Poslední chvíle carské rodiny - 17. července 1918

12. července 2010 v 9:30 | Ally |  Poslední chvíle

Noc se v jediném okamžiku proměnila v ráno, když se ručičky hodin rozběhly v prvních vteřinách data 17. čevence 1918. Někteří v Jekatěrinburgu se veselili po hospodách, protože bylo právě po výplatním dni, jiní už dávno spořádaně leželi ve svých postelích a dřímali. Stejně tak i Nikolaj Alexandrovič, nevysoký, padesátiletý muž, který kdysi vládl šestině světa, a nyní byl jen vězněm a loutkou, která ztrácela cenu, v pevném sevření bolševické moci a víru naprostého chaosu, který pustošil Rusko. Spal a vedle něj ležela jeho žena, v postýlce nedaleko oddychoval ze spánku i třináctiletý hoch - jeho jediný syn. Ve vedlejším pokoji také panovalo ticho, na svých lůžkách tam po dni, který byl únavný nekonečnou nudou a monotónností, odpočívaly čtyři mladé dívky - jeho dcery. Stejně tak už spánek zmohl i komornou Annu, kuchaře Charitonova a sluhu Truppa. Jen doktor Botkin byl ještě vzhůru a pomalu, rozvážně, jak tomu byl uvyklý, psal dopis, který však neměl nikdy dokončit ani odeslat..... Protože za zdmi jejich malého exilového světa se již hýbaly události, jichž se oni sice neúčastnili, ale byli klíčovými postavami.........

Noc se v jediném okamžiku proměnila v ráno, když se ručičky hodin rozběhly v prvních vteřinách data 17. čevence 1918. Někteří v Jekatěrinburgu se veselili po hospodách, protože bylo právě po výplatním dni, jiní už dávno spořádaně leželi ve svých postelích a dřímali. Stejně tak i Nikolaj Alexandrovič, nevysoký, padesátiletý muž, který kdysi vládl šestině světa, a nyní byl jen vězněm a loutkou, která ztrácela cenu, v pevném sevření bolševické moci a víru naprostého chaosu, který pustošil Rusko. Spal a vedle něj ležela jeho žena, v postýlce nedaleko oddychoval ze spánku i třináctiletý hoch - jeho jediný syn. Ve vedlejším pokoji také panovalo ticho, na svých lůžkách tam po dni, který byl únavný nekonečnou nudou a monotónností, odpočívaly čtyři mladé dívky - jeho dcery. Stejně tak už spánek zmohl i komornou Annu, kuchaře Charitonova a sluhu Truppa. Jen doktor Botkin byl ještě vzhůru a pomalu, rozvážně, jak tomu byl uvyklý, psal dopis, který však neměl nikdy dokončit ani odeslat..... Protože za zdmi jejich malého exilového světa se již hýbaly události, jichž se oni sice neúčastnili, ale byli klíčovými postavami.........

 

Jakov Jurovský:

 

Pochopil jsem , že se budu muset vyrovnat s otázkou likvidace Romanovců. Československé bandy se blížily k Uralu. Proto jsem se stal odpovědí na diskuzi o jejich osudu. Bylo ponecháno mně, synovi dělníka, abych vyrovnal revoluční účty s carským domem, který nás po staletí utlačoval. Stejně tak jsem se obával, že bude nutná likvidace některých soudruhů.... V červenci proběhlo několik bouřlivých diskuzí Uralského regionálního sovětu na toto téma. 16. července bylo vše dohodnuto a já se vrátil do Domu zvláštního určení v sedm hodin večer. Soudruh Filip (krycí jméno Gološčekina) za mnou přišel do domu a dal mi rozkaz od výkonné komise ohledně popravy Nikolaje, s jediným rozdílem, že kuchtík Sedněv měl být poslán pryč. Zatímco vězňové večeřeli, zavolal jsem mladého kuchtíka Sedněva a řekl jsem mu, že má toho večera z Domu zvláštního určení odejít, aby navštívil svého strýce. Řekl jsem mu, že včera jeho strýc přišel a chtěl si chlapce vzít domů. Sedněv byl nadšený a šťastný, že půjde domů.

 

 

Pavel Medvěděv:

 

Večer 16. července mezi sedmou a osmou večerní, když mi právě začala služba, mi velitel Jurovský nakázal vybrat od všech strážných revolvery typu Nagan a přinést mu je. Vybral jsem dvanáct revolverů od hlídek a několik od strážných a přinesl jsem je do velitelovy kaceláře. Jurovský mi řekl: "Musíme je dnes v noci všechny zastřelit, tak upozorněte strážné, aby se nelekali, když uslyší výstřely." Tak jsem pochopil, že Jurovský plánoval zastřelit celou carskou rodinu stejně jako doktora a sluhy, kteří s nimi žili, ale neptal jsem se kde ani kdo toto rozhodnutí učinil... Okolo jedné hodiny v souladu s Jurovského rozkazem jsem informoval strážné, aby se neznepokojovali, pokud uslyší střelbu.

 

 

Alexander Strekotin:

 

Někdo rychle sešel po schodech, mlčky přistoupil ke mně a mlčky mi dal do ruky revolver."Co já s ním?" zeptal jsem se ho. "Za chvíli bude poprava," řekl mi a rychle odešel."

Za chvilku sešel dolů s Medvěděvem Okulov nebo ještě někdo, už se nepamatuju (Okulov bylo krycí jméno Grigorije Nikulina). A vtom už se objevila skupina lidí, asi šest až sedm jich bylo, ty jsem neznal. Okulov je zavedl do místnosti...Teď už jsem určitě věděl, že to bude poprava.

 

 

Jakov Jurovský:

 

Poprava musela být zorganizována narychlo, bez jakýchkoliv důsledných příprav. Zatelefonoval jsem do jekatěrinburské vojenské garáže a požádal, aby jeden z řidičů - Ljukanov, přivezl o půlnoci k Domu zvláštního určení velký náklaďák spolu s nějakými plachtami na zakrytí těl. Zavolal jsem si velitele hlídky Pavla Medvěděva ze Sysetského závodu a řekl jsem mu, co se v noci stane, a nařídil jsem mu, aby varoval stráže před neobvyklými zvuky. Svolal jsem vnitřní hlídky a sdělil jsem jim, že nás čeká poprava. Rozdal jsem jim revolvery typu Nagan, někteří jako Jermakov, Nikulin a Kudrin měli vlastní revolvery. Když jsem jim to řekl, několik Lotyšů řeklo, že se necítí na to, aby stříleli na děvčata a odmítli to udělat. Pochopil jsem, že bude nejlepší tyto soudruhy z popravy vyloučit, aby neselhali v tak důležitém momentě své revolucionářské povinnosti. Čekal jsem s Gološčekinem a Kudrinem ve své kanceláři, kouřili jsme a pozorovali hodiny. Ve 12:30 zavolal Ljukanov a vysvětlil, že se zdržel, ale brzy dorazí. Než přijel uplynula ještě hodina nebo hodina a půl. 

 

 

Viktor Netrebin:

Soudruh Jurovský šel do pokojů vězňů a vzbudil je. Oblékli se a sešli dolů pod záminkou, že nahoře není kvůli střelbě v ulicích bezpečno. Čekali jsme ve spodní místnosti. Těsně předtím naš velitel a jeden či dva Lotyši odmítli střílet do dívek a byli uvolněni ze služby. Když jsem sevřel revolver, má pozice náhle byla jasná a jako moji soudruzi jsem byl nervózní, že mám vykonat popravu. Tak jsme čekali, zbraně v rukou, než si pro nás přišel Jurovský.

 

 

Pavel Medvěděv:

Okolo půlnoci Jurovský vzbudil carskou rodinu. Nevím, jak jim vysvětlil že je budí a odvádí pryč, ale mohu najisto potvrdit, že to byl Jurovský, kdo vstoupil do pokojů vyhrazených carské rodině. Asi za hodinu celá rodina, doktor, komorná a sluhové vstali,umyli se a oblékli.

 

 

Jakov Jurovský:

 

Vešel jsem a vzbudil Botkina a řekl jsem mu, že se všichni mají rychle obléci, že ve městě panuje neklid a musíme je odvézt na bezpečnější místo. Nechtěl jsem jim přidávat zbytečnou úzkost a tak jsem je nechal obléknout v klidu. Slyšel jsem, jak chodí po pokojích, oblékají se a hovoří..... Já sám jsem je pak vedl dolů.

Každý z mužů měl určenou osobu, na niž měl střílet a všechno by tak proběhlo rychle. Příčiny neorganizované palby vyšly najevo později. Ačkoliv jsem jim (carské rodině) přes Botkina vzkázal, že si s sebou nemají nic brát, nesli si různé drobnosti - polštářky, kabelky a tak dále, a také malého psíka.

 

 

Pavel Medvěděv

Krátce po jedné hodině car, carevna jejich čtyři dcery, komorná, doktor, kuchař a sluha opustili své pokoje. Car nesl následníka v náruší. Car i následník byli oblečeni do vojenských košil a měli čapky. Carevna, její dcery a další šli za nimi. Jurovský, jeho asistent a dva členové Zvláštní komise je doprovázeli. Také já jsem byl přítomen. Během mé přítomnosti se nikdo z carovy rodiny na nic nezeptal. Neštkali ani neplakali. Když jsme sešli ze schodů na první podlaží, vyšli jsme do dvora a odtamtud pak druhými dveřmi (počítaje od brány) jsme vstoupili po suterénu domu. Když jsme došli do místnosti, která přiléhá ke skladišti se zamčenými dveřmi, Jurovský nařídil, aby byly přineseny židle.

 

 

Jakov Jurovský

Alexandra Fjodorovna požádala o židli, Nikolaj o jednu pro Alexeje, tak jsem nechal přinést židle. Alexandra Fjodorovna se posadila na tu u okna a Nikolaj něžně posadil syna na druhou uprostřed místnosti, pak si stoupl přesně před něj, takže jej zakryl.

 

 

Alexander Strekotin¨

Všechny je zavedli do té místnosti vedle mého stanoviště. Akulov za chvilku vyšel, a když procházel kolem mě, řekl: "Následník potřebuje židli...Nejspíš chce umřít vsedě...No tak mu ji přinesem." Jurovskij rychlými pohyby rukou ukazoval každému ze skupiny zatčených, kam se má postavit. Říkal to klidně, tiše: "Prosím, vy se postavte se a vy sem...takhle do řady." Postavili se do dvou řad. V první řadě byla carská rodina, ve druhé jejich lidé. Následník seděl na židli...V první řadě stál car a těsně za ním jeden z lokajů...

 

 

Pavel Medvěděv:

Carevna seděla u zdi u okna, za ní tři z jejích dcer. Následník a car byli uprostřed místnosti. Doktor Botkin stál za následníkem. Komorná, velmi vysoká žena, stála vlevo od dveří vedoucích do skladiště, vedle ní stála jedna z carových dcer. Dva sluhové stáli proti zdi nalevo od vchodu do místnosti. Komorná nesla polštář. Carovy dcery si také přinesly malé polštářky. Jeden polštář položily na carevninu židli, druhý na židli následníka. Zdálo se, jakoby všichni uhodli svůj osud, ale nikdo nevydal ani hlásku.

 

 

Jakov Jurovský:

Řekl jsem jim, že čekáme na příjezd nákladního vozidla a pak jsem odešel. Bylo naprosté ticho, když jsem dal řidiči znamení, aby přivezl náklaďák na dvůr, kde měl nastartovat motor, aby zanikly výstřely. Když jsem uslyšel chrčení Ljukanovova motoru na dvoře, bylo tak hlasité, že se okna třásla v rámech. Pak jsem svolal své muže. Tváří v tvář jim byl náhle můj úkol jasný. 

 

 

Viktor Netrebin:

Rodina občana Romanova vešla do místnosti a postavila se proti zdi, když jsme vešli. Nikolaj stál před Alexejem. Když jsem pohlédl přes ramena svých soudruhů, uviděl jsem Alexeje, který vypadal nemocně a jako z vosku, jak si nás prohlíží doširoka otevřenýma zvídavýma očima. Náhle jsem si pomyslel, jak krátký byl jeho smutný život, a tiše jsem se modlil, že budeme mít všichni dobrou mušku.

 

 

Jakov Jurovský

 

Řekl jsem Nikolaji asi toto: "Vaši příbuzní v zahraničí i v zemi se snaží vás zachránit, ale Dělnický sovět se rozhodl vás zastřelit." Zeptal se: "Cože?" a obrátil se k Alexejovi.

 

 

Alexander Strekotin:

 

Velitel to v rychlosti zopakoval a dal rozkaz četě, aby se připravila. Nikolaj už nic neřekl, znovu se otočil k rodině,někteří něco nesrozumitelného vykřikli, všechno to trvalo jen několik vteřin. Při posledním slově rychle vytáhl z kapsy kolt a vystřelil na cara. Carevna a Olga se pokusily přežehnat křížem, ale už to nestačily.

 

 

Jakov Jurovský

Prvním výstřelem jsem skolil Nikolaje a všichni ostatní na něj také vystřelili. Všech deset lidí zamířilo střelbu na něj a od se zapotácel a padl k zemi. Alexandru Fjodorovu zásah kulek odhodil ze židle ke zdi. Nikdo ze střelců zřejmě nepochopil můj úmysl a nedokázal jsem je zastavit, když jednou začali. Nikdo nic neslyšel a zjistil jsem, že má naděje na to, že dřevěná zeď zachytí kulky, byla mylná. Kulky se odrážely zpátky na nás. Výstřely těch vzadu mi létaly kolem hlavy, zněly mi v uších a zmatek se stupňoval, jak kulky létaly místností skrze zakouřený vzduch. Chvíli potom jsem konečně zastavil střelbu, která se zvrhla v neprostou paniku.

 

 

Alexej Kabanov:

 


"Dobře se pamatuju, že když jsme my všichni, co jsme měli na starosti popravu, přišli k otevřeným dveřím místnosti, byly nás tři řady střílejících z revolverů, přičemž druhá a třetí řada střílela přes ramena těch, co stáli vpředu. Rukou natažených s revolvery směrem k popravovaným bylo tolik a byly tak blízko u sebe, že ten, kdo stál vpředu, měl na hřbetu ruky spálenou kůži od toho, co střílel za ním. Jedenáct nešťastníků pobíhalo v malém prostoru té popravčí síně a dvanáct střelců nepřetržitě pálilo z otevřených dvoukřídlových dveří.

 

 

Viktor Netrebin

Střelba byl naprostý zmatek. Komorná se chtěla bránit polštáři. Po prvních výstřelech jsem viděl Alexeje, jako socha seděl na židli a jeho popelavý obličej byl pokryt otcovou krví, v samém děsu se ani nepohnul. Jedna z mladších dcer dostala kulku do zad. Soudruh Jermakov zabil jednu dceru tak, že ji opakovaně dobal do hrudi, a pamatuji si, jak soudruh Jurovský přede mnou zastřelil Taťánu, její hlava explodovala ve spršce krve a mozku. Byl to hrozný pohled, panoval zmatek, na podlaze samá krev a tělní tekutiny, několika soudruhům se udělalo špatně.

 

 

Alexej Kabanov:

Dvě mladší carovy dcery seděly skrčeny a přitisknuty ke zdi, zakrývaly si hlavu rukama. Alexej ležel na zemi a do něho taky stříleli. Dvorní dáma ležela na zemi ještě živá. V tu chvíli jsem tam vběhl, křikl jsem, ať nechají střílení a živé ať dorazí bodly. Jeden ze soudruhů se snažil vrazit bajonet anglické vinčestrovky komorné do prsou. Bajonet byl jako kinžál, jenže byl tupý a nemohl hruď prorazit. Popadla ho do obou rukou a křičela. Tak ji dobili pažbami.

 

 

Jakov Jurovský

Slyšeli jsme sténání, výkřiky a vzlyky. Museli jsme se vrátit a dokončit úkol. Když jsem znovu vstoupil, viděl jsem, že mnozí ještě žijí, například Botkin, který se nazdvedl na pravém lokti a zdálo se, že znovu vstane, dokud jsem do revolverem nestřelil do hlavy..... Vůbec nic nepůsobilo na Alexeje. Ačkoloiv byl zranění, stále žil a Jermakov se snažil do ubodat bajonatem. Nedovedl jsem stát vedle a tak jsem nakonec vytáhl svůj revolver a zastřelil ho. Důvody tohoto "zázraku" se objasnily později. Dcery měli v korzetech a na těle diamanty. Musel jsem střílet znovu. Tři dívky se krčily v rohu místnosti. Viděl jsem, jak se Olga a Taťána objaly. Přešel jsem kluzkou podlahu a vystřelil jsem na Taťánu, která se snažil vstát, a Jermakov zastřelil Olgu, která pak padla na svoji sestru. Nejmladší dcery a komorná se schovávaly v koutku za polštáři a Marii vyřídila střela do hlavy. Jermakov otočil Anastázii, bodal ji, zatímco křičela a prala se. Konečně zemřela po střele do hlavy. Zabralo možná dvacet minut je zabít a když byli konečně mrtví, rozkázal jsem mužům, aby začali vynášet těla.

 

 

Alexander Strekotin:

 

Kouř úplně zakryl elektrické světlo. Střelba byla přerušena a dveře otevřeny, aby kouř vyšel ven. Začali jsme se zabývat mrtvolami. Jako první vynesli carovu mrtvolu. Vynášeli je na nákladní auto. Když položili na nosítka jednu z dcer, vykřikla a zakryla si tvář rukou. Živé byly i ostatní dcery. Střílet se už nedalo, při otevřených dveřích by byly výstřely slyšet na ulici. Podle toho, co říkali soudruzi z naší čety, bylo výstřely slyšet na všech stanovištích.

Jermakov mi vzal pušku s bajonetem a dorazil všechny, kdo ještě žili. Při vynášení začali někteří naši soudruzi sundávat mrtvolám různé věci, jako například hodinky, prstýnky, náramky, brát pouzdra na cigarety a jiné předměty. Někdo o tom řekl soudruhovi Jurovskému a ten se rychle vrátil dolů. To už vynášeli posledního mrtvého. Soudruh Jurovskij nás zastavil a vybídl, abychom dobrovolně odevzdali věci, které jsme si u mrtvých vzali. Někdo odevzdal všechno, někdo jen něco a někdo vůbec nic.

 

 

Jakov Jurovský:

Nechal jsem vynášení těl strážím a odebral se do své kanceláře. K mé velké lítosti mužové Rudé armády začali obírat těla obětí a tomu jsem se rozhodl učinit přítrž a požádal jsem soudruha Medvěděva, aby šel k náklaďáku a vybral všechny věci, které byly ukradeny. Já sám jsem rozhodl zasáhnout. S Nikulinem jsme všechny zavolali do kanceláře a dožadovali jsme se, aby bylo všechno vráceno. Jeden za druhým se podvolili. Naštěstí jen jeden či dva muži se necítili dostatečně silní na to, aby pokračovali v naší noční práci, a při pohledu na soudruha Jermakova mi bylo jasné, že nebude schopen poslání dokončit správně. Tak jsem se rozhodl jít také. Nikulina jsem nechal na místě, aby strážným, kteří předtím nebyli ve službě, vysvětlil, co se stalo.

 

 

Viktor Netrebin

Na ulici čekal náklaďák s hromadou mrtvých těl. Jurovský naskočil a s jedním starším mužem vyjel z vrat domu. Pohřbívání těl jsem se neúčastnil.

---------------------------------------------------------

 

Telegram:

17. července

Moskvě, Kreml, tajemníkovi rady lidových komisařů Gorbunovovi se zpětnou kontrolou. Vyřiďte Sverdlovovi, že celou rodinu stihl stejný osud jako hlavu. Oficiálně rodina zahyne při evakuaci.

Převzato- http://otma.blog.cz/1007/posledni-chvile-carske-rodiny-17-cervence-1918

---

...doporučené externí odkazy

carská rodina - wiki

myšlenky o čemkoliv

Romanovci

---

...tip na stránku 

 

---

Pokud se Vám líbi tento web, můžeme Vám podobné stránky také zhotovit.. SEO Bohaccio

Web
   
Vlastní vyhledávání
provozováno na