Tajemství lidí, kteří vždy dostanou, co chtějí
Aby člověk dosáhl toho, co chce, nemusí být vždy diktátorem, vlivným politikem, miliardářem či zdatným manipulátorem. Stačí, když se naučí ovládat určité přesvědčovací strategie, které mu pomohou pozitivně ovlivňovat lidi kolem sebe.
Na schopnostech pozitivně ovlivňovat lidi kolem sebe nejčastěji závisí, čeho v životě dosáhnete.
FOTO: Profimedia.cz
Včera 7:16
Protože právě na schopnostech pozitivně ovlivňovat lidi kolem sebe nejčastěji závisí, čeho v životě dosáhnete. Podívejte se s námi na nejoblíbenější přesvědčovací techniky těch nejlepších právníků, obchodníků či odborníků na komunikaci, jimiž ovlivňují všechny kolem, aby následovali jejich příkladu.
1. Jasně, konkrétně a srozumitelně
Než začnete s lidmi jednat, je zapotřebí u nich vzbudit důvěru a stanovit si jasné a konkrétní cíle. Lidé jsou často tak zahleděni do sebe, že potřeby ostatních přehazují na druhou kolej. Čím víc tedy budete při svých jednáních chodit kolem horké kaše a nebudete konkrétní a přímí, tím spíše neuspějete.
Vždy je lepší si nejprve sepsat pár bodů, co od druhých žádáte, abyste při komunikaci s nimi zbytečně neutíkali od tématu a od začátku jim dali jasně najevo, co po nich chcete. Čím lépe vše pochopí, tím snáze učiní to, co po nich žádáte.
Být tvrdým vyjednavačem se jednoduše vyplácí a čím více si budete v praxi ověřovat tuto skutečnost, tím víc budete na lidi působit přirozeně.
2. Pro své nápady umět nadchnout ostatní
Důležité informace je někdy lepší dávkovat po částech, po kterých je vždy zapotřebí otevřít diskusi. Tato strategie sice vyžaduje více času, ale pokud potřebujete druhým prodat něco opravdu důležitého a velkého, vyplatí se to.
„Pokud někomu sdělíte nějaký svůj nový nápad, jeho prvotní reakce může být naprosto defenzívní a odmítavá. Ale pokud pozvolným uvolňováním informací a diskusí lidem umožníte myslet si, že na ten nápad přišli společně s vámi, pak je jejich postoj zcela opačný. Najednou v podstatě chtějí totéž co vy a do plnění úkolu se zapojí mnohem intenzivněji,” vysvětluje pro Yourtango Dave Kerpen, autor knihy The Art of People.
Čtěte také: Osho Rajneesh - rozdíl mezi mužem a ženou
Fráze jako "Co si o tom myslíte?" nebo "Jaké řešení navrhujete?" pomohou získat lepší představu o myšlení a názoru druhého. Mnohem snáze lze pak vést diskusi dle svého plánu a získat odpovědi na původní otázku: „Přemýšlel jsem o tomto konkrétním nápadu, co si o tom myslíte?”
„Není potřeba vydávat své řešení za ten nejlepší nápad, důležité je získat od druhých pozitivní zpětné vazby ve stylu ,Myslím, že je to dobré řešení‘. V ten okamžik dosáhnete svého zcela přirozenou cestou a druzí budou mnohem vnímavější k přijetí vašich nápadů,” dodává Kerpen.
3. Sledujte, co říkáte
Pro mnohé lidi bývá velmi složité při sdělování informací držet se tématu, a svůj proslov tak zbytečně neprodlužovat. Čím víc přitom jedinci mluví, tím více u druhých obvykle ztrácejí na pozornosti.
„Verbální i neverbální komunikace je důležitá při každém rozhovoru. Pokud ale chcete prosadit své návrhy, musíte se vyhnout všemu, co by vás mohlo dostat do defenzivní role. Pak je totiž méně pravděpodobné, že s vámi druzí nebudou souhlasit,” vysvětluje psycholožka Emma Seppäläová.
Mnohem efektivnější je sdělení správně formulovat, svou řeč zbytečně neprodlužovat a nesnažit se věci vyhodnocovat. Jednoduše popište situaci, nic víc.
Místo fráze „Kvůli vám a vaší neschopnosti jsme s projektem ve zpoždění“ příště raději řekněte „Protože projekt musíme zítra odevzdat, bude lepší, když si práci přerozdělíme a zkusíme ji dokončit včas.“
4. Naučte lidi poslouchat
Podle nejnovějšího průzkumu během osmi hodin zapomínáme až třetinu toho, co jsme slyšeli. Přičemž po dvou měsících ztratíme až 75 % z těchto informací.
„Mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že poslouchají, ve skutečnosti ale jen čekají na okamžik, kdy na ně s řečí přijde řada. Pokud vám ale patřičně nenaslouchají, nejsou schopni ani řádně vyhodnotit vaše nápady, a nepomohou vám tedy ani s jejich uskutečněním,“ vysvětluje Kerpen.
Dobrý poslech je jako meditace, během níž je zapotřebí se soustředit na jedinou věc a ze své hlavy vypudit všechny ostatní myšlenky. Dosáhnout toho lze jedině tak, že se oprostíte od všech rušivých elementů, jako je smartphone a další elektronika, a pak po chvilkách rekapitulujete předchozí závěry z komunikace, čímž se sami přesvědčíte o své pozornosti.
5. Nebojte se požádat o pomoc
Přestože mnozí lidé tvrdí, že nemají problém říci druhému o pomoc, realita bývá prozaičtější. V lidech neustále přetrvává pocit, že když si řeknou nahlas o pomoc, ukážou svou neznalost a nekompetentnost.
Čtěte také: švédská "trojka" aneb polyamorie
„Takové přiznání ale ve skutečnosti vůbec neznačí, že jste slabí – naopak. Na rozdíl od lhaní a hraní si na někoho, kým nejste, vám v obchodním jednání neublíží,“ dodává podnikatelka Erin Briedová.
6. Dobré vztahy nade vše
Pro každého by měly být samozřejmostí dobré vztahy na pracovišti. Pokud tedy chce, aby jeho nápady druzí podporovali, a měl tak šanci s čímkoli prorazit.
„Nejde o to druhým dokazovat, že jste nejchytřejší a nejpracovitější člověk pod sluncem, ale že vám záleží na spolupracovnících, vážíte si jejich práce a máte o ně zájem jako o lidské bytosti. Svůj respekt si pak nebudete muset vynucovat,” upozorňuje koučka Lauren Zanderová a dodává:
„Lidé více důvěřují tomu, koho znají na hlubší úrovni. Pak už tolik nezáleží na tom, o jak dobrý nápad či návrh jde.“
das, Novinky
Zdroj: https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/410375-tajemstvi-lidi-kteri-vzdy-dostanou-co-chteji.html
-
Čtěte také: komunikujte správně se svým okolím
-
Jak jsem strávil měsíc v buddhistickém klášteře a objevil tam cestu ke štěstí
ANDY MACK, MISTR TAIČI
25. ČERVENCE 2016
Ta nabídka měla název Únik do pralesa. Inzerovali v ní malý příbytek v pralese situovaný ideálně, přímo u potůčku v blízkosti vodopádu. Měsíční náklady nula, strava zahrnuta. „To zní příliš dobře na to, aby to byla pravda!“ pomyslel si Andy Mack, když vtom uviděl poznámku sepsanou malým písmem: budíček ve čtyři ráno, jedno jídlo denně, plnění denních povinností, žádný sex, alkohol ani jiné opiáty, žádná hudba, tanec. A taky žádné vlasy a obočí. Toto je příběh Australana, který se usadil v Praze a před lety se rozhodl zakusit život v thajském klášteře.
Před dvanácti roky jsem odcestoval z domovského Gold Coastu v Austrálii do Thajska na pobyt v buddhistickém klášteře. V té době jsem se snažil do života nacpat tolik, co se dá: řídil jsem několik firem, hrál jsem na jevišti v několika kapelách, pracoval jsem na svém těle poctivě každý den v posilovně, trénoval jsem bojová umění, abych se stal neporazitelným. Naháněl jsem dokonalost a peníze byly velmi velkou částí tohoto ideálu. Na akciovém trhu jsem vydělal 40 tisíc dolarů za den a taky jsem stejně rychle neuvěřitelné sumy peněz zase ztratil.
To vše pro pocit štěstí. Ale proč, když jsem už měl být podle všeho šťastný, jsem se cítil úplně na nic? Samozřejmě, cítil jsem momenty štěstí, ale většinu času jsem cítil jen nedostatečnost, jako kdyby všechno bylo málo.
Napsal jsem si proto seznam věcí, o nichž jsem si myslel, že mi přinášejí klid. Meditace byla jedna z nich, jenže typem meditace, kterou jsem praktikoval, jsem se zaměřoval na dosahování. Víc síly, víc zdraví, peněz. A tehdy mě napadlo, že asi nepotřebuju získávat víc, ale spíš začít upouštět.
Pak jsem se potkal s učitelem sifu Adamem Miznerem, což mi úplně změnilo život. Přestěhoval jsem se k němu a trénoval jsem taiči, čchi-gong a meditaci dvanáct hodin denně. A zatímco dosud jsem měl za idoly lidi jako Branson nebo Anthony Kiedis, od té chvíle jsem toužil jen po tom být jako mniši v Tibetu nebo Thajsku, o jejichž osvobození jsem slýchal denně. Skočil jsem tedy do letadla směr Thajsko a toto je příběh mého prvního dne v místě mých snů.
Noc před odchodem do lesa mě přemohl strach z hladovění, které hrozilo. Myšlenka na jedno jídlo denně byla v ostrém kontrastu se životním stylem profesionálního sportovce, a proto ještě předtím, než jsem se vzdal vlasů, uháněl jsem na skútru do města za dobrotami, na jaké jsem si jen uměl vzpomenout. Strašně jsem se nacpal.
Brzo ráno, trpíc seriózní opicí z jídla, jsem nasedl na rezavou Hondu. Ranní průvod mnichů sbírajících svou almužnu mi přinesl nové vzrušení. Pak už, jak jsem se blížil ke klášteru, houstl prales i teplo. Uvítaly mě dvě sochy se zvířecí podobou, co klášter chrání před zlými duchy. Vědomí, že toto je místo, kde budu žít celý následující měsíc, mi brnkalo na tu nejhezčí strunu.
Čtěte také: smějte se jako blázen
Do tohoto momentu se můj trénink meditace skládal z chůze a sezení. Uměl jsem nohy přeložit do preclíku a sedět tak hodinu i víc. Ale nikdo mi neřekl, že budu muset klečet na kolenou na holé zemi celou hodinu, úplně bez pohybu. Bolest byla nesnesitelná, jako kdybych klečel na žhavém plechu.
Trvalo věčnost, než se mniši přestali modlit. Konečně. Všechno se zdálo v pořádku, když zazněl gongu a… následovala další hodina preclíkové meditace. Jak přežiju další dny? Toto byly jen dvě hodiny a další den se očekává to stejné, ale pět hodin. Ale teď je čas na spánek na bambusové podložce na zemi.
Zdálo se mi, že to trvalo jen dvacet minut, když hrůzostrašný zvuk přerušil mé sny. Byl to ranní gong, ve čtyři hodiny ráno. Jen tak tak jsem se přidal k napůl probuzeným mnichům a novicům, kteří směřovali do hlavní haly na druhé kolo modlení a meditace.
Snad to byl nedostatek spánku nebo skutečnost, že nervová zakončení v nohách odumřela, druhé kolo bylo o dost lehčí. Přivoněl jsem si k vítězství. Až na ten zvuk, který vycházel z mého žaludku. Teprve tehdy mi došlo, že mám hlad. Nejedl jsem 36 hodin a všechny ty pěstované svaly, na které jsem byl tak hrdý, se ztrácely. Pár hodin poté jsme vyrazili do vesnice žebrat o jídlo.
Žasl jsem nad pohostinností i různorodostí thajských delikates. Matky držely svoje děti na rukách a ty dávaly jídlo do mnišských misek. Nádherný zážitek v ranním oparu. V klášteře se jídlo rozdělilo a po dalším modlení a meditaci přistoupili mniši ke snídani. Snídani, která tu byla spojena s obědem i večeří.
A teď do práce. Denní povinnosti jsem vítal jako příjemný oddych od sedavých meditací. Pracovní skupiny dostaly úkoly: stavět nové příbytky, instalovat vodní potrubí, čistit toalety a samozřejmě zametat popadané listí ze stromů. Dostal jsem velikánské koště a jako pravý borec jsem měl svou část za chvíli čistou. Ale přišlo zklamání, celou plochu skoro okamžitě pokryla nová vrstva.
Teď už jsem v klášteře téměř 24 hodin a žiju.
V následujících letech jsem se do tohoto i jiných klášterů vracel, abych se dobil dávkou uvolnění a ústraní. Pobyty v klášteře člověka naučí leccos o sobě samém a já je každému velmi doporučuju. To hlavní, co jsem se naučil, bylo, že stát se mnichem není odpovědí na všechny mé starosti. Naučit se uvolnit napětí, které život přináší, a ne utíkat do lesa, to je ten pravý recept na štěstí.
zdroj: http://www.forbes.cz/jak-jsem-stravil-mesic-v-buddhistickem-klastere-a-objevil-tam-cestu-ke-stesti/
Čtěte také: chodte bosky po zemi
---
Zaměstnanci se odvděčili majiteli firmy, který jim dramaticky zvýšil mzdy
Majitel americké společnosti Gravity Payments Dan Price se před rokem a něco stal slavným. Jeho jméno obletělo svět poté, co zvednul ve firmě minimální mzdu na 70 tisíc dolarů ročně. Zaměstnanci se mu teď za tento čin odvděčili dárkem.
Dan Price a jeho nové auto
FOTO: Gravity Payments
pátek 22. července 2016, 8:34
Price zvedl mzdy loni, když si podle všeho přečetl vědeckou studii, v níž stálo, že lidé vydělávající méně než 70 tisíc dolarů ročně mohou být šťastnější jen díky tomu, že budou vydělávat více peněz.
Všem, kteří ve firmě na tuto metu nedosahovali, pak mzdu zvýšil právě na 70 tisíc dolarů. Celkem sedmdesátce ze 120 zaměstnanců toto rozhodnutí zvýšilo plat a třicítce z nich se zdvojnásobil. Sám sobě pak plat snížil z jednoho miliónu dolarů ročně na taktéž 70 tisíc.
Price byl veřejností obdivován a firmě, která zpracovává transakce provedené platebními kartami, jeho rozhodnutí přineslo hodně publicity, zároveň ale i problémy. Nikdo včetně jeho samotného nebyl připraven na náhlý obrovský zájem o Gravity Payments. Navíc dva z jeho nejcennějších zaměstnanců odešli, protože jim mimo jiné přišlo nefér, že nově přijatí lidé se dočkali i dvojnásobného zvýšení mzdy, zatímco dlouholetým zaměstnancům se zvedla třeba jen o pár procent nebo vůbec, uvedl web listu New York Times.
Během roku od zavedení změny toho musela firma vydržet opravdu hodně – od obav, zda společnost zvládne zvýšenou finanční zátěž, po žalobu Priceova bratra ohledně sporu o výši odměny pro Dana. Price mimo jiné začal pronajímat svůj dům přes portál Airbnb, aby si trochu přilepšil.
Přispěl každý
Teď se situace trochu ustálila, důkazem je mimo jiné i dárek, který Price dostal od svých zaměstnanců. Společně se složili a dali mu jeho vysněný vůz – Tesla Model S.
„Jsem šokovaný. Nemůžu tomu věřit. Nemyslel jsem si, že by tohle bylo možné. Zaměstnanci Gravity posledních šest měsíců šetřili a koupili mi mé vysněné auto,“ uvedl Price v příspěvku na Facebooku.
Mluvčí společnosti webu Seattle Times řekl, že dárek vymyslela zaměstnankyně Alyssa O’Neilová, která byla jednou z těch, jež zvýšení mezd zasáhlo nejvíce. Téměř každý ze současných 135 zaměstnanců prý nějakým způsobem přispěl.
Příhodně začíná cena vozu Tesla Model S na 70 tisíci dolarech.
Vojtěch Pospíšil, Novinky
Zdroj: https://www.novinky.cz/muzi/409355-zamestnanci-se-odvdecili-majiteli-firmy-ktery-jim-dramaticky-zvysil-mzdy.html
-
Čtěte také: chodte bos
Magická síla vlasů a účesů
Dnes v 11:18 | Vývoj vědomí bytostí
Vlasy jsou ukazatelem životní, tělesné i duševní síly člověka, jsou symbolem vitality, sexuality a plodnosti, nesou záznamy o životní energii, představují vědomí duševního já. Vlasy mají jako magický symbol mnoho významů. Ukazují například, zda člověk vnímá svět skrze sebe, své vyšší já, nebo skrze podmínky stanové společností, do které se narodil. Lidské tělo neustále vyzařuje energii, energie je koncentrovaná ve vlasech, a také v dlaních, není náhoda, že je nám lidskou přirozeností pohladit malé dítě nebo milovanou osobu právě po vlasech. Dlouhé a zdravé (nebarvené, přírodní) vlasy bývají často považovány za rituální symbol, od dávných dob poukazující na magickou sílu člověka. Vzpomeňme na víly nebo mořské panny, jejich krásné dlouhé vlasy nejsou jen pro parádu, jsou symbolem duševní síly. Jakoby starověké kultury dávno tušili to, co věda ví až dnes: analýza DNA lidského vlasu prozradí o člověku podstatné informace o jeho zdraví i způsobu života. Lidské vlasy symbolizují také koloběh přírodních cyklů (úroda/sklizeň), vzhledem k tomu, že vlasy po (bezbolestném) ostříhání opět dorůstají.
Krátké nebo vyholené vlasy často symbolizují hlubokou oddanost náboženské víře, a také bezmeznou poddanost božským entitám
Kněží starověkého Egypta vzdávali hold božským vládcům tím, že si vyholovali hlavy. Buddhističtí mniši mají též hlavy dohladka vyholené, dávají tak najevo, že se dobrovolně vzdávají materiálního světa, odmítají světské záležitosti (včetně sexu), a oddávají se vyššímu vedení. Naproti tomu například hinduistický bůh Šiva bývá zobrazován sedící v meditační poloze s překříženýma nohama a s dlouhými rozevlátými vlasy, které mu jako symbol síly a moci volně padají přes ramena. Tato meditační pozice vyjadřuje vědomé propojení klidné mysli s divokostí přírody a přírodních sil.
Podobně vyjadřují sílu spojenou s dlouhými vlasy, a propojení s přírodou, i jiná etnika. Například Keltové své vlasy splétají do energetických uzlů, propletených copů. Copy jsou spletené ze tří pramenů, a jak víme, číslo tři považují nejen Keltové za magické. Ze stejných pohnutek si na dlouhých vlasech spletených do copů zakládají indiáni. Spletené vlasy, na rozdíl od rozevlátých a volně rozpuštěných, symbolizují uspořádané myšlenky. Splétání vlasů představovalo, mimo jiné, magický rituál na ochranu před energií zlých démonů. Nejen keltští bojovníci, ale i řečtí a trojští vojáci měli dlouhé vlasy, symbol moci, síly a bojovnosti. Dokonce i řecké bohy, například boha Dia nebo Poseidona známe s dlouhými vlasy, stejně tak bájné hrdiny, jakým byl například Achilles.
Obdivuhodné bývají nejrůznější etnické účesy, například u afrických domorodých kmenů, jejichž účel bývá často rituální, případně ten který účes odlišuje domorodce podle věku. Účesy afrických domorodců bývají velmi pracné, vlasům je věnována velká péče, ač se nám mohou například dredy nebo vlasy potřené hlínou zdát podivné a nevkusné, vše má kmenový, duchovní a rituální význam. U některých afrických kmenů jsou dlouhé a husté vlasy známkou zdraví a síly, a u žen především znamením plodnosti. Také afričtí beduíni mívali dříve dlouhé vlasy spletené do tenkých copánků.
U některých přírodních národů jsou vlasy spojené s přechodovými rituály, nebo s rituálním obětováním vlasů
Tyto rituály se nazývají "postřižiny", jedná se o jednu z forem obřadů spojených s vlasy, kdy se ostříháním provádí přechodový rituál, například z dětství do dospělosti. Dnes také můžete někdy potkat člověka, který bude mít vlasy ostříhané nakrátko, a pouze na jedné straně hlavy bude mít z dlouhého pramene vlasů spletený tenký cop. Tento účes, zvaný Horova lokna, má původ ve starém Egyptě, vyjadřuje přechodový rituál mladých hochů do dospělosti. Takto spletený pramen vlasů, nošený v dětství, je chlapcům ve starém ve Egyptě rituálně ustřižen v okamžiku, kdy dosáhnou věku přechodu z dětství do dospělosti.
Mimo vše ostatní jsou vlasy také erotickým a sexuálním symbolem, umožňují projevovat a vnímat atraktivitu, jsou předmětem touhy i svádění. Ženy, které odmítají vlastní tělo, a odmítají také sexualitu, si často nechávají vlasy stříhat velmi nakrátko (což samozřejmě není pravidlem). Někdy vlasy slouží dokonce k (bezbolestnému) sebe-poškozování, což se stává hlavně dětem, že si jakoby z ničeho nic, tajně a spontánně ostříhají vlasy, ale stává se to i dospělým lidem. Také násilné ostříhání vlasů druhé osobě je chápáno jako akt potrestání nebo ponížení, což se dané osoby většinou na duševní úrovni velmi silně dotkne, jelikož se jedná o zásah do osobního energetického i duševního pole člověka. Toto ale v určité míře platí vždy, ať už jde o stříhání dobrovolné, či násilné. Nemluvě o tom, kolik slz a zbytečný sporů způsobují vlasy a účesy mezi dospívající mládeží a jejich rodiči.
V dlouhých vlasech je podle starých legend a mýtů skrytá tajemná síla
Dokonce i někteří slavní sportovci věří v magickou sílu dlouhých vlasů. Přitom muži v běžné společnosti, kteří se odlišují tím, že nosí dlouhé vlasy, jsou velice často pod palbou úšklebků a pohrdání. Proč? Protože někdo lidem stanovil, jak má kdo vypadat, co je a co není správné podle různých norem? Stále si nosíme v podvědomí, že za nás rozhodují druzí, a podvědomě se nechceme odlišovat od většiny? Pokud se vrátíme daleko do historie, tak už v Novém Zákonu najdeme pasáž, kde je psáno, že dlouhé vlasy u mužů jsou hanebné. Přitom z bible známe také příběh Samsona, jehož neutuchající síla tkvěla právě v jeho nikdy nestříhaných vlasech. Nemluvě o delších vlasech Ježíše Nazaretského.
Pamětníci také moc dobře vědí, kolik chlapců během nástupu na vojnu, po povinném (násilném) ostříhání vlasů neudrželi své emoce a pocity a brečeli jako malí kluci. V tu chvíli je člověku ponižujícím způsobem odebrána možnost vyjádřit svůj postoj, názor, přesvědčení, nebo nesouhlas jiným způsobem, než verbálním, ve chvíli, kdy je ve skupině nucen podobat se (uniformě) jeden druhému. Při tomto nedobrovolném aktu jakoby byla lidské bytosti odebrána nejen svoboda, důstojnost, ale i část jeho duše (energie). Nakrátko sestříhané, nebo dohola oholené vlasy vojáků symbolizují poslušnost, a snadnou ovladatelnost, též podřízenost a oddanost "vyššímu vedení". A také odtržení od rodiny, od vlastních zvyků a osobních rituálů. To samé platí u trestanců, a u otroků v dřívějších dobách, klášterních mnichů, dokonce i u lidí uvržených do koncentračních táborů.
Vlasy slouží také jako prostředek pro zviditelnění se, zdůraznění vlastní individuality, vyjádřené například extravagancí, nebo jako prostředek vyjadřující revoltu proti sociální poslušnosti, jako vědomé odmítání, nerespektování společenských statusů nebo diktátů nejen módy. Účesy také sloužily v minulosti hlavně mladým lidem jako forma sebevyjádření (odtržení od většinového davu), nebo forma vyhranění se proti politickému systému. Například sebevyjádření mladých lidí, nejen ve formě účesu v období hippies, jako vzpoura proti kulturní normě, nebo účes na "máničku" za komunismu, a různé éry účesů typu punker, skinhead apod. Ve východních státech bývaly dlouhé vlasy u mužů považovány za nebezpečné propagování ideologie "nehodného" západu. Zde vyvstává otázka, proč se vlastně některé režimy tolik obávají dlouhých vlasů? Je v nich skutečně skrytá síla, myšleno alespoň symbolicky, kdy je poukazováno na skutečný potenciál životní síly/energie skryté v nitru člověka? S vlasy to skutečně není jen tak, a určitě nikoliv náhodou, k vlasům, účesům, různým pokrývkám hlavy a náboženství se dále vztahuje například nucené skrývání ženských vlasů pod burku, skryté vlasy a uniformita jeptišek, vyholené kolečko vlasů u mužů v židovské víře a tak podobně.
Samotné česání vlasů je v podstatě jakýsi každodenní magický úkon, ať už osobní, nebo vztahující se k sociálnímu, kulturnímu, politickému či náboženskému prostředí. S čímž okrajově souvisí, že energetický potenciál skrytý ve vlasech je ničen používáním barviv a jiných chemických preparátů. Účesy často plní neverbální formu sebevyjádření, ať už směřované k přírodě, kdy skrze přírodní vnímání vyjadřují sílu těla a ducha, nebo v podobě vzhlížení se v idolech, v módních diktátech materiálního světa. Například ženy, které mají často pocit, že musí ve svém životě udělat zásadní změnu, často skončí pouze u radikální změny střihu nebo barvy účesu. Může to být pouhá nevědomá berlička jakési sebeobrany, ale také to skutečně může na psychické úrovni pomoci člověku bezbolestně se rozejít s nechtěnou minulostí.
V dávných dobách se úprava vlasů striktně řídila podle sociálního postavení ve společnosti, třídního rozdělení, v tomto směru historie pamatuje například nošení často přehnaně bizarních paruk aristokratickou vrchností a společenskou smetánkou v sedmnáctém století. Určitě si živě vybavíte například skladatele Mozarta a jeho vysokou paruku. Sociálně podmíněná a často i vynucená úprava vlasů skrývá od pradávna také určitou (systémovou) kontrolu člověka, spojenou s nenápadným účelovým diktátem do jeho soukromí. Dnes je tento fakt skrytý v nenápadném módním diktátu, který vytváří uniformitu, a lidé potom sami dokazují, jak snadná je ovladatelnost člověka, který si jen může myslet, že je samostatná individualita, a že jedná ve svobodné vůli. Lidé se tak naučili hodnotit se vzájemně podle toho, co má kdo na sobě, nebo na hlavě, více než podle toho, co má kdo v hlavě. V dnešní společnosti je předem očekáváno, co máte mít na sobě, nebo na hlavě, sice méně často než v různých historických epochách, ale svým způsobem to platí stále.
Ale vraťme se na začátek, k DNA. Hloubka nejedné starověké moudrosti, v souvislosti s vývojem a životem člověka, nám může být odhalena například v souvislosti s významem spirály jako hermetického symbolu. Spirála se v přírodě objevuje všude, od buněk, přes magické hurikány, až po galaxie. Vlasové buňky a v nich obsažený kolagen a keratin mají spirálovitou strukturu. DNA má také spirálovitou strukturu, a dnes už víme, že vlasy skutečně uchovávají informace o člověku, jak o jeho fyzickém stavu, tak o energetické podstatě. Jak je dobře známo, v souvislosti s rituální magií (například africké voodoo) se od pradávných dob traduje, že pramínek vlasů poslouží k magickým účelům. Ať už jde o negativní nebo pozitivní působení na dálku na člověka, kterému pramínek vlasů patřil. V lidové magii často slouží ústřižek vlasů také jako úlitba bohům. Že je ve vlasech skrytá duchovní síla člověka, věděli lidé odpradávna. Opět se nám zde potvrzuje, že všechno se vším souvisí. A stále platí, že lidská společnost je ovládána i v různých detailech, a to vcelku rafinovaně (reklama, media, život celebrit, móda, apod.), takže si toho mnohdy ani nevšimneme.
Aktuálně vládnou společnosti, včetně dospělých lidí, co se vymazávání mozků týče, od udržování poslušnosti (kdo si hraje nezlobí), až k odvádění pozornosti od důležitých věcí POKÉMONI.
Zrdoj: https://www.psychologiechaosu.cz
-
Čtěte také: voda - základ života
-
Mistr taiči radí, jak být štastnější. Přestaňte bojovat sami se sebou
3 MINUTY ČTENÍ JAK BÝT LEPŠÍ DOMINIKA BÁRTOVÁ, REDAKTORKA FORBESU
DOMINIKA BÁRTOVÁ, REDAKTORKA FORBESU
13. ČERVENCE 2016
Museli jste vstávat brzy, nestihli jste se nasnídat, ujel vám spoj do práce a do toho všeho vás šéf ani nepozdraví. Dnešek možná opravdu není vaším nejlepším dnem, ale to vůbec nevadí. Důležité je vědět, jak si s tím poradit a zbytečně se nestresovat. Protože negativní myšlenky přinášejí napětí a tím vzniká úzkost a různé nemoci. Alespoň to tvrdí Andy Mack, mistr bojového umění taiči, který posledních 26 let strávil tréninkem mysli.
„Všichni se stresové situace snažíme zvládnout po svém. Chodíme k psychologovi, do posilovny, k astrologovi, s kamarádem do baru. Zkrátka kamkoliv, a to s jediným cílem, aby nám ten dotyčný pomohl. Přitom jediný, kdo nám může pomoct, jsme my sami,“ vysvětluje Australan Andy Mack na semináři Dissolve terapie v Praze.
Andy Mack se svojí manželkou Adélou na semináři Dissolve terapie.
Andy kromě vlastní školy taiči v australském Melbourne pracoval také pro australskou a thajskou vládu jako poradce ve věcech spojených se sociálně znevýhodněnými skupinami. Pomáhal například vězňům, které přesvědčil, že síla není ve svalech, nýbrž v uvolnění napětí.
Momentálně se Mack věnuje učení Dissolve terapie, taiči, osobnímu a skupinovému koučinku a dlouhodobé osobní terapii. Vede semináře po celém světě a díky mnohaletým zkušenostem s vipassana meditací (intuitivní poznání tří charakteristik bytí – pomíjivosti, neuspokojivosti a neosobnosti) se stal vyhledávaným trenérem učitelů jógy.
Do Prahy se před několika dny přestěhoval se slovenskou manželkou Adélou, která mu asistuje. Věří, že právě u nás má velký prostor pro založení školy a léčebného centra. Češi podle něj stále více experimentují s novými technikami, přitom možnosti u nás stále ještě nejsou na takové úrovni jako ve světě, třeba v Thajsku, kde žil a trénoval pět let. Deset let navštěvoval různé kláštery, kde žil jako mnich. Osm hodin denně meditoval a cvičil za jediným účelem – zdolat svoje tělo a mysl.
Předtím než ho jeho učitel Sifu Adam Mizner seznámil s taiči, řešil Mack stres tím, že tvrdě trénoval – zvedal těžké váhy, běhal každý den deset kilometrů a zápasil. Tím se jeho tenze zvyšovala a jeho zdravotní stav zhoršoval. Byl alergický na spoustu potravin a nic mu nepomáhalo. Zachránil ho až intenzivní trénink relaxace, který mu změnil život od základu.
Strávil roky praktikováním tradičních buddhistických relaxačních technik vipassany, čchi-kungu, neigongu a vymyslel speciální trénink, který nazval Dissolve terapií. Tato práce s myslí by měla člověka naučit uvolnit fascii (vazivový obal svalů), vnitřní orgány, nervovou soustavu, šlachy a všechny svaly v těle. Dissolve znamá v překladu rozpustit, tedy nechat pomocí terapie vše rozplynout.
Dvaačtyřicetiletý Australan věří, že nepotřebujeme žádné knížky k tomu, abychom se naučili pracovat se svým tělem a myslí. Jediné, co potřebujeme, je naučit se uvolnit ve chvíli, která je nám nepříjemná, a nechat vše špatné odejít. Zkrátka nedržet to v sobě a neutíkat před problémy pomocí všelijakých aktivit, které nás ještě více vysilují. Důležitá je podle Macka práce s okamžikem, zůstat v klidu, i když třeba venku prší.
Tohle se můžete na jeho semináři Dissolve terapie naučit
0 1 2 3 4 5
Přesně podle této stupnice si pěstujeme naši úzkost. Začíná to špatnou myšlenkou, pocitem, se kterým jdeme třeba k psychologovi. Ten nám předepíše antidepresiva. Docházíme k němu rok, dva, abychom přišli na to, odkud problém pramení, a přitom se uměle uvolňujeme všelijakými léky. Nic nezlepšujeme, naopak, konstantně se udržujeme na bodě 5 namísto toho, abychom se vrátili z jedničky do nuly.
„Neustále hledáme nějaké berličky, kterými bychom si ulevili. Každý po svém. Ať už to je alkohol, marihuana, fyzická aktivita, káva, závislost na partnerovi a dětech, antidepresiva nebo práce. Zkrátka cokoliv, abychom se rozptýlili a pocítili uvolnění. Ulevíme si, ale jen krátkodobě, protože ona tenze, negativní myšlenka se hned vrátí. Naše zlé ráno se proměnilo ve zlé dny, měsíce a roky. Přitom jediné, co stačí udělat, když se nám něco nepříjemného přihodí, je nadechnout-vydechnout a nechat vše zlé odejít hned, jak to přijde – zjemnit náš pohled na svět,“ vysvětluje mistr taiči.
„A když se takové uvolnění naučíme, tak to bude mít efekt i na mysl toho druhého, třeba šéfa, který na vás řve. Vše totiž bude v pořádku, jakmile nebudete v napětí. Jen tak s vámi nic nepohne, budete vidět čistě a najdete prostor a cestu k vašemu cíli. Ať už je to láska, vysněná práce nebo narovnání vztahů s rodinou. To vše se vám najednou bude zdát jednoduché,“ dodává.
Ne nadarmo se říká, že jste to, co jíte. A to samé platí i u vaší hlavy, jste to, co si myslíte. Přesně takovou energii vyzařujete a i tak vás podle Andyho Macka vnímá okolí. Jestliže se bojíte, uvidí to i ostatní. To znamená, že pokud je ve vaší konverzaci nějaké napětí, musíte ho uvolnit a jakkoliv to může znít zvláštně, začněte jazykem. Přes jazyk se totiž podle čínské medicíny uvolňuje i celé tělo a mysl.
„Můžete relaxovat kdekoliv, na tréninku, při pracovní schůzce, když na vás někdo zakřičí. Zkrátka kdekoliv a kdykoliv. Tím pro vás až doposud nepříjemné činnosti nebudou nepříjemné a vy se na ně budete těšit,“ předpovídá Mack.
Není to o tom, že se stanete pasivním vysmátým hipíkem. Podle mistra taiči se stanete člověkem, kterého jen tak něco nerozhodí a který si bude užívat života v jakékoliv situaci. Budete silní, nic vás nezdolá a nikdo s vámi nepohne. „Přitom na vašem životním stylu nebudete měnit vůbec nic, jen se už obejdete bez oněch berliček,“ uzavírá Andy Mack, který se těší na nový život v Praze.
Zdroj: http://www.forbes.cz/mistr-taici-radi-jak-byt-stastnejsi-prestante-bojovat-sami-se-sebou/
---
...doporučené externí odkazy
---
...tip na stránku