Žlučník

14.4.2012 , Zuzana Boučková

Žlučník je hruškovitý orgán, který je uložen těsně pod játry. Ve žlučníku se skladuje a zahušťuje žluč, a to díky speciálním vlastnostem buněk jeho výstelky

Žlučník je hruškovitý orgán, který je uložen těsně pod játry. Ve žlučníku se skladuje a zahušťuje žluč, a to díky speciálním vlastnostem buněk jeho výstelky. Žlučník se tedy podílí na trávení tuků. Tento orgán však podléhá často chorobným procesům, mezi nejčastější patří žlučníkové kameny. Žlučník pak může být chirurgicky odstraněn.

Žlučník

Žlučník je orgán uložený těsně pod játry, k nimž velkou částí přiléhá. Nachází se tedy v pravé části břicha, pod žebry. Má podobu malého váčku hruškovitého tvaru. Úkolem žlučníku je skladovat a zahušťovat žluč, která se v něm přímo nevytváří, nýbrž přitéká žlučovody z jater. Žluč je hustší tekutina, charakteristická svou žlutohnědou barvou, jejíž hlavní funkcí je napomáhat trávení tuků tím, že jejich větší kapénky ve střevě rozděluje na menší.

Anatomie žlučníku

Žlučník je tvořen čtyřmi částmi: dnem, tělem, nálevkou a krčkem. Jeho stěna se skládá z několika vrstev. Nejvnitřnější z nich je sliznice, kterou tvoří jedna řada cylindrických buněk, tzv. epitel, a na svém povrchu vytváří řasy, které jsou zřetelně viditelné především ve vyprázdněném žlučníku. Dále je ve stěně tenká svalová vrstva, kterou tvoří spirálovitě uspořádané buňky hladké svaloviny. Povrch váčku je pak kryt lesklou blánou, serózou. Na krček navazuje vývod žlučníku, který se spojuje s jaterním žlučovodem a vytváří s ním společný žlučovod, jenž ústí do dvanáctníku. Během 30 minut po konzumaci potravy, zejména té hojnější na tuky, dojde k předání signálů žlučníku. Ten se stáhne, čímž dojde k vypuzení určitého množství žluči, která doputuje žlučovodem do střeva a v něm se smísí s potravou. Místo vyústění žlučovodu do dvanáctníku se nazývá Vaterova papila. Ta je obklopená několika snopci hladké svaloviny, tzv. Oddiho svěračem, jehož hlavním úkolem je papilu v případě potřeby uzavírat a otevírat.

Čtěte také: zeměžluč

Funkce žlučníku

Za normálních okolností může žlučník obsahovat asi 50 ml žluči. Ta se v něm zahušťuje tak, že epitelové buňky z ní do sebe nasávají vodu a odvádějí ji pryč. Je zde tedy vstřebáváno až 90 % vody i s obsaženými ionty. Stěna žlučníku však není propustná pro tuky. Žluč je složena z různých látek. Nejčastěji jsou v ní zastoupené žlučové kyseliny, žlučová barviva, cholesterol, anorganické soli, mastné kyseliny a lecitin. Denně jí játra vytvoří mezi 600 a 1000 ml. Jde tedy o žluč nezahuštěnou. Žluč významně napomáhá procesu trávení, jak už bylo zmíněno výše, ale konečné zpracování tuků zůstává na enzymu slinivky břišní, tzv. lipáze. Kromě vlivu na zažívání má žluč i další funkce jako odstraňování přebytečného cholesterolu z těla a dalších látek, které nelze vyloučit ledvinami. Dalšími funkcemi žlučníku jsou vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích či  neutralizace střevního obsahu. Žlučové kyseliny se však na rozdíl od zbytku žluče v asi 95 % ve střevě znovu vstřebávají, čímž vzniká jejich neustálé cestování mezi játry a střevem.

Onemocnění žlučníku

Choroby žlučových cest a žlučníku jsou poměrně časté, avšak úmrtnost následkem jejich výskytu je poměrně nízká. Pokud je při výskytu některého z těchto onemocnění potřeba žlučník odstranit, je možné se poměrně uspokojivě obejít i bez něj, jelikož pak vyprodukovaná žluč odtéká z jater přímo do dvanáctníku. To je pro naše trávení za běžných okolností dostačující. Zažívací potíže nastávají pouze v případech, kdy jedinec nedodržuje doporučená opatření a konzumuje výrazně tučná jídla, na jehož bezproblémové zpracování by byla potřeba větší zásoba žluče. Mezi nejčastější onemocnění žlučníku patří zánět žlučníku, žlučníkové kameny a karcinom žlučníku.

Žlučníkové kameny 

Žlučníkové kameny, odborně cholecystolitiáza, je nejčastějším onemocněním žlučníku.  Pojem choledocholitiáza naopak označuje výskyt kamenů ve žlučových cestách. Vyskytuje se až u 30 % naší populace, přičemž častěji ji nalézáme u žen. Nárůst výskytu cholelitiázy v posledních letech je spojován se stále se zhoršující životosprávou lidí a především pak jejich nezdravými stravovacími návyky.

  • Projevy žlučníkových kamenů zahrnují pocity plnosti v okolí žaludku, pocity tlaku vpravo pod žebry, nesnášenlivost tučné stravy, nevolnost a nadýmání. Typickým příznakem této nemoci je však biliární kolika. K ní dochází v situaci, kdy se kámen zaklíní v oblasti krčku žlučníku a ten reaguje stažením svaloviny své stěny. V místě zaklínění se začnou uvolňovat látky vyvolávající zánět. Vzniká tak velice krutá bolest, která přichází ve vlnách. Nejčastěji se objevuje navečer a z pravého podžebří mnohdy vystřeluje do zad až k lopatce. Nemocný je neklidný, bledý, může mít i zvýšenou teplotu a být mírně zažloutlý. Ve více než polovině případů provází bolest i zvracení, které však nepřináší úlevu. Záchvat je často vyvolán konzumací tučných jídel, ale může být vyprovokován i tělesnou námahou či prochladnutím.    
  • Diagnostika žlučníkových kamenů vychází z podrobné anamnézy, při které se zaměříme na obtíže pacienta a typické příznaky. K potvrzení cholecystolitiázy se využívá ultrazvukové vyšetření, při němž je možné jak zobrazit přítomnost kamenů, tak zhodnotit schopnost stěn žlučníku se správně stahovat. Stěna bývá v důsledku probíhajícího zánětu zřetelně rozšířená. V případě nutnosti podrobnějšího zobrazení je možné využití CT, počítačové tomografie. Jde o bezbolestné vyšetření, při kterém je využito rentgenových paprsků procházející tělem pacienta v tunelovém přístroji. 
  •  V rámci léčby žlučových kamenů se u dlouhodobě probíhající cholecystolitiázy doporučuje celkové odstranění žlučníku se žlučníkovými kameny chirurgickým zákrokem. Dnes je nejčastěji využívána metoda laparoskopická, při níž se do dutiny břišní vstupuje jen několika malými otvory, která významně snížila riziko tohoto zákroku. Nechirurgická léčba žlučníkových kamenů, především pak opatření dietní, se doporučují pouze pro období po biliární kolice. 

 

Zánět žlučníku

Zánět žlučníku neboli cholecystitida je onemocnění způsobené nejčastěji přítomností žlučových kamenů. Zánět může být způsobem jak účinky některých agresivních látek, tak i přítomností mikroorganismů. V případě zánětu žlučníku, odborně cholecystitidy, jde o závažné onemocnění, které tvoří poměrně vysoké procento ze všech náhlých příhod břišních. Toto onemocnění se může projevit ve kterémkoliv věku u obou pohlaví, typicky se však vyskytuje u obézních žen ve věkovém rozmezí 20−50 let.

  •  

 

  • Pokud jde o projevy, akutní zánět žlučníku se projevuje silnou neustupující bolestí vpravo pod žebry, horečkou a příznaky dráždění pobřišnice, například napětím břišní stěny. Bolest se zvyšuje při pohybu a hlubokém nádechu. Akutní obtíže trvají krátce, řádově několik dnů. V případě chronického zánětu je žlučník spíše svraštělý a v jeho stěně se často ukládá vápník. Průběh onemocnění je spíše nenápadný, příznaky jednoznačně poukazující na tuto chorobu nejsou přítomny. Obvykle si nemocní stěžují na tlak vpravo pod žebry, nevolnost, poruchu trávení a nesnášenlivost určitých pokrmů. 
  • Diagnostika žlučového zánětu vychází z pečlivé anamnézy, samotného vyšetření lékařem a zobrazovacích metod. Lékař při vyšetření zjišťuje přítomnost tzv. Murphyho příznaku. Ten spočívá v tom, že pacient cítí při nádechu ostrou bolest ve chvíli, kdy lékař zatlačí rukou vpravo pod žebry. Pokud se kámen zaklíní trvale ve vývodu žlučníku, obsah měchýře se významně zvětší a vzniká takzvaný hydrops. Při jeho výskytu je možné přes břišní stěnu nahmatat tuhý, hruškovitě zvětšený útvar.  Žlučník obvykle znázorňujeme pomocí ultrazvuku či CT, důležité je i vyšetření scintigrafické, které umožňuje zhodnotit obsah tohoto orgánu a stav jeho stěny. To je možné vpravením kontrastní látky do žlučových cest a jejím zobrazením pod rentgenovými paprsky.
  • Léčba akutních zánětů žlučníku vyžadují klid na lůžku, hladovění a léky na tlumení bolesti. Později pacient přechází na žlučníkovou dietu. V lehčích případech se podávají antibiotika. Pokud je stav nemocného vážnější, volí se obvykle i chirurgické odstranění žlučník, tzv. cholecystektomie. Nebezpečí vzniku komplikací je větší u cholecystitid bez přítomnosti kamenů, a proto se u nich doporučuje provést cholecystektomii bez zbytečných odkladů. Chronický zánět žlučníku se léčí také touto metodou.

 

 Karcinom žlučníku

Karcinom žlučníku je zhoubné nádorové onemocnění. Rakovina žlučníku zaujímá páté místo na stupnici nejčastějších nádorů trávicí soustavy. Tento nádor vychází z buněk epitelových, které vytvářejí vnitřní povrch žlučového měchýře a jsou tedy součástí sliznice. Maligní nádory mají tendenci šířit se do okolních tkání a narušovat je. Vzhledem k blízkému vztahu mezi žlučníkem a játry, ke kterým zespoda přiléhá, se v pozdějších stádiích nemoci často nádory šíří právě do jejich tkáně. Kromě toho mohou prorůstat i do střeva, slinivky břišní nebo pobřišnice. Pokud jde o zakládání metastáz, v případě rakoviny žlučníku jde především o metastázy do nejbližších mízních uzlin a jater, kde jsou mnohdy vícečetné.

  • Projevy rakoviny žlučníku jsou v počátečních stádiích obvykle skryty za dlouhotrvajícími žlučníkovými obtížemi. Typické jsou především necharakteristické potíže se zažíváním. Nádor se však může projevit i jako náhle vzniklý zánět žlučníkového měchýře. V pozdějších stádiích je charakteristická trvalá bolest v oblasti vpravo pod žebry. Brzy se rozvíjí žloutenka, nechutenství, hubnutí a zvracení.
  • Diagnostika rakoviny žlučníku spočívá v anamnéze, samotném vyšetření lékařem a využitím zobrazovacích metod. Lékař může při vyšetření odhalit zvětšení jater i tuhý útvar těsně pod nimi. V krevních odběrech nalézáme změny příznačné pro městnání žluči a zvýšení hladiny bilirubinu  poukazující na vznik žloutenky na základě zúžení vývodů žlučových cest. Ze zobrazovacích metod, používaných při diagnostice rakoviny žlučníku, se jako první využívá ultrazvuk. Pokud při něm získáme podezření na přítomnost nádoru, následuje vyšetření CT a v některých případech i tzv. ERCP, tedy endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie. Jde o vyšetření, při němž se zavede ohebný trubicovitý nástroj ústy až do žlučových cest. Žlučové cesty i žlučník se  napustí kontrastní látkou, ta je pak zobrazována rentgenovými paprsky. Významné je i odebrání vzorku podezřelé tkáně pro vyšetření pod mikroskopem, při kterém se nejsnáze odhalí přítomnost nádorových buněk. 
  • V rámci léčby je nejúčinnějším postupem chirurgický zákrok. Při něm se vyjme celý žlučník i s postiženou jaterní tkání a mízními uzlinami. Tato operace je však vhodná pouze pro nemocné s včasným záchytem nemoci. V jiných situacích se využívá především chemoterapie a ozařování. Rakovina žlučníku je závažným onemocněním, jehož příznaky se nesmí podcenit. Podobně jako u jiných typů rakoviny je včasné zjištění této nemoci klíčem k úspěšné léčbě.

---

ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY  (CHOLECYSTOLITHIASA)

Případ pro opravdového doktora

Určitě si pamatujete scénu z filmu Jak básníkům chutná život, kde se říká: „A Štěpánku, neměla bych zavolat nějakýho opravdovýho doktora?“ Maminka začínajícího lékaře Dr.Šafránka se drží za pravý bok a sténá. Tak tahle může vypadat klasická žlučníková kolika nebo akutní zánět žlučníku. Každý z Vás, kdo něco podobného prožil, se určitě v duchu sám sebe ptal: „Sakra, proč ten žlučník vlastně mám? Nebylo by mi lépe bez něj?“ No, v podstatě máte pravdu. Žlučník zachytává žluč v době, kdy nejíme. Ve žlučníku se shromažďuje žluč proto, abychom jí měli později při jídle dostatek a mohli se pořádně „nacpat“. Je to ale i orgán, bez kterého můžeme velice dobře existovat. Než se však propracujeme k operaci, můžeme prožít několik ne zrovna příjemných dobrodružství.

Jaká je příčina?

 

Žlučník si můžete představit jako orgán hruškovitého tvaru, kde místo stopky máte vývod, který se napojuje zboku na hlavní žlučové cesty vedoucí z jater do střeva. Zjednodušeně řečeno je žluč tekutina, jejíž hlavní funkcí je napomáhat trávení potravy, zvláště tuků. Žluč a se Vám tvoří stále celý den, a kdyby nebylo žlučníku, odtékala by pomalu do tenkého střeva. Žluč obsahuje mimo vody celou řadu látek, které jsou za normálního stavu ve vodě rozpuštěny. Pokud se množství těchto látek zvýší a žluč se tak stane koncentrovanější, začnou se jednotlivé molekuly těchto látek spojovat. Tvořené shluky (krystalizační jádra) se dále navzájem na sebe nabalují a zvětšují až vzniknou vlastní kamínky (odborně cholecystolitiáza). Dodnes není jasné, proč k tomu dochází. Vyšší riziko mají obézní lidé, diabetici, těhotné ženy. Riziko zvyšují stavy po operaci trávicího traktu, příjem vysoce kalorické stravy, některé léky, ženské pohlavní hormony a jiné, již méně časté příčiny. Podle toho, ze kterých látek je kámen složen, rozeznáváme kameny cholesterolové (vyskytující se nejčastěji), pigmentové nebo smíšené. Bez ohledu na jejich složení však působí stejné obtíže. Jejich bližší rozlišování nemá velký klinický význam. Ve žlučníku můžete najít i tzv. žlučové bláto (sludge) což nejsou klasické kamínky. Sludge však může působit stejné obtíže jako kameny.

Jaké jsou příznaky?

O tom že máte ve žlučníku kameny nemusíte vůbec vědět, dokud se neobjeví některá z komplikací (kolika, zánět žlučníku, ucpání žlučových cest cestujícími kameny apod.). Zhruba polovina nemocných nikdy nezjistí, že kameny mají. Ostatní se dostanou k lékaři při obtížích, například pokud se kameny zvětší nebo pokud začnou cestovat po žlučových cestách. Většinou se onemocnění projevuje dvěma formami. Dyspeptická forma (dyspepsie) je souhrnný název pro obtíže charakteru nadýmání, plynatosti, občasného průjmu, pocitů plnosti po jídle, neurčité bolesti břicha nebo říhání.   Druhá forma, tzv. kolikovitá, se vyznačuje typickými záchvaty bolestí břicha – kolikami. Ty jsou pociťovány hlavně v pravém podžebří a v nadbřišku. Mají různou intenzitu, vystřelují do zad a do pravé lopatky. Bolesti bývají kolikovitého typu, tedy stupňující se ve vlnách. Narůstají a po chvíli se samy zmírňují. Kolika bývá často spojena se zvracením, nucením na zvracení nebo přechodnou zástavou větrů. Záchvaty bolestí vznikají často po nějaké dietní chybě (například mastná jídla, ale i luštěniny či kapusta). Mohou ale vzniknout i bez příčiny. Vznikají podrážděním stěn žlučníku či žlučových stěn vlastními kameny. Podobně jako žlučníkové kameny se mohou projevovat i jiná onemocnění. Mohou to být nádory žlučníku, jater, žaludku, střeva nebo slinivky břišní, záněty jater, proděravělý vřed žaludku či dvanácterníku, akutní zánět slinivky břišní, zánět žlučových cest, nebo i infarkt myokardu, zápal plic, brániční kýla, různé poúrazové stavy a řada dalších. Vzhledem k těmto záludnostem musí být veškeré akutní a trvající bolesti břicha vyšetřeny lékařem - chirurgem, který s nimi má zkušenosti!

 

První pomoc

Každý člověk, který se drží za břicho nebo jen za pravé podžebří, je neklidný, snaží se najít nějakou úlevovou polohu, má nucení na zvracení a nebo už zvrací, by mohl mít žlučníkový záchvat. Nikdy si však nemůžete být jisti! Každá náhlá příhoda břišní, tedy bolesti břicha vzniklé z plného zdraví, které se stále zhoršují, musí být ošetřena lékařem. Pokud Vás tedy bolí břicho a bolesti neustávají, navštivte lékaře. Čím dříve tím lépe. Můžete zajít za Vaším praktickým lékařem. Máte-li opravdu velké bolesti, jeďte rovnou na nejbližší chirurgickou ambulanci. Pokud si budete během dne říkat, že to vydržíte (do zítra, přes víkend či přes svátky), věřte tomu, že kolem jedenácté večer budou bolesti natolik nesnesitelné, že kolem půlnoci už budete sedět v čekárně chirurgické ambulance a modlit se, aby lékař přišel co nejdříve a bolestí Vás rychle zbavil. Jako první pomoc můžete zkusit studené obklady na pravé podžebří. Pokud si vezmete nějakou tabletku na bolest, musíte o tom informovat poté lékaře. Počítáte-li s návštěvou lékaře, radši si na bolest žádný lék neberte. Mohlo by pak dojít k zamaskování příznaků závažnějšího onemocnění.

 

U lékaře

Při návštěvě lékaře pro akutní obtíže nečekejte, že Vám ihned podá injekci proti bolesti. Ani by to neměl udělat. Mohl by si tak totiž zastřít některé příznaky, vyhodnotit chybně Váš zdravotní stav a následně udělat mylný diagnostický závěr. V případě akutní a rychle postupující náhlé břišní příhody by důsledky takové chyby mohly být pro Vás tragické. Počítejte s lékařovými dotazy na okolnosti a charakter obtíží, klinickým vyšetřením břicha poslechem, poklepem, pohmatem a také vyšetření konečníku prstem. Vyšetření konečníku musí udělat každý lékař vyšetřující bolesti břicha a jeho neprovedení je vážnou chybou. Vyšetření není zase tak nepříjemné jak si představujete a hlavně může odhalit onemocnění, které pohmatem přes břišní stěnu odhalit nelze. Očekávat můžete rentgenové vyšetření břicha (prostý předozadní snímek vestoje). Vhodné je akutní ultrazvukové vyšetření žlučníku pokud je dostupné. Poté mohou následovat odběry krve a moči a až poté můžete teprve dostat lék na utišení bolesti.   Pokud navštívíte lékaře v bezpříznakovém období, očekávejte stejné klinické vyšetření břicha jako u akutních potíží (viz výše) včetně rozboru krve a moči. Zásadní pro diagnostiku žlučníkových kamenů je ale ultrazvukové vyšetření. Toto vyšetření je jedno z nejlépe dostupných přístrojových vyšetření a kameny ve žlučníku téměř vždy bezpečně odhalí. Uniknout mohou pouze velmi drobné kamínky.  Pokud ultrazvuk kameny potvrdí, žádná další vyšetření nejsou nutná. Mohou však být provedena, aby vyloučily přítomnost jiných onemocnění s podobnými příznaky. Vyšetřuje se horní část trávicího traktu pomocí RTG vyšetření (po polknutí RTG kontrastní tekutiny – tzv. baryová kaše) nebo endoskopicky (vyšetření ohebným optickým kabelem zavedeným ústy do žaludku – tzv. gastroskopie). Dolní partie trávicího traktu (tlusté střevo) lze vyšetřit také RTG („klyzma“ kontrastní látkou) nebo endoskopicky (zavedení optického kabelu do tlustého střeva konečníkem – tzv. koloskopie). Léčba prokázané cholecystolitiázy může být konzervativní nebo chirurgická. Konzervativně lze podávat léky proti bolesti, které ale vlastní příčinu neodstraní. Snaha o rozpuštění kamenů pomocí užívaných léků je úspěšná jen v malém procentu případů a jen u určitého složení kamenů. Výsledky této léčby v současnosti nejsou přesvědčivé. Po vysazení léčby se kameny vrací.  V současnosti je nejpoužívanější léčebnou metodou léčba chirurgická, tedy operační odstranění žlučníku i s kameny (tzv. cholecystektomie). Žlučník se nijak nečistí, prostě se celý odstraní. Operaci lze doporučit vždy tam, kde kameny působí obtíže. U kamenů žlučníku bez klinických potíží, na kterou se přijde náhodou, je situace obtížnější. Operace se doporučuje u kamenů menších než 5 mm jako prevence jejich vycestování do společných žlučových cest, které by mohly ucpat. Jinak se bezpříznaková cholecystolitiáza většinou neoperuje.

 

Operace se dříve standardně prováděla řezem v břišní stěně pod pravým žeberním obloukem. V současné době se takto operují jen komplikované případy. Nejčastějším zákrokem je laparoskopické odstranění žlučníku.  Laparoskopický zákrok se provádí při celkové anestézii. Pomocí krátkého asi 1-2 cm řezu těsně pod nebo nad pupkem se zavede speciální jehla, kterou se pomocí kompresoru vžene oxid uhličitý do břicha. Břišní stěna, která do té doby klouzala po povrchu útrob se oddálí a vzniklý prostor umožní přehled v dutině břišní. Několika krátkými řezy se do dutiny břišní zavedou speciální nástroje a kamera, která pak přenáší obraz na monitor. Nástroje drží v ruce operatér nebo asistent a podle obrazu na monitoru provádí vlastní operační výkon.

Vždy se jedná o řezy maximálně 5-10 mm. Počet velikost a rozmístění těchto řezů je dáno typem a rozsahem laparoskopického operačního výkonu a zvyklostmi operatéra a může se na různých pracovištích lišit. Během výkonu se používají speciální kovové klipy, kterými se přeruší žlučníková tepna a žlučovod. Klipy Vám v břiše zůstanou, ale nebojte se, nic Vám neudělají.

   

Žlučník se poté po drobném rozšíření jednoho z řezů v břišní stěně odstraní ven, mimo břišní dutinu. Po kontrole operačního pole a vypuštění vzduchu výkon končí. Někdy se ještě zavádí do dutiny břišní tenká umělohmotná hadička - drén, kterou Vám asi za 2 až 3 dny po výkonu odstraní. Je tam k odvodu přebytečného vzduchu nebo tekutiny. Výhodami laparoskopie jsou malé řezy v břišní stěně a s nimi spojená i menší pooperační bolest. Dále i lepší pooperační komfort pro pacienta, lepší kosmetický efekt, kratší doba pobytu v nemocnici a kratší celková doba pracovní neschopnosti. Ne u každého je však možno operaci laparoskopicky provést. Nelze ji provést například u závažnějších plicních a srdečních onemocnění, neléčeného vysokého krevního tlaku, poruch srážení krve, těžkého zánětu pobřišnice, rozsáhlých nitrobřišních srůstů apod.  Kameny lze také teoreticky rozbít cíleným ultrazvukovým rázem. Vtip této metody je v tom, že se kameny rozbijí na tak malé části, které projdou žlučovými cestami volně do střeva, kde už žádné potíže neudělají. Bohužel to, co vypadá na první pohled jednoduše a elegantně, v praxi často použitelné není. Tato metoda má totiž poměrně velká omezení, takže ji rutinně nelze použít. Kameny by šlo rozbít i endoskopicky (pomocí ohebné světlovodivé hadice zavedené ústy a skrze žaludek ke žlučovým cestám) speciálními nástroji za kontroly zrakem.Tento způsob se dnes používá pouze při vycestování kamenů do společného žlučovodu, kde mohou způsobit překážku odtoku žluče. Vyšetření se jmenuje ERCP.

 

Co neovlivníte, jaké jsou komplikace

Pokud trpíte popsanými příznaky nebo dokonce máte kameny žlučníku již prokázány a nechcete jít k lékaři, hrozí Vám celá řada komplikací. Některé z nich jsou natolik závažné, že Vás mohou ohrozit na životě, a to i v horizontu několika hodin od jejich počátku.  Komplikace cholecystolitiázy jsou nejčastěji záněty žlučníku, ucpání žlučových cest, zánět slinivky břišní, proděravění žlučníku, krvácení do žlučových cest atd. Příznaky komplikací mohou být stejné jako u prostého žlučníkového záchvatu. Dále se může objevit například zežloutnutí kůže (ikterus) nebo očního bělma, horečka s třesavkami nebo celková schvácenost. Pozor, u velmi starých lidí může být i vážná komplikace téměř bez příznaků!  Po provedené operaci se někdy mohou stejné obtíže jako před operací vyskytovat i nadále. Jedná se o tzv. postcholecystektomický syndrom. Příčina je různá a někdy se na ni ani nemusí přijít. Vždy je nutno vyloučit jiná onemocnění (střev, jater, žaludku, ledvin, slinivky, zad atd.). Léčba je někdy velmi svízelná, zvláště pokud se nenajde zjevná příčina. Další věc, o které se příliš nemluví, je riziko nadváhy po operaci žlučníku. Často pozorujeme pacienty, kteří po úspěšně provedené operaci zjistí, že to, co dříve jíst vůbec nemohli, mohou nyní sníst naprosto bez problémů. A ve větším množství! Jsou pak schopni konzumovat více než je zdravé a po čase se diví, že mají výrazný přírůstek hmotnosti. Pokud Vám mohu radit, tak si na to po operaci dejte velký pozor. Jednou nabraných kil se pak těžko zbavuje.

 

Co můžete sami

Pokud už Vám byly kameny prokázány, poraďte se s Vaším lékařem o nutnosti operace. Jedinou jistou prevencí možných komplikací je totiž právě operace. Ostatní metody jsou účinné jen v omezené míře. Aby jste si zbytečně nevyprovokovali bolestivý záchvat, doporučuje se dieta s vyloučením vysoce kalorických, mastných a ostře kořeněných jídel, ale i luštěnin či kapusty, pravidelné stravování v menších porcích optimálně 5x denně.  Doporučuje se dále odstranit nadváhu, případně si můžete nechat zkontrolovat hladinu cholesterolu v krvi. To má význam i s ohledem na jiná onemocnění, například aterosklerosu.

 

Máte riziko vniku onemocnění?

Vyšší riziko onemocnění mají lidé obézní, diabetici, těhotné ženy, pacienti po některých operacích trávicího traktu, pacienti užívající některé léky nebo ženské pohlavní hormony. Ve výše popsaných případech máte statisticky vyšší riziko, že kameny onemocníte, pokud je už nemáte. Snažte se ovlivnit to, co můžete. Záleží jen na Vás. Co se týče hormonálních léků (antikoncepce či substituce v přechodu), není preparát jako preparát. Poraďte se s lékařem, který Vám uvedené léky předepisuje. Zbrkle je nevysazujte.

 

Časté otázky

  • Jsem 2 roky po odstranění žlučníku a když sním větší množství jídla např. k obědu tak mě bolí břicho. Jak je to možné?

    Pokud jste po operaci, vytvořená žluč pomalu odtéká do střeva. V okamžiku, kdy se více najíte jí pak máte nedostatek. Nedostatečně natrávená strava pak proniká dále do tenkého střeva kde působí bolesti. Doporučuji jíst častěji a méně.

  • Při UZ vyšetření mi našli dva větší kameny ve žlučníku, na operaci se mi moc nechce ale občas mívám bolesti břicha vpravo, hlavně po něčem smaženém. Mám jít na operaci?

    Pokud máte prokázané kameny ve žlučníku a zároveň pokud máte občas obtíže, asi bych dále nevyčkával. Ne že by jste měla jít na operaci již zítra, ale bylo by vhodné si na ni udělat čas nejpozději do roka. Je to výhodnější, než čekat až Vás k operaci donutí akutní obtíže nebo dokonce nějaká komplikace. Do té doby doporučují dietní režim.

  • Mívám občas bolesti břicha, někdy po jídle, někdy i během dne, bolí mě to hlavně v horní polovině břicha a mívám průjem. Do druhého dne to samo přejde. Co to může být?

    Na Vaši otázku nelze odpovědět. Problematika bolestí břicha je natolik složitá, že z Vašeho jednoduchého popisu nemohu určit, o co se jedná. Pokud máte obtíže delší dobu nebo se dokonce zhoršují, s návštěvou lékaře neváhejte. Příčinou takto popisovaných obtíží může být jak pouhá banalita, tak závažné onemocnění.

  • Moje matka i sestra jsou už po operaci žlučníku. Já zatím žádné obtíže nemám. Co mám udělat aby se mi kameny neudělaly?

    Vyšší riziko vzniku žlučníkových kamenů zřejmě máte. Doporučuji snížení nadváhy, máte-li ji. Nechte si zkontrolovat hladinu cholesterolu v krvi. To má význam nejen vzhledem k cholecystolitiáze, ale i k ostatním onemocněním (například aterosklerosa). Navíc by Vám mohl Váš praktický lékař objednat ultrazvukové vyšetření, jestli kameny už náhodou nemáte.

  • Dají se žlučníkové kameny rozbít ultrazvukem stejně jako ledvinové?

    Teoreticky ano, prakticky se tato možnost z různých důvodů nepoužívá. Setkat se s touto metodou lze pouze experimentálně. V současné době její výhody nepřevyšují možná rizika.

  • Chtěla jsem se zeptat, manželovi byl nalezen žlučníkový kamen o velikosti 2,2 cm. Poradíte mi ohledně výběru vhodné operace?

    Operace existuje dvojího druhu. Jednak operace klasická otevřená, kdy se nejčastěji ze šikmého řezu pod pravým žeberním obloukem provede celá operace. Nevýhodou je operační rána, která se déle hojí. Pooperační bolest je větší s rizikem komplikací při hojení rány (infekce, krvácení, prodloužené hojení) a v neposlední řadě i riziko vzniku kosmeticky nevzhledné jizvy. Předpokládá se delší období pracovní neschopnosti a rekonvalescence. Oproti tomu druhá možnost, kterou bych osobně doporučoval, je laparoskopická operace. Je šetrnější, pooperační průběh je méně bolestivý, kratší a kosmetický výsledek nesrovnatelně lepší. Dnes je laparoskopická operace běžná a provádějí ji téměř všechna chirurgická pracoviště.

  • Jaké je nutné nějaké předoperační vyšetření?

    Je stejné jako při jakékoliv jiné operaci v celkové anestézii. U mladých lidí cca do 25-30 let by měly stačit základní laboratorní odběry a vyšetření praktickým lékařem či internistou. V pozdějším věku se přidává nutnost předoperačního EKG vyšetření, rentgenu plic, větší spektrum laboratorních vyšetření. Další odborná vyšetření jsou nutná jen u pacientů, kteří se léčí s jinými závažnými chorobami (onemocnění srdce plic, diabetes apod.). Konkrétní obsah těchto vyšetření by měl určit lékař, který Vás objednává k výkonu. Záleží také na chirurgickém pracovišti, co všechno požaduje vyšetřit před výkonem.

  • Je možné nějakým způsobem zjistit vhodné a nevhodné dny pro operaci?

    Obecně platí, že plánované operace je potřeba naplánovat na období optimální tělesné kondice. U neplánovaných a akutních operací není o čem diskutovat. Operaci je nutno odložit, pokud pacient prodělává nebo krátce před operací prodělal nějaké horečnaté či chřipkové onemocnění nebo pokud trpí ještě jinými chorobami které nejsou dobře zaléčeny (například u pacientů s cukrovkou atd.). U žen by neměly být operace plánovány na období menzes, ale nejlépe do poloviny cyklu. Nejvhodnější den se tedy odvíjí spíše od zdravotního stavu pacienta a ne od kalendářního měsíce nebo dokonce postavení hvězd. Jiná omezení nejsou.

  • Můžete mi říct, jak dlouho můžu asi ležet po operaci žlučníku v nemocnici. Jaká je standardní doba? Samozřejmě vím, že to nelze říct přesně.

    Délka pobytu v nemocnici záleží na rozsahu operace která Vám bude provedena. Jednoduchá nekomplikovaná laparoskopická operace vyžaduje 3 až 4 dny pobytu v nemocnici. Záleží také na tom, jestli nastupujete do nemocnice ráno v den operace nebo den předem. Po klasické otevřené operaci žlučníku počítejte minimálně s týdnem stráveným na nemocničním lůžku. Konkrétní délka závisí na tom, jak se budete po operaci dobře hojit a jestli nebudete mít výrazné subjektivní obtíže. V případě komplikací se samozřejmě nutná doba hospitalizace prodlužuje.

  • Jaká je asi doba pracovní neschopnosti po operaci žlučníku?

    Po nekomplikované laparoskopické operaci můžete jít od práce už po 2 týdnech. Zvláště pokud nemáte fyzicky namáhavou práci. Průměrná doba rekonvalescence po laparoskopické operaci bývá 3 týdny. Po otevřené operaci jde rekonvalescence delší, cca 5-6 týdnů, navíc se do 2 měsíců po operaci nedoporučuje větší fyzická zátěž.