger.php?itemid=27599

---

...doporučené externí odkazy

...

---

...tip na stránku 

 

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na