Holčičky a kluky musíme chválit různě

Holčičky a kluky musíme chválit různěholky | kluci

(......myslím, dost zásadní čtení pro rodiče)

Úryvek z přednášky populárního lotyšského psychologa a švédského astrologa Ruslana Naruševiče „Dvanáct hádanek pro maminky a táty“.

K zamyšlení pro všechny rodiče.

„Holčičky nesmíme chválit za to, co udělaly. Tím je degradujeme. Jestliže holčičku pochválíte za to, co udělala – něco moc dobrého, moc hezkého – vytváříte u ní důsledku dojem, že uznání se jí dostane pouze za nějaké zásluhy. Uznání se mi dostane pouze za to, co jsem udělala. To je princip, který ženu ničí.

Správná holčičí úvaha zní: zasloužím si lásku a uznání, protože jsem, protože jsem chytrá, protože jsem hospodyňka, protože jsem pomocnice, protože jsem princezna, protože jsem víla v kuchyni. Pak má žena zdravou psychiku, protože chválena je sama její přirozenost, aby se jí dostalo lásky, musí prostě jen být sama sebou. Toje princip výchovy děvčátek. Budete-li ji chválit za zásluhy, začne uvažovat takto: mě samotnou není za co chválit, lásku si mohu jenom odpracovat, když budu mít zásluhy, dostane se mi lásky.


U chlapců je tomu zcela opačně. Absolutně naopak. Maminka rády říkají: ty jsi můj miláček, chytroušek, chlapík. Zdálo by se, že na tom není nic špatného. Ve skutečnosti však degradujete v chlapci muže, protože na mysli mu vytane, že je dobrý sám o sobě. Muž se však cítí dobře pouze když o něco usiluje, když něčeho dosahuje.

Čtěte také: ukradené děti - doporučuji přečíst

Máme-li chlapce vést k tomu, aby se zdokonaloval a cítil se v důsledku šťastný, musíme mu říkat o jeho zásluhách. Tohle jsi moc hezky udělal, to se ti povedlo, to je hezké. Všechna mazlivá slova potřebuje chlapeček v menší míře, protože je v jeho přirozenosti zlepšovat se. Potřebuje pochvalu za to, čeho dosáhl.

Místo všelijakých králíčků a sluníček potřebuje jen trochu starší chlapeček, abyste letadlo, které vyrobil z lega, předváděli všem návštěvám. To je pro něj daleko důležitější než sluníčka, šikovné pacičky a chytré hlavičky. „Podívejte! Že neuhádnete, kdo to vyrobil? Správně, náš Toník!“ – to je pro kluka mnohem větší pochvala, mnohem silnější stimul.

Holčička však nebude lepší i kdybyste polévkou, kterou uvařila, pohostili celou čtvrť. V mysli se jí usadí, že se má celý život pachtit, aby čtvrť nakrmila polívkou. Nikdy víc si nezaslouží lásku, dokud všechny nenakrmí polívkou. Dívence musíte dát najevo, že je dokonalá a krásná sama o sobě, že si lásku a uznání nemusí zasloužit, že ji máte rádi a jste z ní celí pryč čistě jenom proto, že existuje…“

---

Porucha NDD aneb Když dětem chybí kontakt s přírodou

Děti v západním světě obrovským tempem ztrácejí kontakt s přírodou, což se odráží nejen na jejich zdraví, vzdělání, ale i sociální interakci. Odborná veřejnost má již pro tyto děti a jejich diagnózu i pojmenování - tzv. NDD (Nature Deficit Disorder) neboli Poškození způsobené nedostatkem přírody.

Děti dnes samy neznají les, který mají ve své blízkosti, a když už tam občas zajdou, pak výhradně pod dozorem dospělých. Pomalu tak už ani neznají, co je to odřít si koleno, poškrábat se o větve, roztrhnout si triko či přijít domů promáčený a zablácený.

Strach rodičů a výdobytky moderní doby děti ochuzují o spontánní hry bez dozoru, které jim dodávají zkušenosti i sociální interakci.

V důsledku toho všeho tak častěji u dětí dochází k poruchám pozornosti, koncentrace, k agresivitě či přehnané úzkosti pramenící z nízké odolnosti. Často jsou ruku v ruce tyto problémy doprovázeny nadváhou či svalovou slabostí.

Čtěte také: generace Z

Mění pohled na svět

„Lidé si neuvědomují, že přirozeně žít nelze dle návodu k použití. Ty vás nikdy nenaučí používat svou tvůrčí fantazii. Když budete v devíti letech s kamarády stavět doupě, naučíte se týmové práci zcela přirozeně. Naučíte se nad věcmi přemýšlet, pokud nebudete s něčím souhlasit, budete moc ostatní přesvědčit svými argumenty a společně vše vyřešit,” vysvětluje pro BBC přírodovědec Stephen Moss.

Dnešní děti toto všechno postrádají. Přehnaný dohled rodičů poškozuje jejich schopnost učit se ze zkušeností. A odtržením od přírody u nich navíc dochází k nižšímu využívání smyslů a k vyšší míře fyzického i duševního onemocnění.

Mnohé obavy rodičů jsou přitom zbytečné. Ze statistik jasně vyplývá, že například se sexuální obtěžováním se děti mnohem častěji setkají v domácnostech, než v parku či v lese. Stejně tak je tomu u úrazů. K závažnějším úrazům dochází častěji u dětí, které jsou od útlého dětství příliš chráněny a jsou motoricky méně zdatné.

Jediné, v čem je skutečný rozdíl od doby před třiceti lety, je mnohonásobně větší provoz na silnicích. Zde jsou obavy a zvýšená opatrnost na místě.

---

Může pořadí, v jakém se sourozenci
narodí, určovat jejich osobnost?​

ŘÍM Psychologové a vědci z dalších oborů se pokoušeli zjistit, zda a jak pořadí, v němž se sourozenci narodili, ovlivňuje charakter. Dvě dosud největší studie v podstatě dospěly k závěru, že v růstu dětí a formování jejich psychických charakteristik hraje pořadí narození sourozenců okrajovou roli, píše italský deník Corriere della Sera.

Podle posledních teorií se děti především odlišují strategiemi, jakými si získávají pozornost a přízeň rodičů. V tomto smyslu lze konstatovat vedlejší a obecné rysy.

Prvorození obvykle mívají větší autoritu, zatímco nejmladší mají tendenci ji většinou zpochybňovat. Nejstarší sourozenci mají větší sebedůvěru a mají sklony být svědomití. Prostřední sourozenci mívají pocity frustrace a odcizení od rodiny, mají pocit, že se pohybují na neznámé a neurčité půdě. Nejmladší mají sklony být více společenští, ale také neurotičtější.

Interakce mezi sourozenci

Jedna z nedávných studií týkající se prvorozených přímo hovoří o vyšším inteligenčním kvocientu (v průměru o 1,5 bodu vyšším) než ostatní sourozenci. To je podle vědců z Lipska důsledkem skutečnosti, že interakce mezi bratry a sestrami stimuluje poznávací schopnosti a schopnost učit se.


Údaje, o nichž informoval britský deník The Guardian, potvrzují mnohá dřívější tvrzení a také tu skutečnost, že objektivně odlišná pozice má svou roli v boji o přízeň otce a matky a je možné, že ovlivňuje osobnost. V mnoha případech však jde o mýty a to, co skutečně utváří charakter, závisí na jiných proměnlivých okolnostech.Další studie ukázaly, že prostřední sourozenci mají diplomatické schopnosti vyvolané nezbytností v dětství vyjednávat a jsou více společenští. Známý je však middle-child syndrom, který identifikuje zklamání z toho, že nemají privilegia prvorozených, ani se jim nedostává ústupků jako nejmladším sourozencům.

Nálepka v raném věku

Dvě nejvýznamnější britské studie týkající se těchto skutečností, do nichž bylo zapojeno přes 400 tisíc osob, říkají, že dopad pořadí, v němž se sourozenci narodili, je rozhodně málo významný. Jde o jedno procento charakterových rysů, což je skutečně velmi málo. Ostatní předurčují životní zkušenosti, genetika, prostředí či fyzický zjev, který někdy předurčuje roli, jakou bude dítě ve společnosti hrát. A to i přesto, že téměř všichni prvorození jsou konformisté a zodpovědní, nejmladší kreativní a buřičtí a prostřední diplomatičtí a nedůtkliví. Bylo by zajímavé skutečně pochopit, do jaké míry může dítě, byť nevědomě, ovlivnit už v raném věku nálepka, která je mu přisouzena.

ČTK

Zdroj:http://relax.lidovky.cz/muze-poradi-v-jakem-se-sourozenci-narodi-urcovat-jejich-osobnost-pyg-/veda.aspx?c=A160731_203343_ln_veda_ele#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_veda&utm_content=main

---

Zdraví dětí je ovlivněno věkem a životním stylem otce v době početí

Otcové, úplně stejně jako matky, nesou zodpovědnost za zdraví dětí při narození a potenciálně za zdraví nové generace. Vyplývá to z nedávného výzkumu fyziologů a molekulárních biologů z Georgetownské univerzity, zveřejněného na serveru American Journal of Stem Cells. Podle vědců, kteří analyzovali výsledky mnoha dalších studií, má věk mužů při početí, stejně jako jejich životní styl, vliv na zdravotní stav jejich dětí.

„Víme, že výživa matky, její hormonální a psychický stav mění strukturu orgánů, reakce buněk a genovou expresi," uvádí jedna z autorek výzkumu Joanna Kitlinská.

„Náš výzkum však naznačuje, že totéž platí i pro otce. Jejich životní styl a věk se odrážejí na molekulách, které kontrolují funkci genů. Tímto způsobem může otec ovlivňovat potomstvo nejen bezprostředně po narození, ale i pokud jde o budoucí generace," dodává.

Vliv má také věk otce. Nejde jen o to, že se stále častěji stávají matkami ženy ve věku babiček. Četné výzkumy z posledních let spojují i vyšší věk otců s větším počtem případů schizofrenie a autismu u dětí.

Vědci zdůrazňují, že od pětadvaceti let věku budoucího otce roste riziko onemocnění dětí schizofrenií výrazným způsobem každých pět let a nejvyšší je po pětačtyřicátém roce. Po čtyřicítce je riziko autismu u dětí vyšší 5,7krát než u dětí otců ve věku do třiceti let. Vyšší věk otce je rovněž spojován s větším sklonem jejich potomků k srdečním anomáliím, poškození svalstva a páteře, rovněž se záněty průdušnice a hltanu.

Souvislost mezi věkem otce a zdravím dětí se týká všech. V Evropě jsme v tomto směru na špici: 30 procent otců přivádí potomka na svět po třicítce, ba až po čtyřicátém či pětačtyřicátém roce. Od 80. let minulého století se například v Itálii průměrný věk otců zvýšil z pětadvaceti na pětatřicet let.

Nejde jen o fyzické zdraví

Věk otce ovlivňuje i psychický vývoj dítěte. „Věk rodičů, v tomto případě otce, je zásadní v procesu psychického vývoje dětí," uvádí psychoterapeutka Simonetta Gentileová z kliniky Bambino Gesú v Římě.

„Otec vyššího věku je uvědomělejší a přikládá větší význam předávání hodnot a znalostí. Na druhé straně však může mít tendenci k tomu, že dítěti věnuje přehnanou péči, a to jej činí zranitelnějším, méně schopným snášet frustraci a psychické strádání dětí a dospívajících, což má svůj význam v procesu zrání dítěte. Zkrátka otec, který ztělesňuje pravidla, nakonec není schopen je aplikovat," říká.

Vědci se rovněž zabývali vlivem toxických látek. Konzumace alkoholu u otců před početím může negativně ovlivnit potomky. Pozorován byl rovněž vztah mezi výživou a obezitou otců a zdravím dětí. Děti a vnuci mužů, kteří se v mládí zdravě stravovali, mají menší riziko kardiovaskulárních chorob. S obezitou otců jsou spojovány metabolické poruchy, cukrovka a obezita u dětí a také vyšší riziko onemocnění nádory mozku.

Zdroj: https://www.novinky.cz/zena/deti/406098-zdravi-deti-je-ovlivneno-vekem-a-zivotnim-stylem-otce-v-dobe-poceti.html

---

Děti jsou karmou rodičů

Zajímavý pohled na to, jaké poučení nám přinášejí děti a jaké závěry z něj děláme.

Duše si sama volí, v jaké rodině přijde na tento svět. A je to volba vždycky vědomá, protože její podstatou je určitý úkol. Pro začátek „vysvětlit“ něco rodičům. Přes ustálené mínění, že rodiče učí děti, je tomu přesně naopak. Dítě je karmou rodičů. Jestliže si tedy novorozenec volí nějaký náročný program (například se narodí s vrozenou nemocí nebo defekty), pak to není ani tak trest, jako spíše způsob poučení těch, jejichž prostřednictvím přišel na svět.  Život nenašel jiný způsob, než cestou milovaného mazlíčka, který je všem na očích, milován a hýčkán.

Zhruba do 16 let k nám prostřednictvím nemocí, chování a uličnictví našich dětí promlouvá sám Život. Chlapci nesou poučení maminkám, holčičky tatínkům. Jako jeden z názorných příkladů bývá uváděn příběh mladého páru, kterému se narodilo slepé dítě. Nářek a pláč! Jací krásní rodiče, jeden pohlednější než druhý, a teď takové neštěstí! Bůh je nespravedlivý, šeptali si dědečkové a babičky. Známí jim vyjadřovali účast, projevy soucitu se objevily na internetu. Mladí rodiče byli opravdu krásní lidé, museli tedy být i dobří… to si mysleli všichni.

Když ale jedna z babiček k mladým přijela, aby pomohla v péči o maličké, nestačila se divit a nevěřila svým očím. Kam se poděla romantika a lesk mladého páru? Najednou tu byli lidé, u kterých každá maličkost vedla ke scénám. Hádali se zuřivě jako kočka s myší a smiřovali se až v noci v posteli. Pouhý pohled na jejich chování člověka bolel. Je zřejmé, že nebolel jen babičku, ale i novorozenou duši. Proto si raději předem zvolila karmu slepce v naději, že rodičům dojde, proč se na ně nechce dívat. Ti však nepochopili nic. Ve skutečnosti byli více slepí, než dítě.

Spojovat mentální příčinu s fyzickým projevem čehokoli, tomu nás neučili. Jsme příliš materialističtí a příliš skeptičtí. Žijeme podle vzorce „práce-domov-práce“. Nestíháme se z tohoto věčného snu o bytí vynořit. Že potrvá věčně, se nám jenom zdá. Než se ohlédneme,      je tu důchod. Co nám zůstává v paměti? Vzácné okamžiky štěstí: dovolená u moře, svatba, úspěchy dětí. A kde jsou vaše vlastní úspěchy? Dům, chalupa a dvě auta se sem nepočítají, protože to jsou úspěchy pouze pro oči ostatních, ale z hlediska věčnosti – co jste udělali zvláštního? Pro co si vás kdo bude pamatovat?

 

Přivedl jsi na svět děti? No, ano, pachtil ses ze všech sil, dělal jsi práci, která tě nebavila, jen abys vydělal, jen aby jim bylo dobře. Neviděly tě, když rostly, protože jsi do noci trčel v zaměstnání, kde ses dopracoval až k impotenci.

Matky to taky někdy přehánějí. Kolikrát tahají dítě po doktorech, ať důvod je, nebo není. Máme 21. století, jsou tu nové technologie, ale zdravých dětí nějak nepřibývá.

Rozklad v hlavách. Jednou mi zavolala jedna taková maminka. Má to těžké. Nemá moc peněz a desetileté dítě pořád marodí. Pomoci jí nemá kdo. Co má dělat? Opakuju jí jako mantru: „Děti jsou karmou rodičů“. Přemýšlej! Ale copak ona má na to pomyšlení? Přemýšlí spíš nad tím, jak vyjít, aby byly peníze na další lékařské vyšetření.

Zavolal jsem jí sám.

– Tak co, přemýšliš?
– Přemýšlím!
– A něco jsi vymyslela?
– Když ty mi pořád opakuješ něco o nějaké karmě, ale já žiju tady a teď. Musím pracovat a ne přemýšlet.
– A nezdá se ti, že svými nemocemi se ti možná to dítě pokouší „říci“, že se mu nedostává mateřské lásky?  Je pořád sám. Jsi věčně v práci, vyděláváš na chleba s máslem.
– A co mám asi tak dělat?
– Najdi si jinou práci, nebo tam buď jen dopoledne.
– A účty za mě zaplatíš ty?
– Tak schválně, – řekl jsem, – přejdeš na poloviční úvazek a budeš víc času doma. Jestli se dítě za dva týdny nedá dohromady, doplatím ti tu druhou půlku výplaty.

Další týden trvalo, než se rozhodla. Všichni bychom rádi od Života získali předem záruky, že všechno bude fajn a v pořádku. Náš svět je však místem různých možností, ne pojišťovnou. Důvěřovat Prozřetelnosti je jedním z našich úkolů , kterému je třeba učit se od dětství.

Nakonec souhlasila s mou nabídkou. Přestala být hlavní účetní, stala se řadovou a s hrůzou čekala na nejhorší. Nejen že v práci nikdo její chování nepochopil, ale ještě na ni začali tlačit: co to je za hloupost? Jak chceš zaplatit doktory?

Platit nemusela. Ani lékařům, ani mě.  Vysvětlil jsem jí, že její případ není žádný rozsudek, ale „osud“, který si zvolil její syn, ještě než se narodil. Potřebuje to více on než ona. Znamená to, že musí situaci přijmout takovou, jaká je a přestat se bát: že jí dojdou peníze, že nebude mít na doktory a na léky. Zapomeň na to, prostě se svěř Osudu a pochop, co ti chce říct tvůj syn.

 

Chlapec přestal marodit. Už po týdnu se doposud chronické příznaky začaly vytrácet. A za další týden chtěl kluk jít do školy.

– Potřebuješ ty peníze? – zeptal jsem se.

Vzala mou otázku jako urážku.

– Dal jsi mi víc, než ty peníze, přiměl jsi mě otevřít oči a podívat se na situaci jinak. To já ti dlužím.
– Nic mi nedlužíš. Raduj se ze života. Uvědomit si skutečnou situaci – to je to, co dělá zázraky. Když člověk změní svůj přístup, změní se i svět kolem neho.

Na tom jsme se shodli. Nikdo není nic nikomu dlužen.

Zato však okolí málem utrápilo mou známou věčnými dotazy: Jak se to dítě dalo dohromady?  K jakému doktorovi jste chodili? A co vám řekl? Co mu našel? Co mu předepsal? Místo odpovědí jim však říká záhadnou větu: „Děti jsou karmou rodičů“. Všichni pokrčí rameny a spěchají za svými záležitostmi, ani se nezamyslí. Prostě svůj život přežívají.

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/deti-jsou-karmou-rodicu/

---

7 vět, které je třeba říkat svým dětem

Nechceme tvrdit, že snad máte uváděné věty každý den slovo od slova opakovat svým dětem. Chceme vás jen inspirovat, abyste snadněji reagovali v konkrétních situacích. Hlavní je slova nejen dětem říkat, ale také je v praxi dokazovat.

1. «Já v tebe věřím»

Jedna žena se nám svěřila s trochu humorným příběhem na toto téma. Častokrát říkala svému tříletému synkovi „Já v tebe věřím“  – a takto deklarovaná víra se k ní vrátila doslova jako bumerang.

Jednou nemohla dlouho najít klíče od bytu. Když už to trvalo opravdu dlouho, praštila sebou na gauč, celá zoufalá, že klíče nenajde. Vtom cítila, jak jí malá ručička tahá za nohavici: „Maminko, já vím, že je najdeš, já ti věřím!“
Ta slova jako by jí dodala druhý dech. Vstala, odsunula komodu – heuréka! – klíče byly nalezeny.

Věta „Já v tebe věřím“ má opravdovou motivující sílu.

2. «Nikdy se nevzdávej»

Touto větou, pronesenou v nadneseném, lehce hravém tónu, můžete dítě vzpružit, odlehčit situaci. Postrčíte ho k hledání východiska.

Jako příklad můžeme uvést další příhodu oné matky tříletého chlapečka. Skládali puzzle a chlapeček se zuřivě snažil zasunout jeden dílek do nevhodného výřezu skládačky. Přitom si opakoval „Nikdy se nevzdávej! Nikdy se nevzdávej!“

Maminka ho poopravila: „Vzdávat se nemusíš, možná že tentokrát jen zkoušíš něco udělat špatně. Zkus se zamyslet, co by to mohlo být. Zkus to udělat jinak.“ „

Dítěti musíme srozumitelným jazykem vysvětlit, že vzdávat se nemá, ale někdy zkrátka musí zkoušet nová řešení.

3. «Učení je proces»

Vaše dítě by mělo vědět, že potíže a chyby jsou normální jev. Snažte se ho naučit, že kvůli malým nedostatkům nemusí ztrácet náladu. Připomínejte mu to nejen když chyba už se stane, ale i ve chvílích blížících se důležitých událostí a závažných rozhodnutí.

4. «Každý odborník byl nejdřív učedníkem, stejně jako dnes ty»

Důležité je čas od času dítku připomenout, že každý dnešní odborník nebyl takovým znalcem od samého počátku své životní pouti. Ať děti rostou s přesvědčením, že dělat chyby a propadat omylům je běžné, že se to stává. A prát se s nimi je normální. Stejně tak prohrávat je normální. Co je NEnormální, je přesvědčení, že chyby a omyly a praní se s nimi jsou permanentními životními jevy. Dítě musí chápat, že jsou pouze mostem ke zvolenému cíli, k vlastní dokonalosti.

Pomozte dítěti pochopit, že trpělivost, vytrvalost a snaha jsou mnohem důležitější než dokonalost.

 

5. «Prohra není volba»

Promluvte s dítětem o tom, co tato věta znamená. Vysvětlete mu, že si musí jít za svým, jakoukoli zkušenost brát jako poučení a vidět v ní ne porážku, ale nové možnosti vlastního „učení“ a nových cest.
Prohra nemůže být volbou.

Volba znamená učit se, růst, rozloučit se s tím, z čeho jsme vyrostli, mít se rád za vytrvalost a věřit ve vlastní síly.

6. «Uč se z každé modřiny a odřeniny»

Pokaždé, když vaše dítě něco udělá špatně a dostane se do nepříjemné situace, ptejte se ho, co se z této zkušenosti naučilo. Mluvte s ním o tom a vysvětlete mu, že my všichni se učíme svými chybami, propady, modřinami a oděrkami.

Naučte dítě každou situaci shrnout a udělat z ní závěr.

7. «Jsi v bezpečí, Jsi obklopen láskou a péčí.»

Vybavíte si nějaký okamžik z dětství, kdy jste se cítili v bezpečí, kdy jste vnímali lásku a péči kolem sebe? Jsou to okamžiky hřejivého klidu, harmonie se všemi a se vším, čím je dítě obklopeno.

Je krajně důležité vychovávat dítě v atmosféře lásky a péče, aby se cítilo v bezpečí. Pomáhá to jeho sebedůvěře, upevňuje jeho sílu a posiluje odvahu.

Každý večer, když svůj malý poklad ukládáte ke spaní, opakujte mu, že je v bezpečí, všichni ho tu mají rádi a chrání ho, starají se o něj. Říkejte mu ta slova klidně a něžně, aby si je dítě pevně uložilo do paměti a doprovázela ho i jako dospělého, aby si ně mohlo vzpomenout ve chvílích stresu a těžkostí.​

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/7-vet-ktere-je-treba-rikat-svym-detem/

---

Pětatřicet dárků, na které vaše děti nikdy nezapomenou

 

Ve věku konzumu mají děti většinou obrovské množství hraček a pro dospělé je dosti obtížné je ještě něčím překvapit. Pro děti je však nejdůležitější to, co v žádném obchodě nekoupíme.

Jaké dárky by rodiče měli nejraději dávat svým dětem? A kolik z nich jste svým dětem dali vy?

1. Podpora

Stačí jedno povzbuzující slovo, aby se vrátila chuť jít dál. Dejte dětem znát, jak si jich ceníte. A nezapomínejte jim to připomínat..

2. Objetí a pusa.

Jistý otec říkal svému sedmiletému synovi, že na pusinky už je moc velký. Pro děti je však rodičovská náruč a pusa velmi důležitá! Ať je vaše dítě velké jak chce, nikdy není nevhodné ho obejmout a políbit, abyste dali najevo svou lásku k němu.

3. Rodinné obědy a večeře.

Společné obědy a večeře jsou skvělou příležitostí, jak se sejít v kruhu rodinném, posoudit uplynulý den nebo plány do budoucna. Rodina, která společně nejí, se ani společně nerozvíjí.

4. Smysl pro humor.

Najděte čas a způsob, jak se zasmát spolu s dětmi.Smysl pro humor je krásná vlastnost. Učte mu své děti.

5. Cit pro krásu.

Pomozte svému dítěti nalézat krásu ve všem, co vidí a v každém, koho potká.

6. Právo na omyl.

Děti jsou děti. Rády se oddávají bezuzdnému veselí, což ovšem někdy vyžaduje vaši neobyčejnou trpělivost. Poskytněte jim prostor pro dovádění, experimenty a chyby.

7. Soudružná rodina.

Rodina držící při sobě je základem, na němž děti stavějí celou svou další budoucnost. Vždycky by měly mít možnost nalézt v ní podporu a porozumění, snažte se tedy, pokud lze, zachovat rodinu celou.

8. Touha být lepší.

Podporujte ambiciózní přání svého dítěte. Umožní mu to mnohého dosáhnout, možná že více, než byste si uměli představit.

9. Čas.

Čas je jediný dar, který nikdy nemůžete zadržet nebo vrátit nazpět. Je to jeden z nejcennějších darů, který můžete svému dítěti dát.

10. Pozornost.

Zdálo by se, že je to prostá věc, je však nesmírně důležitá. Buďte s ním, nepromarněte žádnou příležitost.

11. Soucit.

Život bohužel není vždycky spravedlivý. Naučte dítě, aby když se něco takového stane, nestálo stranou a snažilo se pomoci tomu, kdo to potřebuje.


12. Umění ocenit.

 

Jeden z nejprospěšnějších darů. Vážit si toho, co už má a neustrnout na tom, čím už je.

13. Zvídavost.

Naučte děti ptát se a projevovat zvídavost. „Nech už toho vyptávání“ jsou slova, která byste nikdy neměli vyslovit.

14. Rozhodnost.

Dosáhnout úspěchu vyžaduje rozhodnost a k tomu je nutná síla vůle.

15. Kázeň.

Děti se musejí naučit spoustě věcí. Jak se chovat, jak vycházet s jinými lidmi, dosahovat cílů, plnit si přání. Výchova se samozřejmě neobejde bez kázně. Nestavějte ji však na zákazech. Snažte se vyadřovat v pozitivním, praktickém kódu.

16. Povzbuzení.

Slovo má velikou sílu. Obyčejná slova, která dítěti každý den říkate, ho mohou jak povzbudit, tak přimět k zoufalství. Proto volte slova pečlivě.

17. Touha tvořit.

S příchodem internetu se tvorba i učení něčemu novému staly jednoduššími. Povzbuzujte dětskou kreativitu. Svět potřebuje lidi, schopné vytvářet něco nového.

18. Pečlivost.

Naučte dítě pečlivosti při vašich společných záležitostech, aby to jednou zvládlo u svých vlastních.

19. Oduševnění.

Je správné vštípit dětem vědomí, že se neskládají jen ze svalstva a krve, ale také z rozumu, srdce a vůle. A že rozhodnutí, která budou v životě dělat, se nemohou zakládat jenom na tom, co si žádá tělo a krev.

20. Čestnost.

Děti, které jsou od dětství vedeny k čestnosti, mají mnohem větší šanci zůstat poctivými i v dospělost. Čestní lidé se zpravidla cítí lépe, mají větší radost ze života a co je snad nejdůležitější, mají klidný spánek.

21. Naděje.

Naděje dodává sílu, formuje vytrvalost a rozhodnost. I v těžkých časech a chvílích zoufalství nám umožňuje jít dál.

22. Fantazie

To hlavní, co jsme pochopili za uplynulých dvacet let je fakt, že život se mění stále rychleji a zítřek už se nedpodobá dnešku. Tento měnící se svět tvoří lidé, kteří umějí zapojit fantazii.

23. Uvědomění.

Výchova dětí je zajisté důležitá a zodpovědná záležitost, vyžadující promyšlenost. Uvědomte si jasně kdo jste, co chcete a jak toho chcete dosáhnout. A naučte tomuto umění i svoje děti.

24. Touha po vědění.

Touha znát se velmi liší od školního šprtání na zkoušku. Vnuknout by ji dítěti měla rodina. Čtěte, veďte k četbě i svoje děti, ptejte se jich, rozebírejte odpovědi a spolu s nimi o všem pochybujte.

25. Příroda.

Děti vážící si světa kolem sebe se o něj chtějí starat. Často po dětech chceme, aby dodržovaly v bytě pořádek a čistotu. Proč bychom je témuž nenaučili i pokud jde o přírodu, o prostor mimo byt?


26. Možnost vyzkoušet něco nového.

 

Takovou možnost by měly děti dostávat, aby si ověřily, co se jim líbí, co je baví, k čemu mají schopnosti. Přes obecně rozšířený názor to není spojeno se žádnými zvláštními výdaji.

27. Optimismus.

Pesimisté svět nezmění. To dělají optimisté.

28. Umění být hrdý na své úspěchy.

Oslavte malé životní události. Konec konců, malé úspěchy léty nabývají na váze.

29. Touha poznávat svět.

Asi ne v celosvětovém měřítku, to není v našich silách. Ale proč se pro začátek nerozhlédnout po svém okolí? Podnikejte s dětmi výlety.

30. Sebehodnocení.

Děti, které se naučí hodnotit samy sebe, netrpí obvykle nedostatkem sebedůvěry a mají smysl pro důstojnost a sebeúctu. Vyrůstají z nich dospělí s vlastními hodnotami, kterých se drží.

31. Originalita.

Naše zvláštnosti z nás dělají osobnosti. Pomozte dítěti odhalit svůj potenciál a předvést světu s hrdostí to, za co mohou být právem chváleny.

32. Posezení na klíně.

To je to nejlepší místo na světě ke čtení knížek, vyprávění pohádek nebo k obyčejnému popovídání.

33. Domácí krb.

Jistota, že tě doma mají rádi a že na tebe čekají, je jednou z nejkrásnějších a nejpovzbudivějších věcí v životě. Cítí se vaše dítě doma v bezpečí, obklopeno pohodou a láskou?

34. Vzájemná věrnost rodičů.

Věrnost v manželství neznamená jenom chování našich těl. Jsou to také pohledy očí, projevy rozumu, srdce, duše. Všechny tyto věci děti dobře vidí, citlivě vnímají a mají pro ně velikou důležitost.

35. Láska.

Bez ní samozřejmě nejde vůbec nic.

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/petatricet-darku-na-ktere-vase-deti-nikdy-nezapomenou/

---

Recept úřadů na rodičovskou lásku: zavřít dítě do ústavu

Lásku si nelze vynutit, říká staré úsloví. Jenže podle některých odborníků to zřejmě tak úplně neplatí. Neotřelý recept na to, jak donutit syna k tomu, aby začal mít rád svého otce, totiž předestřela jedna z brněnských znalkyň ve sporu o svěření dítěte do péče.

 

Navrhla totiž soudu, aby umístil šestiletého chlapce, který žije od narození se svou matkou, do ústavu. Tam by byl od matky zcela izolován a „naučil“ by se mít rád i svého otce.

Proti takovému drakonickému návrhu nijak u soudního jednání neprotestovala zástupkyně orgánu sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) a ani soud tento návrh zatím neodmítl.

„Matku diskvalifikují z výchovy a péče o dítě negativistické postoje k otci dítěte. Na náhlou změnu rodinného prostředí není dítě připravené, proto v případě, že matka nezačne syna motivovat, přímo a otevřeně vést k lásce k otci tak, aby s ním chtěl trávit čas nejméně v rozsahu standardního styku, bude nutné realizovat změnu výchovného zázemí. Přechod od matky k otci by se neobešel bez pobytu dítěte v neutrálním prostředí,“ napsala do posudku jako jednu z variant postupu znalkyně.

Syna mi seberou, pro jeho dobro jej zavřou do ústavu, mně doporučí, abych se šla léčit, protože mám syna moc rádamatka

„Pomalu přestávám věřit, že žijeme v normální zemi, pokud jsou navrhovány takové postupy. Takže syna, o kterého se starám od narození a o kterého otec nikdy zvlášť nestál, mi seberou, pro jeho dobro jej zavřou do ústavu, mně doporučí, abych se šla léčit, protože mám syna moc ráda a nedokážu překonat svůj negativní postoj k otci,“ svěřila se Právu matka.

Rodina spolu nikdy nežila 

„S bývalým partnerem jsem nikdy nežila, byli jsme jen kolegové, kteří si párkrát vyrazili. Pak jsem otěhotněla a uvažovali jsme o společném životě, ale když jsem ho blíže poznala, věděla jsem, že by to nešlo. Proto jsem po porodu zůstala sama. Otec syna za námi chodil nejdřív jednou týdně, pak se intenzita návštěv začala snižovat, snižovaly se i částky, které mi na syna dával. Pak najednou ale začal komunikovat přes svou právničku, a když byly synovi tři roky, začal se soudit o určení styku s ním,“ popsala žena.

Městský soud v Brně nejprve otci, který s dítětem do té doby nenavázal žádný hlubší vtah, určil poměrně široký styk s měsíční péčí o prázdninách, odvolací krajský soud ale na něco takového nepřistoupil a rozhodl, že se otec může se synem vídat jen jednou týdně na hodinu a pod dohledem specializované organizace.

„Neutrální prostředí” 

Městský soud v Brně má ale nyní na stole nový návrh na změnu styku, kde znalkyně jako jednu z možností uvedla právě umístit dítě do „neutrálního prostředí“.

„Do toho začal velký tlak od sociálky na mou osobu, přestože u mě nenašli žádné problémy. Když jsem si na postup Ospodu stěžovala, i starosta napsal, že ze strany sociálky nebyly shledány žádné důvody, pro které by snad mělo být pochybováno o mé řádné péči,“ upozornila žena.

Šest roků jsem se o syna starala sama a najednou jsem ta špatná. Otci jsem přitom nikdy nebránila, aby syna vídalmatka

Důvěru v OSPOD žena ztratila poté, co otec bez upozornění provedl návštěvu ve školce, přestože rozsudkem se měl se synem stýkat jen jednou týdně na přesně určeném místě.

„Syna to hodně zasáhlo. Ve školce se pak už necítil bezpečně, nechtěl tam chodit, takže jsem ho musela dát do jiné školky. Když jsem si stěžovala, sociálka mi odpověděla, že taková návštěva je v pořádku,“ prohlásila žena.

Pro sociálku rozsudek neplatí 

OSPOD skutečně ženě napsal, že takové setkání mimo soudem stanovený styk je v pořádku. „Ráda bych upozornila, že rozsudek soudu je zavazující pro matku a otce, nikoli pro OSPOD,“ dodala v písemné zprávě pracovnice sociálky na vysvětlenou.

„Na postoj sociálky nebo soudů si často stěžují otcové, ale já mám pocit, že v tomto případě se role obrátily. Šest roků jsem se o syna starala sama a najednou jsem ta špatná. Otci jsem přitom nikdy nebránila, aby syna vídal, a nechci to ani do budoucna. Založit ale jejich vztah na tom, že syn bude ode mě izolován v ústavu, je ale podle mě nesmysl,“ dodala žena.

O tom, zda dítě skutečně skončí v ústavu, by měl v nejbližších týdnech rozhodnout soud.

Petr Kozelka, Právo

---

...doporučené externí odkazy

Mateřská terapie. Kouzelná síla slov.
Až se mi jednou narodí syn… K zamyšlení.
7 vět, které je třeba říkat svým dětem

Víš, jak tě mám rád? (Dojemný příběh)
Nežijte jen pro děti! (K zamyšlení)
Den, kdy jsem přestala spěchat

---

...tip na stránku 

stáří

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na