Jak zachránit planetu? Stačí nemít děti, říká německá učitelka
Pojďme vymřít v zájmu planety. A já už budu mít konečně klid s dotazy, kdy budu mít ty děti, hlásá Verena Brunschweigerová
Zveřejněno: 2. 6. 2019
Zdeňka Musilová
Pokud na sebe chtěla upozornit, tak se jí to povedlo. Přivést na svět dítě je prý to nejhorší, co můžeme Zemi provést. Tvrdí to bezdětná devětatřicetiletá německá feministka, která prý už měla po krk otázek na to, kdy hodlá založit rodinu. Navíc Venuše, Mars nebo Jupiter jsou důkazem, že tento přístup funguje.
Stále hledáte způsob, jak co nejlépe chránit naši planetu? Vězte, že odpověď na tuto otázku našla Verena Brunschweigerová, které táhne na čtyřicítku, píše knihy, je zapálenou feministkou a hlavně: nemá děti. Přivést na svět potomstvo je totiž podle ní to nejhorší, co můžete matičce Zemi provést.
Děti prý máme proto, že nás k tomu nutí naše kultura, která ženu stále příliš svazuje zejména s rolí matky.
Inu, posuďte sami. „Jedno dítě vypustí do ovzduší v průměru padesát tun oxidu uhličitého ročně,“ uvedla Brunschweigerová ve svém manifestu „Kinderfrei statt Kinderlos“. Děti prý máme proto, že nás k tomu nutí naše kultura, která ženu stále příliš svazuje zejména s rolí matky.
Čtěte také: populace světa
nebo
Čtěte také: world meter - populace světa online
POMŮŽE TU SEBEVRAŽDA?
Fajn, pojďme chvíli přistoupit na demagogickou hru, kterou paní Brunschweigerová rozehrála. Pokud se podíváme na jiné planety sluneční soustavy, pak na každé z nich můžeme vidět, že životu se na nich daří vskutku parádně. Bude to tím, že na Merkuru, Venuši, Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu a donedávna ještě i Plutu žili lidé, kteří je všechny beze zbytku dovedli zu grunt (čti cugrunt)? Je velmi pravděpodobné, ba téměř jisté, že nikoli. Už z této skutečnosti by šlo vyvodit jednoduchý závěr, že přítomnost lidského pokolení na jakémkoli vesmírném tělese nemá na existenci či neexistenci života vliv.
Pokud německá učitelka myslí své teze vážně, měla by se zabít a dát normálním lidem pokoj
A jdeme dál. Pokud Verena Brunschweigerová tvrdí, že dítě je ztělesněním ekologického zla, jak se vyrovnává s vlastní existencí? Jak čisté má svědomí, když i ona byla kdysi dítětem? Co udělala pro Zemi, aby své dětství odčinila? A aby zbytečně planetu dále nezatěžovala svou existencí, půjde příkladem a ukončí ji předčasně? Připadají vám tyto otázky absurdní? Nejsou o nic méně absurdní než výroky Vereny Brunschweigerové.
TO JÁ NE, TO SPOLEČNOST
Teď ale vážně. Tvrzení, že po nás společnost něco chce, je oblíbená výmluva lidí, kteří nejsou schopni a hlavně ochotni přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Přesněji řečeno za rozhodnutí, která nesou nesnadné následky. A rozhodnutí stát se rodičem je přesně z tohoto ranku. Nechci Vereně Bruhshweigerové sahat do svědomí, ale pro případ, že by se přece jen nějakým nedopatřením stalo, že by porodila dítě, má už předem vytvořené alibi, že ona za to nemůže, protože ji do toho dotlačila společnost.
Plodit potomstvo je naprosto přirozenou touhou všeho živého. Bez potomstva život dříve nebo později skončí.
Houbeles. Mě společnost do žádného mateřství nedotlačila. Bylo to svobodné rozhodnutí mé a mého manžela založit rodinu. Ostatně plodit potomstvo je naprosto přirozenou touhou všeho živého. Bez potomstva život dříve nebo později skončí. Všech, kteří se rozhodli mít děti, si nekonečně vážím. Všech, kteří po dětech touží, ale z nějakého důvodu je mít nemohou, je mi neskutečně líto. Ty, kteří se rozhodli děti z jakéhokoli důvodu nemít, plně respektuji. Nemám ale ani za mák pochopení, natož respektu k lidem, jako je Verena Brunschweigerová, která de facto obviňuje všechny, kteří zplodili dítě, z neodvratně se blížící ekologické katastrofy.
CHYTRÁ SPOLEČNOST
Její manifest považuji za naprosto extrémní a extrémistický příklad toho, kam se až může zvrtnout takzvaný boj za čisté životní prostředí, proti změně klimatu a dalším negativním jevům, jež doprovází lidskou činnost. Aby bylo jasno, nejsem žádnou zastánkyní ničení planety nebo vybíjení živočišných a rostlinných druhů. To ale neznamená, že je v pořádku rezignovat na to, co je lidem (a dalším živým organismům) přirozené. Totiž vyvést potomstvo.
Stejně tak nesouhlasím s hlasy, které volají, abychom konečně zastavili hospodářský růst, protože rozvoj hospodářství vede ke škodám na životním prostředí. Do jisté míry je to pravda. Existuje však teoretický nástroj (ověřený praxí), který nám přináší vysvětlení, že ekonomický rozvoj od překročení určité hranice hrubého domácího produktu na osobu vede k tomu, že se životní prostředí začne zlepšovat. Zjednodušeně řečeno, jakmile společnost přesáhne určitou úroveň svého bohatství, nemusí už věnovat tak velké úsilí k hledání obživy, bydlení a ošacení, ale může se ve stále větší míře věnovat péči o prostředí, v němž žije. Onomu teoretickému nástroji se říká Kuznětsova environmentální křivka.
Čistota životního prostředí je jednou z priorit každého z nás. Je to mimo jiné tím, že základní lidské potřeby dnes dokážeme uspokojit daleko snáze než naši rodiče či prarodiče.
Praktické fungování jsme mohli pozorovat i na případě Československa, respektive České republiky. Mnozí si ještě dobře pamatují na 80. léta minulého století, kdy se zimu co zimu Krušné hory a velká města dusily pod pokličkou smogu. Ten se tvořil v důsledku vypouštění oxidu siřičitého z uhelných elektráren v severozápadních Čechách a také kvůli automobilům jezdícím na olovnatý benzín a bez katalyzátorů.
Čtěte také: vítejte na Zemi..
nebo
Čtěte také: world meter - populace světa online
POŘÁD SE UŽIVÍME
Během 90. let došlo nejen k odsíření elektráren, ale i postupnému montování katalyzátorů do aut. Benzín se zbavil olova. Ovzduší se rapidně zlepšilo. Ruku v ruce s tím šel i růst životní úrovně. Ten mimo jiné pokračoval i v dalších letech a s tím, jak naše společnost bohatne (ano, bohatne, i když si stále myslíme opak), čistota životního prostředí je jednou z priorit každého z nás. Je to mimo jiné tím, že základní lidské potřeby dnes dokážeme uspokojit daleko snáze než naši rodiče či prarodiče.
V současnosti je to právě západní svět, který čelí opačnému problému – přirozenému úbytku populace.
Občas slýcháme varování, že se naše planeta přelidňuje. Lidstvo prý spěje do bodu, kdy překročí možnosti obživy. Opět nejde o nic nového. Otázkou, kolik se nás na Zemi vejde, se lidé zabývají od chvíle, kdy nabyli schopnosti filozofovat. Přestože zde již byly desítky myslitelů, kteří lidstvu věštili zánik v důsledku přelidnění, zatím se žádná taková předpověď nenaplnila.
POKROK ANI POROD NEZASTAVÍŠ
Dnes však dokážeme abstraktní strašení zhmotnit do takzvané ekologické stopy. Ta udává výměru, kterou potřebujeme k fungování v průběhu celého života. Pokud si ji budete chtít spočítat, zřejmě vám vyjde, že vám jedna Země nestačí. Z toho tedy nutně vyplývá, že rozvinutá část světa už dávno své možnosti obživy překročila a žije na úkor lidí žijících v chudých zemích. Autoři takových kalkulaček se ovšem dopouští stejné chyby jako kdysi ekonomové Thomas Malthus, David Ricardo nebo William Stanley Jevons. A sice, že nepočítají s technologickým pokrokem, jenž vždy nakonec zajistí, že si dokážeme poradit se zdánlivě sebebeznadějnější situací.
Lidská populace se zřejmě dříve či později stabilizuje. Záleží jen na tom, zda se z takzvaných rozvojových zemí stanou země rozvinuté, a zopakují tak příběh dnešních vyspělých zemí z 19. století. Tehdy prakticky celá Evropa prošla vývojem, kterému se říká demografický přechod. Hospodářský rozvoj vedl mimo jiné k rozvoji medicíny a zdravotní péče, kojenecká a dětská úmrtnost radikálně klesla, a tak klesla i porodnost (a úhrnná plodnost) na úroveň, která víceméně zajišťuje prostou reprodukci obyvatelstva. V současnosti je to právě západní svět, který čelí opačnému problému – přirozenému úbytku populace. Pokud do stejného stadia dospějí další země, může být Verena Brunschweigerová v klidu. Země to přežije.
---
Růst spotřeby a počtu obyvatel
..Je také logické, že celková spotřeba roste s počtem obyvatel
Je zřejmé, že výše naší osobní spotřeby je ovlivněna výší měsíční mzdy (čím více peněz, tím více nakoupených věcí). Je také logické, že celková spotřeba roste s počtem obyvatel. Ne všichni však spotřebováváme stejně. Záleží na bohatství dané společnosti nebo státu a také rozvoji moderních technologií. Uvádí se, že 60 % celkové světové spotřeby připadá na USA a Evropu jako na nejvyspělejší části světa. Počet jejich obyvatel tvoří přitom jen 20 % celkové populace. To dokazuje, jak vysokého stupně spotřeby dosahují vyspělé země v kontrastu se zbytkem světa. To by samo o sobě nebylo nic špatného. Podíváme-li se však na tento nepoměr z hlediska trvale udržitelného rozvoje, měli bychom se nad naším chováním hluboce zamyslet. Jaké může mít důsledky, si můžete přečíst v kapitole: Důsledky zvyšující se spotřeby – chudoba, možnosti a limity.
Přesto číhají daleko větší rizika v těch částech světa, které modernizace a industrializace teprve čeká. Právě s jejich rozvojem se očekává prudké zvýšení tlaků na životní prostředí. Odhaduje se, že počet obyvatel do roku 2050 přesáhne 9 mld., tato tzv. populační exploze vyvolá vysoký nárůst objemu odpadů, nedostatek potravin, místa a zdrojů energie. Říká se, že Země postupně naráží na své limity. Na druhou stranu s sebou industrializace přináší technologický pokrok, který tyto pesimistické závěry každým rokem posouvá daleko do budoucnosti a je pravděpodobné, že k něčemu podobnému ani nikdy nedojde. Odhady se však někdy zásadně liší od skutečnosti. Jedním z konceptů, který tyto limity respektuje a dává nám šanci se takovému konci vyhnout, je udržitelná spotřeba a výroba.
Zdroj - http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=rust_spotreby_a_poctu_obyvatel&site=spotreba
---
Španělská chřipka vypukla před 100 lety. Zabila víc lidí než první světová válka
čtvrtek, 8. 3. 2018
Pátým rokem po sobě přibývá uprchlíků. Je jich 69 milionů, polovinu tvoří děti
úterý, 19. 6. 2018
Česko zestárne. Za 40 let bude každý třetí obyvatel senior, varují statistici
středa, 28. 11. 2018
---
Do konce století se počet lidí na Zemi zdvojnásobí, věští studie OSN. Až na 16,5 miliardy
11. 7. 2018
Na Zemi žije v současnosti 7,6 miliardy lidí. Před dvěma sty lety se přitom světová populace pohybovala okolo jedné miliardy. A počet obyvatel bude pravděpodobně narůstat i v budoucnosti: podle některých předpovědí se do konce 21. století světová populace víc než zdvojnásobí.
byvatel Česka přibývá. Můžou za to stěhování a vyšší porodnostOSN představila při příležitosti Světového dne populace tři scénáře, jak by se mohla světová populace v příštích letech vyvíjet.
Podle prvního by ke konci 21. století mohlo žít na světě téměř 16,5 miliardy lidí. Druhá varianta předpovídá, že zatímco do roku 2050 se počet lidí vyšplhá k 10 miliardám, poté se populační růst zpomalí a ke konci století jich bude na Zemi 11,2 miliardy. Podle posledního scénáře se porodnost sníží tak, že k roku 2100 se počet lidských obyvatel Země sníží na 7,3 miliardy.
Pokud by se naplnil pesimistický scénář, mnozí vědci se netají obavami z přelidnění. Experti sice neuvádějí přesný údaj, kolik obyvatel je naše planeta schopná uživit, ale opakovaně se hovoří o 10 miliardách lidí. Toto číslo uvádí například slavný harvardský demograf Edward O. Wilson – podle něj i mnoha dalších autorů nedokáže zemědělství více obyvatel uživit.
Světový den populace
-
Událost se slaví od roku 1989. Je inspirovaná „Dnem pěti miliard,“ který byl stanovený 11. července 1987. Jedná se o přibližné datum, kdy měla světová populace dosáhnout pěti miliard. Cílem Světového dne populace je zvýšit povědomí lidí o tématech, které s růstem počtu obyvatel Země souvisí.
Právě na 11. červenec připadá Světový den populace. Ten se snaží poukázat na problémy, které s rapidním tempem růstu souvisí. V roce 2011 žilo na Zemi 7 miliard lidí, letos už jich je o 600 milionů víc – to je asi 6,5 % lidí, kteří se kdy na světě narodili.
Čtěte také: lidská populace
nebo
Čtěte také:
Trendy vychází z vývoje
Světová populace přitom začala výrazně narůstat až v posledních stoletích. Před 12 tisíci lety žily na celé planetě Zemi pouze 4 miliony lidí, to je jen o něco víc, než má dnes Morava. Podle studie Maxe Rosera a Estebana Ortiz-Ospiny se tempo růstu pohybovalo před rokem 1800 vždy hluboko pod jedním procentem, byla ale i dlouhá období, kdy lidí výrazně ubývalo.
Ruská podpora porodnosti uspěla. Přibývá tam rodin se čtyřmi a více dětmi
Rapidní růst populace ve 20. století zapříčinilo hned několik faktorů: Patří mezi ně zejména moderní medicína a vzestup životní úrovně spojený s používáním umělých hnojiv a fosilních paliv. Tyto faktory napomohly tomu, že výrazně stoupl počet lidí, kteří se dožili reproduktivního věku. Svůj podíl na tomto trendu sehrály změny v porodnosti, migrace, nebo urbanizace. Nic na těchto trendech nezměnily ani obě světové války – přes desítky milionů lidských obětí se křivky vývoje obyvatelstva nijak nezměnily.
Průměrná roční populační změna (v %) 2010 - 2017
OSN ale na datech také ukázala, že třeba trend v porodnosti se v posledních desetiletích výrazně mění. Například ještě na začátku sedmdesátých let 20. století připadlo na ženu v průměru 4,5 dítěte. V roce 2015 se ale porodnost snížila už na 2,5 dítěte na ženu. Délka dožití se naopak za poslední desetiletí výrazně zvýšila: Zatímco na počátku devadesátých let se pohybovala pod 65 lety, dnes je přibližně o 6 let vyšší, a to téměř 71 let.
FAKTA
Urbanizace
-
V roce 2007 poprvé žilo víc lidí ve městech než na venkově. Do roku 2050 by ve městech mělo žít až 66 % populace.
Zdroj: OSN
V posledních letech se tedy podle demografů populační růst zpomalil. „Dosáhl svého vrcholu v 60. letech,“ řekla České televizi Ludmila Fialová z Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V té souvislosti dodala, že jedinou oblastí, kde bude v budoucnosti populace relativně přibývat, je subsaharská Afrika.
A co Evropa a Česká republika?
V Evropské unii žilo k počátku letošního roku přibližně 512,6 milionu lidí, říkají čerstvá data statistického úřadu Eurostat. Je to o 1,1 milionu více než k 1. lednu 2017. Počet lidí, kteří v EU loni zemřeli (5,3 milionu), přitom převyšuje počet narozených dětí (5,1 milionu). Nárůst populace o 2,1 promile tak podle Eurostatu způsobila migrace. V Česku se počet obyvatel loni zvýšil o 2,9 promile z 10,57 na 10,61 milionu lidí, uvádějí evropští statici.
Galerie: Světová populace v milionech (2017)
Vývoj světové populace
Zdroj: United Nation Population Fund
Nejlidnatější zemí Evropské unie zůstává se svými 82,9 miliony obyvateli i nadále Německo, které tvoří více než 16 procent populace v Unii. Na pomyslné druhé příčce je pak Francie, kde žije 67,2 milionu lidí, tedy 13,1 procenta unijní populace. Následuje z EU vystupující Británie (66,2 milionu obyvatel, 12,9 procenta unijní populace), Itálie (60,5 milionu, 11,8 procenta), Španělsko (46,7 milionu, 9,1 procenta) a Polsko (38 milionů, 7,4 procenta).
Míra rozšíření antikoncepce mezi ženami ve věku 15-49 let, moderní metody
Z ostatních členských zemí má devět podíl na populaci mezi čtyřmi a 1,5 procenta – včetně České republiky s 10,6 milionu obyvatel, kteří představují 2,1 procenta obyvatelstva Unie. Populace 13 států EU nedosahuje ani 1,5 procenta obyvatel EU.
Relativní nárůst nastal loni celkem v 19 zemích EU. Největší relativní přírůstek obyvatel loni zaznamenala Malta, kde na 1000 obyvatel přibylo 32,9 lidí. Další nárůst pak loni zaznamenaly Lucembursko (19 promile), Švédsko (12,4 promile), Irsko (11,2 promile) a Kypr (11 promile).
Naopak pokles zaznamenali evropští statici v devíti státech Unie. Největší úbytek hlásí stejně jako loni Litva (-13,8 promile); následují Chorvatsko (-11,8 promile), Lotyšsko (-8,1 promile), Bulharsko (-7,3 promile) a Rumunsko (-6,2 promile).
Za rok 2017 se v EU narodilo celkem 5,1 milionu dětí, což je o téměř 90 tisíc méně než v roce předešlém. Největší míra porodnosti v přepočtu na počet obyvatel byla loni v Irsku (12,9 dětí na 1000 obyvatel), dále ve Švédsku, Británii a Francii. Nejnižší hodnoty pak zaznamenali statistici opět v jižních zemích EU, tedy v Itálii, Řecku, Portugalsku, Španělsku, Chorvatsku a Bulharsku.
---
Jak se mění charakter světové populace? Afrika válcuje vyspělý svět
23.07.2018 | Michal Bureš, Finance.cz
Na světě s námi žije přes 7,6 miliard lidí a každý rok nás přibude přibližně 80 milionů. Jaký je podíl světových velmocí na světové populaci? Jak se populace velmocí vyvíjela? Jaká je porodnost? A jaké jsou vyhlídky do budoucnosti?
V České republice žije přibližně 10,6 milionu obyvatel, což nás řadí na 85. místo v žebříčku zemí dle počtu obyvatel. Celkem obyvatelé ČR tvoří asi 0,14 % všech obyvatel planety. Slovensko je s cca 5,4 miliony obyvatel na 115. místě a tvoří cca 0,07 % všech občanů planety. Populační boom zažívají především asijské a africké státy a populační růst se stává velkým problémem, protože mnoho rozvojových zemí s rychle rostoucí populací nemá dostatečnou infrastrukturu ani ekonomickou sílu uživit takovéto množství obyvatel. S postupující změnou klimatu, tenčícími se přírodními zdroji a rovněž s rostoucí kupní silou střední třídy obyvatel Číny, Indie, východní Evropy a dalších států se rovněž snižuje šance na to, že lidé tento problém vyřeší. Jak se tedy populace vyvíjela? A jaký byl podíl světových velmocí? Je stále budoucnost v našich rukou, nebo jsme již vypustili džina z láhve a nemáme šanci ho zkrotit?
Jedna z teorií říká, že Velikonoční ostrovy se staly kvůli přelidnění neobyvatelné...
Zdroj: Shutterstock
Velmoci ztrácí moc...
Čína, Indie, USA a země EU již netvoří ani polovinu obyvatel planety země, přitom přibližně před šedesáti lety obyvatelé těchto tří zemí a EU tvořili nadpoloviční většinu. Faktorů, proč se tak děje, je více - s blahobytem přichází nižší míra porodnosti, což bylo popsáno u řady zemí. Čínský útlum růstu populace následoval po politice jednoho dítěte, který Číňanům prakticky umožňoval výchovu pouze jednoho dítěte. V dnešní době došlo k uvolnění, ale s rostoucí střední třídou a nedostatkem žen (protože v Číně většina rodin preferovala chlapce kvůli značně patriarchálně zaměřené kultuře) došlo k výraznému zpomalení růstu obyvatel Číny. Nepoměr mezi pohlavími je v Číně řešen formou seznamek a "dovážením" žen z okolních států.
Indie z těchto tří zemí jako jediná zvýšila svůj podíl na celosvětové populaci, kdy je přibližně každý 6 člověk na světě Ind. Naopak evropským státům a USA se podíl snížil z cca 17 % obyvatelstva na cca 10 % obyvatelstva. Za poklesem tohoto podílu je zodpovědná především nízká míra porodnosti v Evropě a USA, která je vyvažována migrací, raketový nárůst populace v rozvojových zemí válcuje populační vývoj v EU a Spojených státech amerických. V USA míra porodnosti spočívá především na bedrech žen hispánského původu, naopak nejmenší míra porodnosti je u původních obyvatel USA.
Rusko a Česko - podobný vývoj porodnosti
Rusko má již přibližně 30 let podobný počet obyvatel - 146 milionů, který je převážně dotován migrací do Ruska, protože za posledních 30 let byl meziroční přirozený úbytek zaznamenán hned 25x. V Rusku bylo na přelomu milénia v populační krizi, protože míra porodnosti spadla na 1,17 porodu na ženu. V současné době se pohybuje míra porodnosti v Rusku kolem 1,6 až 1,7 porodu na ženu.
Česká republika měla v roce 2016 míru porodnosti něco přes 1,6 porodu na jednu ženu, což nás řadí mírně nad průměr EU, kde je míra porodnosti přibližně 1,6. Stejně jako Rusko, tak si i ČR prošla stagnací porodností, kdy v roce 1999 byla míra porodnosti na 1,13 porodu na ženu. Pokles porodnosti byl i v ČR vyvážen příchodem lidí z jiných zemí - Ukrajiny, Slovenska či Vietnamu.
Češky v průměru rodí první dítě dříve než zbytek EU, v ČR mají prvorodičky v průměru přibližně 28,2, kdyžto průměr EU je 29 let. Nejstarší prvorodičky jsou Italky, průměrný věk prvorodiček je zde 31 let.
Čtěte také:
Svět v roce 2050: nejbohatší bude Čína, Indie předstihne USA
Populace stárne, pracovat budou muset i starší lidé
Růst HDP ve světě - jak je na tom český lev?
Afrika - kolébka lidstva opět ožívá
Rozvojový svět právě prožívá populační boom a země z Afriky a Asie se mohou "chlubit" rychlý růstem populace. Mezi hlavní faktory vysoké porodnosti se udává například to, že děti jsou stále brány jako pracovní síla, která pomáhá živit rodinu, dále různá náboženství (křesťanství, islám apod.), které se staví proti užívání antikoncepce a také neexistující populační či rodinná politika. Velký vliv na počet dětí má také to, že postavení žen v rozvojových společnostech je žalostné a většinou ani samy nerozhodují o tom, kolik dětí budou mít.
Míra porodnosti klesá, ale pomalu
Celosvětově míra porodnosti klesá, ale ne tak rychle, aby se růst počtu obyvatel země zastavil. Ze západního světa má nejvyšší míru porodnosti Izrael, kde na jednu ženu dlouhodobě spadají přibližně 3 porody.
Je růst celosvětového obyvatelstva špatný?
Tato otázka se nabízí zvláště, když všechny ostatní (většinou ekonomické) ukazatele jsou hnány za neustálým růstem (HDP, mzdy, úroda a další), ale musíme si uvědomit, že vlády nedokáží zabránit populačnímu boomu v rozvojových oblastech, což zvyšuje riziko toho, že přírodní zdroje mohou být rychle vyčerpány. K ničení zdrojů již dochází kvůli změně klimatu, odvodňování krajiny, přepasávání, kácení lesů a dalšími zásahy do krajiny. Vyspělé země navíc svými "ekologickými" rozhodnutími (biopaliva, investiční činnosti Číny a dalšími kroky) pomáhají plundrovat půdu a vodní zdroje.
Regulace a plánování populačního vývoje je ožehavé téma, navíc v dnešní době politické korektnosti, nemůže bohatý západ říkat vyspělým zemím, že by měly začít tlumit svůj růst populace, ale z nezvládnutého růstu světové populace se stává tikající bomba, jež může dopadnout na naše děti v podobě nedostatku půdy, vody, energie a místa k životu.
Je světlo na konci tunelu?
Nadějí pro neustále rostoucí populaci je další zemědělská revoluce, která umožní nakrmit více lidí, než standardní zemědělství a zároveň zabrání dalšímu kácení, vysoušení, zasolování a otravě půdy a vody jedovatými látkami v podobě postřiků. Dalším klíčem by mohla být změna stravovacích návyků vyspělého světa, který drancuje oceány, rozšiřuje monokultury na úkor původních porostů kvůli výživě hospodářských zvířat, tvorbě biopaliv atp. Právě nástup biopaliv druhé a třetí generace by mohlo omezit pěstování řepky, kukuřice a palmy olejné, tedy plodin, které znehodnocují půdu a odvádí vodu. Ovšem s rychlostí změn a rostoucím napětím na mezinárodním poli se tváří se tyto možnosti poměrně utopisticky. Zvláště, když jsou biologové často napadání za jejich ekologické názory z řad politiků (například posledními dvěma českými prezidenty).
Zdroj - https://www.finance.cz/512393-rust-populace/
---
Je planeta přelidněná? Nejvyšší čas na selekci shodli se elity. Nevěříte? Likvidace pomocí potravin
Napsal Svět kolem nás dne 12. červenec 2016.
Kdo z vás už někdy slyšel výraz Codex Alimentarius?
Ano, je to potravinový zákoník, sbírka mezinárodně schválených potravinových norem, které mají chránit zdraví spotřebitelů a zajišťovat regulérní postupy při obchodování s potravinami. Alespoň tak se to píše i na webových stránkách našich státních institucí.
Bezpečnost nebo depopulace planety?
Za tímto vznešeným humanistickým mimikry se však podle kritiků Kodexu skrývá jediné: regulace populace přes kontrolu potravin. Každý národní potravinový kodex vychází z prvotního Kodexu, který se zrodil v roce 1962 za pozoruhodných okolností.
Duchovním otcem projektu je jeden z ředitelů (ne)slavného chemického komplexu IG Farben. Kartel byl největším akcionářem Rockefellerovy Standard Oil a neblaze proslul během 2. světové války svým pesticidem Cyklon B a svými továrnami v Osvětimi. V roce 1947 bylo v Norimberku odsouzeno 24 vedoucích pracovníků IG Farben za zločiny proti lidskosti.
Avšak v již v letech 1951 a 1952 byli všichni postupně propuštěni na svobodu. IG Farben byl demontován na dceřiné společnosti Hoechst, Bayer a Basf, které pokračovaly v podpoře politiků reprezentujících jejich zájmy. Investovali například do politické kariéry mladého Helmuta Kohla. Ten byl v letech 1957 až 1967 placeným lobbistou Verband der Chemischen Industrie, sdružení německých chemických společností. Kohl byl 16 let německým kancléřem a německý farmaceutický a chemický průmysl se stal hlavním světovým vývozcem chemických produktů s pobočkami ve více než 150 zemích světa.
Bývalý ředitel IG Farben se ještě ve vězení nabídl, že může pracovat na něčem velkém v oblasti potravin, neboť kdo kontroluje potraviny, kontroluje svět. Když vyšel z vězení, spojil se se svými americkými přáteli a nabídl jim svoje know-how: kontrolovat potraviny celosvětově. Obchodní projekt nazvali Codex Alimentarius.
Všechno jde podle plánu
Oficiálně je Codex Alimentarius výsledkem práce Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) a Světové zdravotnické organizace (WHO). V roce 1962 začal Kodex své tažení s vizí, že v roce 2009 bude dosaženo plné globální platnosti. Za tímto účelem se vytvořilo množství komisí: pro rybolov, pro tuky a oleje, pro ovoce a zeleninu, pro speciální výživu pro diabetiky... Dnes funguje 27 takových komisí na různých úrovních. Kodex předepsal zhruba 4 tisíce standardů a směrnic úplně na všechno, co si můžete legálně dát do úst - kromě léků. Ty nejsou součástí kodexu.
Projektu dominují USA. Jejich prvořadým zájmem je pochopitelně prospěch velkých nadnárodních společností. Mluvit o kontrole bezpečnosti potravin ve jménu ochrany zdraví spotřebitelů je proto směšné. V roce 1994 přijala Kodex i Světová obchodní organizace (WTO) a vše začala přizpůsobovat jeho standardům. Z Kodexu se stala dokonalá zbraň proti konkurenci a výborný sluha pěti pánů - farmaceutického, chemického, biotechnologického, zemědělského a medicínského byznysu. Politika je jasná: nemáš Kodex - nemáš zakázku.
Obecné i specifické normy schvaluje Codex Alimentarius Commission. Tato komise je zavádí i do národních a regionálních předpisů členských zemí. Členy CAC je 170 zemí, jejich vlády jsou odpovědné za přípravu a provádění norem a limitů podle kodexu. Česká republika byla za řádného člena CAC schválena v roce 1994. Od roku 2004 je i Evropská unie řádným členem CAC.
Přestože se oficiálně v souvislosti s Kodexem hovoří pouze o ochraně bezpečnosti a zdraví spotřebitelů, realita ukazuje opak. V roce 2001 se shodlo 176 zemí na 12 látkách, které jsou mimořádně nebezpečné (schopné až usmrtit). Devět z těchto látek jsou pesticidy. A Kodex sedm z těchto pesticidů povoluje! Proto se kritici Kodexu domnívají, že skutečným cílem je nemocná a ochromená populace, která bude poskytovat obrovské možnosti zisku.
Z vitamínů jedy, z jedů léky
V USA jsou součástí agendy již i vitamíny a minerály. Přijali zde totiž dokument, který je klasifikuje jako potravinu. Současně je vyvíjen globální tlak na legislativní omezování dostupnosti výživových doplňků jako i čistých ekologických potravin. I v Evropské unii se můžeme dožít dne, kdy si nebudeme moci koupit ani jen 250 mg vitaminu C a bude trestné podávat jakékoli odborné rady týkající se výživy, a to jakýmkoliv způsobem. FAO a WHO odhadli, že celosvětové zavedení takové směrnice týkající se vitaminů a minerálních látek během 10 let vyústí ve 3 miliardy úmrtí. Jedna miliarda těchto úmrtí půjde na vrub vyhladovění, dvě miliardy jako výsledek nemocí z podvýživy.
Připravované dohody TTIP a Kodex samotný jsou hrozbou pro Evropu i v neomezeném nasazování geneticky modifikovaných potravin. Japonsko, Norsko, Rusko, Švýcarsko, prakticky všechny africké země a 26 zemí EU roky bojují s USA o zavedení povinného značení GMO. V USA se neprovádí žádné bezpečnostní testování GMO před jejich uvedením do zdejších potravinových řetězců. Úřad pro kontrolu a léčiv USA (FDA) odmítá zkoumání údajů o bezpečnosti kromě provedení předběžného zkoumání v rané fázi vývoje organismu.
Podle oponentů této americké politiky USA nechtějí zavádět označení GMO pro potenciální právní důsledky a odpovědnost výrobců a vlády USA, pokud by se tyto potraviny daly sledovat. Pokud by pro nestabilitu zavedené DNA promotérů virů a bakterií při interakci s dynamickou a proměnlivou strukturou lidského těla došlo k miliónům úmrtí, výsledkem by byly miliony soudních žalob. Pokud se však GMO nedají vystopovat, nedá se odpovědnost korporací či vlády posoudit a utrpí zdraví celé populace. Několik vědců z FDA opakovaně varovalo před nebezpečím vypuštění GMO do dodávek běžných potravin, avšak byli ignorováni a obvykle přehlasováni.
Pravděpodobný scénář
Podle kritiků Kodexu je tento projekt pouze jedním ze systému opatření populační kontroly, ke kterým patří například i zavedení DNA ničících a latentních imunosupresivních chemických agentů ve vakcínách (např. Ptačí chřipka a AIDS), aspartamu, chemtrails, chemoterapie pro léčbu rakoviny a RU486 (potrat vyvolávající pilulka financovaná rockefellerovskou dynastií).
Podívejme se na to, co nás čeká, pokud budeme ve jméně byznysu zavádět všechny směrnice a nařízení Kodexu, a uvažujme, zda to je či není prospěšné pro naše zdraví.
Použití růstových hormonů a antibiotik bude povinné u živého dobytka, ptáků a vodních živočichů určených ke konzumaci člověkem. Povolené budou zvýšené hodnoty zůstatku pesticidů a insekticidů toxických vůči lidem a zvířatům. Povinným bude celosvětové zavedení neoznačených a smrtelných GMO (geneticky modifikovaných organismů) v semenech, zvířatech, ptácích a rostlinách.
Kodex povolí nebezpečné a toxické hladiny aflatoxinu (0,5 ppb) v mléce. Všechny dojnice na planetě budou muset být ošetřeny geneticky upraveným rekombinančním hovězím růstovým hormonem (rBGH) z produkce firmy Monsanto. Všechna zvířata určená k potravě budou ošetřena účinnými antibiotiky a exogenními růstovými hormony. Ve zvýšeném množství budou do potravin vráceny smrtelné a karcinogenní organické pesticidy - včetně sedmi z 12 nejhorších (např. hexachlorbenzen, toxafen a aldrin), které byly 176 zeměmi (včetně USA) Stockholmskou úmluvou o trvalých organických znečišťujících látkách v roce 1991 zakázány.
Vláda USA a kolaborující média se snaží pozornost světa od problému odvracet, zatímco se takovéto neslýchané a povinné standardy potají přijímají. Co myslíte, co se bude dít, pokud se přijme dohoda TTIP? Zaplaví nás znehodnocené, ozářené, pesticidy a hormony napumpované potraviny. A pokud se budete chtít postavit na nohy přírodními léčivy, možná skončíte v base. Neboť scénář je jiný: dělat, konzumovat, onemocnět, jíst toxické léky, umřít. Pět bodů, na kterých vydělá pět největších světových byznysů.
Zdroj: freeglobe.parlamentnilisty.cz