Úvaha „muži jsou z marsu a ženy z venuše“
---
Sedím s mým kamarádem a jen tak povídáme. Právě jsme si on i já udělali pracovní přestávku. Kafe máme na stole, řeč běží od jedné věci ke druhé a vzhledem k tomu, že kamarád naproti mně je vyvinut fyzicky i psychicky to.zn., že se s ním dá mluvit i o věcech, o kterých se jinak s nikým v práci ani doma ani nikde jinde nebavím. Nadhodil jsem, že se zde v Čechách rodí více žen než mužů. Kamarád odvětil, že je to v poměru pět ku jedné. Ženský princip Jak to tak vypadá, začne brzy dominovat a to zřejmě po všech stránkách..jak bude vypadat muž za několik desetiletí, to se ptám sám sebe. Budou muži čekat doma s večeří a ženy se vracet z flámů? Budou snad muži mít citové potřeby a ženy nebudou tolika mluvit? nebo se tyhle vzorce chování za nějakou dobu úplně rozpustí?..Ženy i muži mají odlišné způsoby chování, to vědí všichni. Extrovertky a introverti a nebo introvertky a extroverti?…a ouha, já něco udélám! Přehodím v názvu slova a bude to takhle-
„Ženy jsou z marsu a muži z venuše“.
Hnedle to dostalo punc koánu, neřešitelné hádanky. A možná je to dobře. Škatulkováním si zde život jen komplikujeme protože pro samá jména a termíny nevidíme to, co národy nepostižené škatulkováním vždy viděli, to.zn. Život sám. Pro ně neexistují extrovertky a introverti ani jiné termíny, pokud nějaké slovo sklonují, tak je to možná slovo „rodina“..nechci zde psát o vztazích, toho už bylo napsáno dost, ani o manželství protože toho bylo napsáno ještě víc..A vůbec-být tady nějaký šikovný klaun, vložil bych mu všechny termíny do rukou, at si s nima žongluje co hrdlo ráčí..našli by se určitě i nějací diváci, tleskajíc všemu……..za chvíli zavřu notebook. Přiznám se, že mne tato otázka odkud kdo je, moc netrápí..no tak mne „pomažte medem a přivažte k mraveništi“..do spojitosti s timto tématem se váže jiná věc a to je přelidnění planety. Hodně lidí a málo životního prostoru. Brzy nás bude, dokonce za pár dní, sedm miliard..ouhh..a závěrečné resumé této úvahy?snad je to pravda o těch planetách a o ženách nebo mužích a –nebo je to všechno úplně jinak..
Háá,támhle vidím klauna…
---
Úvaha - Arnošt lustig…“život není to, co chceme, ale to, co žijeme, ale i to, co nechceme..“
Život není to, co chceme, ale to, co žijeme, ale i to, co nechceme je zajímavé téma k úvaze, které nás stále nutí přemýslet ,jak vlastně naš život plyne,protože se musíme pořád potýkat s novými věcmi…
Kdo dnes neudrží krok s dobou, začne se propadat, at chce nebo ne. Tempo je opravdu vysoké, vyšší než tomu bylo např. za totalitního režimu. Tehdy všechno plynulo vcelku poklidně-bylo známo kolik lidí vystuduje, kolik bude pracujících, kolik lidí bude v důchodu a kolik lidí se o ně bude starat….tak to tedy bylo nedávno..dnes máme svobodu, které si užije jen hrstka lidí, protože ta druhá, mnohem větší polovina, musí hájit doslova vlastní krk, aby přežila. Máme dnes banány, ovoce všeho druhu, které dřív nebylo. Máme dnes možnost znát všemožné duchovní směry a stezky, což pro mnohé může být pokusem o správnou životosprávu nebo nějakým únikem z reality denního života..Někdo zkusí utéct realitě denního života současnosti-kapitalismu třeba studiem ve škole. Pokud člověk vyloženě nepřestane věřit v sebe, vždy existuje množství cestiček, i v této prazvláštní době, jak si pomoci. –jedno se však nové době upřít nedá. Děti, které se rodí v tyto roky už jsou jiné, takové bezstarostné.Já osobně jim říkám „Mileniáři“..možná na první pohled ne až tak žhaví do práce, ale mnohem vyvinutější než byly minulé generace..-ještě do spojitosti s timto tématem se váže jiná věc a to je přelidnění planety. Hodně lidí a málo životního prostoru. Brzy nás bude, dokonce za pár dní, sedm miliard..ouhh..jak se s tímto vypořádá generace „mileniářů“, nevím, ale řešení se jednoho dne
Určitě najde..
---
DOPIS MATKY PRO DCERU
15. 7. 2015
„Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu samou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…
V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.
Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… tvoje máma."
sdíleno z FB
---
Odpusť mi, synu. Svět se zbláznil, píše Belgičan po teroru svému zatím nenarozenému synovi
BRUSEL/PRAHA V záplavě článků pojednávajících o smrtících teroristických útocích v Bruselu se objevil pozoruhodný text: otevřený dopis nastávajícího otce Juliena Lagneauxe jeho zatím nenarozenému synovi. Působivý vzkaz plný obav z budoucnosti publikoval server deníku La Libre. Přinášíme jeho překlad.
„Můj synu,Otec Julien Lagneaux píše otevřený dopis svému zatím nenarozenému synovi:
tatínek je smutný a prosí tě o odpuštění.
Ještě tu ani nejsi a já už jsem plný obav. Přestože jsem optimista, mám ve zvyku vidět sklenici poloplnou a více než kdo jiní se často honosím schopností ocenit mraky, vítr a déšť.
Prosím tě o odpuštění, protože dnes pochybuji. Pochybuji o tom, co ti mohu nabídnout. Pochybuji, že tě moje náruč může dnem i nocí ochránit proti hlouposti těch i oněch. Jistě, i ty sám budeš dělat hlouposti, stejně jako kdysi já, a právě jejich prostřednictvím se vytvaruješ a staneš se skutečným Člověkem.Už teď tě tak moc miluji, tebe, jehož cítím hýbat se skrze břicho pod svou dlaní. Fascinuješ mě, naplňuješ mě nadšením a umožňuješ mi zažívat tu nejúžasnější životní zkušenost, přestože „tu ještě nejsi“.
Ale dnes ráno mám pocit, že jsem strašlivě sobecký. Sobecký, že ti nemohu nabídnout nic jiného než právě tohle: svět, který se zbláznil, kde se nenávist ještě nikdy nedočkala takové ozvěny, kde naše svobody ještě nikdy nebyly tak zpochybněny, kde úcta k naší intimitě a našemu soukromého životu je stále více zesměšňována ve prospěch bezpečnosti na jedné a konzumace na druhé straně.
Začal jsem považovat za „normální“, že naše DNA a naše otiskyprstů jsou odebírány a uchovávány ve složkách a naše geolokalizace plynule přechází od technologického mistrovství ke skutečné otázce bezpečnosti, nezbytné a očividné.
Odpusť, můj synu, že ti tohle všechno nabízím. Zaslepily mě skvostné dějiny života. Sleduji tvůj vývoj s takovou nedočkavostí, nejistotou, láskou, strachem. Zvládnu to? A je vás tento svět hoden, tebe, a těch milionů dalších dětí, které se mají narodit, Lidí zítřka? Doposud jsem si neuvědomoval, že darovat život může být tak děsivé...
Dnes jsem si uvědomil, že ten svůj od nynějška strávím úsilím naučit tě milovat půdu, stromy, květiny, slunce, ale také mraky, vítr a déšť. Odpusť mi, že nejsem úplně upřímný a občas ti trochu zalžu, abych tě naučil milovat ten život, jímž jsem se tě rozhodl obdarovat...“
---
Úvaha nad městem, které nezná původ svého jména..
Na internetu koluje velké množství informací a domněnek o původu jména Olomouc. Skutečný původ tohoto slova vznikl ve 13.století a zasloužila se o něj Čingischánova armáda, která na místě, kde ted stojí olomouc, založila tábor. Pojmenovala jej "OLON ULS"..to značí v mongolštině "mnoho států. Prastaré České území v té době bylo rozdrobeno do mnoha malých států a státečků..Proto zvolili mongolci toto pojmenování. Přesvědčit se můžete sami, když zadáte do translatoru česky "mnoho států" a dáte mongolský překlad. Informace sdělena přímo od člověka mongolské národnosti, který velmi dobře zná historii jeho i naší země..