Peklo nám zezelenalo

3. 02. 2017 8:00:00

Jak jsme se my dva – dnes manželé – poznali, si pamatujeme jako dnes. Bylo to skoro přesně před 22 lety na diskusi studentů. Byli na ní Dánové a Holanďané. A my dva jim zapáleně popisovali, jak bychom jednou chtěli vstoupit do EU.

 

Jak jsme se my dva – dnes manželé – poznali, si pamatujeme jako dnes. Bylo to skoro přesně před 22 lety na diskusi studentů. Byli na ní Dánové a Holanďané. A my dva jim zapáleně popisovali, jak bychom jednou chtěli vstoupit do EU.

A že musíme bojovat proti komunistům, protože naší zemi hrozně ublížili. Tou dobou pro nás ještě byla EU vzor a čeští komunisté nejkrystaličtější zlo. Za těch 22 let je vše obráceně.

EU se měnila a měnila, až se definitivně proměnila v jistý druh socialismu, v němž neustále ubývá svobod. A čeští komunisti jsou... no, jak jen to říct? Ve srovnání s některými jinými vejlupky se ještě skoro zdají být mírumilovní a krotcí jak beránci.

Někdy máme dokonce překvapivý pocit, že v Poslanecké sněmovně to mají v hlavě v určitém slova smyslu srovnané nejvíc, protože mají nějakou ideologii. Neříkáme, že je to ideologie pro nás přijatelná, ale alespoň je nějaká a ucelená. Komunisti, kteří studovali Marxe, jsou ve svých názorech přinejmenším celkem konzistentní. Víme, co od nich čekat. Jednotlivé axiomy a názory jim do sebe zapadají (byť pro jiné strany jsou pochopitelně nepoužitelné). Ovšem jiné strany často melou páté přes deváté, protože žádnou ucelenou ideologii nemají. Jen hájí zájmy svých majitelů či sponzorů. A dopředu je mnohdy těžké až nemožné odhadnout, jak se k té které věci postaví.

Před oněmi dvaadvaceti lety bychom nečekali, že to někdy řekneme, ale dnes jsou pro nás překvapivě čeští komunisti ještě „zlatí“: Jsou totiž předvídatelní, vážou na sebe 15 % nespokojených voličů, ale současně ve Sněmovně jsou ostatními stranami víceméně vyšachovaní, takže nemají v této izolaci mnoho možností provádět velké lumpárny. A nejsou radikální.

Jak to, že ne? Nu – protože byť si „běžní komunisté“ říkají komunisté, přeci jen dnes už (třeba na rozdíl od dvacátých let v Rusku) uznávají soukromý majetek. Na rozdíl od těch skutečně radikálníchčeských komunistů. Skutečně radikální čeští komunisté si dnes totiž neříkají komunisté, nýbrž Zelení.

Že jste měli pocit, že zelení jsou tu od toho, aby hájili ekologické chování? A že nemají s komunisty, natož s těmi nejradikálnějšími komunisty, nic společného? Tak se zamyslete nad vpravdě šílenou větou předsedy zelených Matěje Stropnického: „Squatting považuji jednak za projev autonomní kultury, jednak za kritiku společnosti, v níž vlastnictví je deklarováno jako nedotknutelná hodnota.“

Je libo překlad? Znamená to: „Soukromý majetek není žádnou hodnotou. Když se nám nebude líbit, jak někdo se svým majetkem zachází, prostě mu ho vezmeme a bude náš!“ Totéž ovšem dělali komunisti po roce 1948. Nebo snad slyšíte nějaký rozdíl...?

Zevšeobecňování je vždy ošemetné, ale v některých situacích se mu těžko ubránit: Když si někdo tak přímočaře neváží jedné ze základních nedotknutelných hodnot naší civilizace, vlastnictví, těžko od něj čekat, že si bude vážit jiných nedotknutelných hodnot, jako je život, integrita těla a další. Ostatně že úcta k jednomu souvisí i s úctou ke druhému či třetímu, prokázala nejedna diktatura. To právě tedy, u legalizace krádeží soukromého vlastnictví, diktatura začíná. Tady začíná peklo.

Můžeme si to celé vykládat dvěma způsoby.

Jedna možnost je, že buď jsou zelení tak hloupí a naivní, že „jen“ nechápou, že vlastnictví či nedotknutelný život jsou nepřekročitelné podmínky prosperující svobodné společnosti.

Druhá možnost – ta horší – je, že chápou moc dobře, co říkají, a prostě nám chtějí svobodu znovu vzít.

Ovšem jak to tak vypadá, druhá polovina citace (o „kritice společnosti, v níž vlastnictví je deklarováno jako nedotknutelná hodnota“) naznačuje, že za B) je správně. Zelení vlastně zakukleně říkají, že chtějí návrat před rok 1989, kdy stát „věděl“ lépe, co je dobré pro jednotlivce, než to jednotlivec věděl sám.

Náramně to připomíná situaci, kdy dva postarší manželé večer grilují na zahradě. Najednou se manželka ozve: „Jardo, vezmi si svetr!“ A Jarda se pokorně informuje: „A je mi zima, nebo jdeme domů?“ A zelení z nás vlastně chtějí udělat zrovna takové nesvéprávné Jardy, kteří ani nevědí, jestli jim je zima, či jak mají nakládat se svým vlastním majetkem.

 

Ale copak zelení – ti ještě nejsou až tak nepochopitelným zjevením. Podobné bláznivé choutky se prostě čas od času někomu v hlavě vylíhnou po celou dobu, co svět světem stojí. Co je ovšem mnohem bizarnější: Kam se to ztratily naše rozlišovací schopnosti, že nejsme jako společnost v mnoha případech schopni v zelených identifkovat ony zakuklené echt-komunisty, a pořád k nim coby společnost přistupujeme jako k „ochráncům přírody“?

Squatting má k podpoře přírody asi tak blízko jako jaderná energetika ke složení vaší pasty na zuby. Ochrana přírody je prostě jen falešná vábnička pro naivky, kteří ještě neidentifikovali pravou podstatu věci.

 

Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová

 

Autor: Markéta Šichtařová| pátek 3.2.2017 8:00 

Zdroj: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584525

---

Tak aby bylo jasné, co mám pod sukní: Jsem ženská.

10. 02. 2017 8:00:00

Když jsem tu zprávu četla poprvé, zarazila jsem se a pomyslela si cosi o hoaxu. A víc jsem tomu nevěnovala pozornost. Pak jsem na ni ale za pár dnů narazila znovu. A hned z několika zdrojů a v různých jazycích.

Tak aby bylo jasné, co mám pod sukní: Jsem ženská.

To už mi to začalo vrtat hlavou. Že by to nakonec nebyl hoax...? Třeba je to „jenom“ novinářsky špatně pochopená a zveličená zpráva...?

Ale ona se pořád opakovala. To už mi to nedalo. A zdroj jsem si vyhledala. A opravdu. Na oficiálních stránkách https://www.bma.org.uknajdete (ke dni 2.2.2017) zcela oficiální 14stránkový dokument v pdf pod názvem „A guide to effective communication: inclusive language in the workplace“. Perlí od začátku do konce, ale inkriminovaná pasáž je na straně 6. A pod ní je dojemně nastajlovaná ilustrace muže držícího v náručí dítě.

Že ještě pořád nevíte, o čem mluvím? Jde o dokument Britské lékařské asociace (BMA). Její členové – tedy prakticky všichni pracovníci v britském lékařství - by napříště neměli těhotné matky nazývat „těhotnými matkami“. Mohlo by to totiž být urážlivé vůči těhotným transsexuálům, kterých se už v Británii vyskytl celý jeden exemplář. Namísto toho by zdravotníci měli mluvit o „těhotném člověku“.

Byla by ale věčná škoda neprostudovat si dokument celý, protože velmi inspirativní perly se vyskytují i jinde. Na jiném místě se třeba doporučuje, aby se namísto slov „maminka“ či „tatínek“ používalo genderově neutrální slovo „rodič“. A namísto tradičních slov „manžel“ či „manželka“ se má používat neutrální a moderní slovo „partner“, v němž není ani náznak po takové sprosťárně, jako je tradiční svatba. A mohli bychom pokračovat.

Legrační? Ne tak docela, řekla bych. Já jsem obyčejně docela splachovací, když mi ten a onen nadává do oslů a jiných hospodářských zvířat. Koneckonců co čekat od virtuálního prostoru, že? Zato mám ale vyvinutý obstojně citlivý vnitřní radar na jakékoliv pokusy mocí státní mě spoutat, svázat, omezit, ohloupit a zmanipulovat. A tahle snaha o manipulaci z genderově vyvážených člověků - lékařů doslova čiší.

Jazyk vždy byl ohromně mocným nástrojem. V některých situacích může být mocnější než zbraně. To v jazyku a ve způsobu jeho používání se skrývá moudrost lidstva. Zničme či pozměňme jazyk – a zničíme část tradice a vědění.

Zlikvidujme v jazyku slova jako manžel – manželka, a za pár let civilizace dokonale zapomene, že dřív existovalo něco tak podivného jako svatby. Děti se o nich budou už jen učit v dějepise. A tradiční rodina přestane existovat.

Zničme slova jako žena - muž, a nová generace skutečně uvěří, že jsme všichni středního rodu, jenom někteří zcela náhodně vypadáme nazí trochu jinak – asi jako když jedno hermafroditní štěně se narodí bílé a druhé černé. Že k rození dětí není potřebný sex, nýbrž umělé oplodnění. Že prostě jsme všichni až na pár nepodstatných vnějších znaků stejní. Ano, stejní, to je, oč tu běží. To je, o co jde těmto socialistickým experimentátorům – nejsou rozdíly mezi národy, mezi barvou kůže, mezi pohlavími. Jsme všichni jednolitá masa bez rozdílu.

Zničme slova jako máma – táta, a zapomeneme, že děti patří mamince a tatínkovi. Děti začnou patřit státu a z biologických rodičů se stanou pouzí pěstouni, kteří mají budoucí daňové poplatníky od státu jen dočasně svěřené za účelem výkonu přesně naplánované výchovy.

Zdá se, že lidstvo začalo zatraceně pálit dobré bydlo. Když jsme si v našem evropsko-americkém prostoru už dost dlouho neužili válku (s výjimkou „lokálních“, jako byla ta na území Jugoslávie), začali jsme si vymýšlet problémy jinde. Lidstvo, zdá se, problémy potřebuje. Takže jsme si vymysleli genderový pseudoproblém. Jeho podstatou je, že menšina začala šikanovat většinu. Abychom totiž jako většinová společnost náhodou „nešikanovali“ transsexuály, raději se začneme jako transsexuálové chovat sami. Ovšem společnost, v níž menšina ovládá většinu, už není ani svobodná, ani demokratická.

Ovšem tím neříkám ani slovo proti menšinám! Ať jsou to homosexuálové, transsexuálové, nebo třeba middle-sex, tedy lidé vykazující znaky obou pohlaví – je naprosto a dokonale v pořádku, když na ně většinová společnost hledí bez rozdílu cítění vůči „většinovým“ mužům a ženám. Co není v pořádku, je stav, kdy zcela samozvaní sociální inženýři ohýbají pod pouhou záminkou služby vůči menšinám většinovou společnost tak, aby se změnila. Aby zapřelasvou odlišnost a většinovost. Ve skutečnosti totiž o žádné menšiny nejde – ty jsou brány jen jako rukojmí. (V konečném důsledku i tyto menšiny budou v realitě poškozeny, protože ani homosexuál se nechce cítit bezpohlavním.) Skutečnýmcílem je zmanipulovat většinovou společnost tak, aby zahodila veškeré tradice a přijala novou ideologii, skrze niž ji bude možno ovládat.

Je to neskutečně nebezpečný trend. Něco jako pokus vyhrát neviditelnou válku bez jediného výstřelu, společnost spoutat, rozbít její tradiční struktury. A dost lidí se už nechalo nachytat. Je mi úplně jasné, že nemálo bude těch, kdo mi budou spílat, že jsem se nechala svést ruskou propagandou, že žádné takové doporučení ve skutečnosti neexistuje. A nemálo z nich bude jistě zaměstnáno v neziskových organizacích prosazujících genderová témata a štědře financovaných z evropských peněz.

Neuráží mě sice, když mi dáma či pán nesouhlasící s mým názorem sdělí své přesvědčení, že jsem slepice. Koneckonců psychologové tvrdí, že útočíme-li podobným způsobem na někoho konkrétního ve svém okolí, nevyjadřujeme tím vlastně nic o adresátovi útoku, nýbrž jen sami o sobě; o svých schématech myšlení. A tak si jen pomyslím cosi na téma, ze které drůbežárny asi dotyčný pochází. Ale mluvit o mně v oficiálních veřejných dokumentech jako o osobě středního rodu, jako o rodiči bez chuti a bez zápachu, kterému stát jen svěřil dítě k výchově – to by mě urazilo a rozzuřilo do nepříčetnosti. Popíralo by to totiž celou mou biologickou podstatu. Anihilovalo by to část mé bytosti.

Takže abychom si rozuměli: Jsem ženská. Nebo baba. Nebo holka. Nebo cokoliv chcete. Lidové „baba“ nepatrně preferuju nad extra-slušným „žena“, protože „žena“ mi zní až podezřele moc úředně, ale jinak je to vlastně vcelku jedno. Ale hlavně to na mě nezkoušejte s těhotnou osobou. Mohli byste mě dost zásadně urazit nevyřčeným, ale naznačeným předpokladem, že jsem snad jakýsi válečný invalida, jelikož mi některý z příslušných orgánů spojených s rozmnožováním nahoře či dole chybí. Mohu vás ubezpečit, že je mám všechny, a fungují obstojně, díky za optání, neb jsem pětinásobnou matkou.

 

Autor: Markéta Šichtařová| pátek 10.2.2017 8:00 

Zdroj: http://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585918

 

---

...další externí odkazy

Novinky

Zvědavec

AC24

Stop Operation Soros

Markéta Šichtařová - wiki

Šichtařová blog idnes

---

tip na stránku

Donald Trump a Elity..

Inaugurace Trumpa

---

Spřátelené blogy: pepomat - wordpress

pepomatwebmium - blogspot 

pepomatwebmium - blog

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio