..Nacházíme se v obrovské světové tlačenici národů a lidí. Toto je hlavní důvod všech hrůz, kterých jsme denně svědky. Naší věznitelé-žalářníci, ti, kteří vlastní veškerý kapitál na planetě toto ví a dělají všelicos, aby lidstvo redukovali. Mají samozřejmě neomezené možnosti k čemukoliv..

Za zmínku v té tlačenici stojí Arabský svět. Zastavil se tady čas, ale v tom špatném slova smyslu. pečlivě dodržovaný středověk, arabové však zhlížejí na sebe jako na nadřazenou rasu nade všemi.. Muslimů na celém světě není ani 1,2 miliardy, jak uvádějí optimisté, ani 1,5 miliardy, jak se domnívají pesimisté, nýbrž 2,15 miliardy. Tato číslice vychází ze statistik Carnegie Endowment for International Peace, která v roce 2014 uvádí 2,08 miliardy a roční přírůstek 1,84 % čili 37 miliónů. Čili 100 000 denně..

---

Jaká je pravda o světě ve kterém žijeme..

Ilumináti si myslí, že o nich 3/4 lidstva neví, právě proto je vyvedeme z omylu. Zavedli šachy jako hru jako výsměch lidstvu, že oni jsou ti králové a my otroci jejich strategie

..Nacházíme se v obrovské světové tlačenici národů a lidí. Toto je hlavní důvod všech hrůz, kterých jsme denně svědky. Naší věznitelé-žalářníci, ti, kteří vlastní veškerý kapitál na planetě toto ví a dělají všelicos, aby lidstvo redukovali. Mají samozřejmě neomezené možnosti k čemukoliv..

Je mi veřejně známé z různých zdrojů, které nemohu jmenovat, že celou dobu až do teď se nám ilumináti smějí. Jdou po nich to ano. Ale kdo? Vy to víte přesně kdo po nich jde? Znáte je osobně? Znáte ty lidi? Víte kolik lidí na světě ke ním patří? Kdo všechno se tam počítá? Kam všude se infiltrovali? Kdo ve kterém státě je od nich? Kdo je to přesně z naší vlády? Kdo ve vaší vládě a v jiné vládě v jiném státě? Víte jak přesně fungují? Víte kolik mají struktur? Víte kolik hierarchicky rozložených rodin mají? Víte, která rodina je za co přesně zodpovědná? Víte, které články o nich co se k vám dostaly jsou pravdivé a, které jsou bludy? Víte i to, že ilumináti sami dávají psát o sobě, aby mohly mást lidi ještě víc? Nyní vám něco řeknu. Dobře uvažujte nad každým slovem co řeknu. Oni vědí vše co se děje ve světě a vy o proti ním nevíte vůbec ale vůbec nic. Vědí o každé jedné větě, která se píše i na internetu. Myslíte, že pokud by byl pro ně internet tak velmi nebezpečný, že je zničí, že by ho už dávno nezlikvidovali tak jak ho založili? Jejich nebolí to když si mezi sebou vyměňujete o nich vědomosti. Jejich to neničí. Oni se kvůli tomu netrápí. Oni nejsou z těch, kterým to trhá žíly, že by nemohli spát a žeby doma dělali fňukat fňukat jako malé dítě.

Čtěte také: informační válka

Oni jsou totiž bezcitní. Dobře slyšíte. Bezcitní ale v jiném slova smyslu jak to vy víte pochopit. Nejsou bezcitní jak můžete být bezcitní i vy a každý z vás. Oni jsou hybridy. Nejsou to skuteční lidé jako jsme my. Jsou to kříženci lidí a Reptilian. Pokud by to slovo někdo slyšel poprvé, tak reptiliáni jsou mimozemské bytosti z vesmíru. Jsou to temné bytosti a entity sloužící Satanovi. Slovo cit neznají. Nemají svědomí. Nevědí co to je bolest v tom smyslu, že necítí jako to bolí nás pokud nás ničí. Vědí dobře co dělají ale plánovat zlo ještě neznamená, že se do toho utrpení, které my cítíme vědí vžít. Zabíjení, mučení a týrání lidí je pro ně rozkoš a zábava. Pokud zabijí člověka nebo rozřežou na kusy při rituálech nebo obětování tak pro ně je to tak snadné jako když vy zabijete mravence omylem při chůzi. Přemýšleli jste už nad tím každý z vás kolik mravenců jste zabili při chůzi za celý život? Určitě ani jeden z vás o tom nepřemýšlel. Oni přesně tak zabíjejí nás ale s tím rozdílem, že to vědí a baví je to. Pláče někdo z vás pokud doma zabíjel mouchy a komáři které ho otravovali? Předpokládám, že ani jeden z vás nepláče a nikdo z vás se kvůli tomu neničí ani to nedrží v hlavě. Vsadím se, že všichni jste už dávno na to zapomněli kolik much, pavouků, mravenců a jiného hmyzu jste zabili ať už vědomě, že vás otravovali nebo nevědomě. My jsme pro ně ten hmyz, který vědomě hubí ale nic při tom necítí a nedrží to v hlavě ani jedinou vteřinu to vám za to ručím. Bavíme se čistě o Reptilian na půl člověk na půl Reptilian nebo čistý reptiliián, který si na sebe vzal lidskou podobu. To jsou všechny klany a rodiny iluminátů. Obyčejní členové, kteří tam vstoupí a pro ně pracují a vraždí tak ti už city i svědomí mají. Právě mnoho takových lidí se zhnusily samo nad sebou kam se to dostali. Ozvalo se v nich svědomí. Proboha co to dělám? Kam jsem to zašel? Co se to se mě stalo za monstrum? Z jakými sociopatů a vyšinutý lidmi jsem se to dal dohromady? Kam to všechno směřuje? Do jaké záhuby jsem se to dostal? Hnus se sám sobě. Chci s tím přestat. Já už nechci v tomto pokračovat. Chci s tím skončit. Chci se změnit. Nechci s tím už mít nic společného. Chci změnit svůj život a být nový člověk. Přesně takových lidí je mezi nimi velmi mnoho ale i takových lidí co s nimi jen úzce spolupracují. Takový lidé jsou ten svatý grál a tou alfa omegou, která může pomoci sjednotit národy a dostat všechny potřebné informace na světlo světa přesně tak abychom tyto informace využili. Pokud tyto informace proniknou do správných rukou dříve bych řekl k moudrým výjimečným jedincům tak tito lidé mohou tyto informace použít proti Ilumináti. Mohou dělat přesně takové kroky, které povedou k jejich zániku a rozložení všech klanů i struktur. Hlavně bych zde chtěl zmínit důležitý fakt. Zapomeňte na všechno co jste kdy slyšeli a co vás systém naučil o světě, o sobě samých, o vesmíru, o národech, o historii. Nic z toho není pravda a ani vám to nic nedá. Nezmění vám to životy ani vás to neudělá šťastnými. Jediné co je pro vás důležité, že pochopit kdo opravdu jste, kdo je Bůh, jak jsme se sem dostali, proč zde na Zemi takto trpíme, za co přesně to zažíváme, jaký to má smysl. Pokud vše toto pochopíte tak se osvobodíte od úplně všeho. Až tehdy budete opravdu svobodný poprvé ve svém životě. Víte kolik lidí na světě umřelo v nevědomosti? Víte kolik lidí na světě žilo jen tak? Kolik promarněno své životy bezcílně? Kolik lidí bylo manipulovaných systémem a vládci? Kolik lidí se nikdy až do smrti nedozvědělo jako všechno opravdu funguje? Kdo opravdu jsou? Proč se vše děje na světě a jak? Řeknu to i jinak. Umřel mi soused, umřelo mi mnoho lidí a stále mi umře někdo jiný. Je to normální věc. Znal jsem kopu lidí a už zemřeli. Už tu nejsou. Znal jsem je. Viděl jsem do nich. Pozoroval jsem je. Viděl jsem jak se chovají. Viděl jsem jak jednají. Viděl jsem jak přemýšlejí. No ani jeden jediný z nich všechny lidi co jsem poznal nevěděl to co vím já. Oni všichni tady byli, žili a zemřeli. Ale nevěděli kdo jsou, kdo je Bůh, jaký je, kde je, co je duchovní svět, že jsou duše, že jsou věční jako vědomí, že jsou přímo děti Boha nebo nazvěme to jeho stvoření. Tito lidé každý jeden z nich měl ve své hlavě ve svém vědomí jen takový obraz o světě jako ho naučil tento systém. To znamená, že úplně celý jejich život byl naopak. Byl svým způsobem zbytečný. Bůh nám dal život. Velmi mnoho životů jak se vrátit zpět k němu. Pokud v životě nevíte kdo opravdu jste tak to utrpení bude pokračovat donekonečna a nikdy se nezbavíte.
Není to nic příjemného být dítě Boha a nevědět o tom. Být vlastně věčný a nesmrtelný a nevědět o tom. Ztotožňovat se celý život ze svým tělem, které vidíte v zrcadle a myslet si to jsem já. To tělo co vidím to jsem já. Pokud umřu už nikdy nebudu. Tak si jdu užívat pokud jsem tady. Však systém mě naučil, že už nebudu. Však vidím pohřby jiných lidí. Vidím jak leží v rakvi. Vidím jak už nemluví. Jak se již nehýbou. Vidím jak vypadají jinak a už divně. Oni už nejsou a nevědí o sobě. Takto dopadnu i já i my všichni. Proto si budu užívat jak se dá. Přesně takto přemýšlí více než 80 procent lidí světa. Myslíte, že stačí ten jako tak probuzen zbytek na to abychom zničili zlo? To skutečné procento nejchytřejších lidí na světě na nejvyšší možné duchovní úrovni je jen 2,5 procenta. Tam patřím já a každý kdo ví co já a chápe to dokonale. Iluminátů je ještě méně než 1 procento na světě. Tam patří všichni co jsou ilumináti a jejich členové. Patří tam i lidé co jen pro ně dělají.
Přesně takto přemýšlí více než 80 procent lidí světa. Myslíte, že stačí ten jako tak probuzen zbytek na to abychom zničili zlo? To skutečné procento nejchytřejších lidí na světě na nejvyšší možné duchovní úrovni je jen 2,5 procenta. Tam patřím já a každý kdo ví co já a chápe to dokonale. Iluminátů je ještě méně než 1 procento na světě. Tam patří všichni co jsou ilumináti a jejich členové. Patří tam i lidé co jen pro ně dělají.
Tyto hybridy s námi hrají šachy neboť se dáme snadno zotročit.

Čtěte také: parlamentní listy - štítky

Skutečných lidí, kteří ovládají svět je jen 64. Proč? Myslíte, že šachy vznikl jen tak ze srandy? Je tam 64 políček na šachovnici. O šachu je známo, že vznikl v Indii dávno nebo v Persii čili dnešním Íránu. Nikdo však neví, že šachy je výsměch celému světu a všem národům. Je to ukázka toho jak 64 lidí dělá šach mat celému lidstvu a ovládá ho a ničí. Je to ukázka toho jak dělají národům šachy mat celá staletí. Jak je týrají a vykořisťují. Je to ukázka toho jak si Satan dělá s námi co chce. My jsme ti pěšáci, kteří jako první padnou. Oni jsou ti králové, kteří jsou v pozadí a dělají s námi rošády a strategické akce. Satan skrze lidi dal zavést šachy jako hru, aby tu hru měli lidé před očima celý život jak se s námi hraje.
Satanisté ilumináti jsou temná energie plná zla a nenávisti. Oni mají nízko hmotné vibrační energie na nichž fungují. Jejich těla nesnesou dobro, lásku, světlo a skutečnou pravdu. Jakákoliv síla světla je ničí a rozkládá. Také jim ničí všechny plány. Proč si myslíte, že ještě žijeme? Pokud by neexistovaly na Zemi síly světla a lidé jako já a mně podobný tak už dávno by byl definitivní konec.
Za jejich vzezřením nehledejte člověka. Jsou to jiné bytosti než jsme my. Jsou bezcitní a posedlí ďáblem.

Satanisté ilumináti jsou temná energie plná zla a nenávisti. Oni mají nízko hmotné vibrační energie na nichž fungují. Jejich těla nesnesou dobro, lásku, světlo a skutečnou pravdu. Jakákoliv síla světla je ničí a rozkládá. Také jim ničí všechny plány. Proč si myslíte, že ještě žijeme? Pokud by neexistovaly na Zemi síly světla a lidé jako já a mně podobný tak už dávno by byl definitivní konec. Jich je jen 64 lidí plus jejich přívrženci a spolu jich je 1 procento pokud počítám i lidi infiltrovaných do všech struktur politiky, byznysu, Vatikánu, jiných náboženství, policie, armády, soudů atd. Nás je 2,5 procenta na Zemi plus zbytek ÉO 20 procent co jako tak něco umí a každý dnem jsou více osvícení poznáním. Plus nás ochraňují andělé nebes a síly světla nad naší Zemí v atmosféře a nad ní v podobě bytostí z Plejád. Plejájadania jsou bytosti plní míru a lásky. Jsou vysláni Bohem a úzce s ním spolupracují. Plejáďania tlumí všechny konflikty i magnetizují jaderné zbraně. Vy ani nevíte kolikrát jsme už měli být všichni po smrti. Kolik válek ztlumili. Kolika neštěstím zabránili. Už jsem to jednou zmiňoval v jiném článku, že Plejáďané mají pod kontrolou celý CERN. Proč? Neboť ilumináti jsou sociopat nejvíce nebezpeční jako kdo kdy existoval kromě Satana. Vyrábějí tam antihmotu, která mě vypustit do naší hmoty a našeho vesmíru všechny temné síly z jiných světů. Kromě toho tam vyrábějí částice, které by zničily více než polovinu našeho vesmíru. Proto je také v zájmu Boha tak Plejáďania, aby se toto nikdy nestalo.

Jsme otroci od narození až po smrt a králové s námi hrají šachy

Amen pravím vám drahý bratři a sestry, pokud se probudíte a poznáte vše co vás učím tak budete svobodní a až tehdy opravdu šťastní. Nyní jste otroky systému uměle zavedenému proti vám, abyste byli poslušní, abyste nebúrili, abyste žili ve strachu, zoufalství, v beznaději ale hlavně, abyste žili v naprosté duchovní slepotě, abyste nemohli probudit a dostat k duchovnímu poznání o Bohu ao vás samých. Abyste celý život žili klamáni, v iluzi, smeteni, v polopravdách a milionech teorií v, kterých jste již tak dezorientovaní a zapleteni, že už ani nemáte sil a času to chtít i zjišťovat jaká je opravdu pravda. Každý si sami v duchu položte otázku. Jsem šťastný? Vím co je opravdu pravé štěstí nebo se jen na to hrám, že si to myslím? Znám já vůbec jaký mě můj život smysl i cíl? Opravdu žiji tak jak bych chtěl? Mám vše co jsem kdy chtěl? I kdybych to dosáhl byl bych šťastný? Nebo by mi to štěstí vyprchalo? Mohu žít přesně tak jako já chci? Jsem opravdu svobodný? Jak si představuji skutečnou svobodu? Proč nemůžu mít všechno co chci? Kdo mi v tom brání? Vládnu já tomuto světu? Nebo vládnou jiný mně? Má moje slovo nějakou váhu ve světě? Chápe někdo mé potřeby a touhy? Pokud ano tak kdo kromě rodiny? Copak vláda? Vari stát? Nebo jiné státy? Vari politici a vládci? Zamyslete se jako jste pro ně důležitý. Jak je zajímáte. Jak jim trhá žíly a svědomí, že se trápíte, že jste nešťastný, hladový, zbídačený a nakonec, že ​​umíráte. Vy zapomeňte na to jak vás zachrání a spasí jiné národy, jiná vládci jako Putin, že jiní lidé za vás vybojují váš boj, váš život, vaše štěstí. Vy se musíte uvědomit pokud je ještě čas a pokud ještě žijete v těle a dýcháte, že toto je váš boj a váš život. Každý jeden z nás zde na Zemi jsme tu sami za sebe. Ani jeden za vás nedýchá. Ani jeden za vás netrpí. Nikdo se s vámi nenarodil vaší matce do břicha. Nikdo za vás neumře ani nebude žít. To co musíte pochopit tento život je pouze váš boj a proto jste tady na Zemi. Máte cíl i misi od Boha. Mnozí to nevědí a zemřou. Je dobře vědět to teď v těle a neplýtvá životy zbytečně. Neboť tam kde jste dnes zítra už být nemusíte. Vy se můžete osvobodit od celého procesu utrpení a všech neštěstí. K tomu je však třeba vědět všechno co já ovládám a co vás všechny učím. Toto neučí Debili ani nemocní lidé. Neučí to ani sociopat a ztělesněné zlo jako jsou ilumináti. Hodně krát v životě se mi stává jak se mi smějí jiní lidé na nízké úrovni žijící v nevědomosti. Jsou to lidé na nízké hrubě hmotné vibrační úrovni podobné jako mají ilimináti, protože jsou to lidé žijící v iluzi, v nevědomosti ale hlavně posedlí hmotou. Stejně ik mým článkem se najdou lidé, kteří urážejí nebo se snaží shodit moje myšlení. Proč si myslíte, že to dělají? Dělá takové věci ten kdo je dobro a láska? Ten kdo je milující a tolerantní? Je jasné, že ti lidé jsou nešťastní a žijí v iluzi. Neznají pravdu jen nemocné věci a pokud cítí skutečnou pravdu tak té se vysmějí do očí. Jsou to i lidé, kteří to musí dělat proto aby mohly být sami spokojeni, že dnes jsem se zase do někoho postaral a někomu jsem zase udělalo špatně. Ale najdou se i lidé, kteří jsou za to placeni, aby mě uráželi nebo jsou to osobně politici a ilumináti a jejich lidé. Oni jsou však zcela směšní a jejich snaha osočovat, nutkání napadat, urážet, zesměšňovat, říkat, že jsem blázen, debil, psychopat je marná. Právě ten kdo takové chování vykazuje jako oni dělají jen ukazuje světu a lidem jako jsem já, jaký je jejich skutečný duševní stav. Ukazují, že oni nejsou dobro ani láska. Jen tím sami ukazují jako jsou čisté zlo a nenávist. Jako jsou opak lásky a všech dobrých skutečných hodnot. Vy lidé pokud nechcete žít jako skuteční roboti a otroci tak se musíte osvobodit sami. Nikdo to za vás neudělá. Mohu vám ukázat směr i cestu ale po té cestě musíte projít vy sami. Nevěřím, že jste na tom až tak špatně, že si neuvědomujete svou skutečnou situaci jako tady děláte na Zemi otroků. Je to život co vás baví a dělá šťastnými? Celé dny a roky strávíte v robotu. Doma jste lem málo. Děláte za drobné. Nic nemáte. Děláte na socioatov a pro ně a jen na nich. Vy neděláte na sebe. To je jen iluze a klam. Ty drobné slouží pouze vašich jako tak přežití. Oni potřebují otroků. Pokud by jim všichni zemřeli neměly by koho týrat. Jsou to psychopati a satanisté bez citu. Proto vám dovolí mít ty drobné na přežití, abyste byli udržení v těle a na živu. Oni přitom tisknou peníze kolik chtějí a kdy chtějí. Mají miliardy tun zlata. Peníze nemají pro ně už ani smysl. Ale týrat vás a ničit má pro ně největší smysl. Proto radím každému kdo je jak tak rozumný a má sílu něco udělat se svým životem, aby přečetl všechny mé články, které jsem napsal. V mých článcích je naprosto vše co potřebujete vědět.
Pokud by jim všichni zemřeli neměly by koho týrat. Jsou to psychopati a satanisté bez citu. Proto vám dovolí mít ty drobné na přežití, abyste byli udržení v těle a na živu. Oni přitom tisknou peníze kolik chtějí a kdy chtějí. Mají miliardy tun zlata. Peníze nemají pro ně už ani smysl. Ale týrat vás a ničit má pro ně největší smysl. Proto radím každému kdo je jak tak rozumný a má sílu něco udělat se svým životem, aby přečetl všechny mé články, které jsem napsal. V mých článcích je naprosto vše co potřebujete vědět.
Zastavme společně tyto shnilé duše sloužící Satanovi a zničme jim všechny plány s lidstvem a našimi rodinami. Udělejme tomu konec.

Jaký je hlavní cíl iluminátů? ..vzít Vám Vaší Mysl.. o to jim jde především

---

Jaroslav Kuchař - Vítejte v totalitě!

Vytvořeno 6. 4. 2016 5:30

 

Svoboda slova je poslední obrannou linií demokracie. Obzvláště v situaci, kdy už není koho volit a kdy je těžké domoci se spravedlnosti.

V poslední době se establishment může přetrhnout, aby omezil vliv nepohodlných jedinců i médií, kteří nemají ten správný názor. Kdyby nic jiného, je to jasný důkaz jeho slabosti a nervozity. Jasně to zviditelňují výroky a činy politiků po celé Evropě (viz můj předchozí blog), u nás například Ivana Gabala a z pohledu perzekuovaných zatčení A. B. Bartoše na demonstraci při jeho projevu a následné ukončení řádně ohlášené demonstrace.

 

Aby bylo jasno, nehájím názory ABB. Jsem dokonce na jeho seznamu „nepřátel“. Hájím ale jeho právo veřejně se vyjadřovat.

Rozumím námitce, že svoboda slova má své hranice určené zákonem (v politickém diskurzu především boj proti skutečnému extremismu). Kontruji ale, že mám veliké pochybnosti o těch, kdo v současnosti rozhodují o tom, co je nebo není za hranicí zákona. Mám silné pochybnosti o jejich motivech. Bez skrupulí těmito akty omezují svobodu slova a právo shromažďovací a dál eskalují napětí ve společnosti. Ti starší si dobře pamatují, co znamená, když je ve veřejném prostoru přípustný jen jeden „správný“ názor. A když se rozhánějí demonstrace. Kam to vede.

Jenže nejde bohužel jen o slabost a nervozitu. Je to zřejmý trend ústupu demokracie. A tak se s Ladislavem Mňačkem znovu ptám na úplně základní věc: Jak chutná moc… současným elitám?

 

Režimy s příznaky totality nejsou jen v Asii a Africe

Moc je schopnost ovládat myšlení, cítění a chování lidí. Pokud má být moc aplikována čistě demokraticky, musí jen a pouze nabízet svá řešení a koncepty svobodným a svéprávným občanům. Manipulace, lhaní, skrývání faktů a vytváření kasty „rovnějších“ jsou první příznaky totality; různé úrovně nátlaku, persekuce, či úplné potlačení jiných názorů jsou už čistým projevem totalitní moci.

O ministerském předsedovi (a ČSSD) jsme v tomto pohledu ztratili iluze nejpozději zveřejněním jeho emailů. O bývalých pravicových vládách a jejich partajích snad není ani potřeba mluvit. Demokrata abys pohledal. Stejně tak lze pochybovat o hnutí ANO. 

Ani ohlížení směrem západním nám nic nepřinese. Naděje, že se jedná pouze o „východní / českou bramboračku“ vzala za své v posledních měsících, kdy se „staré dobré demokratické“ Německo (přesněji: jeho politické elity) definitivně odkopalo. 

Pokud tedy mediální manipulace, lhaní, skrývání faktů, různé úrovně nátlaku či snaha o úplné potlačení jiných názorů jsou součástí agendy „demokratických“ vlád, musíme brát velmi opatrně jakékoli jejich tvrzení. To platí i pro s nimi spojená média a novináře / publicisty. 

Přiznejme si to konečně, i když je to bolestné a těžké: tzv. západní demokracie degeneruje. Jsme na sestupné trajektorii, která je čím dál strmější. Demokratické procedury již desítky let erodují a postupně selhávají. Moc se dostává z rukou lidu do rukou nevolených a nekontrolovaných elit. Stojíme (celá euroatlantická civilizace) nad propastí totality.

V celém světě, asi bez výjimky (Švýcarsko?), vládnou „Režimy“: mocenské struktury, které mají své cíle, agendu, pro něž jsou demokratické procedury přítěží a rizikem, snaží se je obcházet a postupně eliminovat. Základní vizí jejích protagonistů je trvalé udržení a růst moci. Dostat pod kontrolu vše, co by jejich moc mohlo ohrozit a vše, na čem se dá vydělat. Některé Režimy operují v nadnárodních úrovních a strukturách.

Tyto Režimy mají své skutečné elity, obslužné elity (například politiky), různé přisluhovače a patolízaly, kolaborující média a novináře, ale také mlčící většinu a samozřejmě nepřátele, kteří je buď domněle, nebo fakticky ohrožují. Agresivita těchto režimů se mění podle okolností vnitřních i vnějších. Poslední věc, kterou bychom měli udělat, je strkat hlavu do písku.

Připomeňme si Orwellova slova: „Války jsou vedeny elitní skupinou proti svým vlastním poddaným… Nová válka bude válkou globální, vedenou globální vládnoucí třídou proti občanům světa, s cílem udržet a přetvořit hierarchickou společnost tak, aby sloužila jejich vlastním zájmům“.

Petr Pithart (který asi pořád ještě věří jen v „českou bramboračku“ a na západ stále vzhlíží) ve své předmluvě ke knize Fareeda Zakarii: Budoucnost svobody, napsal: „A tak i když svobodu ztrácíme, není to dlouho vidět. Také proto lidé o ni znovu a znovu přicházeli a byli pak vždycky zaskočení: jak se to vlastně stalo? Kdy a kde to začalo? Jak to, že jsme si ničeho nevšimli, nic nebo jen málo proti tomu dělali?“ 

Naprosto přesný je i český egyptolog Miroslav Bárta, který se zabývá kolapsy civilizací (volná parafráze): „Příčinou kolapsu civilizací jsou ty faktory, které byly zpočátku motorem jejich růstu“. 

Co je extremismus z pohledu Režimů s totalitními tendencemi

Zpět ke svobodě slova. Pokud je takový Režim pevný v kramflecích, skutečná extremistická scéna ho nijak nevzrušuje. Jedná se o pár lidí, které zvládnou bezpečnostní služby s prstem v nose. Čím více ale ztrácí stabilitu, čím více se cítí ohrožen, tím více „extremistů“ se z čista jasna objevuje. Najednou jsou extremisté všichni, kdo nejsou „v souladu“. A tak má tuto nálepku Marie Le Pen ve Francii či AfD v Německu, Orbán v Maďarsku (pohled EU elit), stejně tak, jako PiS v Polsku… A u nás prakticky všechny dnešní „xenofobní“ a vlastenecké strany a uskupení. 

Slábnoucí Režim se odkopává právě tím, jak extremizuje a nálepkuje své odpůrce: teď je zde nový trend nazývat tato uskupení „antisystémová“. Nádhera. Jednička za PR! Podprahové sdělení je, že jsou a priori proti svobodě a demokracii. Jiná používaná nálepka: jsou proti „naší západní civilizaci“. Aha, ale proti které verzi naší civilizace? Proti vysněnému již neexistujícímu ideálu, nebo proti čím dál víc disfunkčnímu systému, který dnes naše civilizace představuje, tedy vlastně proti Režimu s totalitními tendencemi?

Vzhledem k výše uvedenému předpokladu mohou ale být čistě teoreticky tito „extremisté“ poslední nadějí skutečné svobody a demokracie (omlouvám se za značné zjednodušení ve snaze postihnout celkový trend; je zřejmé, že realita není takto černobílá). Historické paralely jsou přesto více než zřejmé.

 

Média jsou pro Režim vždy klíčová

Ovládání médií je nutnou podmínkou udržení moci jakéhokoli Režimu (připomeňme geniální strategii církve ve středověku). Ztráta mediálního vlivu je pro každý Režim obrovským rizikem, protože pak už zbývá poslední instance: síla. Co s tím v době internetu? Jak zatočit s nepohodlnými médii?

Nejdříve režimem byla ignorována, později označována za „konspirační“, což se ovšem ukázalo jako nedostatečné – minimálně od doby, kdy se ukázalo, že Bilderberg je přes 60 let trvající realitou. No a tak se využilo globálního protiruského mediálního tažení (jak citlivé a účinné v ČR vzhledem k osmašedesátému) a ejhle: zrodila se „proruská“ média. Ve skutečnosti tato média ovšem byla vždy primárně protirežimní. Většina z nich navíc existovala dávno předtím, než se Putin stal pro USA a EU (mediálním?) nepřítelem číslo jedna.

Znám osobně dva z majitelů těchto alternativních médií a opravdu je GRU neplatí. Jenže jsou pro Režim značně nepohodlná. A co s nepohodlnými? Zakázat, zrušit, mazat! Kdo nejde s námi, jde proti nám! Že Ivane… pěkně po bolševicku! 

Na koho tedy více platí slova spisovatelky Lenky Procházkové?

  • Ve jménu spravedlnosti páchají křivdu.
  • Jménem mravnosti hájí nemravnost.
  • Ve jménu zákona porušují zákon.
  • Ve jménu pravdy šíří lež.
  • Pod jménem cti jednají bezectně.
  • Ve jménu dobra slouží zlu.

 

Nic nového pod sluncem

Pokud vám, dříve narozeným, to připadá povědomé, nedivte se. Už jsme to zažili. A vypadá to, že zažíváme zas. Už zase nabyté svobody platí jen pro vyvolené, už zase se rozjíždí perzekuční aparát proti nepohodlným.

Rád bych v této souvislosti připomněl našim policistům, že ústy své odborové organizace (UBS) v roce 2011 vyjádřili toto:

V roce 1989 byla Policie (tehdejší Veřejná Bezpečnost) zneužita proti samotným občanům národa Československého. Tato situace se již nesmí nikdy, podotýkáme důrazně, nikdy opakovat. Pokud by mělo v budoucnu dojít k sociálním a občanským nepokojům občanů ČR proti jakékoli vládě a pokud při těchto možných protestech nebude docházet k naplnění skutkové podstaty trestných činů, policie ČR nesmí zakročit proti hlasu lidu (dle Ústavy a LZPS ČR).

Apelujeme na všechny příslušníky bezpečnostních sborů, aby se při své službě, při svém vystupování a zejména při výkonu ochrany zájmů chráněných zákonem, nenechali zastrašit a řádně si plnili své zákonné a morální povinnosti a cíle. Vnímáme toto prohlášení, jako morální a profesní povinnost a jako naplnění přísahy příslušníka Policie ČR. Policie je zde pro občany, NE pro politické strany. Proto konejme tak, jak nám ukládají zákony této země, Ústava ČR, Listina základních práv a svobod. Jsme přece také jen lidé a občané této země.

Chci věřit, že to platí pořád.

 

Je tento proces vratný?

Ano, je. Pořád je stále možné v rámci volebních procedur národních států znovu nastolit právo a demokracii. Je a bude to ale velmi obtížné, jak ukazují volební výsledky na Slovensku a v Zemských volbách v Německu. Migrační krize je ale velký urychlovač probouzení evropských národů z letargie, která není nepodobná hypnóze.

Na úrovni osobní – v zájmu mlčící většiny – je potřeba si přiznat, že pořád ještě existuje elitářská strategie „rozděluj a panuj“. Správnou reakcí je se spolu začít bavit, používat kritické myšlení a odložit ideologické brýle a předsudky. Hledat, co máme společného, ne co nás rozděluje. Prokázat svou dospělost. A pochopit, že opakem boje / války není mír, ale otroctví. Mír je všemi stranami respektovaná dohoda o hranicích a pravidlech.

Míra našeho zotročení bude úměrná tomu, nakolik podlehneme dogmatům a předsudkům. Míra naší svobody bude úměrná ochotě přijmout odpovědnost.

Jaroslav Kuchař

 

---

Nový světový řád a jeho čeští protagonisté (III.) Češi v Trilaterále

Autor: Adam B. Bartoš

 

"Úzká třístranná spolupráce v udržování míru, v řízení světové ekonomiky, při posilování hospodářského rozvoje a zmírňování chudoby ve světě zlepší šance na hladký a mírový vývoj globálního systému." (Trilateral Commission, Kjóto, 1975)

V minulých dílech jsme se věnovali nejprve obecné úvaze o Novém světovém řádu a o Češích ve významných funkcích a s velkým vlivem, kteří ale místo českých národních zájmů hájí zájmy nadnárodních korporací, mezinárodních bankéřů a světových elit a napomáhají tak, vědomě či nevědomky, zavedení jedné světové vlády.

K naplnění tohoto cíle bylo v euroatlantickém prostoru zavedeno mnoho různých skupin, think-tanků, organizací, klubů a institucí, které se - s různou mírou otevřenosti - k ustanovení světové vlády (často pod různými eufemistickými termíny) hlásí. V našem seriálu jsme se rozhodli věnovat se těm, ve kterých mají určité zastoupení někteří naši spoluobčané, vesměs bývalí či současní politici, finančníci či velcí podnikatelé a těm, které mají v České republice nějakou pobočku. Naším záměrem je zmapovat vazby protagonistů Nového světového řádu (NWO) do českého prostředí.

V druhém díle jsme se zaměřili na první z těchto organizací - skupinu Bilderberg - a připomněli si ty české návštěvníky těchto polotajných jednání, o kterých to je veřejně známo. Jsou jimi Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra, Jiří Pehe, Karel Kovanda a Michael Žantovský.

Je nám jasné, že ve skutečnosti mohlo být (a asi nejspíše i bylo) Čechů na Bilderbergu více, stejně jako to, že zmínění lidé tam mohli být častěji, než jsou ochotni přiznat. Například až po napsání předchozího dílu mne kontaktoval jeden ze čtenářů se zajímavou informací o tom, že Karel Schwarzenberg navštěvoval Bilderberg ještě jako rakouský občan už v letech 1979, 1980 a 1981, jak vyplývá ze starších seznamů účastníků schůzek

Tentokrát se zaměříme na další skupinu, která - ač má s předchozí mnoho společného - funguje jako samostatný subjekt s vlastními ambicemi a cíly. Vznikla z popudu téhož člověka, který stál u zrodu Bilderbergu a Rady pro vnější vztahy (CFR). A dokonce i čeští členové tohoto elitního spolku se leckdy překrývají s těmi, kteří dojíždějí na Bilderberg. Trilaterální skupina (Trilateral Commission) se ale často tváří o poznání otevřeněji, než tato její starší sestra. Členství je veřejné, stejně jako sborníky z výročních konferencí. Záměry ale zůstávají stejné - v dlouhodobém horizontu demontáž národních států ve prospěch celoplanetární vlády.

Trilaterální skupina (dále jen TC) sdružuje - podobně jako Bilderberg Group - významné osobnosti amerického a evropského politického a průmyslového světa, politologové, manažeři, akademici či filantropové. Oproti Bilderbergu měla ale od počátku ambici promlouvat i do asijských záležitostí, když stejnou měrou zahrnula i elity nejrpve Japonské a posléze vůbec asijsko-pacifické. Odtud název Trilaterální (tj. třístranná) komise, která se tudíž dělí na tři větvě - americkou, evropskou a asijskou.

TC vznikla v sedmsedátých letech z popudu Davida Rockefellera, který si přál dosavadní spolupráci starého a nového světa rozšířit o stále vlivnější asijskou část. Jejím cílem, jak se praví na oficiálních stránkách, bylo "svést dohromady zkušené lídry v soukromém sektoru, aby diskutovali o globálních tématech v době, kdy komunikace mezi Evropou, Severní Amerikou a Asií vázla".  

TC byla založena soukromými osobami, občany Severní Ameriky (USA, Kanada), EU a Japonska, aby posilovala spolupráci mezi těmito průmyslovými oblastmi. Měla tak vzniknout "neoficiální skupina na nejvyšší úrovni, která by byla schopná se společně dívat na klíčové problémy, kterým tyto tři oblasti čelí". Časem se rozrostla i o zástupce zemí jako je Mexiko, Indie či Čína.

V hlubší rovině pak bylo dalším smyslem vzniku skupiny vědomí toho, že USA už ekonomicky nejsou v tak unikátní vůdčí pozici, v jaké byly v době po druhé světové válce, a že je tudíž "potřebná taková forma sdíleného vůdcovství, která by zahrnovala i Evropu a Japonsko a byla schopná navigovat mezinárodní systém v dobách velkých změn".

Něco z historie

Když David Rockefeller TC v červenci 1973 zakládal, působil už v té době (od roku 1970) jako předseda Rady pro mezinárodní vztahy (CFR). TC je proto často vnímána jako odnož CFR, byť ona se tomuto spojení brání.

Rockefeller po založení komise pracoval v jejím výkonném výboru a byl předsedou severoamerické větve TC od poloviny roku 1977 až do listopadu 1991. Nyní je čestným předsedou TC.

Nápad založit podobný spolek vznikl na počátku sedmdesátých let. Už v roce 1972 Rockefeller, tehdy jako předseda představenstva a výkonný ředitel banky Chase Manhattan, na různých mezinárodních fórech mluvil o potřebě vytvoření mezinárodní komise pro mír a prosperitu. Tentýž nápad prezentoval ve stejném roce i na setkání Bilderbergu, kde byla myšlenka široce přijata.

První shromáždění TC svolal Rockefeller v červenci 1972 do New Yorku. Připojilo se kolem 250 účastníků, kteří byli Rockefellerem pečlivě vybráni, aby reprezentovali finanční a průmyslovou elitu.

Se zakládáním TC vydatně Rockefellerovi pomáhal jeho poradce v mezinárodních otázkách a profesor na Columbia University Zbigniev Brzezinski (člen CFR od roku 1965), původem Polák, který je českému publiku znám z několika zde vydaných knih.

Brzezinski (* 28. března 1928, Varšava) byl prvním ředitelem TC od roku 1973 do roku 1976. Do Komise se vrátil poté, co mu skončilo angažmá v Carterově administrativě, tedy v roce 1981. Pracoval pak ve výkonném výboru komise až do roku 2009.

Brzezinski je vedle Henry Kissingera a Samuela P. Huntingtona považován za šedou eminenci americké zahraniční politiky. V letech 1977 až 1981 pracoval jako bezpečnostní poradce amerického prezidenta Jimmy Cartera. Dnes působí jako politolog a akademik, ale i poradce různých amerických i mezinárodních firem, jakož i současného prezidenta Baracka Obamy.

Zajímavostí je to, že se oženil s praneteří Edvarda Beneše, sochařkou Emilií Annou Benešovou.

Vedle Brzezinského jmenoval Carter (na oplátku za to, že mu Rockefeller pomohl do křesla prezidenta) několik desítek členů TC na klíčové posty ve své administrativě. Zmíněného Huntingtona učinil například koordinátorem pro národní bezpečnost a Brzezinského zástupcem. Rockefellerova přítele Paula Volckera pak jmenoval za předsedu FEDu (i jeho nástupce, Alan Greenspan, byl členem TC).

TC je financována kromě prostředků Davida Rockefellera i z peněz Fordovy nadace či Nadace Charlese F. Ketteringa.

Struktura TC

TC má zhruba 390 členů, z toho americká větev má v současné době 120 (z toho Kanada 20 a Mexiko 13) představitelů, evropská pak 170. Japonská skupina měla původně 85 členů, ale když se rozšířila na další země regionu a v roce 2000 se tak přeměnila na asijsko-pacifickou větev, počet se zvýšil na 100 (zahrnuje tak nyní kromě Japonska i zástupce Koreje, Austrálie, Nového Zélandu, Indonésie, Malajsie, Filipín, Singapuru a Thajska).

Evropská větev TC se přesně kryje s Evropskou unií - zahrnuje ty země, které jsou členy EU a rozšiřuje se postupně o ty, které k EU přistupují. Jediná země, která není v EU, ale má svého člena v TC, je Norsko (protože se předpokládalo, že Norsko bude členem EU, ale v referendu v roce 1972, které se konalo před ustavujícími jednáními o TC, to jeho obyvatelé odmítli).

Evropská skupina TC členství stanovuje na základě kvót - Německo má kvótu 20 členů, Francie, Itálie a Velká Británie 18 členů, Španělsko 12. Zbývající země mají od 6 do 1 člena.

Zatímco seznam hostů Bilderberg Group je vždy tajný (a známe ho jen díky insiderům), seznam členů TC bývá na požádání předložen, případně je přímo ke stažení na stránkách www.trilateral.org. Členství totiž není nijak tajné a někteří čeští členové TC jej proto rádi přiznávají ve svém životopise (Vondra apod.).

Aby se prý uchoval neoficiální charakter TC, jsou členové, kteří dosáhnou nějaké funkce ve svých národních administrativách, vedeni k tomu, aby se na daný čas vzdali členství v TC. Toto pravidlo ale příliš nefunguje, protože Schwarzenberg i Vondra jsou stále vedeni jako členové TC, třebaže jsou v současné době ministry v české vládě.

Noví členové jsou vybírání údajně na národní bázi. Procedury, které určují rotaci a přijímání nových členů, jsou různé stát od státu. TC vedou tři předsedové (po jednom z každého regionu), místopředsedové a ředitelé, společně s výkonným výborem čítajícím 36 členů.

Původně byla TC založena na tři roky, později začala fungovat v rámci tzv. tříletých period (triennia). Ta současná má skončit roku 2012.

TC se schází několikrát ročně, má vždy své americké, evropské a asijské setkání a jednou do roka i setkání společné, které se, podobně jako u Bilderberg Group, koná vždy na jiném místě planety. Setkání ale nejsou tak tajná, TC má své webové stránky, kde je možné zjistit program konference či dohledat staré sborníky a projevy.

Regionální evropské shromáždění TC se svého času konalo i v Praze (v rámci rotace po zemích, které do dané větve spadají). Třídenní konference proběhla ve dnech 18. až 20. října 2002. Zdravici na něm pronesl i současný prezident Václav Klaus, tehdy ještě v pozici prezidentského kandidáta. Pozván byl i tehdejší předseda vlády za ČSSD Vladimír Špidla.

Cíle TC: Klišé a realita

"Úzká třístranná (trilateral) spolupráce v udržování míru, v řízení světové ekonomiky, při posilování hospodářského rozvoje a zmírňování chudoby ve světě zlepší šance na hladký a mírový vývoj globálního systému," píše se například v materiálech TC prezentovaných v roce 1975 v japonském Kjótu.

Jakkoli se TC ve svých vlastních materiálech hlásí ke vznešeným úkolům jako je šíření míru, prosperity a stability, jedná se o bezskrupulózní mocenskou kliku, která je schopná popřít i vlastní prohlášení, jak se ukázalo už v roce jejího založení.

Třebaže ji Rockefeller zakládal jako nástroj kooperace mezi západní Evropou, Amerikou a Japonskem, ve skutečnosti se lidé ze severoamerické větve TC podíleli na politických krocích, které měly poškodit jak západní Evropu, tak Japonsko.

Rockefellerův souputník Henry Kissinger totiž sehrál klíčovou roli v zinscenování dramatického zvýšení cen ropy v roce 1973, které se odrazilo na celosvětové ekonomice a vedlo k ještě většímu zadlužení zemí třetího světa. Rozvojový svět tehdy zakoušel nezvykle rychlý hospodářský růst a právě manipulací s cenami ropy a následnými ropnými šoky došlo nejen k jeho zastavení, ale k hospodářskému úpadku těchto zemí, které si musely vypůjčit další peníze z amerických soukromých bank, aby byly schopné splácet vysoké úroky. Ty v reakci na ropnou krizi FED (pod vedením člena TC) dramaticky zvýšil (ze 2 na 18 procent). Uměle navýšená cena ropy měla za cíl poškodit nejen rozvojový svět ale i rychle se rozvíjející ekonomiky Evropy a Japonska, které byly na ropě ze Středního východu závislé. Z přijatých opatření (jako byl například systém recyklace potrodolarů) pak přímo profitovala i Rockefellerova Chase Manhattan Bank.

„Nárůsty cen ropy byly důsledkem amerického vlivu na ropné státy a byly zinscenovány částečně v rámci výkonu ekonomické politiky namířené proti americkým ´spojencům´ v západní Evropě a Japonsku. Dalším rozměrem politiky Nixonovy vlády ohledně zvýšení cen ropy bylo dát - jejich prostřednictvím - novou roli americkým soukromým bankám v mezinárodních finančních vztazích," napsal k tomu Peter Gowan ve své knize "Globalizační hrátky".

Manipulace s cenou ropy v 70. letech je jen jednou, i když možná nejviditelnější ukázkou globálního vlivu této skupiny.  

Prominentní kritik globalistů, Alex Jones, ve svém filmu "Podraz jménem Obama" líčí Komisi jako "spiknutí snažící se získat kontrolu nad vládou USA k vytvoření nového světového řádu".

Mike Thompson, předseda Konzervativní Unie Floridy, kritizoval to, že se TC ve svých materiálech ohání termínem "závislost" (interdependence, myšleno v mezinárodních vztazích): "Komise klade důraz na ´vzájemnou závislost´ (interdependence), což je jen pěkný eufemismus pro jednu celosvětovou vládu."

Ve své knize "Radikální priority" poznamenal Noam Chomsky následující: "Nejspíše nejnápadnějším rysem nové (tj. Carterovy) administrativy je role, kterou v ní hraje Trilaterální komise. Hromadné sdělovací prostředky si toho v průběhu prezidentské kampaně všímaly jen minimálně - ve skutečnosti bylo propojení skupiny kolem Cartera a Komise nedávno vybráno jako ´nejlepší cenzurovaná novinka roku 1976 - (...) Všechna přední místa ve vládě - úřad prezidenta, viceprezidenta, ministra vnitra, obrany a financí - jsou držena členy Trilaterální komise a poradce pro národní bezpečnost byl dokonce jejím ředitelem. Mnozí nižší úředníci také přišli z této skupiny. To je velmi vzácné - tak snadno identifikovat soukromou skupinu, která přitom hraje tak významnou roli v americké administrativě."

TC se také významnou měrou podílí na evropské integraci, respektive unifikaci evropského kontinentu prostřednictvím EU.

Na svých webových stránkách TC otevřeně přiznává, že kromě svého angažma v Trilaterále mají mnozí členové evropské větve své závazky i ve věci evropského unifikačního procesu. "Myšlenka unifikace Evropy, která by tak hrála větší roli na globální úrovni, byla hnací myšlenkou od ustavení TC. Několik vůdčích postav TC úzce spolupracovalo s Jeanem Monnetem a měly prominentní role v budování Evropy."

V internetové prezentaci TC se také dočteme, že skupina cítí zodpovědnost za hledání řešení současné hospodářské krize, která postihla údajně celý svět. Mezi řádky můžeme číst volání po nových celosvětových institucích, které by problém vyřešily:

"Rostoucí ´vzájemná závislost´(interdependence), která tak zapůsobila na zakladatele TC v počátcích 70. let, se prohloubila v ´globalizaci´. Tato vzájemná závislost ale také zajistila, že současnou finanční krizi pocítili v každém národě a regionu. To zásadně otřáslo důvěrou v mezinárodní systém jako celek. Komise vidí v těchto neočekávatelných událostech silnější potřebu společného myšlení a vedení trilaterálními zeměmi, které (spolu s hlavní mezinárodními organizacemi) byly hlavními kotvami širšího mezinárodního systému. Pochybnosti o tom, zda a jak se toto prvenství bude měnit, se nesnižují, ba naopak - potřeba vzít v úvahu dramatickou transformaci mezinárodního systému se naopak zvyšuje. Jako se vztahy s ostatními zeměmi stávají stále vyspělejší - a moc více rozptýlená - i vedení úkolů původních zemí Trilaterály musí být prováděno spolu s ostatními a ve stále větší míře."

Aby TC kritiku ze strany antiglobalistů zmírnila, snaží se tvářit jako čitelná organizace a odmítá spojování s jinými globalistickými uskupeními, třebaže taková spojení jsou u ní prokazatelná.

V sekci "často kladené otázky" se tak například na dotaz, zda je TC vládní agenturou či částí OSN nebo zda je napojená na CFR, Bilderberg a další podobné instituce, píše:

"TC je nezávislá organizace. Není částí vlády ani Spojených států ani Spojených národů. Nemá žádné formální vazby na CFR, skupinu Bilderberg či na Brookings Institution nebo jiné takové organiazce, vyjma toho, že mnozí členové Komise jsou s organizacemi, jako jsou tyto, spojeni".

Češi v TC

Z aktuálního seznamu členů evropské větvě TC vyplývá, že v ní zasedá 5 Čechů a jeden Čechoslovák. Pro připomenutí uveďme, že TC není žádná mezinárodní organizace, kam by své zástupce Česká republika nominovala, ale čistě soukromá organizace Davida Rockefellera a jeho spolupracovníků, kteří oslovují jednotlivce v různých zemích s nabídkou členství.

Je proto jasné, že zmínění pánové v TC nezastupují ČR, ale dá se naopak hovořit o tom, že v ČR zastupují zájmy Davida Rockefellera a dalších proroků Nového světového řádu.

To je zvláště varovné u lidí jako je Alexandr Vondra nebo Karel Schwarzenberg, kteří jsou aktivními politiky, protože pak není jasné, zda na setkání vystupují jako soukromé osoby (jak by měli) a nebo zda na těchto setkáních zneužívají svého postavení, kterého se v české politice těší, a mluví za deset milionů Čechů, které z pozice ministra zastupují.

Zmíněnými členy TC jsou Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra, Jiří Kunert, Pavel Telička a Vladimír Dlouhý. Na seznamu najdeme i Gabriela Eichlera, který má americké a slovenské občanství, ale momentálně žije a působí v České republice.

Protože o Karlu Schwarzenbergovi a Alexandru Vondrovi jsme mluvili v minulém díle, zaměříme se tentokrát na další jména. Přesto bych ke zmíněným pánům rád učinil pár poznámek.

Karel Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg navštěvuje jednání TC často, víme například o tom, že se jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě účastnil v roce 2007 jejího jednání ve Vídni, kde měl i projev. Ve svém životopise o členství v TC nic neříká, na rozdíl od Alexandra Vondry, který tuto informaci veřejně přiznává.

Když byl tázán po svém návratu z Bilderbergu v roce 2008 i na své členství v TC, odpověděl Schwarzenberg: "Čas od času tam jezdím. Jako všechny konference a semináře je to někdy zajímavé a někdy nudné. Záleží na tom, kdo přednáší."

Na další otázku, proč se v Česku o tak významných organizacích jako je Bilderberg Group nebo Trilaterární komise nemluví a zda to není tím, že by šlo o tajná setkání, Schwarzenberg odvětil: "Vůbec (to nemá) žádné tajemné pozadí, probíhá to docela veřejně už čtyřicet nebo padesát let. Novináři zřejmě nejsou příliš zvídaví a zajímají se spíše o to, co se děje tady, než na mezinárodní půdě. Žádné tajemno v tom není."

Alexandr Vondra

Když se autor článku před časem ptal Alexandra Vondry, zda se zúčastní konference BG, zavedl Vondra řeč na TC: "Trilaterála měla teď meeting v Irsku, zván jsem tam byl, ale nejel. Myslím, že z ČR jel jen Dlouhý, možná Kunert. Kníže ani já ne...," odpověděl tehdy ještě jen senátor ODS, který se pár dní poté stal místopředsedou ODS.

Trilaterální komise se skutečně sešla 7. až 9. května v irském Dublinu na svém výročním zasedání. Jak bylo řečeno výše, Vladimír Dlouhý a Jiří Kunert jsou jejími členy. Vondra se ale narozdíl od nich setkání neúčastnil, protože dával přednost tehdy probíhající předvolební kampani. Zároveň si připravoval půdu pro místopředsednický post v ODS, takže z časových důvodů shromáždění v Dublinu "vypustil".

V SMS zprávě však dodal: "Ale obecně - Trilaterála je přeceňována. Je to tak trochu sbor důchodců," napsal poněkud překvapivě.

Osobně si myslím, že jakkoli může být věk členů komise vysoký (i samotní zakladatelé - Henry Kissinger a David Rockefeller jsou už důchodci), skupina má velký vliv. Vondrovo vyjádření je tak spíše potřeba chápat jako snahu o odpoutání pozornosti - snaží se říci, že TC je jen neškodná skupina akademiků ctihodného věku, ne něco, o co by se měli novináři zajímat.

Organizace je totiž obestřena řadou tajemství, což jejím členům v praktickém životě překáží a nálepky klubu spiklenců by se tak rádi zbavili. I Vondra se proto snaží celou věc (a své členství) zlehčit a navodit dojem, že Trilaterální komise je jen obyčejným klubem.

Vladimír Dlouhý

Dalším členem TC, který shodou okolností v tuto chvíli spolupředsedá evropské větvi, je bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953, Praha).

Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze a v letech 1977–1978 nedokončil studia MBA na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii. To, že se dostal na západní univerzitu, není nijak zvláštní, když víme, že byl v letech 1977 až 1989 členem KSČ.

V letech 1980 až 1982 vystudoval na Karlově univerzitě postgraduálně obor matematická statistika a pravděpodobnost.

V letech 1977 až 1983 přednášel na VŠE, od roku 1984 do roku 1989 byl zaměstnán v Prognostickém ústavu, kde po jistou dobu působil jako zástupce ředitele.

V letech 1989 až 1992 byl ministrem hospodářství ČSFR, v letech 1992 až 1997 pak ministrem průmyslu a obchodu ve vládě Václava Klause.

Patřil k výrazným postavám Občanské demokratické aliance (ODA) (1991-1998), jejímž byl i místopředsedou. Svoji politickou kariéru ukončil v roce 1998.

Od roku 2000 přednáší jako vysokoškolský učitel na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a od roku 2008 působí na Katedře ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, kde vyučuje předmět makroekonomie. Je členem Vědecké rady Nádohospodářské fakulty.

Od září 1997 dodnes pracuje jako mezinárodní poradce investiční banky Goldman Sachs poskytující služby v oblasti investičního bankovnictví, cenných papírů a řízení investic se zaměřením na region střední a východní Evropy.

V letech 1998 – 2010 pracoval jako poradce a konzultant firmy ABB pro východní a střední Evropu (Asea Brown Boveri, přední světová firma poskytující technologie pro energetiku a automatizaci umožňující energetickým a průmyslovým podnikům zvyšovat výkonnost při současném snížení dopadu jejich činnosti na životní prostředí). V současné době působí rovněž jako předseda Skupiny poradců Chayton Capital (Londýn), Meridiam Infrastructure (Paříž) a jako člen Rady ředitelů společnosti KSK Power Ventur v Hyderabadu (Indie).

Dlouhý je členem dozorčí rady Illinois Institute of Technology v Chicagu a členem Evropské skupiny poradců Mezinárodního měnového fondu (MMF).

V roce 2009 se chvíli spekulovalo o tom, že by se stal českým eurokomisařem.

Vladimír Dlouhý patří k okruhu lidí kolem exprezidenta Václava Havla. Je pravidelným účastníkem Fora 2000.

Jiří Kunert

Dalším členem Trilaterální komise je bývalý šéf Živnobanky, český ekonom a bankéř, generální ředitel UniCredit Bank ČR Jiří Kunert (* 31. ledna 1953).

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Poté pracoval od roku 1976 v Československé obchodní bance a v letech 1982 až 1986 v londýnské pobočce Živnobanky. V roce 1986 se zde stal náměstkem ředitele pobočky.

Později působil jako poradce federálního ministra financí (1986-1988). V roce 1988 byl jmenován vrchním ředitelem Živnostenské banky n. p. a od roku 1992 zastával pozici předsedy představenstva Živnostenské banky, a. s.

V roce 2001 přijal nabídku na post předsedy představenstva slovenské Unibanky (akcionářem UniCredit) a v roce 2003 se opět vrátil do čela Živnostenské banky. Spojením Živnostenské banky, a. s., a HVB Bank ČR v listopadu 2007 vznikla UniCredit Bank Czech Republic, a. s. V současné době zastává pozici předsedy představenstva a generálního ředitele UniCredit Bank Czech Republic, a. s.  Je zároveň prezidentem České bankovní asociace (byl i jejím zakládajícím prezidentem v roce 1990).

Podobně jako Dlouhý byl členem Národní ekonomické rady vlády Mirka Topolánka (NERV), byť jen na tři měsíce.

I Kunert má komunistickou minulost, v dubnu 2009 vyšlo najevo, že byl v 80. letech 20. století vědomým ideovým spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Kunert absolvoval s řídícími důstojníky desítky schůzek, na kterých StB předával analýzy ekonomické situace či hlášení o představitelích finančních institucí na Západě (např. Bankers Trust, Barclays Bank, Lloyds Bank, National Westminster Bank). V roce 1983 dokonce prolomil bankovní tajemství a předal řídícímu důstojníkovi údaje o pohybech na kontě pracovníka exportní firmy Exico Miroslava Šebka.

Kunert je zakládajícím členem české pobočky Rockefellerovy Council for Foreign Relation, která má zastoupení ve všech státech. Například nedávno (březen 2009) zde přednášel na téma Světová krize.

Je též členem výkonné rady Národního výboru ICC ČR, a členem poradního sboru BDO CS s. r. o.

Pavel Telička

Pětici českých trilaterálistů uzavírá Pavel Telička (* 24. srpna 1965, Washington, USA), český lobbista, někdejší diplomat a člen Evropské komise.

Telička pochází z rodiny českého komunistického diplomata Františka Teličky, který v době jeho narození působil v kubánském oddělení Velvyslanectví ČSR ve Washingtonu.

V roce 1986 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. I Telička vstoupil do KSČ a pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČSSR.

V letech 1991 až 1995 pracoval ve Stálé misi České republiky při EU. V roce 1998 se stal náměstkem ministra zahraničí a v roce 1999 1. náměstkem ministra a státním tajemníkem pro evropské záležitost.

V době přístupových rozhovorů o vstupu České republiky do Evropské unie vedl český vyjednávací tým a poté se stal velvyslancem a vedoucím Stálé mise ČR při EU.

V roce 2004 byl za Českou republiku krátce členem Prodiho Evropské komise. Proti Teličkově jmenování eurokomisařem se neúspěšně stavěla KDU-ČSL, která kritizovala jeho komunistickou minulost. Na starosti měl protfolio zdravotnictví a ochrany spotřebitelů.

V prosinci 2004 spoluzaložil lobbistickou firmu BXL Consulting v Bruselu, které je spolumajitelem a ředitelem. BXL poskytuje poradenství ve věcech vztahů s EU, převážně se zaměřuje na velké společnosti.

Telička často koketuje s politikou, i když se zatím všem nabídkám na kandidaturu ve volbách bránil. Odmítl nabídku tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, aby se stal volebním lídrem ČSSD v Praze, později odmítl i stejnou nabídku integrovaných stran SNK a ED.

Před jarními volbami do Poslanecké sněmovny podporoval Věci veřejné a s nimi také v současné době spolupracuje - za 140.000 korun měsíčně poskytuje poradenství ministrovi dopravy a šéfovi VV Vítu Bártovi, s Bártou a jeho náměstky je prý denně v kontaktu, tvrdí média.

Mezi významné české klienty Teličkovy BXL patří například uhlobaron Zdeněk Bakala či finančník a jeden z nejbohatších čechů Petr Kellner (PPF).

"Telička často přímo vystupuje za realitní společnost RPG Byty, která pracuje pro podnikatelskou skupinu Bakaly. Například v roce 2005 byl také najat, aby vyřešil v Evropské komisi problémy se stížností Penty na nedovolenou podporu při prodeji OKD," citují média v souvislosti se střetem zájmů předsedu Sdružení nájemníků Byty OKD Romana Macháčka.

Telička je také ředitelem těžební společnosti NWR, která patří do Bakalovy skupiny RPG Industries.

Bakala totiž významně podniká v oblasti dopravy a nájemního bydlení (RPG Byty vlastní 44 000 bytů OKD) a Telička se stal poradcem právě na ministerstvech, která mají tyto oblasti ve své kompetenci. Vedle poradenství Bártovi funguje totiž Telička i jako poradce ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského (také VV).

Jak ve své knize "Utajená zákulisí" poznamenal bývalý diplomat Miroslav Polreich, Telička působí také jako lobbista kubánských emigrantů při EU, což je obzvláště pikantní, když  víme, že jeho otec (Telička st.) dříve za Československo diplomaticky zastupoval Castrovu Kubu v USA a byl tak placen kubánským ministerstvem zahraničí.

Telička se v roce 2001 stal čestným členem Výboru Dobré vůle, o dva roky později ho tehdejší prezident Václav Havel odměnil medailí za zásluhy za integraci České republiky do EU a tentýž rok i pamětní medailí Krále Jiřího z Poděbrad za šíření míru, bezpečnosti a rozvoje porozumění mezi evropskými národy.

Je externím spolupracovníkem Střediska evropské politiky (EPC) a členem správní rady asociace Naše Evropa (Notre Europe). Vedl také kurzy o evropské integraci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy nebo na Sciences-Po v Dijonu.

V červenci 2005 byl jmenován evropským koordinátorem jednoho z prioritních projektů v rámci transevropských dopravních sítí, projektu železničního koridoru v Pobaltí.

Gabriel Eichler

"Nejnovějším" československým členem TC je Gabriel Eichler. Původem Slovák, občanstvím pak Američan, ale momentálně člověk podnikající a žijící v České republice, finančník a zakladatel investiční společnosti Benson Oak.

Narodil se v roce 1950 v Bratislavě, v Československu získal středoškolské vzdělání, vysokoškolské pak v USA a západní Evropě, kde žil v letech 1968 až 1990. Zastával vedoucí manažerské funkce v bankovnictví a v průmyslu v USA i v Evropě.

První zkušenosti s mezinárodním bankovnictvím získal u Bank of America, kde strávil patnáct let. Polovinu z toho v ústředí banky ve Spojených státech a polovinu jako generální ředitel Bank of America pro Francii v Paříži, Rakousko a východoevropskou divizi ve Vídni a Frankfurtu. Jako hlavní mezinárodní ekonom odpovídal za hodnocení rizika více než 100 zemí, byl členem Rizikového výboru země při vytváření místních směrnic, rozhodnutí týkajících se portfolia a suverénních restrukturalizací závazků, a radil vrcholovému vedení v globálních ekonomických a politických otázkách. Byl předsedou nebo členem několika suverénních mezinárodních komisí pro restrukturalizaci závazků.

Po odchodu z Bank of America strávil rok jako společník v EVP, v soukromé americké kapitálové skupině.

Do ledna 2001 byl Eichler předsedou představenstva, presidentem a generálním ředitelem Východoslovenských železáren, největší železářské společnosti ve střední Evropě. "Na žádost bankovních věřitelů společnosti vyvedl slovenskou společnost z pokraje bankrotu, byl autorem její finanční a provozní restrukturalizace, obnovil její rentabilitu a poté dojednal prodej jejího železářského podnikání společnosti US Steel," píše se v jeho oficiálním životopise.

Mezi roky 1994 a 1998 byl místopředsedou představenstva a do konce roku 1996 generálním ředitelem společnosti ČEZ. Byl místopředsedou dozorčí rady ČSOB (největší české banky), členem dozorčí rady České pojišťovny (největší české pojišťovny) a Slovenské spořitelny (největší slovenské banky), členem představenstva EastWest Institute a americké Atlantické rady.

Počátkem devadesátých let radil československé vládě s ekonomickou transformací. Oslovil ho tehdejší ministr průmyslu Vladimír Dlouhý (člen TC, viz výše), který hledal přes Světovou banku lidi československého původu ve vyšších funkcích v ekonomické sféře.

"Víte, kromě jiných věcí jsem byl členem Atlantické rady Spojených států, kde jsem vedl skupinu transformace zemí. Měl jsem jisté znalosti a
 taky zkušenosti z Chile, Tchaj-wanu, Nového Zélandu, Izraele nebo Jugoslávie. Přemýšleli jsme o souhrách politiky a ekonomiky, co funguje a co nefunguje, a když se tady otevřela možnost podílet se na transformaci, pustil jsem se do toho," popsal své zkušenosti v jednom z rozhovorů.

Nyní Gabriel Eichler prostřednictvím své firmy investuje desítky miliard korun do českých i zahraničních firem. Stojí za rozmachem společnosti Grisoft, investoval do firem ETA či Bochemie (výrobce značky Savo).

Eichler je častým účastníkem Havlových konferencí Forum 2000.

Převzato- http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/408-novy-svetovy-rad-a-jeho-cesti-protagoniste-iii-cesi-v-trilaterale.aspx

---

Lidstvo čeká velká změna. Spoléhejte jen na sebe, ne na stát, varuje Cílek

3. 5. 2013 21:01

JINÝMA OČIMA Nynější krize není jedna z obyčejných, které za čas přejdou. Proto dělá dobře ten, kdo se připravuje na blížící se změny, jelikož svět už nebude nikdy jako dřív. Publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek v úvodníku květnového časopisu Vesmír doporučuje osobní, komunitní i národní strategii, jak by bylo nejlépe si v nejbližších letech počínat.


Popisek: Václav Cílek

Důsledky ekonomické krize, s nimiž se vyspělý svět už více než pět let potýká, vedou i k takovým zamyšlením, zda nás v blízké budoucnosti nezačnou sužovat energetické a časem třeba i potravinové problémy. Současná společnost zatím žije od sklizně ke sklizni a nerealisticky očekává, že nedostatkovou komoditu vždycky někde koupí. Tomuto tématu se v květnovém čísle časopisu Vesmír věnuje publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek.

„Předpokládám, že vstupujeme do závěrečné fáze transformačního období, které začalo někdy koncem rozvinuté industrializace (zhruba kolem roku 1890) a v kaskádě událostí se proměnilo dvěma světovými válkami a globalizací. Současná transformace by měla být procesem dvaceti až třicetiletým, měla by představovat určitý návrat do stavu před anomálními desetiletími 1950 až 2010,“ uvádí Václav Cílek.

Politika a ekonomika, trh s komoditami a klimatické změny

Ve zmíněném procesu je možné rozeznat tři základní vrstvy. „Úplně nahoře v rychlém a proměnlivém tempu se odehrává politika a ekonomika. Je to nejviditelnější a nejreflektovanější část reality, při které se trendy často mění ve své opaky. Uprostřed vrstev je nová situace na trhu s komoditami, zejména ropou a obilovinami. A to celé podkládá systém klimatických změn a proměn přírodního, demografického i sociálního prostředí,“ vysvětluje Václav Cílek.

 

 

Připomíná přitom knihu „Tři svíce za budoucnost“, v níž se osmatřicet autorů pokoušelo z různých úhlů zamyslet nad světem a snažilo se mu porozumět. „Sami mezi sebou jsme těžko hledali konsensus, protože s energetikou, politikou či ekonomikou se stejně jako s počasím může dít cokoli,“ upozorňuje publicista s tím, že lze nakonec při určitém zjednodušení přece jen nalézt alespoň částečnou shodu.

Osobní strategie by měla sestávat z péče o zdraví a z rodinného zázemí

Týká se názoru, že změna, která lidstvo čeká, bude velká, ale bude rozložena na delší dobu, takže se s ní bude možné za použití dobré nálady a komických prvků vyrovnávat. Ale tento svět už nikdy nebude jako dřív. „V našich podmínkách očekáváme těžkosti, ale ne katastrofu. Část těchto těžkostí, možná dokonce větší část, se bude odehrávat v naší hlavě. Díky tomu všemu lépe pochopíme minulost, vztah k půdě a potravinám i pocity lidí, které znárodnění či měnová reforma na čas ožebračily,“ konstatuje Václav Cílek.

A pro budoucí chování doporučuje následující tři strategie. „Osobní strategie by měla sestávat z péče o zdraví (nemoc je drahá), vybudování si odolné mentality a rodinného zázemí (děti jako penzijní fond). Také kus nějakého duchovna se vždy může hodit. Bez ohledu na to, zda dojde, či nedojde k renesanci jaderné energie, je možné, že opět vzroste význam manuální práce,“ zamýšlí se popularizátor vědy.

Je třeba se spolehnout sám na sebe a neslibovat si nic od státu

Druhá ze strategií – komunikativní – spočívá ve vytvoření sítě neoficiálních i oficiálních vládních a zejména nevládních organizací a lokálních ekonomik. „Globalizace však není na odpis, banány si nevypěstujeme a ropu nenatěžíme. Budoucnost je spíš v kombinaci chytrých globálních a chytrých lokálních postupů,“ podotýká Václav Cílek.

Národní strategii pak člení na tři fáze. „Nejprve je nutné unavit se nadáváním na českou politiku, poté si od státu nic neslibovat a spolehnout se na sebe a své bližní, nakonec s tím něco udělat,“ nabádá klimatolog a poukazuje na to, že tato krize nemá jednu příčinu, ale hned celý průvod – erozi půd, poruchy hydrologického cyklu, černání Arktidy, dluhy, ztrátu rukodělnosti, zhloupnutí většiny médií, školní systém, lenost myslet a pracovat atd.,“ vypočítává klimatolog.

Stačil by nám obyčejný fungující stát jako u západních sousedů

Protože je příčin tolik, musí mít krize i stovky dílčích řešení. „Neexistuje jeden lék, ale společný léčivý pohyb v mnoha směrech. Něco vymyslíme sami, něco odkoukáme od menších, spřízněných národů, jako jsou Bavoři nebo Bělorusové. Co považujeme za přiměřené situaci: nedělat dluhy, neprodávat půdu, spolehnout se hlavně na sebe, být milý k ostatním. Vlastně to všichni dobře vědí, jen se neradi loučí s iluzí bezstarostného blahobytu,“ míní Václav Cílek.

„Kdybych měl říct nějakou strategii na vládní úrovni, tak si nepředstavuji nějaké velké investice nebo reformy, ale obyčejný fungující stát. Mohu uvést příklad z Německa: ceny energie z obnovitelných zdrojů rok od roku klesají. Němci to mají nastavené tak, že každým rokem monitorují, jak se vyvíjejí ceny a podle toho nastavují výši podpory. Podobně Světové ekonomické fórum v Davosu v globální zprávě rizika pro rok 2012 zmiňuje flexibilní formu řízení,“ připomněl pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek.

Nezbytné je monitorovat zavedené zákony, a ty chybné opravit

„Víme, že svět je složitý, a zákony, které budou přijaté, budou v něčem chybné. Není jiná šance, jak se to dozvědět, než je zavést. Ale aby byly minimalizované škody, tak k tomu zákonu nebo nějaké vyhlášce zavedeme průběžné monitorování a když se zjistí, že něco je chybně, tak musí přijít rychlá oprava. To znamená, že i český stát může fungovat docela dobře. Stačí, kdyby fungoval tak, jak má, a přidal k tomu ještě dobrý stupeň monitoringu a rychlou nápravu nejhorších chyb,“ myslí si Václav Cílek.

Politika a společnost JINÝMA OČIMA

---

...doporučené externí odkazy

ac24

zvedavec

svobodné noviny

---

...tip na stránku 

 

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na