Peritoneální dialýza

Jak funguje peritoneální dialýza?

Jak funguje peritoneální dialýza?

Zjednodušeně lze říci, že při peritoneální dialýze je čisticí funkce ledvin nahrazena filtrací krve přes výstelku břišní dutiny, tzv. pobřišnici neboli peritoneum. Celková plocha pobřišnice (0,5–2m2) je totiž srovnatelná s plochou ledvinných filtračních tělísek (glomerulus).

U všech typů této dialýzy je základem čisticí roztok – dialyzát, který je napuštěn v dutině břišní. Díky bohatému cévnímu řečišti v pobřišnici do něj mohou skrz cévní stěny volně přestupovat odpadní látky metabolismu. Do břišní dutiny se roztok napouští stálým katetrem, po nasycení odpadními látkami je z dutiny břišní následně vypuštěn a vždy nahrazen dialyzátem novým.

Protože u nejrozšířenějšího typu peritoneální dialýzy (CAPD – viz níže) není potřeba žádných přístrojů a pacient ji může provádět sám v pohodlí svého domova, bývá peritoneální dialýza (o jednotlivých typech peritoneální dialýzy viz níže) nazývána též domácí dialýzou.

CAPD – kontinuální (průběžná) ambulantní peritoneální dialýza je nejčastějším typem peritoneální dialýzy. Vzhledem k nízké náročnosti se provádí ručně, bez nutnosti použití přístrojů.

Čistý dialyzát se napustí ze zásobního vaku katetrem do břicha. Katetr se posléze uzavře a tělo postupně do roztoku uvolňuje odpadní látky. Po několika hodinách je roztok nasycený odpadními látkami vypuštěn zpět do vaku a do dutiny břišní se napustí nový. Tento proces probíhá průběžně zhruba čtyřikrát za den a zabere kolem 30 minut.

APD – automatická peritoneální dialýza, též CCPD neboli kontinuální cyklická peritoneální dialýza je založena na stejném mechanismu jako CAPD, ovšem výměny obstarává přístroj (cycler), který za noc provede 4–5 výměn dialyzačního roztoku.

Ráno pak ponechává břišní dutinu buď vypuštěnou, nebo napuštěnou (zejména pokud bývá naplánována jedna normální výměna navíc během dne). Přes den již obvykle pacient není omezován nutností výměny roztoku, může si svobodně plánovat čas a třeba i sportovat.

Můžeme se setkat i s dalšími modifikacemi peritoneální dialýzy, které jsou ovšem založeny na stejném principu.

Dva až tři týdny před první peritoneální dialýzou je nutné zavést do dutiny břišní vstup pro dialyzační roztok – peritoneální katetr (trvale všitá měkká hadička). Umisťuje se v oblasti pod pupkem a je možné ji zcela schovat pod šaty. Zavádí se v lokální anestezii a před první dialýzou by měla břišní stěna být již plně zhojená.

Při přípravě na první dialýzu je vhodné v domácnosti předem vyčlenit (vytvořit) čisté místo, kde bude dialýza probíhat, a stejně tak vybrat vhodné místo pro skladování dialyzačních roztoků.

Peritoneální dialýza bývá označována jako tzv. domácí dialýza. Pro CAPD nejsou potřeba složité přístroje ani asistence druhé osoby. Výměna trvá kolem 30 minut a provádí se průměrně čtyřikrát denně. Objem dialyzačního roztoku je cca 2 litry, v břiše zůstává cca 4–6 hodin. Přesné parametry výměn ale vždy stanoví lékař dle váhy, stavu peritonea, ale i preferencí pacienta.

APD (CCPD) provádí přístroj během pacientova spánku v pohodlí jeho ložnice. I přesto je zde pomoc druhé osoby vítaná. Výměna probíhá v průběhu asi 10 hodin, za tu dobu se dialyzát obmění zhruba čtyřikrát. Přes den už dialýza pacienta nijak nezatěžuje.

I v případě peritoneální dialýzy je možné proceduru absolvovat v nemocnici či na dialyzačním středisku. Zde má pacient vždy jistotu náležité odborné péče, která je vhodná, zejména pokud je hospitalizován, nebo pokud není schopen provádět dialýzu sám.

VHODNÁ – Peritoneální dialýza je vhodná zejména pro pacienty se slabým srdcem, špatným stavem cévního řečiště, s velmi nízkým krevním tlakem (pacienti, u nichž se nedoporučuje hemodialýza), případně pro pacienty žijící ve větší vzdálenosti od dialyzačních center.

Upřednostňují ji také pacienti, kteří chtějí zůstat soběstační a nezávislí na lékařích a dialyzačních centrech, tedy především aktivní lidé, kteří hodně cestují. I pro ně však už dnes díky programu prázdninových dialýzpřichází v úvahu hemodialýza.

NEVHODNÁ – Hlavním důvodem proti doporučení peritoneální dialýzy bývají zdravotní komplikace v dutině břišní, typicky zánětlivá onemocnění střev, nádorové onemocnění pobřišnice, stomie v oblasti (nefrostomie, kolostomie), polycystické ledviny nebo srůsty. Problémová může být také u nesoběstačných pacientů nebo u pacientů se špatnými hygienickými návyky (vyšší riziko zánětu pobřišnice).

PRO – dialýzu provádí pacient sám, výměny dialyzačního roztoku lze uzpůsobit časovému harmonogramu a lze je provádět prakticky kdekoliv. Pacient není závislý na zdravotnickém centru a dochází k výrazně menšímu narušení jeho týdenního režimu. CCPD (APD) (odkaz) probíhá pouze ve spánku a přes den pacienta vůbec nezatěžuje.

Zbytková funkce ledvin je zachována déle než při hemodialýze, dochází k menším krevním ztrátám, řidší je i výskyt chudokrevnosti a celkově peritoneální dialýza představuje menší zátěž pro kardiovaskulární systém. Pacient podléhá podstatně menším dietetickým opatřením, hladiny krevního tlaku, tekutin a minerálů v těle jsou stálejší.

PROTI – výměny dialyzačního roztoku je třeba začlenit do denního režimu, u APD je pak nutné mít k dispozici dialyzační přístroj. Nezbytností je důsledná péče o katetr a čisté prostředí nejen pro samotnou dialýzu, ale také pro skladování dialyzačních roztoků, neboť existuje nemalé riziko zánětu pobřišnice.

Peritoneální dialýza je vzhledem k obsahu glukózy v dialyzačním roztoku často spojená se vzrůstem hmotnosti a rozvojem cukrovky. Přítomnost katetru na těle může způsobovat psychické problémy, například v sexuálním životě pacienta.

Zdroj: http://www.ledviny.cz/peritonealni-dialyza

---

Akutní selhání ledvin a dialýza

 

Vylučovací soustava složená ze dvou ledvin, dvou močovodů, močového měchýře a močové trubice má za úkol filtrovat krev a vylučovat z těla nepotřebné látky, které jsou přijaté v potravě nebo vytvořené v těle různými procesy. Každý den se ledvinami přefiltruje veškerá krev v těle až 30x. Akutní selhání ledvin nebo také odborněji akutní renální selhání označuje náhle vzniklou poruchu funkce ledvin, které krev nečistí tak, jak mají, a tím se v těle hromadí škodlivé odpadní látky a voda. Dochází tak k poruše vnitřního prostředí, která může vést během několika hodin až dní ke smrti.

Správná funkce vylučovací soustavy je životně důležitá. Akutní selhání ledvin může ohrožovat na životě jak novorozence, malé děti, adolescenty, dospělé, tak seniory. Onemocnění se týká mužů i žen. Velké rozdíly ale existují v příčinách vzniku, které pak bývají pro dané věkové skupiny odlišné.

Akutní selhání ledvin může postihnout člověka z plného zdraví bez předchozích potíží nebo naopak dlouhodobě nemocného.

Akutní selhání ledvin a příčiny vzniku

Příčin akutního selhání ledvin existuje velká řada. Nejčastěji se příčiny rozdělují podle místa vzniku a podle vlivu na ledviny a vylučování.

Prerenální příčiny vzniku jsou takové, které vznikají mimo ledviny ještě před jejich filtrováním. Konkrétně jde o snížení objemu cirkulující krve za jakékoliv příčiny (masivní dehydratace, velké krvácení, ztráta tekutin při průjmu nebo zvracení, popáleniny, hromadění tekutiny ve třetím prostoru jako je břišní dutina, hrudní dutina, končetiny při otocích, velké ztráty tekutin při pankreatitidě, srdeční selhání atd). Možnou příčinou akutního selhání ledvin je také ucpání přívodních ledvinných tepen krevní sraženinou nebo nádorem. Možnou příčinou může také být užívání některých léků.

Druhým stupněm příčin vzniku akutního selhání ledvin jsou příčiny renální, což znamená, že příčinou selhání je poškození ledvin (nebo jen jedné ledviny). Do této skupiny řadíme poškození ledvinné tkáně. Ledvinná tkáň může být narušena toxickým vlivem léků (aminoglykosidy, antibiotika, nesteroidní analgetika, oxaláty, sulfonamidy, uráty a mnoho dalších) nebo chemických látek (těžkými kovy). Další příčinou mohou být záněty ledviny při různých onemocnění, poškození ledvinných glomerulů (glomerulonefritida, hemolyticko uremický syndrom, maligní hypertenze, zhoubné nádory).

Významnou příčinou akutního selhání ledvin je také zanesení myoglobinů (složek svalů) do ledvinné tkáně. K tomu může dojít při nemocněech svalů nebo při devastujících úrazech svalové tkáně (scrush syndrom).

Posledním stupněm příčin vzniku akutního selhání ledvin jsou příčiny postrenální, což znamená příčiny za ledvinami samotnými, což znamená, že do ledvin se dostává dostatek krve, ledviny krev správně přefiltrují, ale další pasáž za ledvinami je narušena. K nejčastějším postrenálním příčinám patří obstrukce neboli ucpání odvodných močových cest, a to buď na úrovní ledvinné pánvičky, močovodů, močového měchýře nebo močové trubice.

Úplně nějčastěji jsou cesty ucpány močových kamínkem(konkrementem), možné je ale také ucpání krevní sraženinou, hnisem, nekrotickou hmotou, nádorem, otokem sliznice nebo zjizvením. Možný je ale také útlak zvenčí, kdy na odvodné cesty zvenku tlačí nádor (nádor prostaty), fibróza, hypertrofie nebo hyperplazie, prolaps dělohy. V případě postrenálního poškození dochází k uzavření močových odvodných cest, nad překážkou se hromadí neodtékající moč, její sloupec se s nově vytvořenou močí zvyšuje až dosáhne do ledviny samotné a začne jí utlačovat. Ledvina může být nenávratně poškozena a velmi rychle přestává fungovat a dochází k jejímu akutnímu selhání. Pokud nemocná osoba přestane močit úplně, poškozeny jsou obě ledviny.

Akutní selhání ledvin - příznaky a projevy

Akutní selhání ledvin většinou postupuje v několika krocích. V závislosti na příčině vzniku dochází k poklesu funkcí ledvin (pokles prokrvení, snížení schopnosti filtrovat krev a poškození ledviny). V této fázi většinou příznaky akutního selhání ledvin ještě viditelné nejsou. Ledviny pouze snižují schopnost filtrovat krev (buď je krve málo nebo ledviny pro poškození tkáně nejsou schopné filtrovat běžné množství krve).

Postupně se ale začíná porucha projevovat jako snížená tvorba moči, dotyčný tedy neprodukuje takové množství moči jako dřív. V závislosti na poškození ledviny se v krvi objevují škodlivé látky, které by normálně byly ledvinami zpracovány a vyloučeny (kreatinin, amoniak, draslík). Tato fáze většinou trvá několik dní, osoba je hyperhydratovaná, což znamená, že má nadbytek tekutin, které nejsou z těla vyloučeny a můžou se objevit první otoky. Pokud nedojde k v časnému zjištění příčiny poruchy a léčbě, nemocná osoba trpí otoky, přestává močit úplně a postupně začínají kolabovat veškeré životní funkce a nemocný umírá.

V lepším případě je pak včas zjištěno, o jakou poruchu jde, nemocný je léčen a nastává polyurická fáze zotavování. Ledviny se ze šoku vzpamatovávají tak, že naopak zvyšují svojí funkci, nemocný močí nadměrně až 6 litrů moči denně. Resorpční funkce ledvin je omezená a nemocný ztrácí močí velké množství solí a je dehydratovaný. Pokud se i tato situace překlene potřebnou léčbou, nastává v nejlepším případě plné zotavení, kdy se během měsíců funkce ledvin zcela upraví. Naneštěstí ale až 20% nemocných po vyléčení akutního selhání ledvin trpí chronickým poškozením ledvin, kdy došlo k jejich částečnému poškození a malé procento přeživších nemocných má dokonce natolik ledviny poškozené, že jsou odkázání na dialýzu nebo transplantaci ledviny.

Ke klinickému obrazu akutního selhání ledvin patří snížené močení až úplná ztráta močení, závratě, zvracení, bolest břicha či zad. Pokud je příčinou ztráta objemu krve, typická je žízeň, pokles hmotnosti, ortostatická hypotenze, tachykardie, suchá kůže. Při renálním poškození se objevuje anorexie, zvracení, průjem, zvýšené krvácení, polyneuritida, psychické změny až kóma.

Diagnostika akutního selhání ledvin

Správná a rychlá diagnostika akutního selhání ledvin je velmi důležitá pro včasné zahájení léčby a záchranu ledvinných funkcí. Základem je posouzení klinického stavu nemocného, vyhodnocené situace a zahájení laboratorních a zobrazovacích vyšetřovacích metod. K laboratorním vyšetřením patří vyšetření moči a krve. Jelikož ledviny nejsou schopny krev správně filtrovat a očistit od škodlivin, tyto látky se začínají ve vyšší míře objevovat v krvi (dusíkaté katabolity) a naopak jiné látky v moči chybí.

Kriteriem je tedy vyšetření kreatininu a urey a zjištění poklesuglomerulární filtrace. Z krve se také hodnotí množství iontů (draslík), hodnotí se stav hydratace nemocného, přítomnost acidózy (pH). Cílem je zhodnotit bezprostřední ohrožení života, kdy při zvýšeném riziku je nutné včas zahájit náhradní funkci ledvin dialýzou.

Velmi důležité je také zjištění, na jaké úrovni k slehání ledvin dochází, zda jde o příčinu před ledvinami, za nimi nebo jsou ledviny poškozeny samy o sobě. K tomu pak slouží další řada vyšetření jako je vyšetření krevního obrazu a hematorkritu (odhalí krvácení a ztrátu objemu krve), vyšetření srdce EKG nebo ultrazvukem (zjištění srdečního selhání). Velmi dobré je takéultrazvukové vyšetření břicha, které odhalí krvácení či obstrukci kamínkem, možné je také CT vyšetření či MRI (magnetická rezonance), které zjistí taktéž krvácení či obstrukci nádorem, kamínkem apod. Velmi důležité je při vyšetřeních myslet na to, že poškozené ledviny nejsou schopné zpracovat dostatečně kontrastní látky, ty by také mohly poškození ledvin ještě zhoršit.

Pokud jsou prerenální a postrenální příčiny vyšetřováním vyloučeny, nutné je zaměřit se na ledviny samotné. O jaký typ poškození ledvin jde je pak možné zjistit po biopsii ledvin, kdy se tenkou jehlou odebere několik vzorků ledvinné tkáně, která se důkladně zpracuje a vyšetří. Ta pak může odhalit velkou spoustu onemocnění od zánětů po poškození nádorem či jedy (požití hub či těžkých kovů).

Léčba akutního selhání ledvin

Včasné a správné zahájení léčby akutního selhání ledvin je velmi důležité především proto, že při selhávání ledvinných funkcí je nemocný ohrožený na životě. Základem léčby je diagnostika, kdy je potřeba odhalit příčinu vzniku akutního selhání ledvin a tuto příčinu nebo příčin pak rychle léčit. Velmi často je při vážných snížení ledvinných funkcí zahájena dialýza, která po určitou dobu nahradí funkci ledvin a krev očistí od škodlivých látek.

Dialýza může být také pomocnou metodou, díky které lékař získá čas k potřebnému zjištění příčiny vzniku selhání (například při otravě či při infekcích je někdy složité zjistit, o jakou látku či patogena se jednalo a vyšetřování se může protáhnou na několik dní i týdnů, toto období je pak důležité překlenout dialýzou, která zachrání život nemocnému).

U prerenálního selhávání je pak důležité zastavit krvácení nebo zavodnit organismus a nahradit tak ztracené tekutiny. U postrenálního selhání je důležité najít místo útlaku a vyřešit situací nejčastěji operačně (odstranit zvětšenou prostatu, odstranit kamínek či nádor). Léčba renálních příčin může být složitější. Základem je zahájit rychlou léčbu prvotní šokové situace (náhrada ledvinných funkcí, dodání potřebných látek, vysazení toxických léčiv, které by měly vliv na funkci ledvin). Zavádí se také nízkobílkovinná dieta, aby se odlehčilo ledvinám, možná je také parenterální výživa přes žílu, kdy se přesně vypočítají potřebné živiny a organizmus se nezatěžuje nadbytečnými. Důležité je udržovat správnou vodní a elektrolytovou bilanci.

Je nutno říct, že akutní selhání ledvin je vždy potřeba svěřit do rukou zkušených lékařů. V případě, že se ledviny nepodaří zachránit, nastupuje kontinuální dialýza s úvahou o následné transplantaci ledviny.

Princip dialýzy

Hemodialýza je přístroj, který nahrazuje funkci ledvin tak, že očišťuje krev a dodává potřebné látky. Existuje řada typů dialýzy, ale klasická hemodialýza funguje tak, že se krev čistí v systému trubiček - kapilár. Krev nemocného proudí v těchto kapilárách, které jsou zevně omývány proudícím dilyzačním roztokem, do kterého se pře kapiláry dostávají škodliviny z krve, které by normálně byly odstraněny močí. Do roztoku přechází taktéž nadbytečná voda a minerály. Dialyzační roztok se naopak obohacuje o látky, které tělo potřebuje. Krev je poháněna dialyzačním přístrojem.

Zjednodušeně si jde představit hadičku vedoucí z žíly, kterou protéká znečištěná krev, navazuje na dialýzu, kde se krev čistí a druhou hadičkou se vrací krev do těla již očištěná. Dialyzační přístroj je poměrně složitý počítač, který má za úkol krev také ohřívat na správnou teplotu, kontroluje délku a celý průběh dialýzy, podle potřeby doplňuje potřebné látky. Většinou proces dialýzy trvá 4 - 5 hodin a provádí se několikrát týdně. Funkce ledvin může být nahrazena také peritoneální dialýzou, kdy jako filtr funguje pobřišnice nemocného. Výhodou této metody je, že k dialýze může dojít v domácím prostředí nemocného, hrozí ale zvýšené riziko infekce břišní dutiny. Další metodou je pak hemofiltrace.

Prevence vzniku akutního selhání ledvin

Jelikož existuje obrovské množství příčin vzniku akutního selhání ledvin, pouze zběžně je základem prevence zamezení poškození ledvin zdravým životním stylem, dostatečnou hydratací (denně vypít asi 2 litry tekutin, nejlépe čisté vody, při fyzické aktivitě či horečce pak víc), vyhýbání se toxickým látkám (včetně alkoholu a známých drog), vyhýbat se nadužívání léků (léky proti bolesti, antibiotika). Důležité je také předvídat a vyhýbat se zbytečným úrazům, které by způsobily ztrátu krve.

Zdroj: http://www.spektrumzdravi.cz/academy/akutni-selhani-ledvin-a-dialyza

---

...doporučené externí odkazy

dialýza

dialýza - wiki

co je to dialýza?

dobrý anděl

---

...tip na stránku 

 

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na