Zákon Rita
Naši Předkové odpradávna znali kosmické zákony o čistotě Rodu a Krve a dokázali takto své Rody ochránit před degenerací.
---
. V Knize Moudrosti Peruna Slovanské-árijské Véd se říká:
"Nepřipouštějte cizozemcům k dcerám vašim, neboť svedou dcery Vaše a zneuctít Duše jejich čisté, i Krev národa velkého zahubí, protože první muž v dceři zanechává obrazy Ducha i Krve. Cizozemské obrazy Krve z dětí človečenských Světlý Duch vyhánějí a smíchání krve přivádí k zahynutí, a takový Rod degenerací hyne nemaje potomstva zdravého, neboť nebude té vnitřní Síly, která ničí nemoci. "
Od pradávných dob žily všechny slovanské-Árijské národy podle Zákonů RITA. Lidí, kteří narušovali Zákony RITA stavěli mimo zákon a dávali je do kasty nedotknutelných. Podle těchto zákonů první muž v životě panny zanechává svůj Obraz, tj psychologický a často i fyzický portrét budoucího dítěte, jehož ona porodí. A tak jen od tohoto prvního muže závisí zdraví a plnocennost budoucího dítěte. Dnes tento jev dostal moderní název telegónia a v medicíně ho nazývají "jevem prvního samce".
Medicína zjistila, že když žena otěhotní, tak otec dítěte po dobu těhotenství matky podléhá vyšší spavosti a spí více ve srovnání se svým obvyklým stavem, ačkoli během těhotenství ženy v tělesném organismu muže nenastávají žádné javno, viditelné změny.
Přesně tak se následkem pohlavního aktu mění i biopole ženy, a to energetické i informační.
Čtěte také: jsem MATKA, jsem VÁŽENÁ..
O prvním vědecky zdokumentovaném případě telegónie - pokusu lorda Mortona, osobního přítele CH. Darwina v 19. století existuje dostatek materiálů. Mimo jiné tuto událost podrobně popsal i V. Megre v 7. díle své série knih o Anastázii. Stejně dobře je tento jev známý i chovatelům holubů, psů, ale je znám i dostatek případů, kdy se bílým rodičům narodilo v porodnici černé dítě, přičemž během společného života partnerů nedošlo k nevěře partnerky. Vždy nakonec se ukázalo, že takové mladé ženy během studií na vysoké škole chodili s černochy.
Přestože takových případů je dostatek, nemůžeme říci, že by bylo šíření této informace v médiích podporovány - spíše naopak. Tak proč vlastně mechanismus tohoto "divu" tak zatvrzele skrývají před námi, veřejností? Biologové si však pamatují na dávno zapomenutou vědu - Telegóniu - ve které se říká, že: "na potomstvo samičky ovlivňují v té či oné míře všichni předchozí muži bez ohledu na to, zda od těchto mužů byly děti nebo ne ..."
V šedesátých letech se po celém světě dělalo množství pokusů v této oblasti a bylo prokázáno, že efekt telegónie platí i na lidi. Pokud početí dítěte předcházely pohlavní kontakty jeho matky s jedním nebo více muži kromě fyzického otce dítěte, i když se přitom i používali kondomy, nebo jiné prostředky proti početí, nebo pokud se dělaly mikro či makro potraty po "nepovedených" stycích, tak v procesu pohlavního styku proběhlo spojení biopole partnerů. Následkem toho má novorozené děťátko takové ženy otce po hmotě, od kterého dostalo polovinu sestavy chromozomů, ale existuje ještě množství otců podle telegónie - tj podle biopole. Na úrovni organizace biopole se dá zjistit množství materiálních struktur od těchto dalších mužů.
Čtěte také: muž a žena - rozdíly v životě a psychologii
Přitom bylo prokázáno, že předávají se ne pouze vnější příznaky prvního pohlavního partnera, ale i jeho nemoci, včetně venerické, psychické poruchy, nemoci krve.
Přitom je třeba mít na zřeteli, že ačkoli skupina chromozomů je ve všech buňkách organismu stejná, nicméně buňky jater se liší od buněk nervového systému a svalových tkání, jakož i všechny buňky funkčně specializovaných tkání se od sebe liší. A všechny buňky podle své příslušnosti ke tkáním a systémem organismu produkují sobě podobné, odpovídající obecné rovině rozložení orgánů a systémů v organismu.
Otázka lokalizace materiálních nositelů informace, podle které je určováno obecné rozložení orgánů a systémů se v genetice - tedy v dostupné literatuře - prostě nevysvětluje. Ale nejednou již byly zveřejněny názory o tom, že obecné rozpoložení (rozložení orgánů a systémů organismu) není zapsáno v strukturách molekul Chromozomová aparátu - které uchovávají především informaci o syntéze látek biomasy organismu - ale v strukturách biopole. Proto kobylka lorda Mortona byla schopna porodit pruhované - jako zebra - hříbátko, což přenesl jev telegónie, tj informace byla předána na úrovni biopole, protože chromozomální soustavy pohlavních buněk zebry a koně neodpovídají jeden druhému, a tedy genetický materiál chromozomů zebry se nijak nemohl dostat k hříbátko koně.
Ruský časopis KALEJDOSKOP publikoval zajímavý článek a interview s jedním s největších odborníků na otázky DNA na světě. Jde o článek redaktora Michaila Burleškina v čísle 8 (337). Zde je článek: "Na koho by se mělo podobat děťátko?
Principiálně je jasné: na otce nebo matku. A zároveň lze říci, že na obou. Ale co si pomyslí muž, pokud neočekávaně rozezná u svého novorozeného dítěte rysy domorodce z Afriky, se kterým se jeho žena učila před dvěma lety na téže univerzitě?
Odpověď na otázku dal ruský vědec, doktor biologie, akademik Ruské akademie věd medicínsko-technických věd Peter Gariajev, který se zabývá výzkumem zvláštností stavby dezoxiribonukleovej kyseliny (DNA). V r. 1985 skupina výzkumníků Institutu fyzikálně-technických problémů Akademie věd SSSR pod vedením Petra Gariajeva objevila nepochopitelný, z pohledu tradiční vědy nevysvětlitelný jev. Vědci narušovaly buněčné jádra, které byly vybrány z buněk proto, aby mohli zkoumat molekuly DNA. Při měření jejich parametrů pomocí laserového spektroskopie se pokoušeli rozluštit tajemství programování života: jako dvě mikroskopické soustavy chromozomů z mužských i ženských pohlavním buněk "řídí" poznání grandiózní "budovy" biologického systému. Princip spočívala v tom, laserové fotony při přechodu rastry DNA "zapisují" informaci o jejich základních vlastnostech - rozměrech, hmotnosti, schopnosti míchat se s vodou, vydávat slabé zvuky. Tyto charakteristiky se zobrazovaly na displeji v podobě spekter po odpovídajícím počítačovém zpracování.
Čtěte také: muž, žena - sex
Až jednou, po jedné ze zkoušek, vědci náhodně změřili spektrum "prázdného místa" - zkumavky, ze které těsně předtím vylili preparát obsahující DNA. Jaké velké bylo jejich překvapení, když se paprsek laseru rozložil doslovně po setkání s neviditelným preparátem. Spektra prázdné zkumavky byly velmi podobné na spektra DNA! Jen úroveň signálu byla slabší. Myslíc si, že zkumavka obsahuje zbytky DNA ji vědci vyměnili za čistou. Výsledek byl stejný. Laserový paprsek narazil na jakési neviditelné struktury, které obsahovaly informaci o molekulách dědičnosti. Aby si ověřili, že to není omyl, výzkumníci několikráte důkladně utírali oddělení a prečisťovali ho čistým dusíkem. Pro DNA charakteristické spektra nejdříve zmizely, ale po třech až čtyřech minutách znovu vznikaly. Byly nezničitelné!
Otázky neutíchali. Po zničení DNA ve zkumavce zůstával fantom těchto molekul dědičnosti. On dokonce vzájemně reagoval s laserovým paprskem. Ale to nejzajímavější na vědce ještě jen čekalo. Když začali zkoušet a zjišťovat, jak dlouho žije fantom DNA zjistili, že přístroj jej zjišťuje 40 dnů. A pak ho laserový paprsek přestal "cítit". Toto období přesně odpovídá náboženským představám. Právě po 40 dnech se duše odděluje od těla, při kterém se nacházela po smrti. Z toho vyplývá, že toto se děje is fantomem DNA, ve kterém se uchovává informace o životě bývalého majitele těchto molekul dědičnosti.
Podle názoru P. Gariajeva je tento fantom věčný tak, jak je věčná i duše člověka. Právě jeho existence umožňuje objasnit jev telegónie. Když první muž zavede do organismu ženy své spermatozoidy, které nesou jeho molekuly dědičnosti, tak on, podobně, nechává v ní fantom DNA - "vlnový autogram". Takto se "podepisuje" na celém jejím genomu. A tento vlnový program pak začne formovat těla embryí. Obrazně řečeno, ve většině případů dědičný materiál následujících mužů se bude "rozbíjet" na "cihličky", které půjdou na "stavbu" podle "typového projektu" prvního muže ...
Tato hypotéza Petra Gariajeva pravděpodobně vysvětluje paradoxy dědičnosti, například, narození se černých dětí věrné ženě, která několik let předtím měla intimní vztah s černochem. Pravda, pokud muž bude silnější než předchozí, jeho dědičnost "přebije" vlnové geny, které vložil jeho předchůdce. Ale bohužel v této vlastnosti jsou bílí muži "slabší" než žlutí a černí. Bílí muži zpravidla nejsou schopni "vymazat autogramy", které zanechali čiernokoží v reprodukčním aparátu jejich žen. A ženy, které měly "barevné" předmanželské styky budou s velkou pravděpodobností rodit žluté a černé děti, a tím vyvolávat otázku své věrnosti u bílých manželů. A to "ještě dobře", pokud předchozí mládenec byl sympatický černoch. Ale pokud to byl narkoman, alkoholik, genetický vyvrhel? .. Vždyť právě muži takového typu mají nejsilnější sklony k volným a nezodpovědným vztahům. Nakonec se může ukázat, že zcela zdravým rodičům se narodí psychicky nemocné dítě, jako svérázný "pozdrav" z minulého života lehkomyslné ženy.
Inu proto všechna náboženství jednohlasně naléhají na nutnost dodržování mravnosti dívek. A proto se není co divit, že všechny národy, po všechny časy se k ním chovali určitým způsobem tvrdší, než k lehkomyslným mládencem. Vždyť základním bohatstvím každého národa je zdraví dětí, ale dívka, které přežilo pouze jednu noc s náhodným člověkem může být prokleté na celý svůj život, rodit nezdravé děti mravně nebo fyzicky. "
zákony RITA
Protože každý ze sexuálních partnerů - který se stal jedním z množství otců podle telegónie dítěte - měl vlastní specifickou stavbu organismu, která ho odlišovala od všech ostatních, tak i tělesná organizace může vykazovat vzájemný nesoulad různých informačních modulů, které byly dodány různými otci. Znamená to obecně neshodu, rozložení orgánů a systémů těla dítěte, asymetrie, včetně nadbytečnosti či nedostatečnosti orgánů. Jedna z nejrozličnějších asymetrií, která se dědičně předává - jak ukazuje statistická analýza - je skolióza, pokřivení linií páteře, při níž je jedno rameno nižší než druhé a pohyblivost páteře při náklonu napravo se liší od pohyblivosti páteře při náklonu nalevo.
Jakmile bylo toto prokázáno, všechny výzkumy a publikace o problému telegónie byly utajeny. Otázkou zůstává - PROČ? Odpověď pro každého zdravomysliaceho člověka je nyní jasný. Jde o to, abychom co nejrychleji degenerovalo a vymíraly!
V této souvislosti se rovněž odhalí holé pozadí všech "dobře míněných" vlastních názorů na různých zainteresovaných fórech. Jaksi si neuvědomujeme vážnost situace bez ohledu na to, v jakém "prostředí" jev nastává. Inu, podstata jevu zůstává stejná bez ohledu na okolní prostředí, které tvari "upravili" na jejich míru. A - samozřejmě - i odpovědnost před svědomí zůstává nezměněna, nemluvě o neúprosné karmě či vikarme. Jen nám někdo vnutil pokřivenou skutečnost za rovnou ...
A zde patří i otázky polygamie. Nebudeme rozebírat mravní "finesy", protože tímto se programově dost zabývají na jiných místech. Důležitý je postoj v této otázce z pohledu tradice našich Předky. Nuže - a toto zůstává neměnné tisíciletí a tisíciletí - ideálním stavem v naší společnosti slovanském-árijské rodů byl, je a bude princip jedné partnerky a jednoho partnera. Je však třeba hned dodat, že mohou existovat výjimky. V dějinách našich rodů se nejednou stávalo, že vlivem událostí - například válek a genocidy - byl buď nedostatek mužů nebo žen. Zde nastupuje nejvyšší zájem - zájem přežití Rodu. Vždy musíme zvažovat takové otázky z pohledu toho, co je výhodné pro Rod. Ne pro jednotlivce, ale vždy a zásadně pro Rod. Poněvadž je mnoho žen a muži hynou ve válkách, tak si mohou muži brát více žen. Žena totiž nemůže naplnit svůj evoluční vývoj (bílá žena v naší kultuře) jinak, než v plození dětí. V takových obdobích si muži brávali několik žen, ale tato nestřídali partnerů - měli pouze jediného muže, ačkoli jich bylo více. Takto byla zaručeno, že se rodí děti téhož Rodu a evoluce pokračovala. Sice pro takových muže nesnadno - ale v těžkých časech bylo umožněno přežití Rodu. Pokud byla situace opačná, tj málo žen a mnoho mužů, tak bratři si mohli brát jednu společnou ženu, přičemž potomstvo bylo opět jednoznačně začleněny do Rodu (takto je to například dodnes v Tibetu). Takže otázka je vždy jednoznačná - co je třeba udělat pro to, aby přežil Rod? Ale co vlastně děláme dnes? Nepřihlíží se náhodou tomu, jak naše bílé potomstvo naší svaté země hraje nezávazné "prezervativy hry" podle scénáře tvarů?
Kdo když ne my zachrání naše Rody?
Čtěte také: sex a nerozhodnost
Před ponořením se do dnešního tématu se musíme podrobněji podívat na slovo, které nazýváme "láska". Ačkoliv se to zdá banální věc, náš jazyk j v tomto velmi zneužíván. Proč? I díky naší lhostejnosti a lenosti. Ačkoli považujeme náš jazyk za libozvučných - co opravdu je - v tomto bodě nás předčí i "mrtvá" latina. Ta má totiž na to, co my nazýváme jedním slovem "láska" dvě slova. Je to výraz "amor", který znamená lásku tělesnou, fyzickou a výraz "Charitas", který znamená lásku pečovatelskou, netělesné. A co se stalo s námi? Inu, staroslověnština měla stejně výrazy dva. Jeden je naše "láska", který se používá pro formu fyzickou a druhý se psal v podstatě stejným způsobem jako v dnešní ruštině - "любовъ". Toto slovo je - tradičně - sestavené ze slabik, z nichž každá má svůj význam: ЛЮди БОгов Ведают Ъ. V češtině to můžeme přeložit "Lidé Bohů znají", přičemž tzv. "Tvrdý znak" na konci slova znamená, že se jedná o děj trvající, probíhající, tvořící. Je to tedy to, co bychom v dnešní češtině museli popsat jako "lásku nadsmyslové", "Poznávání Bohů" nebo nějak podobně. Stav, kdy člověk zná Bohů, umí s nimi komunikovat je stav nad všechny pozemské, fyzické blaho. Je to kontakt s podstatou Bytí.
No jako důkaz toho, že někdo se velmi snažil, aby toto slovo z našeho jazyka vypadlo nám slouží podobné slovo, které jaksi "vychází" z našeho používání - je to slovo "Luboš". Jistě, už není takové struktury, jako bylo původně, ale ani slovenština není staroslověnština. Samo o sobě sice neposkytuje možnost "přijít na kořen věci", ale porovnáním s ruštinou se můžeme snadno zorientovat. Nedejme si brát naše staré slova. Dáváme si tím brát i vlastní minulost a uzavíráme si kanály spojení s předky. S našimi předky! Můžeme si pomoci i mnemotechnické. Obraz slova láska - ať chci nebo ne - je obrazem fyzické lásky a takto jej podvědomí i vnímá. Obraz slova Lubos je obrazem duchovní formy kontaktu, nuže není vyloučeno, že naši předkové ho za dávných časů změnily tak proto, aby na jedné straně stále neslo obraz poznání Bohů, ale na druhé straně aby uniklo pozornosti nepřátelských jinověrců. Můžeme si ho vysvětlit jako "lidé Bohů poznávají", přičemž "ť" může sloužit jako pozůstatek "ъ", ale se stejným významem.
Takové rozhodnutí můžeme provést, protože pokud člověk má na výběr, tak může jednat rozhodnutí. No pokud výběr není, tak do vědomí se dostává jen jediná informace, a ta je již řízena, tj pod kontrolou. Řídí nás ti, kteří mají zájem s námi něco dělat, tj mít nás pod kontrolou.
My už víme, že existuje telegónia, kterou jako jev pro moderní vědu objevil přítel C. Darwina, lord Morton před 200 lety. Toto slovo v překladu znamená "narozený dál od otce". No jen co vědci zjistili, že telegónia jako jev platí i na člověka, udělali z ní vědu a utajili ji. Pokud se podíváte na internet, tak najdete na ni spoustu odkazů, ale většinou půjde o takové, které se snaží tento jev zdiskreditovat. Knihy na toto téma nenajdete, v učebnicích se o ní nepíše nic.
No telegónia není vynález před 200 let, je to jen potvrzení toho, co v našich zemích existovalo odpradávna a co jsme nazývali Kony Rita, tj Pravidla Ducha a Krve. Rita je učení, které říká, jaké mají být vztahy mezi mužem a ženou, aby do života vnesli Radost, Lubos a Krásu, a aby se rodily krásné a zdravé děti.
zákony RITA
---
Čtěte také: MUŽ - jeho poslání
21.4.2016
PROČ MUSLIMOVÉ TAK RÁDI ZNÁSILŇUJÍ EVROPANKY?
NOW 21|04|2016
První změny ve vnímání tohoto tématu v Evropě nastaly v souvislosti s dovolenými v nejoblíbenějších arabských turistických destinacích. Rozmohly se netradiční sňatky mezi mladými Egypťany a Tunisany a evropskými turistkami, které často skončily hlubokými zářezy na duši a v peněžence dotyčné zamilované. Dnes imigranti, prchající před domácími konflikty, přinášejí zcela odlišné chápání mužsko-ženských vztahů přímo na prahy našich domovů.
Je nepopiratelné, že jsme velmi rozdílné civilizace. Ačkoli máme mnoho společného, máme i hodně odlišného. Proto je nutné říci, že i v arabsko-islámské společnosti mnohé vztahy a manželství fungují v podstatě jako u nás. Také, že většina manželství je monogamních. Jenže mužsko-ženské vztahy jsou postaveny na jiném základě ve srovnání s hodnotami, ke kterým Evropa začátkem třetího tisíciletí dospěla. Islám je mimořádně pragmatický a vnímám ho spíše jako ideologii, která i vztahy, a to nejen mužsko-ženské, ale všechny, řeší prakticky a obchodně. Proto citový aspekt v jisté části tohoto společenství prostě chybí. Projevuje se to zejména u fundamentalistů, kteří se urputně drží náboženských textů a nejsou schopni či ochotni dát prostor jinému názoru.
Mladý Syřan, přesněji mladý po třicítce, byl stále svobodný. Tak jako mnozí arabští muži, i on se chtěl oženit. Celá arabská společnost bez ohledu na to, zda jde o muslima, křesťana, nebo vyznavače jiného vyznání, má zafixováno, že s ohledem na mužsko-ženské vztahy je společensky vyhovující takový muž, který je ženatý. Dalším arabsko-islámskou premisou je, že musí mít děti, jinak se za muže téměř ani nepovažuje. Žádnou premisou, zato obrovským tabu je předmanželský sex. A arabská, a zároveň islámská společnost oplývá masami mladých mužů i po třicítce, kteří si sex ve svém životě ještě nevyzkoušeli. Důvod? Nejsou ženatí. Důvod? Převážně ekonomický. K tomu, aby se muž mohl vůbec oženit, musí mít peníze. Peníze na zajištění bydlení po svatbě, na vybavení bytu nebo domu. Také na zlato pro nevěstu, na vystrojení svatby a na věno.
To znamená, že přinejmenším v samotných arabských zemích mezi mladými lidmi často převládá beznaděj a vize „žádné“ budoucnosti. Mladí se protloukají životem a jsou ochotni chytit se jakékoliv stébla. Proto většina, ne-li téměř všichni, dokud dospějí k možnosti mít svatbu, byť jen za nejnižších možných výdajů, si nemohou dovolit mít regulérní sex, tedy heterosexuální a se svou manželkou.Neuspokojenosti fyzických potřeb mladých mužů generuje následky. Frustrace roste. Ideologie v podobě náboženství plus hospodářská situace ji pouze živí.
Nařízení a vztahy mezi muži a ženami se přetavily do islámského práva šaría ze základní náboženské literatury, kterou je Korán a hadísy, tedy zaznamenány skutky a výroky zakladatele islámu Mohameda. Z několika veršů Koránu vyplývá, že postavení ženy ve srovnání s mužem je nerovné. Mnozí muslimové se tedy podle toho se zařídili.
Tato situace dává muži pocit, že má nad ženou moc. Že si v podstatě může dělat, co chce. Hovoříme o standardním arabském, případně muslimském muži, který se řídí náboženskými nařízeními resp. texty, a některými doslovně. Berouce v úvahu úroveň vzdělání – a od toho se odvíjející schopnost myšlení a jednání i ve vztahu k ženě napříč celým arabsko-islámským světem – musíme si uvědomit, že takových mužů je stále hodně. To má za následek většinové vnímání postavení ženy tak, jak jsme si popsali.
Dobře je to vidět na současném dění v Evropě. Evropské špičky a mnozí aktivisté, kteří se řídí evropskými hodnotami, marně, naivně nebo z jiných důvodů očekávají, že tytéž hodnoty budou ve stejné intenzitě uznávat i národy Blízkého východu a Afriky. Přistěhovalci a uprchlíci se budou chovat pouze tak, jak umí a podle toho, co mají zaseto v duši. Myslet si, že když se naučí evropský jazyk, změní se jejich mentalita, je nerealistické.
Vezměme si na mušku vraždy „ze cti“. Jde o názorný příklad vztahu muže k ženě, který poukazuje na majetnický a mimořádně tradicionalistických přístup. Úkladná vražda mladé ženy je spáchána v rámci rodiny. Za to, že se podívala na cizího muže, že s ním komunikovala, zda v málo početných případech, že s ním měla sexuální styk.
Za jedno z hlavních poskvrněni se právě počítá vztah muže a ženy vybočující z řady společensky stanovených pravidel. A vskutku, když nastane podezření z takové eventuality, existuje nepsané právo mužského člena rodiny odčinit toto poskvrnění prolitím krve. Otec zabije dceru, bratr sestru. Nejlépe vlastní rukou. On rozhoduje o jejím životě a smrti. Presumpce neviny je zde bezpředmětná.
Když se našinec snaží pochopit takové pohnutky, pochodí asi těžko. Totiž ve společnosti a kultuře, ve které se pohybujeme, je takový přístup téměř pro všechny něco nepředstavitelného. Přitom se divíme, že to někdo může udělat, a navíc v rámci vlastní rodiny! Jaký má otec vztah ke své dceři, když ji dokáže bezcitně zabít? Kromě samotných pachatelů má tento primitivní zvyk četné přívržence. Strach o život je jedním z důvodů, proč se ženy bojí rozhodovat o svém vlastním životě.
Jenže s těmito zločiny vůči ženám se pokračuje nejen na území, kde se začaly provádět, ale přenesly se všude tam, kam se jejich nositelé dostali. I v Německu, kde žije již třetí generace Turků, se tato vražda občas vyskytne. Přestože cizí prostředí na jedné straně může inspirovat a motivovat posouvat se myšlením dopředu, na druhé straně se stává, že způsobí zcela opačný efekt. Člověk se do sebe uzavře a vše cizí vnímá jako nepřátelské. Takový jedinec si v cizím prostředí neumí najít autoritu, o kterou by se opřel. Autoritu takového charakteru, jakou znal ve svém domovském prostředí, tj. náboženskou nebo vojenskou, která mu jasně definuje směr.
Neschopnost najít si autoritu a příliš široká paleta svobodného myšlení, když je člověk zvyklý víceméně pouze na jednu možnost, mají za následek sklony k -ismům. K radikalismu, fundamentalismu, extremismu, terorismu … Neschopnost pochopit jiné hodnoty, neschopnost dokázat přijmout širší prostor svobody produkuje i takové zločiny jako zmíněné vraždy. To znamená, že jedinec, který je schopen takový zločin provést, se neřídí zákony země, která ho přijala, protože je uznat nechce nebo je uznávat ani nedokáže.
Manželka je v muslimském světě jakoby chráněnou oblastí konkrétního muže. Faktem zůstává, že nejeden manžel zastrašuje manželku tím, že mu musí vyhovět kdykoliv, když on má chuť na sex. Poskytnout uspokojení muži je ženina nábožensko-manželská povinnost, i kdyby měla odejít od sporáku, jak říká jeden ze známých hadís. V jiném od al-Buchárího se zase uvádí, že pokud žena odmítne svého muže, stráví celou noc v hněvu a andělé ji budou proklínat. Další hadís vztahující se k sexu říká, že všechny druhy sportů jsou ztělesněním zla kromě tří: 1. jezdit na koni, 2. střílet z luku a 3. vylézt na manželku. Je třeba si uvědomit, že taková literatura existuje a využívá se, v některých případech jako dogma.
Tím, že se v této kultuře vyčleňuje sex s manželkou, která je muslimka, nebo sex s otrokyní, na kterou má muslim právo, vzniká prostor na to, jak se vnímá sex s jinou ženou, která není ani muslimka, ani otrokyně. V Africe se v posledních letech znásilnění začalo využívat jako válečná zbraň.Uplatňuje se jako největší zneuctění, kterým se muž dokáže na ženě vybije. Navíc pokud část islámské společnosti, byť procentně menší, vyrůstá v doslovné aplikaci náboženských textů, které prostor pro uvedené vysvětlení poskytují, pak se ani násilí násilím nazývat nemusí a znásilnění jako termín ani nemusí existovat.
Podle interpretace radikálních islámských učenců znásilnění manželky nemusí být znásilněním, neboť manželský sex chce Bůh. Znásilnění otrokyně znásilněním není, neboť otrokyně nepožívá status rovnocenného člověka srovnatelného s muslimkou. Jiná žena, cizinka a nemuslimky dokonce ani nemusí být považovány za plnohodnotnou lidskou bytost, a proto znásilnění ani nenabude právní podstatu znásilnění. Abychom však neházeli důvody násilí pouze na muže, je třeba říci, že existují ženy, co násilí samy podporují. Například tím, že mnohé jsou přesvědčenými zastánkyní ženské obřízky. Ani nevědí, že tím ničí ženu a dávají ji do područí muži celou její bytostí – fyzicky, mentálně a emocionálně – a jak tím nahrávají egu mužů.
Cizinka v mnoha případech není muslimkou. To znamená, že podle fundamentální interpretace nepatří k váženým a ctnostně vnímaným ženám islámské obce. Nejjednodušším vysvětlením pak pro radikála zůstane, že ctnost připisována muslimkám se na cizinku nevztahuje. Jelikož prostoduchý nebo dogmaty řízený muslim přinejmenším tuší, kde je hranice toho, co si ve vztahu k ženě dovolit může a co ne, v případě cizinky se pro něj stírá. Nabude dojmu, že si může vynutit cokoliv a podle vlastních nastavení, že má na to i právo, neboť nejde o plnohodnotnou ženu – není muslimka.
Častá představa arabského a muslimského muže o sexuálních vztazích mimo území islámské obce nabývá rozměr nevázanosti, rozpustilosti až perverzity. Když se spojí s hodnotovým systémem ve vazbě muž versus žena, stanoveným islámem, který má muž v sobě hluboce zakořeněný, logicky si ji přenese i do jiného prostředí. Pak dochází k situacím jako na Silvestra v Kolíně na Rýnem, potom dochází k tolika dalším případům znásilnění evropských žen muslimskými imigranty přímo tady u nás v Evropě. Jsme pro ně, tedy hlavně naše ženy, jen podřadná zvěř, se kterou si mohou dělat co chtějí. To mají v hlavách, s tím nás přicházejí do Evropy „obohacovat“.
Převzato- http://pravyprostor.cz/proc-muslimove-tak-radi-znasilnuji-evropanky/
---
Pohlavní styk = výměna vlastností milenců?
12. březen 2016
Vědci objevili, že nemalé množství žen má v krvi genové sekvence chromozomu Y. Což je zajímavé, protože jak asi víte, chromozomy Y jsou mužské chromozomy, takže dámy, co u vás dělají a jak se k vám dostaly?
Nasnadě by mohla být odpověď, že pocházejí z doby těhotenství od mužského potomka, protože každá žena, která byla těhotná, nosí i nadále buňky plodu v krevním řečišti. Buňky z těhotenství zůstávají v matčině krvi a orgánech po zbytek jejího života i v případě, že těhotenství bylo přerušeno nebo nastal potrat.
Tento stav má i svůj název, říká se mu mikrochimérismus. Název pochází z řeckého slova chiméra, což bylo oheň chrlící obludné mýtické zvíře, jehož tělo tvořily části tří zvířat (lva, hada a kozy). Tím se situace vysvětluje u žen, které porodily syna. Ale co ženy, které syna nemají a přesto jejich krev obsahuje mužské buňky?
Studie
To si žádalo studii, kterou zpracovali imunologové na Fred Hutchinson Cancer Center v roce 2014. Studie zahrnovala vzorky 120 žen, které nikdy neměly syna. Zjistila, že 21 % těchto žen měla mužskou DNA. Ženy byly poté rozděleny do 4 kategorií podle druhu mateřství: Ženy ve skupině A měly pouze dcery, ženy ve skupině B prodělaly jeden nebo více potratů, do skupiny C byly zařazeny ženy, jež prodělaly umělý potrat a ve skupině D byly ženy, které ještě nebyly těhotné. Převaha mužského mikrochimérismu značně převažovala ve skupině C, ačkoliv ten byl přítomný v každé skupině: Ve skupině A 8 %, ve skupině B 22 %, ve skupině C 57 % a ve skupině D 10 %.
Výsledky této studie poukazují na to, že možným zdrojem mužského mikrochimérismu mohou být vědomá těhotenství, potraty, vstřebaná dvojčata mužského pohlaví nebo pohlavní styk. Samotný pohlavní styk tedy může způsobit, že žena bude do konce života nosit mužské geny a DNA ve své krvi a orgánech.
Přijde mi to opravdu fascinující, protože spirituální přítel a učitel mi jednou řekl, že vždy, když se s někým vyspíme, odnášíme si jeho část s sebou. Brala jsem to jako metaforu v tom smyslu, že si odnášíme část jejich energie. Není třeba dodávat, že mě to donutilo zamyslet se nad určitými věcmi z minulosti a celá tato analogie mi dávala opravdu hluboký smysl. Ale dozvědět se, že existuje skutečný vědecký důkaz potvrzující, že se jedná o fyzickou záležitost a ne pouze o přenos energií, je vskutku ohromující. Myšlenka, že jako ženy jsme schopny fyzicky převzít DNA mužů, s nimiž spíme, mi otevřela oči doširoka.
Tyto vědecké poznatky vrhají zcela nové světlo na význam pohlavního aktu jako celku. Jedná se o velmi posvátný a spirituální akt a podle mého názoru by na něj mělo být odpovídajícím způsobem nahlíženo. Mnoho lidí sex zneužívá a zapomíná na jeho pravý účel, na jeho důležitost a posvátnost. Myslím, že budu hovořit jménem mnoha žen, když řeknu, že z vlastní zkušenosti vím, jaké to je uchylovat se k sexu kvůli pocitu bezpečí nebo abych zaujala či potěšila muže, aniž bych si uvědomovala, jak to bylo nezodpovědné.
Protože v té době to byl pouze sex a když ztratíte spojení se sebou samotným, nezdá se to být jako velký problém. Nyní, když jsem starší a více propojená se svým duchovním já, uvědomuji si, že sex není něco, co bych měla poskytovat bez zábran a na počkání, ale že se jedná o posvátný akt, který vytváří pouto mezi dvěma lidmi, kteří se navzájem milují a starají se o sebe. A je velmi důležité, abychom si to my jako lidé uvědomili. V tomto aktu je mnoho síly a úžasného potenciálu a má schopnost propojit nás s naším skutečným já.
Mnoho z nás lpí na spoustě sexuální zátěže z minulosti a nechci teď, abyste litovali předchozích zkušeností. Spíše abyste se od nich oprostili, přijali, co vás minulost naučila a moudře ji využili k posunu směrem kupředu. Jsem si jistá, že s těmito informacemi si nyní dvakrát rozmyslíte, s kým skončíte v posteli a věřím, že jistě použijete kondom! Mnoho lásky.
zdroj: www.collective-evolution.com
---
Braňte si své rodiny a životní štěstí před zlem. Rodina a láska jsou opravdu tím co nás dělá šťastným? Co je to vlastně štěstí?
Rothschildové jakož i všichni ilumináti ničí celý svět. Tím pádem ničí i naše rodiny. Ničí takto i naše životní štěstí a všechny naše ideály, hodnoty i tradice. Každý z nás se jednou narodil a přišel na tento svět. Nemohli jsme to ovlivnit a přece jsme zde. Stejně i odejdeme a také nad tím nemáme žádnou moc. Narodili jsme se nazí v našich matkách, které nás porodily. Zemřeme oblečení neboť naši blízcí a společnost nás nechá důstojně odejít z tohoto světa oblečených jako poslední úcta k naší památce. Každý z nás byl jednou malý a nevinný. Nikdo z nás nedokázal lhát, nenávidět ani ubližovat jiným. Přece jsme se to všichni více či méně naučili. Na jedné straně přebíráme postupně pokud rosteme odpovědnost za své životy i činy ale na straně druhé odpovedajme si na otázku. Kde se v nás vzala ta zloba to neskutečné zlo? Však jako malí jsme byli nevinní a zlatí tak jako každé dítě. Všichni jednou byli v tom stavu, který se nazývá dětství. Od koho jsme se naučili být zákeřní, zlí, pomstychtivé, nenávistní, podráždění, depresivní, nadávat? Z jedné strany jsme hodně pochytili z našich rodin, ve kterých žijeme a vyrůstáme a odpozorovali jsme chování. Jednou jsme byli malí a bez starostí. Pokud vyrosteme, až tehdy pochopíme co je ve skutečnosti život. Je to jen jedna z našich úkolů v hmotném světě a my tento úkol musíme hrát úspěšně. Pokud selžeme dostaneme to čemu jiní říkají stav utrpení a bolesti.
Považovali jsme za normální a standardní být takový jisti jako naši rodiče. Na straně druhé je to však systém, který nás nutí takovými být. I naši rodiče tak jistě vyrůstaly a jejich rodiče také atd. Je to však systém doby a každá doba, ve které žijeme mění i systém. Mění se hodnoty, charakter, chování. To co bylo ideálem před 200 lety je už dávno pryč. Nyní se lidé netěší z mála. Nyní nám vnutili rychlý uspěchaný život plný stresu. Je to život robota. Chceme být jako robot na baterky? Když baterie skončí náš život také. My jsme se stali jen baterkami tohoto systému a palivovým článkem. Všichni lidé na světě byli jednou dětmi jak jsem už říkal. A já se ptám, kolik malých nevinných dětí se stalo hajzlu, voříšky a teď ničí svět? Kolik malých dětí je nyní přesně těmi nenasytnými byznysmen, politiky, vrahy, zloději? Všechno jsou to tytéž děti nevinné jako jsme byli my. Kam se ztratila ta nevinnost? Všechno zlo co existuje na světě dělají bývalé malé děti.Jaká pointa z toho plyne? Nikdy se nebudu vidět ve svém dítěti nějak moc i když ho miluji protože nikdy nevím co z něj bude a mohu ještě plakat koho jsem zplodil.Kolik z nás lidí ví co je to opravdu štěstí? Každý na to má jinou odpověď. Ale v práci a penězích ani v kariéře to štěstí nenajdete. Tento život je velmi rychlý a hektický. Mění se z hodiny na hodinu. To co bylo včera už není a budoucnost je nejistá. Dnes se vzbudíte a zítra nemáte záruku i když jste mladý a starý ani nemluvím. Všichni se ženeme někam co nastavil systém a co jiní rozhodují za nás. Chceme však žít tak jako jiní jen zato, že to dělají všichni? Kolik z vás udělalo stop a místo práce a stresu si uvědomilo krásu života, přírody a sami sebe tak, že jste se vnitřně zahleděli do svých duší? Utíká nám všem pravá podstata a vnitřní krásy, které uvidíte jen tehdy pokud uděláte restart svého já. Toto nikdo nedokáže uskutečnit a nikdy se mu to nepodaří pokud bude-li naprogramován robot žít rychlý stresový život. Je jasné, že pracovat musí ti co se nenarodí jako milionáři ale vždy je třeba vypnout a odpočívat vnitřně. To dokáže málokdo. Nemyslím takový odpočinek a relax, že jste jakože doma a myslíte si, že jste happy tím, že sedíte na gauči u televize a díváte nesmyslné blbosti, které vám systém podhadzuje úměrně, abyste si naprogramovali co vidíte. Odpočinek není ani chytit ženu nebo muže za ruku a jít ven nebo na dovolenou, odpočinek není ani sex v ložnici. Já myslím úplně něco jiného. Zamyslet se nad sebou hluboko ve svém nitru a podívat se kam kráčíte. Podívat se zda má smysl co jste dosud dělali. Pokud jednou v životě nahlédnete do svého nitra a nebudete se bát čelit tomu co jste tam našli, tak si uvědomíte, že se celý život ženete za něčím co je nestálé a co vás opravdu šťastnými nedělá. pravé štěstí je čistá upřímná láska, pravé štěstí je když si uvědomujete vše krásné a jedinečné co vám utíkalo před očima pokud jste vedli rychlý stresový život. Pravé štěstí je když jen tak stojíte v přírodě a uvědomujete si, že jste součástí něčeho jedinečného mnohem většího a silnějšího než jste vy. Pokud si uvědomujete všechny krásné okamžiky a navždy si je budete nést zaznamenány ve vaší duši. Pravé štěstí je i to pokud budete milovat a ctít pravé hodnoty a čestnost. Pokud budete šťastní i když nic nevlastníte a nejste k ničemu připoutáni a na ničem závislí. Vždy když něco chceme nebo po něčem toužíme je to jen chvilkové a pomíjivé. Nic nás však nedokáže naplnit a když se nám plány rozpadnou nastane smutek a deprese. Nejsilnějšími ducha a největší štěstí má ten kdo nic nevlastní ak ničemu není připoután. Pokud odcházíme z tohoto světa snadněji se nám odchází. Neboť nakonec i tak po nás nezůstane nic jiného jen 14 znaků na náhrobním kameni.
---
Sebeúcta, sebevědomí a respektování sebe sama
21.6.2014
Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.
Seberespekt vychází, na nejvyšší úrovni, z úcty k vlastní duši. To znamená, že mluvíte a jednáte na takové úrovni upřímnosti a celistvosti, která odráží vaše vyšší já. To znamená stát si za tím, v co věříte (aniž byste o tom však museli přesvědčovat ostatní), a jednat podle svých vlastních hodnot. Mnozí z vás kritizujete druhé, že nežijí podle hodnotového systému, který považujete za správný, ale při bližším pohledu možná zjistíte, že podle něj nežijete ani vy sami. Setkali jste se s lidmi, kteří neustále všem říkají, co by měli dělat, a sami si dělají, co se jim zachce. Seberespekt znamená skutečně žít podle svých hodnot a podle toho, v co říkáte, že věříte.
Mnozí z vás říkáte, že věříte v určitý žebříček hodnot, který jste si sestavili, ale ve skutečnosti jednáte podle jiného. To vede k mnoha vnitřním konfliktům.Hluboko uvnitř můžete například věřit v monogamii, ale váš partner si přeje mít v tomto směru volný vztah. Jelikož s ním či s ní chcete dál zůstat, rozhodnete se to přejít. Věříte v určitý systém hodnot, ale žijete podle jiného systému, což může vést k mnoha konfliktům a možné bolesti s tím spojené.
Jak poznáte, jestli hodnoty, o nichž si myslíte, že podle nich chcete žít, jsou opravdu vaše? Většinou to nepoznáte, dokud je nevyzkoušíte. Můžete si například myslet, že správný člověk vstává brzo ráno, ale sami si vždycky přispíte. Mnozí z vás máte v představách určité hodnoty, podle kterých by se podle vás mělo žít, ale nežijete tak. Nejlépe uděláte, když si je vyzkoušíte v životě – nějaký čas vstávejte brzo ráno. To, co jste považovali za své hodnoty, se často ukáže být pouze od někoho převzaté “mělo by se”, protože když tak začnete skutečně žít, zjistíte, že pro vás to neplatí. Ptejte se, čeho si vážíte. Co si myslíte, že dělají správní lidé? Žijete tak? Je těžké mít ze sebe dobrý pocit, žijete-li způsobem, který protiřečí tomu, v co uvnitř věříte. Je důležité prozkoumat své hodnoty a buď podle nich žít, nebo je změnit.
Respektovat sebe znamená vycházet ze své síly, ne ze své slabosti.
Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: “Proč si vybírám zažívat právě tento pocit,” nebo “proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?” Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly.Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte. Někteří z vás máte strach, že kdybyste se za sebe postavili, mohli byste ztratit lásku nějakého člověka. Jsou lidé, kteří umí celkem šikovně přesvědčovat, že se mýlíte, když si stojíte za svou pravdou. V duchu jim poděkujte za příležitost zesílit, protože síla se často rozvíjí tváří v tvář nesouhlasu. Respektovat sebe znamená stát za svou nehlubší pravdou a znát své nejniternější pocity. Znamená to mít autoritu nad svými pocity v sobě, a ne v druhých.
Někteří z vás žijete nebo se stýkáte s lidmi, kteří vás ponižují a kritizují. Nakonec se můžete natolik soustředit na jejich pocity, že ztratíte kontakt se svými vlastními. Jedna žena se provdala za muže, který odsuzoval a kritizoval většinu všeho, co udělala. Natolik se zaměřila na jeho pocity, že se po celá ta léta, co spolu žili, nikdy neptala, jaký má ona pocit z toho, jak se k ní muž chová. Vždycky se velmi snažila ho uspokojit, předvídala jeho nálady a rozmary, aby se vyhnula další kritice. Jenže ať dělala, co dělala, vždycky to nakonec dopadlo tak, že se na ni zlobil. Začala mít pocit, že selhala nebo že je nějakým způsobem špatný člověk. Strávila tolik hodin analyzováním jeho pocitů, že přestala sledovat své vlastní. Mnozí z vás se snažíte uspokojovat druhé a ve své snaze se soustředíte více na jejich pocity než na to, co cítíte vy sami.
Vážit si sebe znamená věnovat pozornost svým pocitům. Nemusíte mít důvod, proč jste se rozhodli dělat to či ono. Svou hodnotu nemusíte nikomu dokazovat. Uznávejte své pocity; neanalyzujte je a nezpochybňujte. Nesnažte se je neustále rozebírat: “Mám opravdu důvod cítit se ublíženě?” Uznejte, že vaše pocity jsou pro vás skutečné, a važte si jich. Mnozí hledáte autoritu v druhých. Když vás odsoudí, věříte jim. Když vám řeknou, že všechno je vaše vina, věříte jim. Nenavrhuji vám, abyste ignorovali vše, co vám lidé říkají, ale abyste si vážili toho, co v dané oblasti cítíte vy. Jedna věc je otevřenost vůči konstruktivní kritice a druhá věc je neustále se snažit dělat to, co od vás chtějí druzí, přestože to sami nechcete. Budovat si sebevědomí a sebeúctu předpokládá vážit si sebe ve svých slovech, činech, i ve svém chování.
Sebevědomí znamená věřit si a vědět, že jste vždycky udělali to nejlepší, co jste uměli, i když za dva dny už můžete vidět lepší řešení. Předpokládá to spíše se chválit než hanět a dovolit si mít dobrý pocit z toho, kdo jste. Někteří z vás se ustavičně o něco snažíte, nutíte se, jdete z jedné práce do druhé a máte pocit, že ať uděláte co uděláte, stále je to málo. Velké úsilí a tvrdá práce nemusí být nutně cestou k radosti. Respektujte sebe sama tím, že budete následovat proud své vnitřní energie. Odpočívejte, hrajte si, přemýšlejte a najděte si čas na spočinutí v tichu. Dělat to, co vás naplňuje, je cesta, jak prohlubovat své sebevědomí.
Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě.
Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě. Nemusíte zůstávat mezi lidmi, kteří vás nerespektují, neváží si vás a nejednají s vámi pěkně. Pokud se přece ocitnete v jejich společnosti, buďte velkorysí a pamatujte, že vás nerespektují proto, že nerespektují sami sebe. Můžete telepaticky vysílat zprávu, jak si přejete, aby se k vám lidé chovali. Druzí vás budou využívat a považovat za “své jisté”, jen když je necháte.
Nepotřebujete se na druhé zlobit a domáhat se svých práv, protože tím vyvoláte jen vzájemný boj o moc. Mějte srdce otevřené. Tito lidé s největší pravděpodobností neumí rozpoznat své vlastní vyšší já, a nemohou si proto vážit toho vašeho. Své sebevědomí nechcete zakládat na tom, jak se k vám druzí chovají nebo jak vás vidí. I když ze sebe budete mít sebelepší pocit, vždycky se najdou lidé, kteří vás nebudou respektovat, protože se nenaučili chovat se láskyplně sami k sobě. Vaše vztahy s druhými mohou být jen tak dobré, jak dobrý je jejich vztah k sobě samým. Nevědí-li, jak milovat své “já”, stanoví to mez, nakolik mohou milovat vás. I kdybyste se snažili sebevíc a dělali sebelepší věci, nemohou vám dát lásku, kterou hledáte. Klíčem k dobrým pocitům z chování druhých je odpuštění. Dále uvolněte veškerou zlobu, kterou možná pociťujete, nechte ji prostě jít a soustřeďte se na jiné věci.
Někteří z vás máte pocit, že za vaše nízké sebevědomí mohou vaši rodiče. Své rodiče vinit nemůžete, protože to byla vaše reakce na ně, že jste si přestali věřit. Dvě děti mohou pocházet od stejně necitlivých nebo negativních rodičů, přitom jedno vyroste a má dobrý pocit ze sebe sama, zatímco druhé takový pocit nemá. To sami si vybíráte cítit se špatně. Místo litování se kvůli svému dětství a stavění se do role oběti své výchovy si raději uvědomte, že jste si tyto podmínky sami vybrali, abyste se naučili něčemu, co podpoří růst vaší duše.
Možná si říkáte: “Můj vzorec je nacházet si muže, kteří mne ponižují, protože jsem měla takového otce.” Přišli jste na Zem, abyste se naučili něco o lásce. Pokud jste se to nenaučili u svého otce, budete si vybírat muže s podobnými vzorci chování, aby vás naučili to, co potřebujete umět. Svého otce jste možná vnímali jako necitelného člověka a později vám dojde, že jste si přitahovali podobné typy lidí, dokud jste se nerozhodli, že už tak se sebou zacházet nenecháte. Možná, že jednou z věcí, které jste se přišli v tomto životě naučit, je vážit si a milovat sebe sama. Proto jste si vytvářeli situace, které vás k tomu vyzývaly. Jakmile se rozhodnete udělat to, staré vzorce zmizí.
Každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.
Děti reagují na stejnou výchovu různě. Toho si můžete všimnout, když se podíváte, jak moc se od sebe mohou lišit sourozenci, přestože pocházejí od jedněch rodičů. Z některých dětí vystavených negativní energii vyrostou jemní a milující lidé. Některé jsou tak citlivé, že nedokáží vydržet působení negativní energie a uzavřou v sobě tu část, která cítí. Jiné nabudou pocit, že musí být tvrdé a nasadit si masku nezranitelnosti.
Sebeúcta pramení z ochoty respektovat to, kdo jste, a milovat se takoví, jací jste právě teď. Bude těžké něco na sobě měnit, dokud se nepřijmete. Vážíte-li si sebe a svých pocitů, druzí vás nemohou ovlivnit.
Jste velmi cenný člověk, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na myšlenky, které máte, bez ohledu na to, kdo ve vás věří a kdo ne. Jste život sám – rostoucí, rozpínající se a dosahující vzhůru. Všichni lidé jsou hodnotní, nádherní a jedineční. Smyslem všeho, co jste až doposud prožili, bylo naučit vás něco víc o tom, jak si tvořit ve svém životě lásku.
Mezi respektováním sebe sama a sobeckostí vede jemná hranice. Někteří z vás cítíte, že máte plné právo zlobit se na druhé v případě, že vám ublížili. Važte si pocitů druhých, ale dělejte to tak, abyste zároveň respektovali své vlastní. Aby se vám to podařilo, budete chtít vycházet z vyšší úrovně mluvení i jednání. Budete-li mluvit o své zlobě, rozčilovat se nebo křičet, vyvolá to jen vzájemný boj o moc a oběma se vám uzavře srdce. Když někdo dělá něco, co se vám nelíbí, dřív než promluvíte, otevřete své srdce. Pokud se přece rozhodnete něco říct, nabídněte slova raději o tom, co cítíte, než o tom, co kdo udělal. Můžete říct: “Cítím se ublíženě,” namísto “tys mi ublížil/a”. Mocný způsob, jak se vyjádřit, je: “Vybírám si cítit se ublíženě.” Všechny pocity, které zažíváte, jste si sami vybrali.
Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte.
Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti. Nemůžete z něčeho odejít, dokud to neuděláte s láskou. Situace, jež opouštíte v hněvu, vás čekají k dokončení v budoucnosti. Nemusí to být s tím samým člověkem, nicméně vytvoříte si podobnou situaci s podobným člověkem, abyste měli možnost vyřešit ji s láskou a v míru.
Je důležité respektovat druhé. Máte-li pocit, že vás lidé nerespektují, vystavili jste se takové situací možná proto, abyste se naučili něco o soucítění a jemnosti ve svémchování k ostatním. Být citliví k pocitům druhým není totéž, jako snažit se je uspokojovat. Buďte ochotní vidět jejich potřeby a přání. Mluvíte s druhými úsečně, bez zájmu o to, jak se cítí? Mluvíte rozzlobeně nebo nervózně? Sledujte, jakou energii k lidem vysíláte, protože cokoliv dáte, to se vám vrátí. Více si uvědomujte, jak působíte na druhé, protože čím více je respektujete, tím více respektu se k vám dostane. Važte si jich, jejich času a hodnot a oni si budou vážit těch vašich.
Někteří lidé si vždycky každého váží a mají pocit, že se jim nevrací, co dali. V takovém případě je to často proto, že nevěří, že si zaslouží pěkné zacházení a dovolují lidem, aby je považovali za “své jisté”. Je snadné respektovat se, když vás respektují lidé okolo. Výzvou je respektovat se, i když to druzí nedělají. Nejprve jim odpusťte a pak se vzdejte jakékoliv potřeby, aby si vás vážili. Potřebujete-li uznání druhých, abyste ze sebe mohli mít dobrý pocit, vzdáváte se své vlastní síly.
Je příjemné, když ve vás druzí věří, důvěřují vám a podporují vás. Přesto je důležité, chcete-li být silní, abyste to od nich nepotřebovali, abyste na tom nezakládali svou víru v sebe. Potřebujete-li neustále něčí potvrzení, hledáte autoritu v druhých a ne ve svém hlubším já. Vaše pravda může být jiná než pravda ostatních. Mýlíte se jedině tehdy, když si nevážíte své pravdy a přijímáte to, co je pravdivé pro jiné, přestože pro vás osobně to neplatí.
Někteří lidé věří v reinkarnaci, jiní ne. Možná že těm, co v ni věří, se žije díky této víře radostněji a snadněji. Možná že víra v pouze jediný život jej dělá důležitější a skutečnější. Ať věříte v cokoli, je důležité, abyste si toho vážili a byli otevření novým pohledům na věc, pokud by vám vytvořily v životě více radosti. Nepřijímejte automaticky nic, dokud vám to nezní jako vaše pravda. Važte si své pravdy, věřte v sebe a postavte se za sebe, mějte ale soucítění s ostatními.
Pamatujte, že na vás záleží, že jste důležití a máte nějaké jedinečné, zvláštní poslání, jak přispět světu. Nezapomínejte, že jste významná bytost. Vaše sny, fantazie a cíle jsou stejně důležité jako cíle kohokoli jiného.
– z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman
ĎAKUJEME:
Zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/2014/06/sebeucta-sebevedomi-respektovani-sebe.html
---
...doporučené externí odkazy
---
...tip na stránku