Nevěřte Putinovi, zní z USA. Prestižní deník varuje před Kremlem

Aktualizováno 15:29 03. srpna 2016, 15:01 — Autor: MB, EuroZprávy.cz

Více než měsíc se americký ministr zahraničí John F. Kerry snaží tlačit režim ruského prezidenta Vladimira Putina, aby přijal to, co by pro Moskvu představovalo kýženou dohodu o Sýrii, konstatuje úvodník serveru Washington Post. Vlivný americký deník v něm tvrdě zkritizoval politiku vlády USA vůči syrskému konfliktu a ruskému angažmá v něm.

 

Více než měsíc se americký ministr zahraničí John F. Kerry snaží tlačit režim ruského prezidenta Vladimira Putina, aby přijal to, co by pro Moskvu představovalo kýženou dohodu o Sýrii, konstatuje úvodník serveru Washington Post. Vlivný americký deník v něm tvrdě zkritizoval politiku vlády USA vůči syrskému konfliktu a ruskému angažmá v něm.

 

Rusko má jiné ambice

Příslušnou dohodou by Spojené státy podle washingtonského deníku přistoupily na dlouhodobé volání Moskvy po společné operaci proti syrským povstalcům, kteří jsou považováni za teroristy, výměnou za příslib Kremlu, že se zasadí za ukončení bombardování vybraných oblastní země letectvem režimu Bašára Asada.  

Úvodník přitom varuje, že by šlo o natolik zásadní ústupek Putinovi, že i někteří vysocí představitelé Obamovy administrativy neskrývají své obavy. V rozhovoru s reportérem Washington Post Davidem Ignatiusem tak například ředitel amerického Národního zpravodajství James R. Clapper junior vyjádřil pochybnost, zda lze vůbec od Ruska očekávat, že splní jakýkoliv slib daný ohledně Sýrie.  

"Nepochybně se ukázalo, že Putin má jiné ambice," pokračuje prestižní deník. Dodává, že namísto toho, aby se Rusko spokojilo s částečným vítězstvím, které mu Kerry nabízí, spojilo se s Asadovým režimem v nové kampani s cílem vyhnat protirežimní síly z Aleppa, největšího města v zemi, což by v zásadě mohlo znamenat vítězství v občanské válce.     

Minulý týden Moskva jednostranně oznámila, že vytváří čtyři ústupové koridory z rebely kontrolovaných oblastí a vyzvala tamních 300 tisíc civilistů i ozbrojené bojovníky, aby se těmito cestami evakuovali, připomíná americký server. Doplňuje, že Rusové naznačují, že každý, kdo zůstane, bude nemilosrdně zničen. Daná ofenziva již podle úvodníku probíhá - poslední přístupová cesta na povstalci kontrolované území byla odříznuta již před třemi týdny a režimní síly systematicky bombardují tamní zbylé nemocnice a další zdravotnická zařízení.      

"I mluvčí (amerického) ministerstva zahraničí museli přiznat, že ruská operace, kterou Kreml cynicky popisuje jako humanitární misi, nebyla ničím jiným než ráznou výzvou opozici, aby se bezpodmínečně vzdala, což ignoruje probíhající politický proces podporovaný OSN a porušuje rezoluci Rady bezpečnosti," zdůrazňuje Washington Post.   

Povstalci odpověděli velkou ofenzivou s cílem prolomit obklíčení Aleppa, pokračuje prestižní deník. Připomíná, že v pondělí, které bylo dle rezoluce OSN číslo 2254 termínem pro uzavření dohody o politické transformaci Sýrie, proběhly v zemi jedny z nejtěžších bojů za letošní rok.   

Opakovaných výhružek se Moskva nebojí

Podle úvodníku se zdá, že Putin opět Obamovu administrativu zaskočil, stejně jako v září loňského roku, kdy Rusko v Sýrii rozmístilo své jednotky. V pátek tak Kerry prohlásil, že telefonoval do Moskvy a žádal vysvětlení jejího postupu v Aleppu, který dle jeho názoru představuje riziko totálního ukončení současné míry spolupráce, pokud se skutečně jedná o ruskou lest. Ministr však zatím neobdržel žádnou odpověď, zdůrazňuje Washington Post.  

"Toto jsou důležité dny pro zjištění, zda Rusko a Asadův režim hodlají, spolupracovat s OSN, či nikoliv. Dosavadní poznatky jsou velmi, velmi znepokojivé," cituje komentář Kerryho reakci.

Čtěte také: sankce proti rusku

Putin podle washingtonského deníku bohužel nemá žádný důvod brát Kerryho varování vážně. Americký ministr zahraničí totiž opakovaně deklaroval, že Rusko musí spolupracovat, nebo pocítí důsledky, například americký plán B pro Sýrii, připomíná úvodník. Dodává, že Moskva si nikdy z tohoto bezzubého tlaku nic nedělala, přičemž Kerry neodpovídal slibovanými důsledky, ale novými apely ke spolupráci a dalšími americkými ústupky.    

"V průběhu několika hodin, několika dní uvidíme, že se dynamika (Ruska) může změnit," uvádí Washington Post Kerryho pondělní slova. V té souvislosti kritizuje, že šéf americké diplomacie vydal téměř to samé prohlášení již před půl rokem.



Zdroj: http://zahranicni.eurozpravy.cz/blizky-vychod/164375-neverte-putinovi-zni-z-usa-prestizni-denik-varuje-pred-kremlem/

---

Japonci mění kurs na Rusko. V USA začíná panika

Zveřejněno 25. 2. 2016 20:50 | napsal/přeložil Alena Bajowa 

Letos v květnu by měl japonský ministerský předseda Šinzó Abe přijet do Ruska na neoficiální návštěvu. Tato myšlenka vznikla v listopadu loňského roku na summitu skupiny G20. Podle mne se jedná o dobrý nápad, jak zlepšit vztahy takříkajíc „zpovzdálí“. Ne vrhnout se do věci po hlavě a požadovat hned podepsání oficiální mírové smlouvy a uznání Kuril za součást Ruska.

Po letech napjatých vzájemných vztahů Ruska s Japonskem se v poslední době konečně začínají objevovat náznaky oteplení. Hegemonistickým Američanům, zvyklým mít spojence po celém světě, se to samozřejmě příliš nezamlouvá. Má ale Washington důvody k panice?

Letos v květnu by měl japonský ministerský předseda Šinzó Abe přijet do Ruska na neoficiální návštěvu. Tato myšlenka vznikla v listopadu loňského roku na summitu skupiny G20. Podle mne se jedná o dobrý nápad, jak zlepšit vztahy takříkajíc „zpovzdálí“. Ne vrhnout se do věci po hlavě a požadovat hned podepsání oficiální mírové smlouvy a uznání Kuril za součást Ruska.

 

 

Je jasné, že americký prezident se ihned pokusil odradit japonského premiéra od cesty do Ruska a zdůvodňoval to tím, že „teď na to prostě není doba“. Naštěstí se Japonci nenechali „přesvědčit“ a „důvody“ americké vlády prostě nepřijali. Pochybuji, že byl Obama po skončení neplodných jednání se Šinzó Abem spokojen.

Takže – mají USA nějaký důvod k znepokojení? Myslím, že se může v krátké době objevit, navíc v době, kdy to Spojené státy budou nejmíň čekat. I když Obama jistě od japonských kolegů nečekal ani to, co se děje právě teď.

USA tendenci vývoje směrem ke sbližování Ruska s Japonskem úzkostlivě sledují již delší čas. A ještě víc je pro ně alarmující, že iniciátorem oživení těchto vztahů je japonská strana.

Existují dobré vyhlídky na další pokrok v jednáních – a to okamžitě ochladí americko-japonské vztahy. Přitom pro USA je Japonsko důležitým spojencem v asijsko-tichomořské oblasti. Ukazuje se tak, že zatímco se Spojené státy snaží udržet si svůj vliv na Blízkém východě, Rusko je „přímo pod nosem“ připravuje o nejvýznamnější „páku“ vlivu na Čínu.

Stejně tak je zřejmé, že Washington by rád „honil všechny zajíce najednou“, ale že se mu při nejlepší vůli nepodaří ani „ukočírovat“ všechny lídry světové arény a zabránit jejich rozvoji. A pokud k tomu přidáme zřetelnou vůli Tokia sblížit se s Moskvou, bude pro USA těžké udržet si svůj vliv na efektivní úrovni.

Alena Bajowa

Zdroj: Politikus.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

---

Přepisování historie na vrcholu: slovo „sovětský“ zmizelo z článků ČTK o osvobození

Zveřejněno 8. 5. 2016 16:36 | napsal/přeložil ea24

                    

Veřejnoprávní Česká tisková kancelář a další média v České republice v souvislosti s výročím osvobození země před 71. lety pokračují v přepisování výsledků druhé světové války. Dělají to plíživě: každým rokem lze sledovat „salámově“ prováděnou změnu slovníku v článcích připomínajících tuto zcela zásadní událost v historii lidstva. Sovětský svaz a Rusko musejí být vykreslovány výhradně v negativním světle nebo zcela ignorovány, zatímco „spojenci“ jsou za každou cenu podsouváni coby ti jediní, které musíme oslavovat.

Antiruská propaganda v podání ČTK nabrala obrátky v souvislosti s příjezdem motorkářské skupiny Noční vlci na Václavské náměstí v sobotu 7. května. „Zhruba šedesátičlenná skupina Nočních vlků, kteří jsou kritizováni za nacionalismus, přijela do Prahy od Vídně,“ napsala ČTK v tomto článku, nadepsaném „Kontroverzní Noční vlci projeli Prahou, vážné incidenty nebyly“.

 

V dřívějších článcích ČTK Noční vlky opakovaně spojovala s údajným „pravicovým radikalismem“ (a proto se členové skupiny vyznačují mimo jiné sovětskou symbolikou… – pozn. ea24).

Za pozornost stojí fakt, že v celém textu není přesně uveden důvod, proč skutečně Noční vlci přijeli do střední Evropy. A je očividné, jak si redaktoři dávali pozor, aby nepoužili slova „sovětský“ nebo dokonce „osvobození“. V textu tato slova nenajdete, zato se dočtete, jak se na Václavském náměstí mávalo „ukrajinskými, americkými a českými vlajkami, vlajkou EU a NATO“.

Ještě horší, skrytý případ rusofobie se v servisu ČTK objevil v neděli 8. května v souvislosti s připomínkou 71. výročí „konce druhé světové války“. Tento článek, nadepsaný titulkem „Politici a další lidé oslavili na Vítkově výročí konce války“, představuje oficiální zpravodajský text ČTK o připomínce výročí v České republice.

V celém textu není rovněž ani jednou zmíněno slovo „sovětský“, zatímco titulní fotografie zachycuje průjezd džípů s belgickou a americkou vlajkou. K textu je také připojena oslavná fotogalerie konvoje s americkými veterány a symbolikou Spojených států.

A nejen USA, článek také čtenáři plíživě vnucuje význam Velké Británie, když zdůrazňuje, že otec kardinála Duky působil ve Velké Británii u bombardovací perutě a v přímé souvislosti s tímto faktem připojuje Dukovu citaci. „Považuji svou přítomnost zde jako vyjádření úcty a vděčnosti těm, kteří dokázali za tuto zemi položit život, za ni bojovali a vrátili nám svobodu."

Jestliže má někdo tendenci mávnout zde rukou s tím, že „je to jen ČTK“ a že jsou tady horší případy, jako je Česká televize, je třeba zdůraznit, že právě ČTK je mnohdy původním zdrojem informací v tuzemském mediálním prostoru a jejího servisu využívají bezmála všechna plošná média u nás – mimo jiné právě i ČT. Uvedený text převzala řada z nich, včetně například Deníku.

Úkolem těchto dnů tak má být nejen vzpomínka na padlé hrdiny, ale také bojovat se snahou vymazat z paměti národa skutečnost, že Československo osvobodila a naše životy umožnila žít především Rudá armáda, tedy ozbrojené síly Svazu sovětských socialistických republik(ea24)

Koláž: mikaf, Eurasia24.cz

---

USA se vydaly cestou rozpoutání světové války

Zveřejněno 5. 5. 2016 10:31 | napsal/přeložil Viktorija Kuzmenko

Eurasia24.cz přináší a doporučuje k přečtení překlad rozhovoru s poradcem prezidenta Ruské federace Sergejem Glazjevem.

„Klíčem k odvrácení války je uskutečnění myšlenky našeho (ruského) prezidenta, který za cíl vyhlásil vytvoření společného prostoru rozvoje od Lisabonu až po Vladivostok. Chtěl bych naše evropské partnery, ale také partnery na východ a na jih od Ruska, přesvědčit o nutnosti vzájemné spolupráce, a to nikoli vydíráním a hrozbami, ale realizací vzájemně výhodných projektů, propojením našich ekonomických potenciálů – vše při zachování a respektování suverenity všech států.“

Na Moskevské státní technické univerzitě silniční a železniční dopravy (MADI) se konala videokonference zástupců předních technických vysokých škol, které se zúčastnil i poradce prezidenta Ruské federace pro oblast regionální ekonomické integrace Sergej Glazjev. Po vyčerpání programu konference se Glazjev setkal s novináři. Zpravodajka portálu Lenta.ru zachytila jeho odpovědi na otázky účastníků setkání, dotýkající se aktuálních problémů.

 

Východisko ze současné ekonomické krize je v plánované ekonomice

Současný svět si nelze představit bez plánování, vždyť vědeckovýzkumný a inovační cyklus (VVI) ve stěžejních průmyslových odvětvích trvá průměrně 8 až 10 let; s tím musí počítat (a plánovat) podnikání i obchod. Pokud bychom pak hovořili o strukturálních ekonomických vazbách, musíme počítat s 30 až 40 lety. Základem pro dlouhodobé high-tech prognózy je tedy časový horizont 30-40 let. To platí pro všechny vyspělé státy světa bez výjimky. Na základě těchto prognóz je pak (v daném státě) zpracována dlouhodobá strategie udržitelného rozvoje, poté koncepce, následně program a teprve poté orientační plán, jehož realizace vychází z možností rozpočtu.

Svět přechází na nový, moderními technologiemi ovlivněný způsob života, a to přináší ve vztahu k budoucnosti značnou míru nejistoty. Podnikání a obchod trpí nedostatkem informací a hrozbou obrovských rizik spojených se vznikem nových technologických směrů a cest. A za této situace výrazně posiluje úloha a význam státu. Řada expertů dnes hovoří o přechodu Ameriky a Evropy k měnově-průmyslové politice, v Japonsku tyto úvahy nikdy ani nepřestaly.

Všude ve světě probíhá spolupráce státu se soukromým sektorem. Také my musíme po dokončení přechodu na tržní ekonomiku brát při plánování do úvahy princip samoregulační funkce trhu. Tedy, abych tak řekl, rozhodující úlohu podnikání a obchodu (dále jen byznys) při tvorbě hospodářských plánů.

De facto je tento proces již v plném proudu, tři čtvrtiny byznysu (velkého pak zcela) jsou v Rusku financovány prostřednictvím státních bank. Ty při poskytování úvěrů samozřejmě vyžadují podnikatelské plány (záměry) a v případě jejich neúspěchu navrácení úvěru. To všechno ale v současné době probíhá chaoticky, amatérsky a bezsystémově – a proto i neefektivně.

K řešení nechceme vymýšlet nic nového, ale navrhujeme systematické řešení vycházející z našich i zahraničních zkušeností. Prezident vyjádřil princip investiční zakázky (státu vůči soukromému sektoru) takto: byznys na sebe bere zodpovědnost za zkvalitňování a rozvoj produkce, a stát zase závazek vytvářet k tomu náležité makroekonomické podmínky a zajistit úvěrování.

V takovém systému má každý svoji roli, je dostatečně vyzkoušen v rozvinutých zemích a ukazuje se jako přirozený prostředek formování nového typu plánování ekonomického rozvoje ve světě, které je nejúspěšněji uplatňováno Čínou, Japonskem nebo Jižní Koreou. Ve vědeckotechnické oblasti dominuje státní plánování i v Evropské unii.

V současné době se snažíme jednat s finančními institucemi, neboť při plánování je nutno vyčlenit příslušné prostředky na úvěry. Při dnešních sazbách uměle naháníme sami sebe do stabilizační pasti, protože vysoká cena (směnitelných) peněz v podmínkách „nedomonetarizované“ ekonomiky s sebou přináší stagflaci.

Naše finanční instituce si již asi po třicáté „šláply na hrábě“, když se devalvací měny pokusily porazit inflaci. To nemohlo přinést nic dobrého. Bohužel se dnes za pomoci vysoce ziskových spekulativních operací, spojených převážně s kurzem rublu, naplňují především zájmy našeho oligarchátu, jehož zástupci sedí v řídících orgánech státních finančních institucí a jemuž taková situace vyhovuje.

Lze očekávat zrušení amerických sankcí?

Sankce jsou součástí hybridní války, kterou proti nám Spojené státy vedou. Ty nebyly zavedeny proto, že by se USA nelíbilo opětovné spojení Krymu s Ruskem, ale proto, že k nim jsou tlačeny souhrnem objektivních i subjektivních zájmů vládnoucí americké oligarchie.

USA ztrácejí svou pozici světového hegemona – již byly předstiženy Čínou v objemu výroby a exportu technologicky vyspělých výrobků. Čína bleskurychle dohání USA v počtu vědců a vysokoškolsky vzdělaných technických kádrů a řada čínských výrobků, které jsou výsledkem vědy, výzkumu a vývoje, se prosazuje na světových trzích. Čínská ekonomika roste pětkrát rychleji než americká. Systém ekonomických institucí a pravidel tak, jak byl vybudován v Číně, je jakýmsi obrazem nových celosvětově platných ekonomických zásad.

Řídící ekonomické mechanismy dominující ve Spojených státech, a zabezpečující zájmy finanční oligarchie, rozkolísaly americký měnový a finanční systém, který se prakticky každoročně dvakrát potýká s platební neschopností. Můžeme pozorovat, jak se bublina amerických dluhů neustále nafukuje a bobtná. Příznaky globální finanční krize z roku 2008 nezmizely, pyramidový systém (finančních) derivátů a státní dluh USA roste.

Z hlediska teorie systémů nemůže tento vývoj pokračovat věčně. Americká oligarchie by se ráda břemene svých dluhů zbavila. Vede proto hybridní válku nejen proti Rusku, ale také proti Evropě, Blízkému a Střednímu východu.

Tak, jak k tomu dochází vždy při celosvětové změně ekonomických zásad a vztahů, tak ten stát, který přitom ztrácí své celosvětové vedoucí postavení, se snaží rozpoutat světovou válku s cílem udržet si kontrolu nad periférií (oblastmi národních zájmů). Protože Američané považují postsovětský prostor za oblast svých finančních a ekonomických zájmů, tak také získání kontroly nad územím Ruska odpovídá této jejich představě.

Ze subjektivního hlediska je politická garnitura USA vychována na chimérách pochybných představ geopolitiků 19. století. Američtí studenti na katedrách politologie vysokých škol studují základy anglického a německého geopolitického myšlení té doby. A hlavní otázkou té doby bylo: jak zničit ruské impérium? A tak potom hledí na svět především očima „jestřábů“ 19. století, v jejichž duchu Angličané, ve snaze zachovat si pozici světového hegemona, rozpoutali první světovou válku, vyprovokovali druhou a způsobili světu ohromné škody, aby nakonec přišli o své koloniální impérium.

Dnes se bohužel Spojené státy vydaly cestou rozdmýchávání světové války. Právě to se učí američtí politici sedící na ministerstvu zahraničí a v Bílém domě, kteří i nadále vidí svět prizmatem studené války a anglicko-ruského a anglicko-německého nepřátelství v 19. století.

Souhrnem objektivních problémů americké finanční oligarchie, ztrácející vedoucí pozici ve světě, a výše uvedeného způsobu myšlení amerických „expertů“ na zahraniční politiku vzniká nebezpečí světového konfliktu. Krym s tím nemá nic společného, v případě potřeby použijí jakýkoli jiný důvod.

Musíme vyjít ze skutečných rozporů, které tlačí Spojené státy k agresi a které hrozí rizikem vzniku hybridní války s celým světem. Za směr hlavního úderu si zvolily Rusko a za hlavní prostředek jeho demontáže Ukrajinu, kterou fakticky okupují.

Pokud chceme za těchto okolností přežít, zachovat si suverenitu a zajistit úspěšný rozvoj, je nutno vytvořit širokou protiválečnou koalici, uskutečňovat svoji strategii zrychleného rozvoje, upevňovat finanční a ekonomickou suverenitu a rozvíjet eurasijskou integraci. Klíčem k odvrácení války je uskutečnění myšlenky našeho (ruského) prezidenta, který za cíl vyhlásil vytvoření společného prostoru rozvoje od Lisabonu až po Vladivostok. Chtěl bych naše evropské partnery, ale také partnery na východ a na jih od Ruska, přesvědčit o nutnosti vzájemné spolupráce, a to nikoli vydíráním a hrozbami, ale realizací vzájemně výhodných projektů, propojením našich ekonomických potenciálů – vše při zachování a respektování suverenity všech států.

Jak zlepšit vztahy s Evropskou unií a zda je možné tak učinit

Nezbytnou podmínkou pro úpravu vztahů s Evropskou unií je obnova její svrchovanosti. Projevy evropských politiků na Euromajdanu před tlupami řádících nacistů ukázaly, jak hluboko klesla evropská politická kultura. Vedoucí představitelé EU nejednají nezávisle – ve skutečnosti jsou loutkami USA.

To souvisí i se specifikou evropského politického prostoru, kterému vévodí americké (nebo USA kontrolované) sdělovací prostředky. Ty se snaží zakotvit do podvědomí veřejnosti nejrůznější antiruské smyšlenky, děsí obyvatele „ruskou hrozbou“ – a politici, kteří potřebují ve volbách získat hlasy, se musí řídit názory médií ovládaných a manipulovaných z Washingtonu. Taková jednání nevedou jinam než ke katastrofě. Svědky jejich projevů jsme dnes v Bruselu a v dalších evropských městech, poblázněných ze strachu a z neschopnosti státních institucí zajistit bezpečnost obyvatel.

Suverenita Evropy se bohužel nedá obnovit pouze na základě pozitivních změn veřejného mínění. Její problémy nevznikly ani dnes, ani včera. Jsou způsobeny tím, že evropští politici ztratili pochopení pro národní zájmy. Evropu proto čeká těžké přechodné období. Zatím to není partner, ale „stín“ Washingtonu.

Evropané ztratili orientaci a žijí v jakémsi fragmentovaném, z mozaiky složeném světě, aniž by si uvědomovali základní zákonitosti vzájemných vztahů. Ale život je donutí vrátit se do reality a myslím, že nakonec evropské demokratické tradice a evropský humanismus sehrají svou důležitou roli při návratu Evropy k zdravému rozumu.

Viktorija Kuzmenko

Zdroj: Lenta.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Foto: Glazev.ru

---

Globální oligarchové už neví, jak na Putina. Toto je jejich čerstvý pokus

Zveřejněno 26. 4. 2016 23:13 | napsal/přeložil Geo 

Po neúspěšném pokusu o diskreditaci Vladimira Putina prostřednictvím jeho přátel údajně zapojených do „kauzy“ s obchodním názvem „Panama Papers“ se globální oligarchie – u nás s pomocí ČTK – znovu pokouší útočit na svého úhlavního nepřítele, ruského prezidenta. Tentokrát neuvěřitelně sešroubovaným náznakem podílu viny na smrti právníka Hermitage Capital Sergeje Magnitského.

Opět s pomocí „prý“, opět s pomocí „Putinova přítele violoncellisty Sergeje Roldugina“ a tentokrát se zapojením v Rusku vysmívané menšinové liberální televize Dožď. Stupidita celého kostrbatého záměru už ale nezná mezí.

 

V článku nadepsaném titulkem „U Putinova přítele se prý našly peníze z kauzy Magnitského“ a doplněném pečlivě vybranou fotografií zadumaného ruského prezidenta ČTK na svém domovském serveru České noviny s plnou vážností píše, že u Putinova přítele se „v daňovém ráji našly peníze, kvůli kterým byl v moskevské vazební věznici zabit právník Sergej Magnitskij“.

Z čeho Sorosovi „investigativní novináři“,  TV Dožď, ČTK a spol. soudí, že šlo zrovna o ty peníze, jež měly být důvodem k „odstranění“ Magnitského? Z toho, že Ralduginova společnost dostala peníze „téměř ve stejné chvíli“, kdy právník Magnitskij „odhalil, že peníze patřící do státního rozpočtu zmizely“ – a kruh (s nezměrným poloměrem) se jakože uzavírá u … Vladimira Putina.

Ne, to není vtip. To je ČTK.

Geo

Koláž: mikaf, Eurasia24.cz

Z čeho Sorosovi „investigativní novináři“, TV Dožď, ČTK a spol. soudí, že šlo zrovna o ty peníze, jež měly být důvodem k „odstranění“ Magnitského? Z toho, že Ralduginova společnost dostala peníze „téměř ve stejné chvíli“, kdy právník Magnitskij „odhalil, že peníze patřící do státního rozpočtu zmizely“ – a kruh (s nezměrným poloměrem) se jakože uzavírá u … Vladimira Putina.

---

Putin se schází s důležitými lidmi. Analytička odhaluje, co tím sleduje

9. 6. 2016 21:33

ANALÝZA Jenom za letošní květen se ruský prezident Vladimir Putin setkal s více než třinácti představiteli cizích států nebo mezinárodních organizací. Ruský lídr po půl roce přicestoval do členské země EU Řecka, zúčastnil se summitu Rusko-ASEAN, přijal premiéry řady zemí včetně Srbska a nejnověji Izraele. Do kremelského kalendáře zahraničně-politických aktivit nahlédla pro ParlamentníListy.cz Veronika Sušová-Salminen.

 

Foto: kremlin.ru, tan
Popisek: Vladimir Vladimirovič Putin, prezident Ruské federace

Na začátku května přiletěl na návštěvu do jihoruského Soči japonský premiér Šinzó Abe. Jak známo, vztahy mezi oběma zeměmi nejsou vzorové kvůli zátěži minulosti i japonskému postoji k ukrajinské politice Moskvy. Přesto spolu obě země mluví. Návštěva byla především přípravným diplomatickým kolem na připravovaný summit G7 v Japonsku, který se konal na konci května. A japonský premiér se v Soči zřejmě snažil testovat situaci právě před summitem, který nicméně ve výsledku nic nového ve vztahu k vyloučenému Rusku nepřinesl.

Skupina ASEAN a Rusko

Zatímco západní velmoci svoje postoje k Rusku odmítají změnit, nezápadní svět se chová jinak. Ve druhé polovině května hostilo Soči výroční summit Rusko-ASEAN, v rámci kterého se Vladimir Putin dvoustranně setkal s celou řadou představitelů členských zemí, tj. ministerskými předsedy Laosu, Kambodže, Vietnamu, Malajsie nebo Thajska a Bruneje a Myanmaru, kteří na summit do Ruska přijeli. ASEAN je organizace shromažďující státy jihovýchodní Asie a utváří ji regionálně zaměřené bezpečnostní, ekonomickou a kulturní společenství. Zájmy Ruska v této oblasti jsou především ekonomické, ale rovněž bezpečnostní, včetně tématu boje s terorismem.

Výsledky summitu potvrdily dosavadní trend strategického dialogu Rusko-ASEAN a nová deklarace odsouhlasená v Soči signalizuje vůli k jeho dalšímu posilování. Konkrétní obsah spolupráce do budoucna přinesl téměř třicetistránkový Komplexní plán spolupráce mezi Ruskem a ASEANem.

Putinova byzantská návštěva v EU

Na konci května letošního roku se potom konala nepochybně významná návštěva prezidenta Ruska v Řecku, které je členem Evropské unie a také NATO. Návštěva byla první cestou ruského lídra v zemi EU za poslední půlrok. Vztahy mezi Řeckem a Ruskem jsou v dnešním kontextu zvláštní, nejenom kvůli kulturní blízkosti. Řecko je považováno dlouhodobě za jednu ze zemí, která má vůči Moskvě vlastní kurz navzdory současné krizi vztahů mezi EU a Ruskem. Cesta měla také symbolický význam, když Putin navštívil významná historická místa byzantského a řeckého pravoslaví v Aténách a na svaté hoře Athon včetně místního ruského kláštera. Návštěva byla – mimochodem - příležitostí k dalšímu setkání Putina s patriarchou vší Rusi Kirilem (a to už podruhé v tomto měsíci).

Tématem návštěvy Řecka byla samozřejmě v obecnější formě spolupráce mezi oběma zeměmi, které soudě podle všeho Moskva přikládá poměrně velký význam. A to i přes to, že řecké možnosti v Evropské unii se pro Rusko zatím ukázaly jako málo efektivní. Význam návštěvy pro Rusko ilustruje fakt, že Vladimir Putin vydal po svém návratu v řeckých novinách zvláštní poděkování, kde Řecko označil nikoliv jen za „partnery“, ale za „dávné přátele“.

Řecko není v Evropské unii až tak úplně samo. Podle posledních zpráv z finského hlavního města přijede Vladimir Putin na jednodenní návštěvu do další členské země EU Finska, a to skoro po tříleté pauze (naposledy byl ve Finsku v roce 2013). Každoroční návštěva ruského prezidenta ve Finsku na začátku léta přitom patřila do ukrajinské krize k pravidelným událostem ve vzájemných vztazích obou sousedů. V nebližší době se chystá setkání mezi ministrem zahraničí Ruska a Finska Lavrovem a Soinym. Témata: ekonomika, Brexit a EU, ale nepřekvapivě také velmi ožehavá otázka potenciálního členství Finska v NATO. Potenciální členství Finska v NATO hrozí ztorpédováním dosavadních finsko-ruských vztahů, protože Moskva se s ním těžko smíří.

A informace k doplnění: Putin přijede na osobně předané pozvání finského prezidenta Sauliho Niinista, který v Moskvě pobýval, opět jako jeden z mála evropských politiků, na pracovní návštěvě 22. března letošního roku.

Sankce vůči Rusku a EU/USA

Ohledně otázky omezení evropských sankcí nebo jejich zrušení se přitom ze samotné Evropské unie ozývají poněkud smíšené hlasy. Bruselské vedení tvrdí, že sankce budou prodlouženy beze změn. Německé špičky se ale v poslední době vyjadřují už méně jasně, což signalizuje, že Německo možná hledá nové způsoby, jak se k Rusku (a ukrajinskému problému) postavit. Německá kancléřka Merkelová minulý týden řekla, že dlouhodobým cílem by měla být integrace evropského ekonomického prostoru a Ruska, tak aby vznikl ekonomický prostor „od Lisabonu do Vladivostoku“. Projektu (který už před léty navrhoval Putin v souvislosti s eurasijskou integrací) podle jejích slov brání otázky kolem Ukrajiny (a Krymu), čili neplnění dohod Minsk-2.

Americká strana má na sankce jednoznačný názor a požaduje od evropských spojenců jejich další prodloužení. Aspoň se zdá, že s tímto poselstvím přijel do Paříže náměstek ministra financí USA právě v době, kdy se měla ve francouzském Senátu projednávat otázka budoucnosti – respektive zrušení – sankcí, kterou navrhuje opozice. V této souvislosti stojí za zmínku další Putinova aktivita minulý měsíc, a to setkání se skupinou představitelů francouzských podnikatelských kruhů, kde Putin zvláště hovořil o tom, že žádná z více než pěti set francouzských firem, které jsou na ruském trhu, z Ruska neodešla…

Srbsko a otevřené dveře Izraele

Zcela od věci není si také všimnout, že Moskva hostila v květnu, krátce před cestou do Řecka, srbského - znovu zvoleného - premiéra Alexandra Vućiće. Srbský premiér přiletěl do Moskvy v době, kdy se teprve formuje nová srbská vláda vzešlá z parlamentních voleb v květnu. Srbsko je další ze zemí, tentokrát mimo EU, které vůči Moskvě zastává svébytný postoj. Ten čerpá z dlouhých historických tradic a společné pravoslavné víry. To, že Srbsko není členem EU, mu dalo v současných podmínkách, alespoň ekonomicky, o něco větší prostor. Podle všeho ho nebude chtít ani do budoucna opustit.

Konečně by pozornosti neměla ujít už červnová návštěva izraelského premiéra Benjamina Netanjahu v Rusku, kterou doplnila zpráva o tom, že Rusko vyplatí penze bývalým občanům SSSR dnes žijícím v Izraeli. Přeloženo do jazyka politiky – je to bod pro Netanjahu, který potřebuje voličskou podporu mezi ruskojazyčným izraelským elektorátem ze zemí SSSR. Jednání s šéfem izraelské vlády navazovalo na minulou Netanjahovu návštěvu v dubnu 2016 a týkalo se také syrské krize a koordinace vojenské a další spolupráce obou zemí v tomto prostoru. Netanjahu dokonce v poskytnutém rozhovoru ruskému tisku řekl, že „Rusko je světová velmoc. Izrael je regionální velmoc. Chápeme, že máme dost společných zájmů“. Dokonce se pak nechal slyšet, že „Dveře Izraele jsou pro Rusko otevřené a Rusko má otevřené dveře pro Izrael.“

Dodatek: Putin v květnu také znovu jednal s představiteli Kataru ohledně řešení syrské krize. Katar patří k arabským zemím, která finančně a vojensky podporovala syrskou proti-asadovskou opozici.

Rusko a investice z Východu

Mezinárodní kalendář schůzek Vladimira Putina za květen naplnila ještě jedna událost. Jednalo se o květnové setkání ruské hlavy státu s prezidentem čínského finančního projektu Asijské banky pro infrastrukturní investice (ABII), do jehož rámce Rusko vstoupilo a kde má po Číně a Indii největší kapitálový podíl. ABII je banka, která se má podle čínských plánů stát alternativní finanční strukturou k západním finančním institucím jako je MMF nebo Světová banka. Schůzka v Soči se měla nepřekvapivě dotýkat investic banky do velkých infrastrukturních podniků (Trans-sibiřská magistrála, projekt Severní námořní cesty atp.) v Rusku, o které se Putinova vláda snaží.

Izolace Ruska?

Ve srovnání s o něco méně rušným dubnem se šéf Kremlu v květnu diplomaticky velmi činil. Zdá se, že východním směrem a mimo Evropu má Rusku obrazně řečeno dveře otevřené slovy premiéra Netanjahu. Tento trend se rozhodně nezměnil a ukazuje už dlouho na to, že nezápadní země mají (také díky jiné zeměpisné poloze a zájmům) poněkud jiné priority než západní strážci „hodnot“ a sousedi Ruska.

Už syrské angažmá a dohoda s Íránem ukázaly dost jasně, že Rusko do první ligy prostě patří. Nicméně směrem na západ, především ve vztahu k EU, je situace stagnující i přes dvoustranná specifika, jaká předvedlo Řecko a o které se bude snažit nejspíš Finsko. V případě NATO se už rozjela další spirála vzájemného konfrontování a nedůvěry. Všechny spekulace a diplomatické náznaky ohledně evropských sankcí doposud skončily jejich novým prodloužením a kolovrátkovou rétorikou o nutnosti dodržovat dohody z Minsku-2. Odhadovat dopředu, jak to bude na dalším summitu EU, se podle náznaků politiků a zpráv dá jen velmi těžko. Navíc, Washington má zřejmě jasno.

Mimochodem: během diplomaticky rušného května si šéf Kremlu s kancléřkou Merkelovou a prezidenty Hollandem a Porošenkem kvůli situaci na Ukrajině telefonoval celkem jednou…

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Putin-se-schazi-s-dulezitymi-lidmi-Analyticka-odhaluje-co-tim-sleduje-439736

---

Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

28. 7. 2016 14:30

V Rusku se začaly dít skutečně zajímavé věci. Putin vydal nařízení, kterým zrušil Krymský federální okruh a zapojil ho do Jižního federálního okruhu, což v praxi znamená totální integraci krymského poloostrova. Ruský prezident navíc uvolnil z funkce gubernátora Sevastopolu a rovněž jmenoval nového „reprezentanta prezidenta“ v Sibiřském federálním okruhu.

Foto: Jan Rychetský
Popisek: Plakát nevládní organizace Reportéři bez hranic

Prezident Vladimir Putin podepsal nařízení o sjednocení Jižního a Krymského federálního okruhu, informuje na svých stránkách tisková služba Kremlu.

Po posledních změnách tak Jižní federální okruh sestává z osmi subjektů federace: tří republik, tří oblastí, Krasnodarského kraje a města „federálního významu“ Sevastopolu. Administrativním centrem okruhu je Rostov na Donu.

Svým plnomocným představitelem v novém sjednoceném federálním okruhu prezident Putin jmenoval Vladimira Ustinova, který byl do té doby reprezentantem prezidenta RF v Jižním federálním okruhu.

Oleg Belavencev, který byl do té doby reprezentantem prezidenta RF v Krymském federálním okruhu, byl převeden do stejné funkce v Severokavkazském federálním okruhu.

Podle poslance ve Státní dumě Nikolaje Kolomejceva se příčinou spojení svou okruhů stala „optimalizace struktur“.

Jisté je to, že tímto Putinovým tahem došlo k totální integraci Krymského poloostrova do Ruské federace.

Kádrové změny se dnes odehrávají v celé zemi; ke jmenování nového reprezentanta prezidenta došlo i v Sibiřském federálním okruhu, Severozápadním federálním okruhu, nový gubernátor byl jmenován v Sevastopolu a jmenován byl i nový šéf Kaliningradské oblasti.

K několika změnám došlo i v silových strukturách. Bývalý šéf Severokavkazské federální oblasti Melikov byl dnes jmenován zástupcem ředitele nedávno vzniklé Národní gardy (Rosgvardija), která bývá označována za Putinovo speciální komando.

Ke změnám došlo také ve vedení Federální celní správy. Ministerský předseda Dmitrij Medveděv odvolal jejího dosavadního šéfa Andreje Beljaninova, který je v současné době vyšetřován pro obvinění z korupce, a nahradil jej Vladimirem Bulavinem.

Dnes již bývalý ředitel celní správy Beljanin je mimo korupci podezříván z  překročení celní hranice s velkým množstvím alkoholu, za který nezaplatil clo. Podle Gaez.ru bylo v Beljaninově příměstském domě navíc nalezeno velké množství peněz, které ukrýval v krabicích od bot.

Vladimir Putin z funkce gubernátora Kirovské oblasti uvolnil Nikitu Bělého, který byl zatčen kvůli podezření z korupce. Údajně měl přijmout úplatek ve výši 400 000 eur. Do uvolněné funkce byl již jmenován Igor Vasilev.

V neposlední řadě byl ze své funkce odvolán i velvyslanec Ruské federace na Ukrajině Michail Zurabov, který tento post zastával od roku 2009. Před tím sloužil tři roky jako ministr zdravotnictví a sociálního rozvoje Ruské federace.

Zurabovovým dočasným zástupcem byl jmenován Sergej Toropov, informuje na svém serveru ruské ministerstvo zahraničí.

Nejpravděpodobnějším Zurabovovým nástupcem ve funkci ruského velvyslance na Ukrajině je podle mnohých ruských a ukrajinských médií Michail Babič, který v současné době zastává funkci reprezentanta prezidenta RF v Privolžském federálním okruhu. V minulosti Babič působil v silových strukturách jako KGB a později FSB. Mezi lety 2003 a 2011 byl poslancem ve Státní dumě. 

Zdroj: parlamentnilisty.cz

---

To jsou věci: Proč jde Putin po Hillary Clintonové

26. 7. 2016 12:21

Internetový server Politico konstatuje, že za uniklými e-maily členů Demokratické strany by skutečně mohli být ruští hackeři. Vše prý dává smysl, protože ruský prezident Vladimir Putin dlouhodobě nesnáší demokratickou kandidátku na prezidenta země Hillary Clintonovou.

Více než 19 000 e-mailů, které si mezi sebou vyměňovali v minulých týdnech přední členové amerických demokratů, byly zveřejněny na WikiLeaks. Demokraté z tohoto činu obviňují ruské hackery napojené na Kreml a někteří z nich dokonce tvrdí, že tak chtějí pomoci Trumpovi na jeho cestě do Bílého domu. Jak Politico konstatuje, nenávist Putina vůči Clintonové se datuje od prosince 2011, kdy v Moskvě probíhaly masové protesty proti vládě. Ruský prezident tehdy tvrdil, že na jejich organizaci se fakticky podílela i tehdejší ministryně zahraničí Clintonová.

Všemu tehdy předcházelo tvrzení Clintonové, že parlamentní volby v Rusku byly „nečestné a nespravedlivé“. Putin považoval právě tento její výrok za výzvu k neuznání výsledku voleb a spuštění demonstrací. „Zatímco s Trumpem si Putin vyměňoval komplimenty, z případného zvolení Clintonové prezidentem Spojených států má Kreml obavy. Ruští politici se obávají, že by nastolila vůči Rusku ještě tvrdší linii než současná Obamova administrativa. Podle bývalého šéfa americké Rady pro národní bezpečnost Michalea McFaula by mohl být útok ruských hackerů Putinovou pomstou.“

Podle Politico je sice nejisté, jestli se skutečně pokusil tímto způsobem Putin ovlivnit prezidentské volby ve Spojených státech, ale jisté je to, že Clintonová je v ruských kruzích neoblíbená jako málokterý americký či světový politik. „Clintonová vždy pochybovala o Obamově snaze resetovat rusko-americké vztahy. S Rusy jednala velmi tvrdě a pro ministra zahraničí Sergeje Lavrova i prezidenta Putina byla skutečně obtížným partnerem pro vyjednávání,“ cituje Politico McFaula a připomíná setkání Lavrova s Clintonovou v září 2012, kdy jí její protějšek oznámil, že Rusko dává 30 dní Americké agentuře pro mezinárodní rozvoj, aby opustila zemi. „Clintonová s ním poté odmítla dál hovořit a odešla z místnosti.“

„Nic však Kreml nerozčílilo tolik, jako již zmiňované prohlášení Clintové, ve kterém v prosinci 2011 označila ruské volby za zmanipulované. Clintonová konstatovala, že si ruský lid zaslouží, aby byl jeho hlas slyšet. Konkrétně uvedla, že si Rusové zaslouží spravedlivé a transparentní volby a politické vůdce, kteří něco takového dokážou zajistit. Někteří ministři Obamovy vlády tehdy zastávali názor, že ve svém provokativním prohlášení zašla až příliš daleko. Podle McFaula byl tehdy Putin opravdu hodně naštvaný a opoziční politiky okamžitě obvinil z toho, že jsou jen loutky v cizích rukách,“ konstatuje Politico.

Politico rovněž připomíná, že Putin následně opakovaně kritizoval americkou zahraniční politiku a její údajnou snahu podporovat změny nepohodlných režimů. Faktem zůstává, že Clintonová podporovala změny režimu v Iráku i Libyi. Své tvrdé postoje vůči Rusku a Putinovi nezměnila ani samotná Clintonová. Po anexi Krymu v březnu 2014 srovnávala dokonce Putina s Hitlerem. „Rusové patrně očekávají, že Clintonová v boji o Bílý dům zvítězí. Zveřejněním těch e-mailů jí však chtěli dát najevo, že Rusko reprezentuje určitou sílu a musí se s ním počítat,“ cituje Politico nejmenovaného amerického diplomata se zkušenostmi z Ruska.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/To-jsou-veci-Proc-jde-Putin-po-Hillary-Clintonove-446352

---

...doporučené externí odkazy

 

---

...tip na stránku 

Putin - Stalin

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na