Budoucnost světa patří Východu a ne Západu

Čína a Rusko si rozdělují sféry vlivu Pax Americana

Michail Děljagin

Čína se stala hlavním fenoménem na konci dvacátého století a zůstává hlavním fenoménem i na počátku století jednadvacátého. Čínská ekonomika vzrostla za dobu po provedení reforem téměř 40 krát! Dala světu ohromující příklad efektivní a rychlé modernizace jako živý návod, jak se to má dělat, a nastavila neméně živé zrcadlo všem, komu se nedaří.

Po zničení naší vlasti Západem (tento proces je s největší péčí studován při přípravě čínského vyššího a středního vedení) jsme si zvykli žít v Pax Americana, ale už před několika lety bylo v mnoha různých zemích těžké zbavit se pocitu, že Pax Americana se velmi tiše a bez jakýchkoliv skandálů a konfliktů mění ve svět Velké Číny.

Pokud máte něco, co potřebujete prodat, stačí proniknout na čínský trh. Pokud chcete něco vyrobit, stačí to zadat Číně. Pokud potřebujete udělat něco v určité zemi, stačí domluvit se s místními Číňany.

V mnoha částech Evropy (například v belgické a francouzské provincii) neradi mluví anglicky a moji známí Číňané si zvykli dotazovat se na místní pamětihodnosti majitelů čínských restaurací.

Před několika lety můj přítel koupil byt v Černé Hoře v domě postaveném třemi Číňany: z Londýna, z Moskvy a z Hongkongu.

Koneckonců, od roku 1996 jakékoli vážné diskuze o americko-ruských vztazích v sobě zahrnují Čínu.

Čína překonala USA velikostí své ekonomiky (vypočtené podle parity kupní síly) a postupuje stále dál trvale rostoucí komplexností (a tudíž i ziskovostí) osvojených technologií.

To vše ale jen tak nespadlo z nebe a není to způsobeno pouze pracovitostí čínského národa: jde především o výsledek státní politiky a státního řízení.

Čínský státní aparát navozuje šokující dojem vysoce kompetentními, energickými a odpovědnými úředníky. Velmi dobře znají problematiku nejen ve své sféře odpovědnosti, ale i souvisejících oblastí: někdy máte pocit, že pracovník na odpovědné pozici na nic nezapomene a nic nesplete, i když ho probudíte uprostřed noci. Přestože rádi referují o svých úspěších, vůdčí síly navádějí čínské úředníky na vyhledávání a nápravu příčin neúspěchů (i když se samozřejmě nebudou o nich šířit před cizinci). Zpravidla jsou skromní, i když působí obzvláště úctyhodným dojmem, a iniciativní.

To je zvlášť důležité zejména v naší době, kdy nové technologie doslova mění vše, včetně toho, co se nám vždy zdálo pevně ukotvené. Dnešní život připomíná podnikání 90. let tím, že každé ráno musíte začít s prověrkou, zda se něco zásadního nezměnilo, počínaje gravitační konstantou.

Vidíme, jak technologie mění samu podstatu člověka, někdy k nepoznání. Vidíme, jak peníze ztrácejí hodnotu a předávají svoji společenskou roli technologiím, z nichž vyrůstá sociální inženýrství umožňující nastolit totální kontrolu nad lidmi bez nejmenšího dopadu na jejich pocit osobní svobody.

Vidíme, jak se globální trhy, podobně jako prakontinent Gondwana, rozdělují na makroregiony. A při tomto rozpadu lidstva před námi stojí úkol vytvořit nový, vlastní osobitý svět, svět pro sebe: to je naše společné dílo.

Velice těžké, velice složité, velice nebezpečné.

Ale pokud ho budeme opomíjet, jako před čtvrt stoletím (éra Gorbačova a Jelcina v Rusku – pozn. překl.), pokud pod heslem tolerance a politické korektnosti vše necháme na outsourcingu, potom budeme opět žít v cizím světě, který byl vytvořen našimi nepřáteli bez nás, nikoliv pro nás, ale proti nám. Ale co je hlavní, přežít v tomto světě pro nás už nebude možné.

Přitom možnosti, jak přizpůsobit celý svět našim potřebám, tady jsou.

Jako člověk, který od roku 1995, s výjimkou loňského roku, pobýval v Číně několikrát do roka, mohu říci, že rozdíly našich kultur přinášejí nejen bariéry, jimiž krutě trpíme, a dost často zcela nečekaně, ale také velké příležitosti. Ve skutečnosti se vzájemně doplňujeme. Ještě v předminulém roce američtí analytici s úžasem konstatovali, že naše strategická aliance je symbiotická, přičemž nikoliv na základě záměru vlád či stavu ekonomiky, ale především z povahy kultur. Každý z nás umí nejlépe to, co druhý postrádá: Číňané geniálně produkují běžné spotřební výrobky, v tom jsou vysoce komplexní, a Rusové dokážou vytvořit něco principiálně nového. To je mnohem důležitější základ naší spolupráce, než výměna surovin pro výrobu, a také určitý klíč k naší společné budoucnosti.

Podobně jako rozdíl elektrického potenciálu vytváří elektrický proud, rozdíl kulturního potenciálu dává vzniknout možnosti spolupráce a společného rozvoje, vzájemného obohacení.

A přitom se obě země nacházejí prakticky ve stejné situaci: Pro globální spekulanty využívající USA jako svoji organizační strukturu a mocenskou základnu je likvidace Číny a Ruska ideologický, ne-li náboženský, kategorický imperativ. Ve vztahu k Číně se jen neprojevují tak otevřeně, s takovou nenávistí a cynismem, jako v případě Ruska, a to ze strachu, jelikož Čína je silnější a neváhá se postavit na obranu svých národních zájmů. Ovšem v potřebě odříznout čínskou ekonomiku od amerického trhu panuje shoda mezi všemi skupinami amerických elit. Rozdíl mezi Obamou a Trumpem spočívá pouze v tom, že první chtěl držet „linii řezu“ podél čínských hranic a druhý se spokojil s jejím přesunutím na hranice USA. Ale v obou případech jde o tvrdý úder současné čínské ekonomice a oba případy sledují stejný záměr.

Nicméně před obrazem stále vážnějších hrozeb a krachu nedostatečně odůvodněných nadějí nesmíme zapomínat, že v síle kulturních, technologických a ekonomických aspektů obou národů spočívá nejen naše společná budoucnost, ale budoucnost celého světa. Katastrofální úroveň řízení, kádrů a vzdělání na Západě, jaká už byla vícekrát zmíněna a v jejímž důsledku tak krutě trpíme, a neochota či neschopnost Západu vzdorovat síle globálního terorismu a barbarství jen potvrzují tuto skutečnost. (Za politického úřadování protektorátních demoličních čet našeho parlamentu brzy dospěje ke stejnému úpadku školství, vědy a řízení i Česká republika – pozn. překl.)

Musíme se postarat o tento svět, jenž patří nám a který musíme přestavět podle sebe, umně a přínosně.

Ekonomická zóna Hedvábné stezky nepředstavuje pouze obchodní či logistický koncept, ale koncept hluboké a radikální transformace celé Eurasie za pomoci čínského kapitálu a částečně i čínských rukou. AEHU (Eurasijská hospodářská unie) je ústřední součástí nové Hedvábné stezky nikoliv pouze z geografických důvodů (i když objektivně tvoří její územní jádro), ale především proto, že Rusko, jak měli možnost poznat naši přátelé i nepřátelé, vládne uměním strategické vize a využitelností kolosálních přírodních zdrojů.

Kromě toho právě Rusko střeží a dále rozvíjí (a to i vně státních a velkých komerčních struktur) technologie budoucnosti, pro něž se vžil název „utajené“, přičemž ne tak z historických, jako z kulturních příčin. Vytvořeny z velké části v útrobách sovětského vojensko-průmyslového komplexu mají paradoxně základ ve spojení poznatků z různých oblastí vědy a techniky a lze je snadno realizovat. V dnešním světě jsou zablokovány byrokracií a především monopoly, které se objektivně orientují na zvyšování a ne na úsporu nákladů, ale po kolapsu světa vlivem globální deprese a prudkém poklesu trhů budou jedinou příležitostí, jak zachránit technologickou civilizaci v podobě, jak ji známe. Čína si to velmi dobře uvědomuje, a proto se ve většině výzkumu soustředí na podobné vývojové úkoly; lze předpokládat, že s jejich obsahem bude mít možnost se seznámit i ruský stát.

My všichni si rádi stěžujeme na těžký život, ale v celé historii lidstva neměla žádná generace ani stín našich stávajících možností. Musíme se naučit je vidět a používat, inteligentně, efektivně a komplexně.

Pokud se na ně zaměříme z různých úhlů pohledu, my Rusové společně s čínskými partnery, dostaneme stereoskopické trojrozměrné vidění, kterému nemůže nic uniknout. Podle slov Mao Ce-tunga, kterého si pamatují a respektují i lidé v naší zemi, „je lepší jít po dvou, než po jedné, nebo na půl nohy.“ Jdeme do neznáma, jdeme společně a ze všech sil měníme chaos na harmonii, komfort a pořádek.

Китай и Россия поделят сферу интересов Pax Americana vyšel 15. února 2017 na spressa.ru. Překlad Radim Lhoták - děkuji.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2017/03/7196-budoucnost-sveta-patri-vychodu-a-ne-zapadu.htm