Býváte často dlouho do noci vzhůru a ráno dospáváte? Možná si ani neuvědomujete, jakou máte výhodu
Jaký "tvor" jste vy? Jste ranní ptáče? Užíváte si časné ranní vstávání a chodíte spát hned po setmění? Nebo jste spíš noční sova, které nevadí být vzhůru dlouho do noci, rána jsou spíše utrpením a nejkrásnější ráno je takové, kdy není třeba nastavit budík a můžete se vyspat do růžova?
Mnoho lidí si automaticky spojuje ranní dospávání s leností. Nicméně nedávné výzkumy dokázaly pravý opak. Ti, kteří rádi chodí pozdě spát a ještě později vstávají, nejsou líní. Naopak, jsou to vysoce inteligentní a kreativní jedinci. Přestože rodiče nám od malička vtloukají do hlav, že máme chodit spát a i vstávat v rozumném čase, výzkumy ukázaly zajímavá fakta, které na zvyky nočních tvorů vrhají pozitivní světlo.
Satoshi Kanazawa z oddělení psychologie University College v Londýně provedl výzkum, který dokázal, že existuje úzké propojení mezi inteligencí a schopností přizpůsobit se. Kanazawa tvrdí, že toto chování je evolučně neobvyklé, což znamená, že se liší od chování, které bylo běžné pro naše předky. V minulosti bylo ponocování a následné dospávání spíše výjimečné. V současnosti je raritní spíše to, když někdo chodí brzy spát a dobrovolně i skoro vstává.
Základní hypotézou Kanazawovho výzkumu bylo, že inteligentnější lidé mají sklony více ponocovat, než méně inteligentní. Tuto předpověď mu potvrdila i studie zvaná National Longitunidal Study of Adolescent Health (v překladu dlouhodobá studie zdraví dospívajících).
Graf výše pochází právě z této studie a Kanawaza se jím inspiroval. Za pomoci těchto grafů a informací ze studie dospěl k závěru, že děti, které jsou inteligentnější mají sklony vyrůst v nočních tvorů a být dospělými, kteří rádi chodí pozdě spát a rádi dlouho spí nejen o víkendech, ale i přes týden.
Podobný výzkum provedla nedávno i univerzita v Madridu, která zkoumala spánkové návyky tisíce teenagerů. Výzkumníci nechali studenty vyplnit test zaměřený na induktivní myšlení, které se úzce pojí s obecnou inteligencí. Noční sovy skórovali lépe než ranní ptáčata.
Zajímavým protikladným zjištěním však je, že studenti, kteří zůstávali vzhůru do časných ranních hodin, měli o osm procent horší studijní výsledky jako studenti, kteří chodili brzy spát a vstávali brzy ráno. Tento rozdíl může být způsoben tím, že noční sovy mají problém nakopnout brzy ráno svůj mozek k výkonu, přičemž vyučování ve školách probíhá hlavně právě v časných ranních hodinách.
A zde řada výzkumů ještě nekončí. Zapojila se i Catholic University of the Sacred Heart v Miláně. 120 mužů a žen v různém věku bylo požádáno, aby vyplnili dotazník týkající se toho, zda si o sobě myslí, že jsou spíše noční sovy nebo ranní ptáčata. Následně byli požádáni, aby vyplnili sérii tří testů, které posuzovaly kreativní myšlení a schopnost řešit problémy. Odpovědi byly vstřelené v závislosti na tom, jaké byly originální, propracované, plynulé a flexibilní. Výsledky ukázaly, že noční sovy skórovali ve všech testech vysoko, zatímco ranní ptáčata a ti někde mezi „ponocovačmi“ a „vstavač“ sotva dosahovaly skóre nad 50 bodů. Autorka výzkumu, Marina Giampetro věří, že kreativita je výsledkem schopnosti originálně řešit problémy a hledat alternativní řešení. Tvrdí, že vše je o tom, jak využíváme svůj čas.
Jak tedy vidíte, ano, ranní ptáčata sice mohou být více produktivní, ale noční sovy jsou více kreativní. Ranní ptáčata využívají svůj čas brzy ráno například k tomu, aby šli cvičit, udělali kávu, nebo jdou spíše do práce. Noční sovy zase v noci vytvářejí něco zcela nového a kreativního. A to jednoznačně není znakem lenosti.
---
Bdělost
Bdělost, též vigilita je stav připravenosti a pohotovosti organismu k reagování na podněty. Jde o nezbytný předpoklad vědomí, protikladem bdělosti jsou stavy nevědomí, např. spánek nebo kóma. Většina lidí spí jednofázově kolem 8 hodin denně, stav bdělosti tedy trvá přibližně 16 hodin denně.
Bdělost může být v různém kontextu chápana velmi odlišně. Jedním z možných synonym je "duchovní bdělost" často označovaná za všímavost. O tomto druhu, duchovní bdělosti pojednává i kniha autora Anthony de Mello s názvem Bdělost. Religionista Tomáš Halík pro změnu bdělého člověka definuje jako toho, kdo „je přítomný, je při tom, co se děje, žije „teď“, prožívá plně každý okamžik života, probudil se z mátožné existence, kdy byl unášen jen poryvy snění a kde se nechával pasivně manipulovat vnějšími věcmi."
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bd%C4%9Blost
---
...doporučené externí odkazy